7 C 284/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 282 421,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 282 421,15 Kč s úrokem ve výši 6,70 % ročně z částky 282 421,15 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 282 421,15 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 46 727 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 282 421,15 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o stavebním spoření [číslo] uzavřené žalobkyní (dříve pod názvem [právnická osoba]) a žalovaným jako smluvními stranami dne 3. 11. 2016. Na základě uvedené smlouvy o stavebním spoření požádal žalovaný o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne 27. 12. 2016 žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 300 000 Kč (dále jen„ úvěrová smlouva"). Od 1. 5. 2018 byl žalovaný povinen hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 675 Kč na meziúvěrový účet [číslo] o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 4. 5. 2018. Žalovaný byl dále povinen provádět od prvního dne měsíce následujícího po uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 875 Kč na vkladový účet stavebního spoření. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil. V souladu s částí IV. písmeno I. odstavec 1) písmeno b) Obecných úvěrových podmínek je žalobkyně oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit, nebo ji vypovědět, případně požadovat okamžité splacení celého poskytnutého meziúvěru/úvěru, včetně příslušenství a sankcí, jestliže je dlužník v prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce, totéž platí i v případě, že dlužník neprovádí sjednané měsíční vklady. Protože žalovaný dál řádně úroky z meziúvěru nesplácel a nečinil pravidelné vklady na vkladové účty stavebního spoření, žalobkyně dopisem ze dne 11. 11. 2019 odstoupila od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu pohledávky. Oznámení žalobkyně o odstoupení od úvěrové smlouvy bylo žalovanému doručeno. Pohledávka žalobkyně za žalovaným byla splatná nejpozději dne 30. 11. 2019. Žalovaný však pohledávku neuhradil. Právní zástupce žalobkyně proto odeslal žalovanému dne 24. 7. 2020 výzvu ke splnění předmětného závazku. Splatnost pohledávky byla žalobkyní při odstoupení od smlouvy stanovena na 30. 11. 2019. Žalovaný však pohledávku neuhradil, a je proto od 1. 12. 2019 v prodlení. Výše pohledávky žalobkyně za žalovaným k datu 30. 11. 2019 činila 282 421,15 Kč. Dne 30. 11. 2019 přitom žalobkyně provedla zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu [číslo] ve výši 29 603,85 Kč proti své pohledávce na meziúvěrovém účtu [číslo]. Žalovaná částka 282 421,15 Kč pak odpovídá tomuto započtení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný.

4. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně (dříve pod názvem [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 27. 12. 2016 na základě žádosti žalovaného o poskytnutí meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření úvěrovou smlouvu s úvěrovým rámcem 300 000 Kč. Žalovaný celou částku úvěru vyčerpal ke dni 27. 12. 2016. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 6,70% Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 1 675 Kč. Výše dlužné částky byla zjištěna z účetních dokladů žalobkyně. Dopisem ze dne 11. 11. 2019 (zaslaným žalovanému téhož dne) odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy z důvodu dlouhodobého neplacení předepsaných splátek a současně po žalovaném požadovala zaplacení pohledávky. Předžalobní výzva k plnění pak byla žalovanému zaslána dne 24. 7. 2020. Žalovaný však do dnešního dne žalobkyni žalovanou částku ve výši 282 421,15 Kč neuhradil.

5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>9. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> 11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.

12. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

13. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: -) soudní poplatek ve výši 11 298 Kč, -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 9 460 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 28 380 Kč, -) 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.

14. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde přitom činí částku 6 149 Kč.

15. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.