7 C 52/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 12 008,56 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 008,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 008,56 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 12 008,56 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 8. 6. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 1. 7. 2025, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o jeho příjmech, informativních výpisů z bankovního účtu žalovaného (jen k měsíčnímu příjmu od zaměstnavatele), výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a jeho prohlášení. Celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 20 800 Kč a jeho celkové měsíční náklady činily 6 463 Kč. Výdaje žalovaného byly určeny v návaznosti na zákon č. 110/2006 Sb. o životním minimu. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku.

3. K jednání nařízenému na 3. 12. 2025 se bez omluvy nedostavil žalovaný. Soud proto za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) věc projednal v jeho nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 43 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců a výše měsíční splátky činila 2 870 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,59 % ročně. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, kdy výše měsíční úhrady za pojištění činila 13,95% měsíční splátky před navýšením o pojistné. V bodě 6. smlouvy byly sjednány následky vyplývající z prodlení žalovaného, zejména se pak jedná o smluvní pokuty (body 6.1. a 6.5. smlouvy). V bodě 6.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, a to za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení. Zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.4 smlouvy bylo sjednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále zde bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši dle bodu 6.

7. části B) smlouvy z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č. j. , spisová značka, ze dne 7. 2. 2023 byla žalobkyni přiznána smluvní pokuta dle bodů 6.1 a 6.5 smlouvy za období od 9. 5. 2022 z titulu uvedené smlouvy. Žalovanému bylo dne 7. 11. 2021 zasláno oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru a dne 7. 1. 2025 mu byla zaslána předžalobní upomínka vztahující se k aktuálně žalované částce.

5. Totožnost žalovaného byla zjištěna z kopie jeho občanského průkazu. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že je zaměstnán u firmy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , s, Anonymizováno, r.o., , adresa, , jeho čistý měsíční příjem činí 20 800 Kč a jeho měsíční výdaje činí celkem 6 463 Kč. Dle výpisu z NRKI ze dne 6. 6. 2021 vyplývá hodnota skóre žalovaného 510, což znamená pozitivní příznak příznak (nízké riziko). Z detailů plateb na účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, bylo zjištěno, že v měsících únor až květen 2021 činil průměrný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání cca 22 880 Kč. Jedná se pouze o výpisy k jednotlivým platbám, nejde o celkové výpisy z účtu, z nichž by byly patrné reálné výdaje žalovaného. Z výpisu z rejstříku SOLUS bylo zjištěno, že dni 8. 6. 2021 zde žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z databáze České národní banky – ARAD bylo zjištěno, že v červnu 2021 činila průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů 7,31% ročně.

6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

7. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 2048 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. P/odle ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle ust. § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle ust. § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. V posuzované věci bylo sporné, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo ohledně výdajů žalovaného vycházeno pouze z životního minima. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017).

16. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně při poskytování úvěru vycházela ze zcela obecných částek životního minima a paušálních nedoložených nákladů žalované v nejasné výši, kdy výdaje žalovaného nejsou nijak blíže konkretizovány a rozčleněny. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobkyně řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedla a postupovala zcela formálně, když namísto reálných výdajů vycházela z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima. Uvedené údaje žalobkyně řádně neověřila ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohla žalobkyně dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobkyně nahlédla před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalovaného do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků. Rozhodné není ani to, zda a po jakou dobu žalovaný úvěr splácel, když povinností žalobkyně je prověřit úvěruschopnost žalovaného ještě před poskytnutím úvěru.

17. Soud doplňuje k možnosti užití ekonomických modelů při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy, že lze jistě takových modelů využít, pokud jsou však současně zjištěny relevantní a ověřené údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty, když o jistině úvěru bylo již dříve rozhodnuto zdejším soudem, nezbylo soudu než žalobu v této věci zcela zamítnout.

20. I za situace, kdy by byla úvěruschopnost žalovaného prověřena s odbornou péčí, byla by smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 o. z. Sjednaná úroková sazba činila 64,59 % ročně, přičemž průměrná úroková sazba dle ČNB činila v předmětném období u spotřebitelských úvěrů pouze 7,31 % ročně. Sjednaná úroková sazba tak byla více než 8x vyšší než úroková sazba průměrná.

21. Smlouva o úvěru je navíc nevyvážená i celkově, když obsahuje celou řadu ujednání v neprospěch žalovaného jako slabší strany spotřebitelské smlouvy a prakticky žádná ujednání, která by znamenala možné sankce pro žalobkyni. Způsob sjednání smluvní pokuty, která je předmětem tohoto řízení považuje soud taktéž v rozporu s dobrými mravy, a tudíž za absolutně neplatné ujednání. V bodě 6.4. smlouvy byl totiž ujednán vznik „nové jistiny“, a to již ke dni zesplatnění, přičemž tato nová jistina zahrnuje také kapitalizovaný smluvní úrok (sjednaný neplatně). Nová jistina má přitom být nadále úročena zákonným úrokem z prodlení a žalobkyni má navíc vznikat nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny (bod 6.5. smlouvy). Takovéto jednání ve vztahu ke spotřebiteli nelze akceptovat, neboť je v rozporu s dobrými mravy, a soud jej proto také považuje za absolutně neplatné.

22. Plně úspěšným účastníkem byl v této věci žalovaný a dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Žalovaný však byl v průběhu celého řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II.