7 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18 560,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 915 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 645,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 921,74 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 030 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 560,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným dne 7. 8. 2023. Jednalo se o revolvingový úvěr se stanoveným úvěrovým limitem, který mohl být v případě splnění podmínek navýšen až na 150 000 Kč. Smluvní úrok z úvěru byl sjednán ve výši 19,48 % ročně. Žalovaný neplnil své povinnosti dle smlouvy a úvěr řádně nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila s účinností od 9. 5. 2024. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025.

2. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. V reakci na tuto výzvu soudu žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně ověřila totožnost žalovaného z občanského průkazu. Úvěruschopnost byla prověřena interní analýzou a dále lustrací žalovaného v registru SOLUS a získáním informací přímo od žalovaného. Ten uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 28 300 Kč, náklady na bydlení jsou nulové, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Další měsíční splátky úvěrů žalované činily k datu uzavření smlouvy 6 400 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem pouze částku 3 965 Kč.

3. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž učinil následující skutková zjištění: žalovaný dne 7. 8. 2023 prostřednictvím elektronických prostředků na dálku uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru Cofidis Pay. Jednalo se o revolvingový úvěr. s disponibilním limitem ve výši 20 000 Kč. Nabízení maximální úvěrový limit za splnění podmínek činil 150 000 Kč. Na smlouvě je podpis jednatelky představenstva spol. , právnická osoba, . a potvrzení, že žalovaný podepsal smlouvu prostřednictvím SMS. Telefonní číslo, z něhož měla být SMS zaslána, zde uvedeno není. Úvěrem žalovaný uhradil mobilní telefon v hodnotě 17 880 Kč od společnost , právnická osoba, (viz doklad o platbě na č.l. 18). Žalovaný z úvěru vyčerpal pouze částku 17 880 Kč, jak vyplývá i z přehledu čerpání. Právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 9. 4. 2024. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Dne 10. 10. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu, žalovaný byl lustrován v registru SOLUS, jeho čistý měsíční příjem činí 28 300 Kč, splátky úvěrů činí 6 400 Kč měsíčně a výdaje na bydlení činí 0 Kč. Žádný z uvedených údajů nebyl dle této zprávy nijak ověřen.

6. Ostatní provedené důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.

7. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.

8. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalovaného, a to ani v elektronické formě. Ve smlouvě je sice uvedeno, že byla žalovaným zaslána potvrzující SMS zprávy, avšak není uvedeno, z jakého telefonního čísla. I kdyby žalobkyně prokázala, že k podpisu smlouvy o jí tvrzeném obsahu skutečně došlo, ani tak by smlouva nebyla platně uzavřena. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřovala skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného, kdy vycházela výhradně z jeho tvrzení. Měsíční výdaj na bydlení ve výši 0 Kč působí sám o sobě zcela nevěrohodně. Ačkoli žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalovaného před uzavřením smlouvy lustrovala registru SOLUS, žádný důkaz o tom soudu nepředložila. Soud žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce poučil dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., avšak dodatečnou lhůtu žalobkyni neposkytl, neboť již před nařízením jednání zaslal žalobkyni výzvu obdobného obsahu.

9. Smlouva o úvěru je s ohledem na vše shora uvedené neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a žalobkyně má proto vůči žalovanému právo na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku 3 965 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje 13 915 Kč, neboť žalovaný obdržel částku 17 880 Kč.

10. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, , bod 17. odůvodnění).

11. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 13 915 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

12. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 60,3 % : 39,7 % (tedy poměr úspěchu žalobkyně ve výši 13 915 Kč k celkové žalované částce včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných k datu vyhlášení rozsudku ve výši 23 066,69 Kč, přičemž neúspěšná byla žalobkyně ohledně částky 9 151,69 Kč).

13. V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyně měla proti žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 4 x 1 860 Kč za čtyři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění, účast u jednání soudu dne 27. 5. 2026), 4 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět (Brno – Třebíč a zpět) v rozsahu 5 půlhodin, tj. 5 x 150 Kč, cestovné ve výši 1 505 Kč za jednu cestu z Brna do Třebíče a zpět vozidlem Chrysler Crossfire, RZ , SPZ, jednání konanému dne 27. 5. 2026 za celkem 160 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 10,1 l/100 km, použitém palivu benzin (95 oktanů) s cenou ve výši 44,50 Kč za litr dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. a náhradě za použití vozidla ve výši 5,90 Kč/km dle téže vyhlášky.

14. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přísluší žalobkyni náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 2 414 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 13 909 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 14 709 Kč.

15. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v tomto sporu, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 030 Kč, která po započtení vzájemného úspěchu a neúspěchu (tj. 60,3 % - 37,9 %) představuje 20,6 % shora vyčíslených nákladů řízení žalobkyně. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta první o. s. ř.