7 C 297/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 7 042 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 042 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 042 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,50 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 8 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8,75 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 9 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 7,25 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,50 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 10,75 % ročně z částky 7 042 Kč od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 a za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu: Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 7 042 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 11. 9. 2007 mezi právním předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 11. 9. 2007 řádně uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 8 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 13 568 Kč uhradit formou 53 týdenních splátek po 256 Kč, avšak tomuto závazku nedostál, neboť právní předchůdkyni žalobkyně dosud uhradil celkem částku 6 526 Kč a i nadále tak žalobkyni dluží na jistině částku 7 042 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 přešla pohledávka za žalovaným na právnická osoba S.á.r.L, se sídlem v Lucembursku a následně další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 18. 9. 2018. Žalovanému byla též dne 12. 5. 2021 zaslána předžalobní upomínka. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto postupoval podle ust. § § 657 odst. 1, § 658 a § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Otázku zákonného úroku z prodlení pak posoudil podle ust. § 517 téhož právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným došlo dne 11. 9. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 657 obč. zák. a jemu následující, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním. Žalovaný však sjednané podmínky smlouvy o půjčce porušil, zejména tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplácel řádně a včas a žalobkyni dosud dluží na jistině částku 7 042 Kč. Pohledávka za žalovaným na žalobkyni platně přešla smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalovaným nezpochybněných tvrzení žalobkyně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný ocitl vůči žalobkyni (resp. již její právní předchůdkyni) v prodlení se splněním peněžitého závazku, vzniklo žalobkyni dle § 517 obč. zák. právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění. Žalobkyně přitom požadovala úrok z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Rovněž v části týkající se zákonných úroků z prodlení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.