7 C 87/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 55 160 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 55 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 55 160 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 22 929,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 55 160 Kč z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi stranami dne 3. 6. 2025. Jednalo se o úvěr ve výši 32 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.nazivnost.cz. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor. Namítala, že smlouva je absolutně neplatná. Předně upozornila na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. spisová značka, který uzavřel, že okolnost, že má spotřebitel podnikatelské oprávnění je pro posouzení jeho právního postavení irelevantní. Souvislost půjčovaných finančních prostředků s podnikáním nelze prokazovat údajem o sídle a IČO podnikatele ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Žalovaná odmítla, že by při uzavírání předmětné smlouvy vystupovala jako podnikatel. Následně poukázala na to, že i dle starší judikatury je na úvěrujícím, aby prokázal, k čemu je úvěr poskytnut. Žalovaná dále nastínila z četných rozhodnutí praxi prvostupňových soudů v obdobných případech téže žalobkyně s tím, že očekává, že i její případ bude posouzen stejně. Dále namítla neplatnost smlouvy pro zcela zjevně nemravný úrok. Jako další důvod neplatnosti smlouvy žalovaná namítla nedostatečné posouzení její úvěruschopnosti a neplatný podpis na smlouvě.

3. Ve vyjádření ze dne 10. 7. 2026 žalovaná dále uvedla, že na smlouvu o úvěru doposud uhradila pouze částku 1 000 Kč. Doplnila však, že se žalobkyní uzavřela i následující smlouvy o úvěru:  č. hodnota-4373 ze dne 7. 6. 2024, poskytnuté finanční prostředky ve výši 10 001 Kč – uhrazeno 21 120 Kč – bezdůvodné obohacení na straně věřitele 11 119 Kč,  č. hodnota-8945 ze dne 29. 7. 2024, poskytnuté finanční prostředky ve výši 30 000 Kč – uhrazeno 51 600 Kč – bezdůvodné obohacení na straně věřitele 21 600 Kč,  č. hodnota-5790 ze dne 3. 10. 2024, poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč – uhrazeno 20 900 Kč – bezdůvodné obohacení na straně věřitele 5 900 Kč,  č. hodnota-9418 ze dne 9. 11. 2024, poskytnuté finanční prostředky ve výši 20 000 Kč – uhrazeno 44 888,58 Kč – bezdůvodné obohacení na straně věřitele 24 888,58 Kč,  č. hodnota-0403 ze dne 5. 3. 2025, poskytnuté finanční prostředky ve výši 32 000 Kč – uhrazeno 65 604 Kč – bezdůvodné obohacení na straně věřitele 33 604 Kč.

4. Žalovaná ve vyjádření dále uvedla, že ve všech těchto smlouvách včetně té, která je předmětem tohoto řízení, byl sjednán úrok ve výši 1 % denně, resp. 2 % denně, tj. 365 % ročně, resp. 730 % ročně. Běžná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů činila v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy 8,04 % ročně a u úvěrů nefinančním podnikům 4,80 % ročně. Obvyklá úroková sazba u úvěrů nefinančním podnikům dále činila 6,94 % ročně v červnu 2024, 6,78 % ročně v červenci 2024, 5,86 % ročně v říjnu 2024, 5,54 % ročně v listopadu 2024 a 5,54 % ročně v březnu 2025.

5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím elektronických komunikací na dálku dne 3. 6. 2025 úvěrovou smlouvu č. hodnota-7883. Žalovaná je ve smlouvě označena mj. identifikačním číslem a adresou místa podnikání a ve smlouvě je uvedeno, že úvěr je poskytován výhradně na financování podnikatelských potřeb klienta. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 32 000 Kč za poplatek (úrok) ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru, a to na 70 dní. Úvěr měl být hrazen v 5 čtrnáctidenních splátkách po 10 880 Kč, konečná splatnost úvěru byla dne 11. 8. 2025. Pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (viz smlouva o podnikatelském úvěru).

7. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 32 000 Kč dne 3. 6. 2025, a to na bankovní účet uvedený ve smlouvě (viz potvrzení o provedené platbě).

8. K úhradě dluhu po splatnosti žalobkyně žalovanou vyzvala před zahájením soudního řízení dopisem ze dne 4. 2. 2026, odeslaným dne 6. 2. 2026 (viz předžalobní výzva s podacím lístkem), upozornila ho též na možné soudní vymáhání dlužné částky.

9. Dne 5. 9. 2025 uhradila žalovaná na účet žalobkyně č. č. účtu částku 1 000 Kč (Anonymizováno.Anonymizováno. Anonymizováno).

10. Dne 7. 6. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, jejímž předmětem byla částka 10 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 2 % denně, počínaje 91. dnem prodlení ve výši 0,02 % denně (smlouva o podnikatelském úvěru na č.l. 33-35).

11. Dne 29. 7. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, jejímž předmětem byla částka 30 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 % denně, počínaje 91. dnem prodlení ve výši 0,02 % denně (smlouva o podnikatelském úvěru na č.l. 36-38).

12. Dne 3. 10. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, jejímž předmětem byla částka 15 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 % denně, počínaje 91. dnem prodlení ve výši 0,02 % denně (smlouva o podnikatelském úvěru na č.l. 39-41).

13. Dne 9. 11. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, jejímž předmětem byla částka 20 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 % denně, počínaje 91. dnem prodlení ve výši 0,02 % denně (smlouva o podnikatelském úvěru na č.l. 42-44).

14. Dne 5. 3. 2025 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, jejímž předmětem byla částka 32 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 % denně, počínaje 91. dnem prodlení ve výši 0,02 % denně (smlouva o podnikatelském úvěru na č.l. 45-47).

15. Z výpisu z běžného účtu vedeného u právnická osoba. (č.l. 48) vyplývá, že jistiny úvěru popsané v předchozích odstavcích byly připsány na účet vždy ke dni uzavření smlouvy. Navíc byla připsána dne 3. 6. 2025 další částka 32 000 Kč (č.l. 48).

16. V období od 22. 7. 2024 do 2. 1. 2025 zaplatila žalovaná na účet č. č. účtu částky 21 120 Kč, 42 300 Kč, 9 300 Kč, 10 700 Kč, 10 200 Kč, 2 x 2 800 Kč a 14 100 Kč. V období od 2. 3. 2025 do 5. 9. 2025 zaplatila žalovaná na účet č. č. účtu částky 24 396 Kč, 792,58 Kč, 65 092 Kč, 512 Kč a 1 000 Kč (přehled odchozích platech č.l. 49).

17. Platby popsané v předchozím odstavci korespondují s platbami, které sdělila žalované sama žalobkyně v emailové komunikace (č.l. 50-51), vyjma částky 1 000 Kč, která byla zaplacena na smlouvu řešenou v tomto řízení.

18. Předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2026 (č.l. 52) doručenou žalobkyni dne 9. 7. 2026 (doručenka datové zprávy na č.l. 62) vyzvala žalovaná žalobkyni k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 97 111,58 Kč s odůvodněním, že právě tuto částku přeplatila ve vztahu ke všem absolutně neplatným úvěrovým smlouvám, které se žalobkyní uzavřela.

19. Dopisem ze dne 8. 7. 2026 (č.l. 60-61) provedla žalovaná zápočet vzájemných pohledávek s tím, že na základě neplatných smluv o úvěru uhradila žalobkyni celkem částku 204 112,58 Kč, ačkoliv měla uhradit pouze částku 107 001 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně proto představuje částku 97 111,58 Kč. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2025vzniklo bezdůvodné obohacení na straně žalované ve výši 31 000 Kč. Žalovaná proto požaduje vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 66 111,58 Kč. Dopis byl žalobkyni doručen dne 9. 7. 2026 (doručenka datové zprávy č.l. 63).

20. Po právní stránce soud projednávanou věc soud posoudil dle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a sice dle § 2395, § 433, § 547, § 588, § 2991, §2993, §1982, § 1958 a § 1987. Soud též aplikoval ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ).

21. Soud se nejprve zabýval povahou uzavřené smlouvy o úvěru. Ačkoli byla smlouva formálně označena jako smlouva o podnikatelském úvěru a žalovaná byla označena identifikačními údaji podnikatele, pro posouzení jejího postavení není rozhodující toto formální označení, ale skutečný účel, pro který smlouvu uzavírala. Rozhodující je skutečný účel konkrétního právního jednání a reálná souvislost poskytnutých finančních prostředků s podnikatelskou činností žalované. Živnostenské oprávnění samo o sobě nevylučuje, aby fyzická osoba při uzavření konkrétní smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Žalovaná namítla, že úvěr neuzavírala ani nečerpala pro účely podnikání. Ačkoli nebylo postaveno najisto, k jakému konkrétnímu účelu žalovaná poskytnuté peněžní prostředky následně použila ani zda v rozhodné době fakticky vykonávala živnostenskou činnost, žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž pro sebe dovozovala nespotřebitelskou povahu závazku. Zejména netvrdila ani neprokázala konkrétní podnikatelský záměr žalované, souvislost úvěru s určitou podnikatelskou činností žalované ani to, že prostředky byly poskytnuty k financování takové činnosti. Samotné formální označení smlouvy, uvedení IČO či obecné ujednání o podnikatelském účelu k tomuto závěru nepostačuje. Ani opakované čerpání úvěrů od žalobkyně samo o sobě neprokazuje jejich podnikatelský účel. Žalobkyně byla k prvnímu jednání řádně předvolána, z účasti u jednání se omluvila, avšak o jeho odročení nepožádala. Soud proto věc projednal v její nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby svá tvrzení k těmto otázkám doplnila a aby označila důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně se svou neúčastí u jednání soudu sama připravila o možnost na takové poučení reagovat; důsledky neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene proto nese ona.

22. Soud proto uzavírá, že žalovaná uzavřela předmětnou úvěrovou smlouvu mimo rámec své podnikatelské činnosti jako spotřebitel a že posuzovaný závazek je smlouvou o spotřebitelském úvěru, na který dopadá ZoSÚ. Žalobkyně tak byla před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ.

23. Žalobkyně však poskytla spotřebitelský úvěr, aniž byly dány důvodné podklady pro závěr, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalobkyni proto ze smlouvy nemůže vzniknout nárok na sjednaný poplatek, smluvní sankce ani jiné smluvní příslušenství.

24. Nad rámec uvedeného soud dodává, že stejný závěr by obstál i tehdy, nebyla-li by smlouva posouzena jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně z nesplacené jistiny představuje podle svého ekonomického účelu odměnu za poskytnutí a čerpání peněžních prostředků, tedy fakticky úrok, bez ohledu na jeho smluvní označení. Při jistině 32 000 Kč činí tento poplatek 320 Kč za každý den čerpání; za sjednanou dobu 70 dnů dosahuje částky 22 400 Kč, tedy 70 % poskytnuté jistiny. Žalovaná by tak při řádném splnění závazku vrátila celkem 54 400 Kč. Pro případ prodlení byla nadto sjednána další platba ve výši 1 % denně z nesplacené jistiny až do 90. dne prodlení, následně ve výši 0,02 % denně. Takto sjednaná úplata zjevně přesahuje přiměřenou odměnu za krátkodobé poskytnutí peněžních prostředků a vytváří zjevnou a nedůvodnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Žalobkyně přitom vystupovala jako profesionální poskytovatelka standardizovaných úvěrů, takže si musela být vědoma skutečného ekonomického dopadu těchto ujednání (srovnej ust. § 433 odst. 1 o. z.). Ujednání o poplatku, jakož i na ně navazující ujednání pro případ prodlení, se proto zjevně příčí dobrým mravům (§ 547 o. z.) a jsou dle ust. § 588 o. z. neplatná.

25. Poplatek za poskytnutí úvěru přitom byl přitom podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy. Nelze rozumně předpokládat, že by žalobkyně úvěr poskytla bez tohoto ujednání. Neplatnost poplatkového ujednání proto nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit a smlouva je neplatná jako celek. Případné plnění poskytnuté na jejím základě se proto vypořádá podle pravidel o bezdůvodném obohacení.

26. Žalovaná uzavřela se žalobkyní celkem šest obdobných smluv o úvěru. Jistina z prvních pěti smluv činila v souhrnu 107 001 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni na jejich základě uhradila celkem 204 112,58 Kč. Všechny tyto smlouvy byly co do rozhodných ujednání obdobné smlouvě nyní posuzované, zejména obsahovaly ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru. S ohledem na shora vyložený závěr o jejich neplatnosti podle § 87 odst. 1 ZoÚ, případně pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., nelze žalobkyni přiznat plnění přesahující skutečně poskytnuté jistiny.

27. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o. z.). Bezdůvodně se obohacuje ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Po odečtení souhrnu jistin ve výši 107 001 Kč od žalovanou uhrazené částky 204 112,58 Kč proto vzniklo žalované vůči žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 97 111,58 Kč.

28. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2026, odeslanou žalované dne 6. 2. 2026, požadovala úhradu pohledávky z nyní projednávaného úvěrového vztahu a určila žalované lhůtu k plnění v trvání tří dnů. Ačkoli žalobkyně ve výzvě vyčíslila svou pohledávku nesprávně částkou 90 016,80 Kč, výzva se týkala téže úvěrové smlouvy a zahrnovala i požadavek na vrácení skutečně dosud neuhrazené jistiny ve výši 31 000 Kč. Žalovaná přiměřenost žalobkyní určené doby plnění nijak nezpochybnila a nenavrhla jinou dobu odpovídající jejím možnostem. Soud proto uzavírá, že nejpozději uplynutím žalobkyní určené lhůty se pohledávka žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny stala splatnou.

29. V nyní projednávané věci žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 32 000 Kč, na který žalovaná uhradila pouze částku 1 000 Kč. Žalovaná žalobkyni vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 97 111,58 Kč; čímž se tato pohledávka žalované stala splatnou (§ 1958 odst. 2 o. z.). Následně žalovaná tuto pohledávku jednostranným právním jednáním započetla proti pohledávce žalobkyně na vrácení dosud neuhrazené jistiny. Projev o započtení byl žalobkyni doručen dne 9. 7. 2026, tedy před nařízeným jednáním. Žalobkyně na něj však nijak nereagovala a existenci, výši ani započitatelnost pohledávky žalované nezpochybnila.

30. Podle § 1982 odst. 1 o. z. může strana, dluží-li si účastníci vzájemně plnění stejného druhu, prohlásit vůči druhé straně, že svou pohledávku započítává proti její pohledávce. Započtením se pohledávky ruší v rozsahu, v němž se vzájemně kryjí (§ 1982 odst. 2 občanského zákoníku); k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (§ 1987 odst. 1 o. z.). Vzájemné pohledávky účastnic byly peněžité, splatné a způsobilé k započtení. I pokud by žalobkyni náležel nárok na vrácení dosud neuhrazené jistiny ve výši 31 000 Kč, tento nárok zanikl započtením dle ust. § 1982 odst. 1 o. z., neboť pohledávka žalované ve výši 97 111,58 Kč jej převyšovala. Žaloba je proto nedůvodná v celém rozsahu.

31. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:  odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 5 x 3 340 Kč za pět poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor, doplnění odporu, zápočet vzájemných nároků, písemný závěrečný návrh),  5 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.

32. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalované je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

33. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.