7 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 119 188,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84 324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 34 864,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 119 188,14 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 049,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 119 188,14 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 11. 6. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba.) a žalovanou. Žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši 100 000 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila na svůj dluh celkem 15 676 Kč. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.

2. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila žalovaná, žalobkyně se z účasti u jednání omluvila, avšak nepožádala z důležitých důvodů o jeho odročení. Soud proto věc v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal v nepřítomnosti obou účastnic řízení.

3. Z podané žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 11. 6. 2024 uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků na dálku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 328 224 Kč, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 838 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 78,07 % ročně. adresa 000 Kč byla dne 11. 6. 2024 vyplacena na účet č. č. účtu (viz doklad o vyplacení úvěru). Potvrzením o vedení účtu bylo prokázáno, že tento účet byl k datu uzavření smlouvy veden na jméno žalované. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že pravidelný měsíční příjem žalované činil 35 303 Kč. Výdaje byly stanoveny částkou životního minima (4 860 Kč) a náklady na nájemné a inkaso částkou 5 896 Kč. Žalovaná přitom uvedla, že bydlení má vlastní, že je svobodná, žije sama a má vysokoškolské vzdělání, neuvedla žádného zaměstnavatele. Právní předchůdkyně žalobkyně měla dále k dispozici fotografii občanského průkazu žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v nebankovním registru klientských informací (NRKI). právnická osoba ze čtyř sledovaných ukazatelů vyšlo vysoké riziko, že žalovaná úvěr splácet nebude. V ostatních dvou je jednalo o riziko střední. Lustrace žalované v rejstříku SOLUS byla negativní. Smlouvou ze dne 12. 2. 2025 postoupila společnost právnická osoba. pohledávku za žalovanou na žalobkyni (viz smlouva o stoupení úvěru a příloha č. hodnota této smlouvy – Seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky byla žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 4. 2025. Dopisem z téhož dne byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky.

4. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“).

5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně soudu předložila pouze výsledky lustrací ve veřejných registrech NRKI a SOLUS, žádné jiné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. V hodnocení klienta vycházela pouze ze sdělení žalované. Nadto zde je sice uveden poměrně vysoký měsíční příjem, nicméně není uveden zdroj tohoto příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.

6. Smlouva o úvěru je s ohledem na shora uvedené neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a žalobkyně má proto vůči žalované právo na to, aby jí zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ze žalovanou nezpochybněných žalobních tvrzení přitom vyplývá, že žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku 15 676 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje 84 324 Kč, neboť žalovaná obdržela částku 100 000 Kč a uhradila částku 15 676 Kč.

7. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

8. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 84 324 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

9. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 58,5 % : 41,5 % (tedy poměr úspěchu žalobkyně co do 84 324 Kč k celkové žalované částce včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných k datu vyhlášení rozsudku ve výši 144 122,48 Kč). V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení vyčíslená jako součet následujících položek:  zaplacený soudní poplatek ve výši 4 768 Kč,  odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 5 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé),  3 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.

9. Žalobkyně by tedy měla nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 23 818 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v tomto sporu, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 049,06 Kč, která po započtení vzájemného úspěchu a neúspěchu představuje 17 % shora vyčíslených nákladů řízení žalobkyně.

10. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.