7 C 68/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena JUDr. jméno příjmení, Ph.D., advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20 757,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 757,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 720,56 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 14 821,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 20 757,72 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském/revolvingovém úvěru uzavřené dne 18. 10. 2016 mezi žalobkyní a žalovaným.

2. Soud usnesením ze dne 27. 4. 2021 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.

3. Podáním ze dne 5. 5. 2021 doplnila žalobkyně svá tvrzení v tom směru, že úvěruschopnost žalovaného prověřila zejména na základě žádosti žalovaného o úvěr. O žalovaném dále získala informace zejména z registrů ARES, SOLUS, z interního blacklistu, z insolvenčního rejstříku, z Centrální evidence exekucí atd. Nezjistila přitom o žalovaném žádné negativní informace. Žalobkyně též soudu doložila výpis z účtu žalovaného za období od 17. 9. 2016 do 17. 10. 2016.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 10. 2016 smlouvu o spotřebitelském/revolvingovém. Jednalo se o revolvingový úvěr na koupi zboží, který bylo možné čerpat i nadále prostřednictvím úvěrové karty. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 35 000 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68%. Dále byla výslovně sjednána smluvní pokuta a poplatky za zaslání upomínek. Dopisem ze dne 24. 9. 2020 žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že žalovaný za období od 9. 11. 2016 do 10. 12. 2018 vyčerpal z úvěrové karty celkem částku 65 640 Kč. Z interní evidence žalobkyně pak vyplývá, kdy žalovaný čerpal jednotlivé částky a dále, že na svůj dluh již uhradil celkem částku 115 142 Kč, přičemž i nadále dluží částku 20 757,72 Kč. Z výpisu registru SOLUS vyplývá, že v době podání žádosti o úvěr zde žalovaný nebyl evidován jako dlužník. Taktéž nebyl evidován ani v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidenci exekucí, o čemž svědčí výpisy z těchto databází. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému zaslala dne 2. 11. 2020.

5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona číslo občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

9. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně sjednána též smluvní pokuta, přiznal soud žalobkyni i tento nárok. Smluvní pokuta přitom z celkem přiznané částky představuje 313 Kč.

13. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 4 x 1 860 Kč za čtyři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, 2 x účast u jednání soudu) a dále za 2 úkony nezastoupeného účastníka (předžalobní výzva, žaloba) ve výši 2 x 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 7 640 Kč, 4 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 1 200 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou ke dvěma jednáním soudu a zpět (Brno – Třebíč a zpět) v rozsahu 6 půlhodin, tj. 6 x 100 Kč, celkem 600 Kč, cestovné ve výši 1 582,80 Kč za dvě cesty z Brna do Třebíče a zpět vozidlem příjmení jméno, registrační značka za celkem 2 x 138 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 4,8 l číslo km, použitém palivu benzin (95 oktanů) s cenou dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši částka za litr a náhradě za použití vozidla dle téže vyhlášky ve výši 4,40 Kč/km.

15. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde přitom činí částku 2 398,80 Kč.

16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.