7 C 78/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o: zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 7. 2010 č. j. 10 Nc 50/2010-30 se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen počínaje dnem 1. 10. 2021 přispívat na výživu žalobkyně částkou 5 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

II. Dlužné výživné za období od 1. 10. 2021 do 10. 10. 2022 ve výši 7 500 Kč je žalovaný povinen žalobkyni uhradit ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zvýšení výživného o další částku 2 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 2021, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně, aby soud zvýšil výživné, které jí hradí žalovaný, a to počínaje dnem 1. 10. 2021 na částku 7 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že je studentkou vysoké školy Ambis Praha, s čímž jsou spojeny vysoké náklady včetně nákladů na bydlení v Praze a dojíždění.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že si vyživovací povinnost plní a hradí vyšší částku, než je povinen. Žalobkyni dále platí kartu do mobilu, dává jí dárky a přispívá jí finančními částkami. Je na něj vedeno několik exekucí.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 7. 2010 č. j. 10 Nc 50/2010-30 byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do péče matky a žalovaný se zavával přispíval na její výživu měsíčně částkou 2 300 Kč. Žalobkyně byla tehdy žákyní 3. třídy základní školy, výdělek její matky činil cca 10 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný byl tehdy zaměstnán jako stavební mistr ve firmě BAN-STAV Jemnice s měsíčním příjmem okolo 14 000 Kč plus diety ve výši 2 000 Kč měsíčně. Na výživu nezl. [jméno] (nar. 2004), který je bratrem žalobkyně, se žalovaný tehdy zavázal přispívat měsíčně částkou 1 700 Kč.

4. Z rodného listu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný je jejím otcem.

5. Z printscreenu z mobilního telefonu vyplývá, že žalobkyně si zakoupila kupón pro přepravu v kategorii student 18 až 26 let na období 14. 2. až 13. 5. 2022 (karta Lítačka).

6. Fakturou ze dne 20. 8. 2021, splatnou dne 31. 8. 2021, vyfakturovala AMBIS Vysoká škola, a. s. (dále též jen„ VŠ“) žalobkyni částku 49 800 Kč jako školné za akademický rok. Další fakturou ze dne 11. 1. 2022, splatnou dne 31. 1. 2022, vyfakturovala VŠ žalobkyni poplatek za studium v zaměření ve výši 2 000 Kč. Fakturou č. 222006097 vyfakturovala VŠ žalobkyni částku 1 000 Kč jako poplatek za žádost o uznání předmětu.

7. Z elektronické jízdenky ze dne 20. 3. 2022 bylo zjištěno, že studentské jízdné z Prahy do Třebíče činí 41 Kč. Z faktury společnosti F ze dne 17. 3. 2022 vyplývá, že jízdné z Prahy do Třebíče činí 40,75 Kč.

8. Na čl. 22 spisu jsou kopie dokladů o nákupu pohonných hmot u čerpacích stanic z října 2021, března a dubna 2022.

9. Z dokladů č. 3743 ze dne 10. 3. 2022 bylo zjištěno, že byla uhrazena částka 700 Kč ve Ski areálu Luka nad Jihlavou.

10. Z potvrzení o studiu vyplývá, že žalobkyně v období od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 studovala v prezenční formě první semestr bakalářského studia studijního programu Bezpečnostní management na AMBIS Vysoká škola, a. s.

11. Z faktury č. 22 2009 vystavené dne 11. 7. 2022, splatné dne 31. 8. 2022 bylo zjištěno, že VŠ vyfakturovala žalobkyni částku 51 692 Kč jako školné za akademický rok.

12. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně má od 4. 10. 2021 v Praze 8 pronajatou bytovou jednotku o velikosti 1+kk za nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně, přičemž úhrada za služby spojené s nájmem činí měsíčně 1 517 Kč.

13. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný jí po celé období od 1. 10. 2021 dosud na výživné hradil měsíčně částku 4 000 Kč. Někdy výživné uhradil opožděně, ale nestalo se, že by ho neuhradil vůbec. Nad rámec výživného jí zaplatil asi polovinu školného a dálniční známku. Také jí poskytl kartu do mobilu, kde je neomezené volání a data. Žalobkyně užívá matčino auto Peugeot 207 CC. Žalobkyně se věnuje celé řadě sportovních aktivit – chodí do posilovny, běhá, jezdí na kole, na kolečkových bruslích, chodí plavat, jezdí na snowboardu a na koni. V souvislosti se všemi sporty si pořizuje potřebné vybavení. Sportuje mj. kvůli tomu, že chce pracovat u Policie ČR a potřebuje být v kondici. Záliby žalobkyně financuje její matka. Měsíčně si dále hradí stavební spoření v částce 1 500 Kč a úrazové pojištění ve výši 228 Kč. Žalobkyně vynakládá též finanční prostředky za kulturu a knihy. Pro potřeby studia si musela koupit notebook za 15 000 Kč a sešity. Od května 2022 chodí na brigádu jako obsluha čerpací stanice ICOM transport, kde si do července 2022 vydělala celkem 11 500 Kč.

14. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že je vyučený instalatér vodovodů a v tomto oboru také pracuje jako OSVČ. Na sociálním a zdravotním pojištění má dluhy ve výši cca 1 milion Kč, pročež je na jeho majetek vedena exekuce. Má proto problém s platbami výživného přes účet. V rámci dědického řízení po otci získá zřejmě pouze automobil v hodnotě 20 000 Kč. Nemovitost již za života jeho otec přepsal na sestru. Žalovaný má 2 vyživovací povinnosti, kromě žalobkyně též na syna [jméno] (nar. 2004), který také studuje. Na syna platil od podání žaloby výživné 2 500 Kč až 3 000 Kč měsíčně, tedy více než byl povinen. Aktuálně bydlí po ubytovnách a jeho denní náklady na bydlení činí min. 250 Kč. Vlastní automobil Audi A4, stáří 10 let. K vánocům dává žalobkyni peníze ve výši 10 000 Kč, k narozeninám jí dává blíže neupřesněnou částku. Na úřadu práce se o zaměstnání ucházet nebyl. Má partnerku, se kterou občas bydlí.

15. Z e-mailové komunikace na čl. 48 vyplývá, že matka žalobkyně v předmětném období požadovala po žalovaném výživné na obě děti, příspěvek na školné pro žalobkyni a zvýšení výživného.

16. Z přiznání k dani z příjmu žalovaného za rok 2021 bylo zjištěno, že základ daně po odečtení ztráty činil 147 446 Kč, přičemž příjmy činily 867 819 Kč a výdaje činily 720 373 Kč. Jako druh činnosti je v příloze [číslo] k daňovému přiznání uvedena instalace vody, odpadu, plynu, topení a klimatizace.

17. Z nabídky volných pracovních míst Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště Třebíč, bylo zjištěno, že v oboru, v němž působí žalovaný bylo v předmětném období nabízeno více volných pracovních míst, přičemž nabízený plat se pohyboval v rozmezí od 20 000 Kč do 75 000 Kč (při práci v zahraničí), přičemž v průměru bylo možné v oboru dosáhnout mzdy v rozmezí 25 - 30 tisíc Kč měsíčně.

18. Z dohody o pracovní činnosti ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že matka žalobkyně se zavázala v době od 8. 8. do 31. 12. 2022 pracovat jako pracovník v sociálních službách pro zaměstnavatele Diecézní charita [obec], Oblastní charita [obec], v rozsahu 20 hodin týdně za hodinovou odměnu ve výši 150 Kč. Z výplatního lístku matky žalobkyně za srpen 2022 vyplývá, že její čistá mzda činila 7 688 Kč.

19. Z dokladů o platbách provedených prostřednictvím účtu u České spořitelny bylo zjištěno, že dne 31. 8. 2022 byly zaplaceny částky 51 692 Kč a 2 000 Kč ve prospěch Ambis.cz Praha.

20. Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči č. j. 10 P 145/2013-200 ze dne 26. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo počínaje dnem 1. 9. 2020 zvýšeno výživné pro dosud nezl. syna [jméno] na částku 3 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 1. 2022 na částku 3 700 Kč měsíčně. Z odůvodnění tohoto rozsudku bylo zjištěno, že matka žalobkyně je rozvedená, má dvě vyživovací povinnosti k dříve nezl. [jméno] a ke zletilé dceři [jméno], oba doposud studující. Žije v rodinném domě o velikosti 3+1, který je v osobním vlastnictví její matky. Vlastní chalupu, kterou užívá a byt o velikosti 2+1, který pronajímá za částku 9 000 Kč měsíčně (bez energií). Matka žalobkyně dále vlastní osobní automobil zn. Škoda, r. v. 2009. Za bydlení platí SIPO ve výši 5 000 Kč měsíčně. Splátky, dluhy ani exekuce nemá. Příjem z úřadu práce již nemá, pobírá pouze příspěvek na bydlení ve výši 7 000 Kč. Naposledy pracovala u firmy Pneu Kafka před dvěma roky jako administrativní pracovnice s příjmem okolo 12 000 Kč čistého. Pracovní poměr skončil dohodou z její strany, neboť se nedohodli na zvýšení mzdy. Od té doby byla na úřadu práce, pobírala podporu v nezaměstnanosti prvních pět měsíců, následně absolvovala rekvalifikační kurz pracovníka v sociálních službách. Z daňového přiznání matky za rok 2020 byl zjištěn dílčí základ daně z nájmu podle § 9 ve výši 42 000 Kč a za rok 2021 ve výši 65 969 Kč. Z odůvodnění shora specifikovaného rozsudku dále vyplývá, že žalovaný je rozvedený, má dvě vyživovací povinnosti k dříve nezl. [jméno] a ke zletilé dceři [jméno]. Oba doposud studují. Dceři hradí výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně plus 1 000 Kč za telefon. Žalovaný bydlí v penzionu u své přítelkyně Marie Kronikové, se kterou nesdružuje finanční prostředky. Za bydlení platí 250 Kč denně. Pracuje jako OSVČ, kdy od ledna 2022 byl jeho čistý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč. Podniká v oboru vodovody a nyní bude fakturovat částku 140 000 Kč. Má dluhy z podnikání ve výši asi 1,5 milionu Kč, které částečně splácí. Před rozvodem pracoval jako zaměstnanec ve stavebnictví jako mistr, montér.

21. Z dokladů o platbách provedených prostřednictvím účtu u České spořitelny bylo zjištěno, že dne 15. 9. 2022 byla z účtu vedeného na jméno Marie Kroniková na účet vedený na jméno žalobkyně převedena částka 4 000 Kč.

22. Z výslechu svědkyni Marie Kronikové bylo zjištěno, že žalovaný je její dlouholetý kamarád, nikoliv druh. Žalovaný u ní v Lutové přespává asi 1x týdně a nic jí za to neplatí. Žalovanému asi před 3-4 lety půjčila cca 150 000 Kč na platby výživného. Tyto peníze převedla na účet otce žalovaného. Jinými částkami mu s výživným nepomáhala.

23. Další provedené listinné důkazy nebyly pro rozhodnutí v předmětné věci podstatné.

24. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně je dcerou žalobce. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č. j. 10 Nc 50/2010-30 ze dne 9. 7. 2010 byla schválena dohoda rodičů tehdy nezletilé žalobkyně, kterou se žalovaný zavázal hradit na žalobkyni výživné ve výši 2 300 Kč měsíčně. Žalobkyně nyní studuje soukromou vysokou školu v Praze, kde školné za akademický rok činí cca 50 000 Kč. Na školné za loňský akademický rok přispěl žalovaný žalobkyni asi jednou polovinou. Školné přitom činilo 49 800 Kč. Žalobkyně si pro účely studia zakoupila notebook a sešity. V Praze má pronajatý byt o velikosti 1+kk, kde bydlí sama a za který měsíčně hradí nájemné ve výši 12 000 Kč a za energie cca 1 500 Kč. Žalobkyně má mnoho koníčků, a to zejména sport. Finanční náklady jsou spojeny jednak s pořízením vybavení pro tyto sporty (snowboard, kolo, kolečkové brusle, běžecké boty atd.) a jednak s jejich provozováním (vstupné, jízdné, platby za tréninky na koních apod.). Žalobkyně chodí od května 2022 na brigádu, přičemž do července si vydělala celkem 11 500 Kč. Matka žalobkyně je od srpna 2022 zaměstnána na dohodu o pracovní činnosti, kdy její čistý měsíční příjem činí necelých 8 000 Kč. Předtím byla evidována na úřadu práce. Dále matka žalobkyně pobírá příspěvek na bydlení ve výši 7 000 Kč a vlastní chatu a byt, který pronajímá za částku 9 000 Kč měsíčně. Oba rodiče žalobkyně jsou rozvedení a mají dvě vyživovací povinnosti – jednak k žalobkyni a jednak k jejímu mladšímu bratrovi [jméno]. Žalovanému byla v opatrovnickém řízení stanovena povinnost přispívat na výživu syna [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně, resp. 3 700 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2022 žalovaný působí jako OSVČ v oboru instalatér. Jeho čistý měsíční příjem činí od ledna 2022 reálně 30 000 Kč čistého. V předchozím období mohl dosahovat obdobného potenciálního příjmu, pokud by se nechal zaměstnat v oboru, v němž je vyučen a v němž současně působí. Výše výdajů žalovaného prokázána nebyla, stejně jako skutečnost, že hradí exekuce. Žalovaný v předmětném období hradil žalobkyni měsíčně na výživném částku 4 000 Kč, aniž by blíže specifikoval, zda je tato částka určena na běžné výživné nebo dlužné výživné. Dále žalovaný hradí žalobkyni měsíčně neomezený tarif (jak volání, tak data) pro mobilní telefon a zakoupil jí též dálniční známku. <i>25. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>26. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>27. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>28. Podle § 915 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>29. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> <i>30. Podle ust. § 923 odst. 1o.z. per analogiím změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.</i> 31. Z výše uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že vyživovací povinnost rodiče k jeho dítěti trvá do doby, než toto dítě nabude schopnosti samo se živit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně dosud řádně studuje v prezenční formě studia na vysoké škole, vyživovací povinnost jejích rodičů k ní dosud trvá. Výživné ve výši 2 300 Kč měsíčně bylo žalovanému stanoveno v době, kdy žalobkyně byla ještě nezletilá, kdy jí bylo 9 let. Žalobkyni dle jejího tvrzení podporuje z velké části matka. Kde matka žalobkyně získává takovou sumu financí však v tomto řízení zjištěno nebylo. Sama žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí v předmětném období hradil na výživném částku 4 000 Kč měsíčně, přičemž částku přesahující stanovené výživné 2 300 Kč měsíčně, považuje žalobkyně za úhradu dlužného výživného za předcházející období. Proti tomuto tvrzení se žalovaný nijak neohradil.

32. Pokud se jedná o konkrétní výši výživného, pak je zcela jednoznačné, že od doby posledního rozhodování o výživném vzrostly odůvodněné potřeby žalobkyně výrazným způsobem. Aktuálně již studuje na vysoké škole v Praze, přičemž v době posledního rozhodnutí soudu byla žákyní prvního stupně základní školy. Obecně zde tedy jednoznačně byly dány důvody pro zvýšení výživného. Soud proto zvažoval, jak vysoké výživné je adekvátní citovaným zákonným ustanovení, zejména pak ust. § 913 a 915 o.z. Žalobkyně v rámci provedeného řízení prokázala zejména náklady na školné, bydlení v Praze a dojíždění. Ačkoliv náklady na zájmovou činnost (zejména sportovní) neprokázala, žalovaný tyto nezpochybňoval. K majetkovým poměrům žalovaného má soud za prokázané, že minimálně od ledna 2022 dosahoval příjmu 30 000 Kč čistého měsíčně (viz odůvodnění opatrovnického rozsudku ve věci syna [jméno]) a dále že obdobnou částku si žalovaný mohl vydělat i v období od října 2021 do konce roku 2021, pokud by se o zaměstnání ve svém oboru ucházel na úřadu práce. Výši svých skutečných měsíčních výdajů žalovaný neprokázal, ačkoliv byl v tomto směru soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný tvrdil, že za bydlení hradí 250 Kč denně, což však nedoložil. V rámci opatrovnického řízení uvedl, že bydlí u své přítelkyně Marie Kronikové. Ta však jako svědkyně v tomto řízení popřela, že by tomu tak bylo a navíc uvedla, že u ní přespává jen 1 x týdně zdarma. Ani tvrzené výdaje žalovaného za bydlení tak soud nemá za prokázané.

33. Při stanovení výše výživného zvažoval soud, zda všechny výdaje tvrzené žalobkyní jsou odůvodněné a dospěl k závěru, že nikoliv. Pokud rodiče mají dostatek finančních prostředků, pak je velmi žádoucí, aby své (byť již zletilé) děti podporovali ve studiu i v provozování zájmových aktivit. Pokud však rodiče nedisponují dostatečnými finančními prostředky, musí se též jejich potomek této životní úrovni přizpůsobit. To ostatně jinými slovy říká i ust. § 215 o.z., dle kterého životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů a toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. V projednávané věci nebylo v rámci řízení tvrzeno ani prokázáno, že by životní úroveň žalovaného byla natolik vysoká, aby měl být povinen hradit žalobkyni její finančně nákladné studium a velké množství finančně nákladných zájmů. Nadto nelze považovat za odůvodněný náklad např. dojíždění do Prahy osobním automobilem, když žalobkyně má možnost dojíždět poměrně levnou veřejnou dopravou, jak ostatně sama prokázala. Dojíždění vlastním vozidlem je již nadstandardem. Navíc žalobkyně sama tvrdila, že je schopna si určité finanční prostředky vydělat brigádami a dle názoru soudu proto může své zájmy částečně financovat z těchto prostředků. Ačkoliv má žalobkyně zájem o práci u Policie ČR, netvrdila, že by se, byť neúspěšně, pokusila přihlásit na Policejní akademii, kde není třeba platit školné. Žalobkyně pouze uvedla, že je těžké se na Policejní akademii dostat a že studium na soukromé VŠ Ambis má zajímavější zaměření. Dle názoru soudu je však nezbytné rozhodnutí o studiu na soukromé vysoké škole, kde školné činí několik desítek tisíc Kč ročně, předběžně konzultovat s oběma rodiči a zvážit též jejich (příp. i vlastní) finanční možnosti.

34. Při stanovení výše výživného soud vycházel též z přepokládaného příjmu žalovaného v rozmezí 25 – 30 tisíc Kč měsíčně, resp. z reálného příjmu 30 000 Kč čistého měsíčně od ledna 2022, přičemž zohlednil, že žalovaný má další vyživovací povinnost vůči synovi [jméno] ve výši 3 000 Kč do 31. 12. 2021 a od 1. 1. 2022 ve výši 3 700 Kč měsíčně. Soud též zohlednil, že žalovaný poskytuje každý měsíc žalobkyni neomezený tarif na mobilní telefon. Za této situace dospěl soud k závěru, že výživné v částce 5 000 Kč měsíčně odpovídá jak životní úrovni žalovaného, tak i odůvodněným potřebám žalobkyně, nikoli jejím potřebám tvrzeným, které soud považuje za ně vždy zcela odůvodněné. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč a ve zbývající části žalobu výrokem III. zamítl.

35. Zpětným stanovením výživného za období od 1. 10. 2021 do budoucna pak vznikl žalovanému nedoplatek na výživném v celkové výši 7 500 Kč. Dlužná částka byla vypočtena následujícím způsobem: Za uvedené období (výživné za říjen 2022 nebylo ke dni vyhlášení rozsudku splatné) měl žalovaný žalobkyni na výživném uhradit celkem částku 60 000 Kč (tj. za měsíce říjen 2021 – září 2022: 12 měsíců x 5 000 Kč). Dle vyjádření obou účastníků řízení žalovaný žalobkyni za uvedené období řádně uhradil běžné výživné v celkové výši 27 600 Kč (za měsíce říjen 2021 až září 2022 vždy 2 300 Kč měsíčně). Nadto též žalobkyni uhradil ½ školného na akademický rok 2021 2022 ve výši 24 900 Kč, neboť školené činilo celkem 49 800 Kč. Tuto částku soud započetl jako úhradu výživného v částce 24 900 Kč Celkem tak žalobkyni za předmětné období uhradil částku 52 500 Kč. Rozdíl mezi zvýšeným výživným, které mělo být uhrazeno v částce 60 000 Kč a skutečně uhrazeným výživným ve výši 52 500 Kč, tedy činí 7 500 Kč. S ohledem výši dlužného výživného, výši běžného výživného pro obě děti žalovaného a měsíční příjmy žalovaného, stanovil soud žalovanému povinnost uhradit dlužné výživné ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

36. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků byl v tomto řízení úspěšný jen částečně, a to zhruba z jedné poloviny (mj. i s ohledem na výši přiznaného dlužného výživného), nepřiznal soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení žádnému z nich.