9 C 119/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Smejkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s 11,50 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 12 500 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 27. 8. 2025, se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku 12 500 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 3. 20255 mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, žalovaná se zavázala hradit splátky ve výši 3 125 Kč vždy k 15. dni každého příslušného měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15.5.2025. Podáním ze dne 22. 12. 2025 doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že schopnost žalované splácet úvěr ověřovala, přičemž vycházela z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z databáze odcizených dokladů, výpisu z Centrální evidence exekucí, výpisu z registru SOLUS, z kopie občanského průkazu, druhého dokladu totožnosti a kompletního výpisu z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce na účet spotřebitele, přičemž žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti vychází ze strojově čitelných dat ve formátu JSON, přičemž na základě posouzení žalované dospěla žalobkyně, že žalovaná může splácet závazky až do výše 4 298 Kč.

2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla žádné námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 6. 3. 2025, č. , hodnota, , bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 12 500 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu určitou v délce 12 měsíců, zápůjční úroková sazba byla uplatněna jako úroková sazba měsíční a její výše činila 12,00 % p.m, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 1 356 % p.a. Smlouva byla podepsána dne 6. 3. 2025, prostřednictvím SMS kódu 0711 z telefonního čísla , hodnota, , IP adresa 89.24.32.195.

5. Ze základních informací o spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, bez vyživovacích povinností, její nejvyšší dosažené vzdělání maturita. Žalovaná se nenacházela v procesu insolvence, nebyla proti ní vedena exekuce, dále proběhla lustrace SOLUS a lustrace z interní databáze. Žalovaná prohlásila příjem ve výši 13 000 Kč, příjem nalezený z bankovního účtu činil 22 402 Kč, minimální částka nákladů na bydlení činila 4 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti prohlášené spotřebitelem činily 0 Kč, náklady nalezené na bankovním účtu s náklady z jiných zdrojů činily 3 000 Kč, finanční závazky prohlášené spotřebitelem činily 0 Kč, finanční závazky nalezené na bankovním účtu činily 572 Kč, na sázení a hazardní hry výsledné finanční závazky činily 130 Kč.

6. Z detailu pohybu bylo zjištěno, že částka 12 500 Kč byla žalované vyplacena bezhotovostním převodem dne 6. 3. 2025.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2025 a podacího lístku ze dne 25. 7. 2025 bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 28. 7. 2025.

8. Podle § 1810 o.z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ust. § 2395 o.z. a ust. § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 500 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované dne 6.3.2025. Je evidentní, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní, jako podnikatelem na straně jedné a žalovanou, jako spotřebitelem, na straně druhé. Žalované je tedy nutno poskytnout náležitou ochranu, jakožto slabší straně, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru je před poskytnutím povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, jinak nesmí být úvěr spotřebiteli poskytnut. Dle názoru soudu však žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a uzavřená smlouva o úvěru je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná, neboť soud nemá za prokázané, že žalobkyně pečlivě a s odbornou péčí zjistila údaje nutné pro poskytnutí úvěru žalované a možnosti žalované spotřebitelský úvěr řádně splácet, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně nikterak neověřila pravidelné výdaje žalované, přičemž není zřejmé na základě, čeho byly ověřeny pravidelné tvrzené výdaje na bydlení žalované a z čeho jsou výdaje žalované tvořeny. Rovněž není zřejmé, jakým způsobem byla ověřena celková majetková situace žalované. Žalobkyně ověřovala příjem žalované prostřednictvím sdílených dat, přičemž soud k tomuto uvádí, že okolnosti týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru musí soud zkoumat z úřední povinnosti a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti prokázal. Je skutečností, že žalobkyně provedla lustraci v dostupných systémech, přičemž z výpisů z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z nebankovního registru je možné uzavřít, že vůči žalované není v době lustrace vedeno insolvenční řízení, exekuční řízení, doklad totožnosti žalované není veden v evidenci neplatných dokladů a že žalovaná není vedena v nebankovním registru. Žalobkyně, jako poskytovatel, musí uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, a data při sestavení profilu úvěruschopnosti týkající se výpisu z bankovního účtu musí být žalobkyní uchovány. K tomu soud dále uvádí, že příjmové podmínky žalované za poslední 3 kalendářní měsíce na jméno spotřebitele samy o sobě nepostačují k osvědčení pravidelného zjištěného příjmu žalované a nelze bez dalšího uzavřít, že by se jednalo o pravidelné příjmy žalované bez uvedení zaměstnavatele. Z kopie občanského průkazu, kopie druhého dokladu totožnosti žalované nelze vyvodit úvěruschopnost žalované. S ohledem ke shora uvedenému a k ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. a § 2993 o.z., jsou strany povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru je ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni uhradit z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku ve výši 12 500 Kč a dále příslušenství v podobě úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 28.7.2025, odeslané dle podacího lístku dne 28. 7. 2025 s lhůtou pro zaplacení do 11. 8. 2025 a od 12. 8. 2025 se tedy žalovaná octila v prodlení. Ve zbylém rozsahu, týkající se příslušenství pohledávky v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na shora uvedené, soud ve výroku II. žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

17. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 660 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně, je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Podle ust. § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání návrhu ve věci samé) celkem ve výši 1 200 Kč (tedy 400 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 500 Kč a náklady řízení včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí celkově 2 300 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.