9 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Smejkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 22 000 Kč plynoucího od 11. 10. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč plynoucího od 12. 11. 2018 do 8. 1. 2024.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 080 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 30. 8. 2024 se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 22 000 Kč s příslušenstvím z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o bezúčelovém hotovostním úvěru č. , hodnota, -3149 uzavřené dne 11. 10. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, představující smluvní úrok z jistiny ve výši 25,85% ročně z částky 22 000 Kč od 11.10.2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 9% ročně z částky 22 000 Kč od 12.11.2018 do zaplacení. Na základě smlouvy o úvěru byly žalovanému poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 38 060 Kč, a to ve 13měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni 11. 11. 2018. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací poskytnutých od žalovaného, lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Podáním ze dne 17.2.2025 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět, když nadále požaduje zaplacení jistiny ve výši 22 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny 22 000 Kč od 9.1.2024 do zaplacení.

2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 11. 10. 2017 došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy o úvěru č. , hodnota, -3149, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti úvěr v celkové výši 22 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 38 060 Kč, skládající se z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 880 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 840 Kč, poplatku za výběr plateb v hotovosti ve výši 4 180 Kč a úroku ve výši 25,85 % ročně. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 38 060 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 860 Kč. Žalovaný podepsal dne 11. 10. 2017 předpis splátek ke smlouvě o úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně zaslala dne 2. 2. 2024 žalovanému předžalobní výzvu k úhradě., právnická osoba, žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 11. 10. 2017 žalovaný uvedl, že je ženatý, má 3 vyž. povinnosti, bydlí v nájemním bytě s nadstandardním vybavení domácnosti. Vlastní os. automobil. Je OSVČ s příjmem z podnikání ve výši 31 488 Kč. Dále uvedl, že průměrný měsíční příjem celé domácnosti částku 43 488 Kč. Měsíční náklady žalovaný vyčíslil částkou 12 000 Kč za bydlení a za energie (elektřina, plyn, voda), 5 000 Kč vynakládá částku na stravování, ostatní měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Průměrné měs. výdaje žadatele celkem činí: 9 500 Kč a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti částku 19 00 Kč. Jako doklady k příjmům předložil žalovaný faktury – daňový doklad č. , hodnota, -7/2017. Dále byla předložena nájemní smlouva ze dne 30. 1. 2017 uzavřená na dobu určitou. Z finanční analýzy ze dne 11. 10. 2017 vyplývá, že pracovník právní předchůdkyně žalobkyně vyšel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr s tím, že maximální výše měsíční splátky může činit 20 988 Kč. Z „credit scoringu“ ze dne 11.10.2017 vyplývá, že žalovaný obdržel 23 bodů a mohl tak od právní předchůdkyně žalobkyně žádat úvěr ve výši max. 20 988 Kč.

5. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 přešla pohledávka za žalovaným na společnost , právnická osoba, , následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnosti , právnická osoba, , následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 na žalobkyni.

6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

15. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

18. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodně v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

19. S ohledem na shora uvedené částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a řízení v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 22 000 Kč plynoucího od 11.10.2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč plynoucího od 12.11.2018 do 8.1.2024, zastavil.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je ve zbylé části důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ust. § 2395 o.z. a ust. § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Je evidentní, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní, jako podnikatelem na straně jedné a žalovaným, jako spotřebitelem, na straně druhé. Je tedy nutno poskytnout žalovanému náležitou ochranu, jakožto slabší straně, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru je před poskytnutím povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, jinak nesmí být úvěr spotřebiteli poskytnut. Uzavřená smlouva o úvěru je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná, neboť soud nemá za prokázané, že žalobkyně pečlivě a s odbornou péčí zjistila údaje nutné pro poskytnutí úvěru a možností žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě předložených faktur-daňových dokladů č. , hodnota, -7/2017 žalovaného, přičemž na základě listinných předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla ověřené údaje o výdajích žalovaného a jeho schopnost, jako spotřebitele, úvěr řádně splácet, když vycházela při posuzování úvěru schopnosti žalovaného z jím poskytnutých údajů. Žalobkyně neprovedla ani lustraci žalovaného v ISIR a CEE. Okolnosti týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru musí soud zkoumat z úřední povinnosti a je na poskytovali úvěru, aby tyto skutečnosti prokázal.

21. S ohledem ke shora uvedenému, k ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. a § 2993 o.z., jsou strany povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru je ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistotu spotřebitelského úvěru. S ohledem na shora uvedené má žalobkyně vůči žalovanému právo na to, aby jí žalovaný zaplatil nesplacenou jistotu z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. ve výši 22 000 Kč, když z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Ve vztahu k této částce má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v předžalobní výzvě ze dne 29.12.2023, odeslané téhož dne s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v trvání sedmi dnů. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku II. co do částky 22 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 9.1.2024 ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právní zástupkyně za jeden úkon právní služby ve výši 1 980 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právní zástupkyně žalobkyně a výše náhrady hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně, je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Podle ust. § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání návrhu ve věci samé) celkem ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 200 Kč a náklady řízení včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč, celkově 2 080 Kč.

23. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.