7 C 68/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 896 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 896 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 10 896 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. spisová značka uzavřené dne 17. 6. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Emma´s právnická osoba.) a žalovaným. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku 3 600 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. spisová značka ze dne 17. 6. 2023 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazba ve výši 36 % ročně. Úvěr měl být splacen v jedné splátce ve výši 14 496 Kč. Splatnost byla sjednána v trvání 30 dnů od odeslání finančních prostředků na účet úvěrovaného č. č. účtu. Z tohoto účtu zaslal žalovaný dne 16. 6. 2023 částku 1 Kč na účet právní předchůdkyně žalobkyně a ta naopak na jeho účet zaslala dne 17. 6. 2023 částku 10 000 Kč (viz potvrzení o platbách). Dne 13. 2. 2024 byl uzavřen dodatek k smlouvě o půjčce (správně úvěru) ze dne 17. 6. 2023, kterým byla sjednána nová splatnost půjčky, a to ke dni 13. 2. 2024. Úroková sazba již nečinila 36 % ročně, ale 36 % denně. Z listiny označené „úvěruschopnost klienta k půjče č. hodnota“ vyplývá, že příjem žalovaného činil 22 000 Kč, jeho výdaje celkem činily 6 500 Kč, z čehož výdaje na bydlení činily 17 000 Kč a ostatní výdaje 1 500 Kč (již jen prostý součet výdajů neodpovídá částce 6 500 Kč). Dopisem ze dne 21. 8. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025. Týmž dnem je datována i předžalobní výzva k plnění. Obě písemnosti byly žalovanému zaslány dle podacího lístku dne 25. 8. 2025.

5. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.

6. Na základě tvrzení obsažených v žalobě a listin k ní připojených dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. netvrdila, ani neprokázala, že by tak učinila. Již v samotné žalobě přitom žalobkyně navrhla, aby soud eventuálně posoudil její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. S ohledem na to soud žalobkyni nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů dle ust. § 118 a odst. 1, 3 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

7. Smlouva o úvěru je neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a žalobkyně má proto vůči žalovanému právo na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z žalovaným nezpochybněných žalobních tvrzení přitom vyplývá, že žalovaný dosud uhradil pouze částku 3 600 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje 6 400 Kč, tj. rozdíl mezi skutečně poskytnutými finančními prostředky ve výši 10 000 Kč a již uhrazenou částkou.

8. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

9. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 6 400 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

10. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný (předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku byla částka 14 441,15 Kč), který však byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.