7 C 80/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 292 942,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 292 942,73 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 729,30 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 748,48 Kč, s úrokem ve výši 10,90 % ročně z částky 290 615,13 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 290 615,13 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 47 292 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 292 942,73 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným jako smluvními stranami dne 13. 11. 2019 Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami byla identita žalovaného ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 297 400 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 10,9 % ročně a hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek dohodnutých ve smlouvě. Svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas však nedodržel a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a prohlásila dne 6. 5. 2021 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], a.s., [IČO], se sídlem [adresa], ze dne 29. 7. 2021 a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2021 uzavřenou mezí [právnická osoba] a.s. a [právnická osoba] Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobkyně a svůj dluh vůči žalobkyni dosud neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 13. 11. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 297 400 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,9 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 4 133 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že v měsících září až listopad 2019 mu na běžný účet chodila od firmy [anonymizováno] – [příjmení] market částka 19 295 Kč měsíčně. Pravidelnou odchozí platbou bylo pouze doplňkové penzijní spoření v částce 300 Kč měsíčně. Z podkladů pre súdne konanie a dále též z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný dne 13. 11. 2019 vyčerpal z úvěru částku 289 000 Kč a dne 18. 11. 2019 částku 8 400 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 6. 5. 2021 a dne 8. 5. 2021 o tom zaslala oznámení žalovanému. Oznámením ze dne 14. 7. 2021 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na [právnická osoba], a.s. a dále oznámením ze dne 10. 8. 2021 byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní upomínku zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému dne 10. 8. 2021. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 11 718 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 9 500 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 28 500 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde přitom činí částku 6 174 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.