9 C 155/2019

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Kolbou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11 634,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 413,77 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 413,77 Kč od 20. 10. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v té části, v níž žalobkyně požadovala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 220,51 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 618,91 Kč od 20. 10. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>I. Žaloba</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2019, se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 634,28 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 032,68 Kč od 20. 10. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně.

2. Výše uvedeného plnění se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že dne 15. 5. 2018 uzavřela se žalovaným dohodu o narovnání, přičemž předmětem této dohody byla úprava vztahů mezi žalobkyní a žalovaným vzniklých ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel jako podnikatel.

3. Výše uvedenou dohodou o narovnání se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni dluh v celkové výši 11 115 Kč ve třech měsíčních splátkách po 2 779 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 6. 2018 Poslední – čtvrtá – splátka ve výši 2 778 Kč měla být splatná dne 25. 9. 2018. V dohodě byla ujednána ztráta výhody splátek při nezaplacení jediné splátky řádně a včas.

4. Žalovaný uhradil včas první dvě splátky po 2 779 Kč. Neuhradil splátku splatnou dne 25. 8. 2018, čímž ztratil výhodu splátek.

5. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky, kterýžto nárok opírá o čl. II. 4 dohody o narovnání. Dle tohoto smluvního ujednání je žalovaný povinen zaplatit uvedenou smluvní pokutu, je-li v prodlení s úhradou jakékoliv části dluhu po dobu delší než 14 dní.

6. Dále žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky podle čl. II. 5 dohody o narovnání.

7. Žalovaný následně uhradil dne 6. 9. 2018 částku 2 779 Kč. K tomuto dni měla žalobkyně vůči žalovanému tuto pohledávku: -) 5 557 Kč na jistině, -) 305,14 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně z dlužné částky 5 557 Kč od 26. 8. 2018 do 6. 9. 2018, -) 2 778,50 Kč na smluvní pokutě ve výši 50 % z jistiny ve výši 5 557 Kč, -) 15,07 Kč na zákonném úroku z prodlení ve výši 9 % ročně od 26. 8. 2018 do 6. 9. 2018.

8. Žalobkyně započetla úhradu ve výši 2 779 Kč ze dne 6. 9. 2018 co do 2 778,50 Kč na smluvní pokutu ve výši 50 % z jistiny a co do 0,50 Kč na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky 5 557 Kč.

9. Žalovaný následně uhradil dne 19. 10. 2018 částku 2 778 Kč. K tomuto dni měla žalobkyně vůči žalovanému tyto nároky: -) 5 557 Kč na jistině, -) 304,64 Kč na smluvní pokutě 0,5 % denně z částky 5 557 Kč od 26. 8. 2018 do 6. 9. 2018, -) 15,07 Kč na zákonném úroku z prodlení ve výši 9 % ročně od 26. 8. 2018 do 6. 9. 2018, -) 1 194,76 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně z částky 5 557 Kč od 7. 9. 2018 do 19. 10. 2018.

10. Žalobkyně započetla úhradu částky 2 779 Kč na výše uvedené smluvní pokuty a úrok z prodlení a dále v části 1 524,32 Kč na jistinu.

11. Dále již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak v žalobě uplatňuje nárok na zaplacení: -) 4 032,68 Kč na jistině, -) 7 601,60 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně z částky 4 032,68 Kč od 20. 10. 2018 do 31. 8. 2019, -) na úroku z prodlení 9 % ročně z částky 4 032,68 od 20. 10. 2018 do zaplacení. <b>II. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně</b> 12. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, který byl v předmětném řízení vydán, tak, že z důvodu doplacení splátkového kalendáře nic nedluží. Dále se žalovaný (při jednání soudu) bránil tím, že žalobkyně má neoprávněně veden jako předmět podnikaní poskytování spotřebitelského úvěru, ačkoliv k tomu nemá licenci České národní banky. Žalovaný také uvedl, že měl za to, že má vše zaplaceno a žalobkyně se po dlouhou dobu neozvala.

13. K tomu žalobkyně ve své replice uvedla, že žalovaný neplnil splátkový kalendář dle dohody, a ztratil tak výhodu splátek. Tím žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu. Žalobkyně tedy setrvala na podané žalobě v plném rozsahu. <b>III. Dokazování a zjištěné skutečnosti</b> 14. Soud nařídil jednání na den [datum], k němuž se dostavil žalovaný. Žalobkyně, ani její právní zástupkyně se k jednání soudu nedostavily, a to po předchozí omluvě a souhlasu s jednáním v jejich nepřítomnosti. Soud tedy jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a její právní zástupkyně.

15. Při provádění dokazování soud vycházel z listinných důkazních prostředků předložených oběma stranami řízení, přičemž co do základních skutkových událostí se žalobkyně i žalovaný v zásadě shodovali.

16. Předně soud vycházel z toho, že mezi žalobkyní jako věřitelkou (či úvěrující) a žalovaným jako klientem (či úvěrovaným) došlo dne 15. 5. 2018 k uzavření dohody o narovnání, přičemž předmětem této dohody bylo narovnání veškerých sporných práv a povinností, které mezi účastníky dohody vznikly v souvislosti s plněním smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 2. 2018, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Strany v dohodě o narovnání sjednaly, že ke dni podpisu dohody má žalobkyně jako úvěrující za žalovaným jako úvěrovaným pohledávku ve výši 8 880 Kč a další pohledávky s ní spojené, přičemž žalovaný nesporoval částku 8 880 Kč, sporoval toliko další žalobkyní nárokované pohledávky. Strany se dohodly, že úvěrovaný (žalovaný) se zavazuje zaplatit žalobkyni jako úvěrující částku ve výši 11 115 Kč, a to podle níže sjednaného splátkového kalendáře.

17. Podle tohoto splátkového kalendáře měl žalovaný uhradit žalobkyni částku ve výši 11 115 Kč ve čtyřech měsíčních splátkách splatných následovně: 1. splátka splatná dne 25. 6. 2018 ve výši 2 779 Kč, 2. splátka splatná dne 25. 7. 2018 ve výši 2 779 Kč, 3. splátka splatná dne 25. 8. 2018 ve výši 2 779 Kč, 4. splátka splatná dne 25. 9. 2018 ve výši 2 778 Kč.

18. V bodu II. 4 dohody o narovnání si strany sjednaly, že pokud bude úvěrovaný v prodlení s úhradou jakékoliv části pohledávky po dobu delší než 14 dní, vzniká úvěrujícímu po uplynutí 14 dní od data prodlení (tj. patnáctý kalendářní den prodlení) nárok na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky, tj. dlužné pohledávky.

19. V bodu II. 5 téže dohody bylo mezi účastníky dojednáno, že v případě prodlení úvěrovaného se splacením svého dluhu či jeho části, je povinen úvěrovaný zaplatit úvěrujícímu další smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení z dlužné částky, a to od prvního dne prodlení až do úplného zaplacení.

20. Dále, v bodě II. 7 dohody, byla sjednána povinnost úvěrovaného zaplatit sankční poplatek ve výši 50 Kč za každou jednotlivou upomínku zaslanou úvěrovanému prostřednictvím SMS zprávy, a další jednotlivý poplatek ve výši 250 Kč za upomínku v listinné podobě.

21. V dohodě byl žalovaný identifikován jako podnikající fyzická osoba, tedy svým identifikačním číslem a sídlem, a to shodně jako ve smlouvě o úvěru [číslo] (viz č. l. 30 až 33).

22. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], a z příjmového pokladního dokladu na č. l. 25, soud zjistil, že žalovaný uhradil sjednané splátky (shodně dle tvrzení žalobkyně) takto: -) dne 25. 6. 2018 částku ve výši 2 779 Kč, -) dne 25. 7. 2018 částku ve výši 2 779 Kč, -) dne 6. 9. 2018 částku ve výši 2 779 Kč, -) dne 19. 10. 2018 částku ve výši 2 778 Kč.

23. Přípisem ze dne 30. 7. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného (prostřednictvím své právní zástupkyně), aby uhradil žalobkyni dluh vyplývající z dohody o narovnání ve výši 13 446,91 Kč, jinak bude žalobkyně vymáhat toto plnění v soudním řízení. Tato výzva byla žalovanému zaslána dle přiloženého poštovního podacího archu dne 31. 7. 2019. <b>IV. Právní posouzení</b> 24. Podle § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

25. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Co se týče samotné dohody o narovnání, je třeba konstatovat, že smlouva o narovnání je samostatným důvodem k plnění, a není tedy třeba zkoumat existenci či platnost právního vztahu narovnávaného (tedy původního) – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5793/2017 (www.nsoud.cz).

30. V tomto ohledu tedy nebylo možno zkoumat, jaká práva a povinnosti vznikly stranám tohoto sporu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 2. 2018.

31. Soud též vycházel z toho, že žalovaný v daném právním vztahu vystupoval skutečně jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, což vyplývá z toho, že byl v dohodě o narovnání identifikován jako podnikající fyzická osoba. Proti tomuto tvrzení žalobkyně ostatně žalovaný žádným relevantním způsobem nebrojil. Z tohoto důvodu je potom nerozhodné, zda žalobkyně byla či je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný v tomto právní vztahu nevystupoval jako spotřebitel (viz § 1 a 2 uvedeného zákona).

32. Dále soud dospěl k závěru, že ujednání dohody o narovnání, v němž bylo zakotveno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

33. Uvedená smluvní pokuta (která by při ročním prodlení činila 182,5 %) je ve spojení s dalšími sankčními ujednáními obsaženými v předmětné dohodě o narovnání zjevně v rozporu s tím, co lze chápat jako souladné s etickými, obecně zachovávanými a uznávanými zásadami, demokratické společnosti (k pojmu dobrých mravů viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení pod č. 14/1998 a dostupný též na https://nalus.usoud.cz).

34. Soud též zvážil další závěry, prezentované zejména v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle nichž na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat toliko z její výše, popřípadě z její celkové výše či z výše dosažené za určité období, nýbrž je třeba zejména přihlédnout k účelu smluvní pokuty, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k výši zajištěné částky, ke vzájemnému poměru výše hlavního závazku a smluvní pokuty apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti smluvního ujednání věřitele a dlužníka v konkrétní věci odpovídalo obecně sdílenému pojetí ekvity a mravnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010, dostupný na www.nsoud.cz).

35. Dále Nejvyšší soud dospěl k závěru, že sazba 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení tak může v závislosti na dalších konkrétních okolnostech případu vést k závěru o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, stejně jako může být shledána pro poměry dané věci přiléhavou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1734/2012, dostupné na www.nsoud.cz).

36. Konečně soud přihlédl též k judikatuře vztahující se k výši smluvených úroků z prodlení, neboť v tomto případě byla smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení koncipována na obdobném základě. Soud pak nespatřoval důvodu, pro který by se mělo zásadně lišit posuzování výše smluvených úroků z prodlení od poměřování výše smluvní pokuty, zvláště je-li smluvní pokuta sjednána ve stejné formě jako úroky z prodlení.

37. Ústavní soud uvedl, že„ zásada smluvní volnosti je v daném případě modifikována účelem a smyslem sankčního a motivačního mechanismu institutu úroků z prodlení; jejich použití je možné a zákonné, jejich výše však nemůže být bezbřehá. Pokud bývá v judikatuře zdůrazňováno, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení je nutno zkoumat ve vazbě na konkrétní okolnosti, na zásadu řádného a včasného plnění závazků a že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení, je samozřejmě taková úvaha potud správná, pokud sama výše těchto úroků nemá spíše než motivační charakter právě charakter šikanózní. Částka, kterou je povinen platit subjekt, jenž se dostane do prodlení, odpovídající úroku 182 % ročně, jako je tomu právě ve zkoumaném případě, je již očividně (rovněž) za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní“ (nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 53, ročník 2009, pod č. 113/ 2009, nebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 58, ročník 2010 pod č. 136/ 2010, oba dostupné na https://nalus.usoud.cz).

38. Tyto závěry Ústavního soudu byly vyjádřeny v obecné rovině, nikoliv jen v souvislosti s právními vztahy, v nichž na jedné straně vystupuje spotřebitel. Konec konců v nálezu sp. zn. I. ÚS 728/10, Ústavní soud posuzoval individuální ústavní stížnost právnické osoby proti nepřiměřené výši úroků z prodlení a vyslovil se zde i k interpretaci § 265 tehdy platného obchodního zákoníku zakotvujícímu zásadu poctivého obchodního styku.

39. Při posouzení souladnosti smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně s dobrými mravy v daném případě soud vycházel také z kumulace smluvních pokut a dalších sankcí (v podobě poplatků za upomínání). Především vzal v úvahu, že vedle smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně byla sjednána též smluvní pokuta ve výši 50 % z dlužné částky. Dále přihlédl k tomu, že výše smluvními pokutami zajištěné částky nebyla nikterak vysoká (jednalo se o částku 11 115 Kč). Z tohoto pohledu i pohledu výše citovaných judikatorních závěrů Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se jevilo jako zjevně nepřiměřeným a jsoucím v rozporu s dobrými mravy ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení žalovaného s hrazením sjednaného plnění.

40. Proto je třeba ujednání obsažené v čl. II bodu 5 předmětné dohody o narovnání posoudit jako absolutně neplatné ve smyslu § 580 o. z. Žalobkyně pak na základě takto neplatné části dohody o narovnání nemá právo na plnění této smluvní pokuty.

41. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky, tedy smluvní pokutu ve výši 2 778,50 Kč, ačkoliv žalovaný uhradil v pořadí třetí splátku dne 6. 9. 2018 (dle dohody ji měl uhradit dne 25. 8. 2018), a nebyl tedy s touto splátkou v prodlení déle jak 14 dní. Na tuto smluvní pokutu tedy žalobkyni nemohl vzniknout dle čl. II. bodu 4 dohody o narovnání nárok.

42. Ke dni 6. 9. 2018, kdy žalovaný zaplatil žalobkyni v pořadí třetí splátku ve výši 2 779 Kč, tak měla žalobkyně vůči žalovanému pohledávku sestávající z jistiny ve výši 5 557 Kč a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši 9 % ročně z této jistiny za období od 26. 8. 2018 do 6. 9. 2018, tedy ve výši 16,44 Kč. Splátka žalovaného ve výši 2 779 Kč zaplacená dne 6. 9. 2018 se tedy započetla ve výši 16,44 Kč na úroky z prodlení a ve výši 2 762,56 Kč na jistinu.

43. Z jistiny pohledávky pak zbylo k plnění 2 794,44 Kč.

44. Jelikož se žalovaný opozdil i s úhradou splátky splatné dne 25. 9. 2018, tentokrát již více než o 14 dní (neboť ji zaplatil až 19. 10. 2018), vzniklo žalobkyni dne 26. 9. 2018 právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky, tedy smluvní pokuty ve výši 1 397,22 Kč (50 % z částky 2 794,44 Kč).

45. Splátka poukázaná žalovaným dne 19. 10. 2018 ve výši 2 778 Kč se tedy započetla ve výši 1 397 Kč na smluvní pokutu a ve výši 16,54 Kč na úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 794,44 Kč od 26. 9. 2018 do 19. 10. 2018. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 1 364,24 Kč, se tato úhrada započetla na zbylou jistinu.

46. Po 19. 10. 2018 tak žalovaný zůstal žalobkyni dlužen částku ve výši 1 413,77 Kč. Z této částky má pak žalobkyně i právo na úhradu úroků z prodlení ve výši 9 % ročně od 20. 10. 2018 do zaplacení.

47. Soud proto žalovanému uložil ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 413,77 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 20. 10. 2018 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu ve výroku II. zamítl jako nedůvodnou. <b>V. Náhrada nákladů řízení</b> 48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

49. V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný (neboť žaloba byla ve větším rozsahu zamítnuta), proto by měl právě žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalovaný však žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.