7 C 271/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 605 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 745 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 445 Kč od 5. 4. 2023 do zaplacení, částku 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 300 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, částku 2 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 960 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek 3 445 Kč, 6 300 Kč a 1 960 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení z titulu dlužných zákonných příspěvků nepojištěných vozidel a nákladů souvisejících s jejich uplatněním ve výši 3 x 300 Kč.V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla žádné námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Na základě listin připojených k žalobě učinil soud závěr, že žalovaná v období od 19. 8. 2022 do 10. 10. 2022 (tj. celkem , hodnota, dní) provozovala vozidlo RZ , SPZ, bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Zákonná denní sazba za toto vozidlo přitom činila 65 Kč. Zákonný příspěvek příslušející žalobkyni ve výši 3 445 Kč (53 dní x 65 Kč) a náklady související s uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku ve výši 300 Kč však žalovaná přes výzvu žalobkyně ze dne 19. 1. 2023 ve lhůtě 60 dnů neuhradila. Splatnost příspěvku nastala dne 4. 4. 2023. Soud dále zjistil, že 6alovaná v období od 17. 8. 20236 do 12. 2. 2024 (180 dní) nehradila tzv. povinné ručení za vozidlo RZ , SPZ, . Zákonná denní sazba za toto vozidlo přitom činila 35 Kč. Zákonný příspěvek příslušející žalobkyni ve výši 6 300 Kč (180 dní x 35 Kč) a náklady související s uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku ve výši 300 Kč však žalovaná přes výzvu žalobkyně ze dne 4. 4. 2024 ve lhůtě 60 dnů neuhradila. Splatnost příspěvku nastala dne 18. 6. 2024. Stejné vozidlo žalovaná provozovala bez pojištění odpovědnosti též v období od 13. 2. 2024 do 8. 8. 2024 (tj. 56 dnů). Zákonný příspěvek příslušející žalobkyni ve výši 1 960 Kč (56 dní x 35 Kč) a náklady související s uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku ve výši 300 Kč však žalovaná přes výzvu žalobkyně ze dne 8. 8. 2024 ve lhůtě 60 dnů neuhradila. Splatnost příspěvku nastala dne 22. 10. 2024. Žalované byly právním zástupcem žalobkyně zaslány předžalobní upomínky k úhradě dlužných částek.Po právní stránce soud věc posoudil § 4 a § 15 podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění platném do 13. 2. 2024 a dále za období od 1. 4. 2024 dle §§ 6, 45 a 47 zákona č. 30/2024 Sb., pojištění odpovědnosti z provozu vozidla účinného od 1. 4. 2024. Výši příspěvku a poplatku soud posoudil dle vyhlášky Ministerstva financí č. 417/2017 Sb., za období od 1. 4. 2024 dle vyhlášky č. 69/2024 Sb..Na základě tvrzení uvedených v žalobě a listin k ní připojených učinil soud závěr, že žaloba je důvodná jak co do dlužných příspěvků, jejichž výše odpovídá součinu zákonných denních sazeb za jednotlivá vozidla a počtu dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tak i co do jeho příslušenství, představující zákonný úrok z prodlení. Dnem následujícím po splatnosti jednotlivých příspěvků se žalovaná vůči žalobkyni ocitla v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni podle § 1970 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Současně má žalobkyně nárok na to, aby jí žalovaná v souvislosti s vymáháním dlužných příspěvků uhradila náklady na vymáhání ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 417/2017 Sb., resp. § 6 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb..O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 3 x 400 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání nebo návrh ve věci samé) dle ust. § 14b odst. 1 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.