7 C 68/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 896 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 896 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 10 896 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , spisová značka, uzavřené dne 17. 6. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Emma´s , právnická osoba, .) a žalovaným. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku 3 600 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ze dne 17. 6. 2023 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazba ve výši 36 % ročně. Úvěr měl být splacen v jedné splátce ve výši 14 496 Kč. Splatnost byla sjednána v trvání 30 dnů od odeslání finančních prostředků na účet úvěrovaného č. , č. účtu, . Z tohoto účtu zaslal žalovaný dne 16. 6. 2023 částku 1 Kč na účet právní předchůdkyně žalobkyně a ta naopak na jeho účet zaslala dne 17. 6. 2023 částku 10 000 Kč (viz potvrzení o platbách). Dne 13. 2. 2024 byl uzavřen dodatek k smlouvě o půjčce (správně úvěru) ze dne 17. 6. 2023, kterým byla sjednána nová splatnost půjčky, a to ke dni 13. 2. 2024. Úroková sazba již nečinila 36 % ročně, ale 36 % denně. Z listiny označené „úvěruschopnost klienta k půjče č. , hodnota, “ vyplývá, že příjem žalovaného činil 22 000 Kč, jeho výdaje celkem činily 6 500 Kč, z čehož výdaje na bydlení činily 17 000 Kč a ostatní výdaje 1 500 Kč (již jen prostý součet výdajů neodpovídá částce 6 500 Kč). Dopisem ze dne 21. 8. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025. Týmž dnem je datována i předžalobní výzva k plnění. Obě písemnosti byly žalovanému zaslány dle podacího lístku dne 25. 8. 2025.

5. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.

6. Na základě tvrzení obsažených v žalobě a listin k ní připojených dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. netvrdila, ani neprokázala, že by tak učinila. Již v samotné žalobě přitom žalobkyně navrhla, aby soud eventuálně posoudil její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. S ohledem na to soud žalobkyni nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů dle ust. § 118 a odst. 1, 3 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

7. Smlouva o úvěru je neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a žalobkyně má proto vůči žalovanému právo na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z žalovaným nezpochybněných žalobních tvrzení přitom vyplývá, že žalovaný dosud uhradil pouze částku 3 600 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje 6 400 Kč, tj. rozdíl mezi skutečně poskytnutými finančními prostředky ve výši 10 000 Kč a již uhrazenou částkou.

8. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

9. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 6 400 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

10. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný (předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku byla částka 14 441,15 Kč), který však byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.