7 C 97/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 29 028 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 628 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 514 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 29 028 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 31. 1. 2025 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovanou. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, na jehož účet byla částka právní předchůdkyní žalobkyně převedena částka 20 000 Kč.

2. K nařízenému jednání se nikdo nedostavil, soud proto věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti obou účastnic řízení. Žalobkyně se z účasti u jednání prostřednictvím své právní zástupkyně omluvila, nepožádala však o odročení jednání.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní. Z výpisů z běžného účtu u právnická osoba bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) zaslala na účet č. č. účtu dne 31. 1. 2025 částky 3 500 Kč a 4 000 Kč, dne 1. 2. 2025 částku 6 000 Kč, dne 3. 2. 2025 částku 1 800 Kč a dne 4. 2. 2025 částku 4 700 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 31. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 3 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti). Úvěr měl být žalované poskytnut na bankovní účet č. č. účtu. Následně bylo uzavřeno celkem hodnota dodatků k této úvěrové smlouvě, kterými byla částka úvěru postupně navyšována až na částku 20 000 Kč (dodatek č. 5 ze dne 4. 2. 2025). Tato částka odpovídá celkové částce převedené na účet žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila dopisem ze dne 14. 9. 2025. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne 14. 9. 2025. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud na svůj dluh uhradil částku 4 600 Kč.

4. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.

5. Na základě tvrzení obsažených v žalobě a listin k ní připojených dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. netvrdila, ani neprokázala, že by tak učinila. Již v samotné žalobě přitom žalobkyně navrhla, aby soud eventuálně posoudil její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla tak být soudem poučena o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy dle ust. § 118 a odst. 1, 3 o.s.ř..

6. Smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a žalobkyně má proto vůči žalované právo na to, aby jí zaplatila zůstatek (tj. nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z žalovanou nezpochybněných žalobních tvrzení přitom vyplývá, že žalovaná dosud uhradila částku 4 600 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje částku 15 400 Kč, která představuje rozdíl mezi peněžními prostředky poskytnutými bez právního důvodu ve výši 20 000 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 4 600 Kč.

7. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

8. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 15 400 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

9. Otázku nákladů řízení soud posuzoval dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.. V řízení byla každá z účastnic (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) úspěšná zhruba v polovině předmětu řízení, a soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné z nich. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.