7 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 326 202,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 521 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 72 148,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 788,82 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 90 645,19 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 232,69 Kč od 15. 11. 2025 do 30. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 92 669,19 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, částky 233 533,73 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 34 324,18 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 227 685,73 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 650,11 Kč od 15. 11. 2025 do 30. 1. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 233 533,73 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 92 669,19 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 9. 6. 2021. Dále se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 233 533,73 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 2. 2020.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a rozporovala výši uplatněné pohledávky i způsob jejího výpočtu. Dále namítala, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“). Žalovaná nerozporovala, že jí finanční prostředky byly poskytnuty, má však za to, že je povinna vrátit pouze skutečně poskytnutou jistinu. Nesouhlasí se způsobem započítání jednotlivých úhrad. Žalovaná učinila nesporným, že jí na smlouvu ze dne 9. 6. 2021 č. , hodnota, bylo poskytnuto 116 000 Kč a že na tuto smlouvu uhradila 95 479 Kč a dále že na základě smlouvy ze dne 25. 2. 2020 č. , hodnota, jí byla vyplacena částka 292 000 Kč a uhradila částku 323 460 Kč.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobkyně svá tvrzení doplnila. K námitkám žalované ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvádí, že před uzavřením smlouvy č. , hodnota, provedla standardizované posouzení prostřednictvím výpočtu maximálního limitu splátky (MLS), přičemž u žalované vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 20 259 Kč, od něhož odečetla životní minimum žalované ve výši 3 140 Kč, životní minima dvou vyživovaných dětí ve výši 2 140 Kč, splátky úvěrů evidované v NRKI ve výši 12 731 Kč, zohlednila částku konsolidovaných splátek 5 490 Kč a splátku posuzovaného úvěru 6 205 Kč; výsledná hodnota MLS žalované činila 1 533 Kč, přičemž v rámci posouzení domácnosti žalovaná deklarovala celkový příjem domácnosti ve výši 70 259 Kč (z toho 50 000 Kč ostatní členové), výdaje domácnosti ve výši 10 000 Kč, životní minima všech členů domácnosti 10 250 Kč a normativní náklady na bydlení 2 366 Kč, přičemž výsledný MLS domácnosti činil 43 251 Kč, a žalobkyně proto vycházela z přísnějšího výsledku MLS žalované. Současně žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, CEE a ISIR, kdy v registru NRKI byla žalovaná nalezena s pozitivním vyhodnocením a v registrech CEE a ISIR nalezena nebyla. Obdobně u smlouvy č. , hodnota, žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 23 000 Kč, od kterého odečetla životní minimum žalované 3 550 Kč, životní minima dvou dětí 2 420 Kč, splátky úvěrů 13 453 Kč a splátku posuzovaného úvěru 2 043 Kč, přičemž výsledný MLS žalované činil 1 428 Kč; u domácnosti pak zohlednila celkový příjem 73 000 Kč (včetně 50 000 Kč ostatních členů), výdaje domácnosti 20 000 Kč, životní minima 11 590 Kč a náklady na bydlení 7 167 Kč, přičemž MLS domácnosti činil 33 447 Kč, a opět vycházela z přísnější varianty. V rámci této smlouvy rovněž provedla lustraci v registrech NRKI, CEE a ISIR se shodným výsledkem (v NRKI pozitivní záznam, v CEE a ISIR bez záznamu) a příjmovou a výdajovou situaci žalované ověřila prostřednictvím bankovních výpisů, z nichž zjistila příjem žalované příjem v rozmezí 25 865 Kč až 27 921 Kč měsíčně, tedy vyšší než uváděný, přičemž žalobkyně do výpočtu zahrnula nižší, žalovanou tvrzený příjem. Žalobkyně zdůraznila, že v obou případech zohlednila, že účelem úvěrů byla konsolidace závazků žalované a že žalovaná úvěry po dobu několika let řádně splácela, a má proto za to, že její postup při posouzení úvěruschopnosti byl v souladu s právní úpravou a založen na dostatečných a spolehlivých údajích.

4. Ze smlouvy o hotovostním a revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 9. 6. 2021 bylo zjištěno, na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 116 000 Kč sloužící k úhradě dluhů uvedených v příloze smlouvy. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 15,76 % ročně. Žalovaná měla žalobkyni celkem uhradit částku 231 480 Kč. Tuto částku měla uhradit ve 120 měsíčních splátkách po 2 043 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná je zaměstnankyní , právnická osoba, , její čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč a příjem dalších členů domácnosti činí 50 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků na dálku zadáním unikátního kódu.

5. Z výpisu čerpání a splátek ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná úvěr ve výši 116 000 Kč vyčerpala dne 18. 6. 2021. Poplatek za odložení splátek byl žalované poprvé vyúčtování v červenci 2023. V červenci 2025 byla žalované poprvé vyúčtování smluvní pokuta. Dne 31. 10. 2025 žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Žalovaná celkem na svůj dluh uhradila částku 95 479 Kč.

6. Z karty klienta datované dnem 30. 1. 2026 vyplývá, že žalobkyně dne 9. 6. 2021 prověřila žalovanou v registrech CEE, ISIR MVČR, JAP PUJCKA a NRKI. V systému MVCR s výsledkem ověřeno, v registru ISIR nebyla žalovaná nalezena a v ostatních registrech byl výsledek OK. Z karty dále vyplývá, že žalovaná je vdaná, žije ve vlastním bytě/domě, má 2 děti, měsíční příjem 23 000 Kč. Měsíční výdaje (uvedené v žádosti) činily 20 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč.

7. Dopisem ze dne 31. 10. 2025 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru ze smlouvy č. , hodnota, . Zásilka byla dle podacího archu žalované odeslána dne 3. 11. 2025.

8. Ze smlouvy o hotovostním a revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 25. 2. 2020 bylo zjištěno, na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované (tehdy se jmenovala Beňová) úvěr ve výši 292 000 Kč sloužící k úhradě dluhů uvedených v příloze smlouvy. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 20,08 % ročně. Žalovaná měla žalobkyni celkem uhradit částku 674 400 Kč. Tuto částku měla uhradit ve 120 měsíčních splátkách po 6 205 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná je zaměstnankyní spol. LIPOELASTIC, její čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč a příjem dalších členů domácnosti činí 50 000 Kč. Smlouva obsahuje podpisy obou smluvních stran.

9. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě č. , hodnota, vyplývá, že na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytne část jistiny úvěru na předčasné splacení dluhů z úvěrů, které dříve žalované poskytla, a sice úvěrů smluv uzavřených ve dnech 20. 12. 2019, 31. 7. 2018, 22. 5. 2017, 21. 2. 2019 s tím, že zbývající část úvěru ve výši 75 072 Kč budu převedena na účet č. , č. účtu, .

10. Dopisem ze dne 31. 10. 2025 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru ze smlouvy č. , hodnota, . Zásilka byla dle podacího archu žalované odeslána dne 3. 11. 2025.

11. Z nedatované úvěrové zprávy k osobě žalované bylo zjištěno, že splácela celkem čtyři úvěry, a sice osobní úvěr ze dne 22. 5. 2018, kde měsíční splátka činila 1 107 Kč a zůstatek jistiny k doplacení činil 43 386 Kč, osobní úvěr ze dne 31. 7. 2018, kde měsíční splátka činila 901 Kč a zůstatek jistiny k doplacení činil 24 673 Kč, osobní úvěr ze dne 20. 12. 2019 s měsíční splátkou ve výši 1 102 Kč, kde zůstatek jistiny ke splacení činil 39 648 Kč a osobní úvěr ze dne 23. 6. 2017 s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 4 835 Kč, kde zůstatek jistiny k doplacení činil 291 899 Kč. Na jméno žalované byly evidovány také dvě kreditní karty s úvěrovým rámcem 60 000 Kč a 100 000 Kč. Nesplacená splátka po splatnosti byla evidována pouze u jedné z kreditních karet.

12. Z další nedatované úvěrové zprávy k osobě žalované bylo zjištěno, že splácela celkem čtyři úvěry. Kromě úvěru ze dne 23. 6. 2017 a dvou totožných kreditních karet (viz odstavec 10.), byly na osobu žalované evidovány následující úvěry: osobní úvěr ze dne 25. 2. 2020 ve výši 286 350 Kč s měsíční splátkou ve výši 6 205 Kč, kde zůstatek nesplacené jistiny činil 286 350 Kč, úvěr na stavební spoření ze dne 4. 7. 2007 s měsíční splátkou ve výši 5 280 Kč a zůstatkem nesplacené jistiny ve výši 345 689 Kč (na tento úvěr žalovaná neuhradila splátku v září 2020) a úvěr ze stavebního spoření ze dne 4. 7. 2007 s měsíční splátkou 5 300 Kč a dosud nesplaceným zůstatkem jistiny ve výši 339 570 Kč. I u tohoto úvěru žalovaná neuhradila řádně a včas splátku za měsíc září 2020.

13. Z výpisu čerpání a splátek ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná úvěr ve výši 292 000 Kč vyčerpala dne 10. 3. 2020. V červenci 2025 byla žalované poprvé vyúčtována smluvní pokuta a náklady na vymáhání. Dne 31. 10. 2025 žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Žalovaná celkem na svůj dluh uhradila částku 323 460 Kč.

14. Z karty klienta datované dnem 30. 1. 2026 vyplývá, že žalobkyně dne 25. 2. 2020 prověřila žalovanou v registrech CEE, ISIR MVČR, JAP PUJCKA a NRKI. V systému MVCR s výsledkem ověřeno, v registru ISIR nebyla žalovaná nalezena a v ostatních registrech byl výsledek OK. Z karty dále vyplývá, že žalovaná žije s druhem ve vlastním bytě/domě, má 2 děti, měsíční příjem 21 000 Kč. Měsíční výdaje (uvedené v žádosti) činily 10 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč.

15. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne 9. 3. 2020 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované u společnosti , právnická osoba, . za období od listopadu 2019 do 31. 1. 2020 činil 20 259 Kč.

16. Z detailů platby z účtu , č. účtu, vyplývá, že dne 12. 4. 2021 byla na tento účet připsána částka 25 865 Kč, dne 12. 5. 2021 částka 27 921 Kč, dne 11. 6. 2021 částka 26 329 Kč. Všechny částky byly označeny popisem GR MZDY.

17. Z výpisu z běžného účtu žalované číslo , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, za měsíc duben 2021 bylo zjištěno, že na účtu byl sice ke konci měsíce kladný zůstatek, avšak kreditní obrat činil 83 605 Kč a debetní obrat činil 87 751 Kč. Z výpisu z téhož účtu za měsíc květen 2021 bylo zjištěno, že na účtu byl ke konci měsíce opět kladný zůstatek, avšak kreditní obrat činil 36 535 Kč a debetní obrat činil 39 879 Kč.

18. Ostatní důkazy soud neprováděl, neboť pro rozhodnutí ve věci samé nebyly podstatné.

19. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“).

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalované, nikoliv však příjem ostatních členů domácnosti, přičemž při jednání soudu vyšlo najevo, že celkový příjem domácnosti žalované činil 50 000 Kč měsíčně. Nejednalo se tedy o příjem dalších členů domácnosti, jak je uvedeno v obou kartách klienta. Žalobkyně tak vycházela z příjmu domácnosti o 20 000 Kč měsíčně vyšší, než ve skutečnosti byl. Nadto žalobkyně nijak neověřila skutečné výdaje žalované. Na základě smluv o úvěru, které jsou předmětem tohoto řízení, přitom žalobkyně žalované poskytovala finanční prostředky ve statisícové výši. V případě takto vysokých úvěrů musí být zkoumání úvěruschopnosti na jiné úrovni než při poskytování úvěrů v bagatelní výši. Žalobkyně argumentovala mj. tím, že úvěry byly poskytovány na konsolidaci předchozích úvěrů žalované. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že všechny úvěry zahrnuté do konsolidace poskytla žalované v předchozích letech právě žalobkyně. Z výpisů z účtu žalované předložených samotnou žalobkyní přitom bylo zjištěno, že žalovaná sice na účtu měla kladný zůstatek, avšak v každém z obou sledovaných měsíců byly její výdaje vyšší než její příjmy, a to v řádu jednotek tisíc (celkem mínus cca 7 000 Kč za dva měsíce). Dle názoru soudu muselo být žalobkyni zcela zřejmé, že žalovaná dlouhodobě žije na dluh a bylo zcela evidentní, že v určitém časovém horizontu žalovaná nebude schopna své stále se navyšující závazky ve vztahu k žalobkyni hradit. To však žalobkyni nezabránilo, aby žalované v rámci úvěru na konsolidaci úvěrů poskytla více finančních prostředků, než kolik bylo na konsolidaci třeba (viz č.l. 48 spisu). Takový postup je dle názoru soudu v rozporu se zákonem, neboť bylo zcela evidentní, že žalovaná se dostává do dluhové spirály. O posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí proto nelze hovořit. Argumentuje-li žalobkyně tím, že žalovaná po několik let úvěry splácela, nelze přehlédnout, že to bylo právě v důsledku poskytování nových úvěrů, kterými splácela úvěry předchozí.

21. S ohledem na shora uvedené jsou smlouvy o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatné.

22. Žalobkyně má proto vůči žalované právo na to, aby jí zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z provedených důkazů přitom vyplývá, že žalovaná žalobkyni dosud uhradila částku na smlouvu č. , hodnota, uhradila celkem 95 479 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje částku 20 521 Kč, neboť žalobkyně žalované poskytla částku 116 000 Kč. Na základě smlouvy č. , hodnota, žalobkyně žalované poskytla částku 292 000 Kč, přičemž žalovaná již uhradila částku 323 460 Kč. Ve vztahu k této smlouvě proto žádné bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně nevzniklo.

23. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na majetkové a osobní poměry žalované tvrzené při jednání soudu, umožnil soud žalované uhradit dlužnou částku ve splátkách. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

24. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 20 521 Kč (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

25. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která však náklady řízení nepožadovala. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.