9 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátkou se sídlem anonymizováno 51, PSČ obec o určení, že žalobce je dědicem

I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], je dědicem po zůstavitelce [jméno] [celé jméno svědkyně], narozené [datum], zemřelé [datum].

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi se sídlem [adresa], se přiznává odměna ve výši 25.200 Kč, která bude vyplacena ustanovenému zástupci žalobce k jeho rukám, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ustanovené zástupkyni žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátce se sídlem [obec], [ulice a číslo], se přiznává odměna ve výši 14.800 Kč, která bude vyplacena ustanovené zástupkyni žalovaného k jejím rukám, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že je dědicem po zůstavitelce [jméno] [celé jméno svědkyně], narozené dne [datum], která zemřela dne [datum]. K důvodům žaloby blíže uvedl, že zůstavitelka byla jeho matka a pro případ své smrti zanechala závěť (sepsanou dne [datum] notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod NZ [číslo]), kterou veškeré dědictví odkázala svému druhému synovi - žalovanému. Současně žalobce vydědila, neboť jí údajně v rozporu s dobrými mravy neposkytoval potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří a neprojevoval o ni opravdový zájem, který by jako syn projevovat měl. S důvody vydědění žalobce nesouhlasil. Poukázal na to, že od roku 1995 se potýkal s vleklými zdravotními potížemi, jejichž léčba byla často spojena s hospitalizací v nemocničním zařízení, proto s maminkou nemohl trávit tolik času, kolik by chtěl. Pokud mu to však jeho zdravotní stav dovolil, za matkou jezdil a snažil se jí poskytnout náležitou péči. Pro zdravotní znevýhodnění však ze strany matky a žalovaného vycítil, že není vítán, proto své návštěvy postupem času omezil. Lhůta k podání žaloby podle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném a účinném znění, (dále jen ZŘS), byla zachována.

2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou a navrhl, aby ji soud v plném rozsahu zamítl. Uvedl, že je sice pravdou, že žalobce měl vleklé zdravotní potíže, ale zpochybnil to, že by mu tyto potíže bránily v tom, aby o matku projevoval zájem. Měl za to, že když žalobce mohl jezdit na vzdálenější kontroly k lékařům, pak jistě mohl jezdit i na návštěvy k matce. Dále žalovaný poukázal na nepravdivost tvrzení žalobce ohledně stran sdílení společné domácnosti s matkou bezprostředně po propuštění z nemocnice, dále ohledně toho, že by matce nakupoval či se o ni jiným způsobem staral. Poukázal dále na nepravdivost tvrzení ohledně toho, že by společně s matkou jezdili na návštěvy k její dceři na Slovensko, kdy k tomu, uvedl, že žalobce se svojí sestrou nijak hezké vztahy neměl, neb se s ní chtěl soudit, o dědictví po otci. Nadto žalovaný zdůraznil, že v dědictví po otci se žalovaný svého podílu vzdal a naopak žalobce dědil. [příjmení] vztahy v rodině žalovaný poukázal na to, že zůstavitelce poskytoval péči ve stáří především on a jeho manželka. V neposlední řadě měl za to, že žaloba není podána v souladu s právními předpisy, neboť žalobce brojí proti platnosti listiny o vydědění, platnost závěti napadl až při jednání notářky dne [datum]. V žalobě brojí proti platnosti listiny o vydědění z důvodu nedostatku zákonných důvodů, platností samotné závěti sepsané notářským zápisem se ale ve své žalobě nezabývá, nedovolává se neplatnosti sepsané závěti. Proto měl žalovaný za to, že by měl žalobce prokázat naléhavý právní zájem na podání žaloby, neboť se nejedná o případ § 170 ZŘS, kde naléhavý právní zájem vyplývá přímo ze zákona, nýbrž o nárok nepominutelného dědice na povinný díl, kde je nutné naléhavý právní zájem na podání žaloby prokázat.

3. Z provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění: Lékařskými zprávami založenými ve spise (lékařské zprávy č.l. 11-19, [číslo], totožně pak č.l. 38-40) byly doloženy zdravotní potíže žalobce, osvědčeno jeho tvrzení o nedobrém zdravotním stavu. Ve stručnosti bylo možno konstatovat, že z této zdravotnické dokumentace bylo zjištěno, že žalobce měl již v roce 1992 autonehodu v důsledku, které utrpěl závažné poranění kolene. Žalobce musel podstoupit četné operační zákrok, léčení si vyžádalo hospitalizaci v nemocnici. V roce 1997 byl hospitalizován pro otravu po požití žiraviny, požití žiraviny bylo doloženo i usnesením Policie ČR ze dne [datum]. V roce 2008 bylo deklarováno, že jmenovaný nesmí vykonávat fyzicky náročnou práci, kde je kladena vysoká zátěž na DKK (dolní končetiny). Novější lékařské zprávami (od 2014) bylo potvrzeno, že problémy pramenící z poranění kolene u žalobce přetrvávají, postupem let se rozvinuly v artrózu a žalobce má zdravotní potíže doposud. S účinností od [datum] byl žalobce uznán invaliditou III. stupně, jak soud zjistil z posudku o invaliditě OSZ [obec].

4. K majetkovým poměrům žalobce bylo z výpisu z účtu zjištěno, že aktuálně splácí závazek z překlenovacího úvěru ze stavebního spoření v celkové výši 350.000 Kč.

5. V dědickém řízení po zemřelé [anonymizována dvě slova], narozené [datum], nabyla nemovitosti, jež byly předmětem dědictví sestra účastníků [jméno] [příjmení], rozená [celé jméno svědkyně], která byla povinna vyplatit žalobce částkou 25.000 Kč jak vyplynulo z uznesenie Okresného súdu v [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka].

6. Ze spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti v řízení o projednání pozůstalosti po zemřelé [jméno] [celé jméno svědkyně] sp. zn. [spisová značka], jehož projednáním byla pověřena notářka JUDr. [jméno] [příjmení], byly zjištěny tyto následující skutečnosti s tím, že o těchto skutečnostech ani nepanovaly jakékoliv spory mezi účastníky: Zůstavitelka zemřela dne [datum] jako vdova. Dne [datum] pořídila zůstavitelka pro případ smrti formou notářského zápisu sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářskou listinu o vydědění a závěť. Listinou o vydědění vydědila svého syna [celé jméno žalobce], neboť jí v rozporu s dobrými mravy neposkytoval potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří a neprojevoval o zůstavitelku opravdový zájem, jaký by potomek projevovat měl – nestýkal se s ní a již po dobu šesti let ji ani nenavštívil. Vydědění vztáhla i na děti a další potomky žalobce. Současně zůstavitelka veškerý svůj majetek odkázala svému synovi [celé jméno žalovaného]. Jako náhradní dědic byl ustaven [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. Dceři zůstavitelky, [jméno] [příjmení], nebylo odkázáno ničeho, neboť měla zůstavitelka za to, že za jejího života byla dcera dostatečně zaopatřena, jak vyplynulo právě z notářského zápisu sepsaný JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] NZ [číslo], [spisová značka]. K předběžnému šetření v pozůstalostním řízení byli předvolaní oba synové zůstavitelky tj. žalobce i žalovaný, přičemž žalobce v rámci tohoto šetření do protokolu písemně uvedl, že„ … se závětí nesouhlasí, a žádá o spravedlivé soudní rozdělení majetku ust. § 1660 odst. 1 o.z. …“, kdy toto mohl soud zjistit z protokolu o předběžném šetření ze dne [datum]. Žalobce zaslal dne [datum] projednávající notářce dopis, ve kterém vyjádřil svůj nesouhlas s vyděděním pro absenci zákonných důvodů. V navazujícím dopise ze dne [datum] opět argumentoval v neprospěch zákonných důvodů vydědění a závěrem výslovně uvedl, že„ …se závětí nesouhlasí a vydědění je protizákonné. Vše ať rozhodne soud…“. Při jednání u soudní komisařky dne [datum] žalobce prohlásil, že uplatňuje své právo na povinný díl a vypořádání povinného dílu uplatňuje formou dohodou – formou odbytného. Dále rovněž prohlásil, že popírá prohlášení zůstavitele o vydědění ze dne [datum] a prohlašuje, že neuznává uvedené zákonné důvody vydědění, neboť jsou nepravdivé a nesouhlasí se svým vyděděním. Současně byl poučen podle § 170 ZŘS a podle § 1673 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), o podání žaloby a lhůtě k tomuto úkonu, což soud zjistil z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne [datum]. Usnesením ze dne 29. 11. 2019 č.j. [číslo jednací] byl žalobce jako zákonný dědic vyrozuměn o možnosti odmítnutí dědictví. Žalobce dědictví neodmítl, jak bylo bezpečně zjištěno z dopisu žalobce ze dne [datum]. V průběhu jednání před soudní komisařkou dne [datum] žalobce uvedl, že„ …neuznává závěť a listinu o vydědění zůstavitelky za pravou a platnou…“, což bylo opět zjištěno z protokolu o jednání před soudním komisařem [datum]. Usnesením projednávající notářky ze dne 17. 12. 2020 č.j. [číslo jednací] byl žalobce odkázán, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal žalobu proti závětnímu dědici [celé jméno žalovaného], na určení, že je dědicem po zůstavitelce. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

7. Svědkyně [celé jméno svědkyně] (bývalá manželka žalobce) popsala vztahy žalobce a jeho matky [jméno] [celé jméno svědkyně] jako dobré. Vyjadřovala se k období mezi léty 1992 až 1999, neboť poté s manželem ukončili společnou domácnost a s jeho rodinou se již nestýkala. Potvrdila vznik zdravotních potíží manžela v uvedeném období, přes které ale matku, byť zřídka, navštěvoval. Uvedla, že na návštěvy k matce žalobce jezdili jedenkrát za několik měsíců. Matka žalobce k nim jezdila jen zřídka např. při příležitosti narozenin či na Vánoce. V době, kdy s žalobcem žila, byla jeho matka naprosto soběstačná. K obstarání běžných záležitostí nebylo zapotřebí péče jiné osoby. Vyloučila, že by zůstavitelka či žalovaný odmítali žalobce s tvrzením, že je mrzák.

8. Svědkyně [celé jméno svědkyně] (manželka žalovaného) vypověděla, že bydleli společně se zůstavitelkou v domě, jež má být předmětem pozůstalosti. V roce 2000 se přestěhovali do nově postaveného domu vedle domu původního. Zůstavitelka zde s nimi a jejich dětmi bydlela přibližně 3 roky. Protože chtěla mít své soukromí, přestěhovala se zpět do původního domu. Z její výpovědi vyplynulo, že zůstavitelka byla v té době (kolem roku 2003) ještě soběstačná. Svědkyně svůj vztah k zůstavitelce popsala jako velmi pěkný, v době kdy už zůstavitelka nebyla soběstačná, o ni pečovala většinou ona - případně žalovaný. Ke vztahu žalobce a zůstavitelky vypověděla, že zůstavitelka nedělala nikdy rozdíly mezi žalobcem a žalovaným. Když byl žalobce po havárii v nemocnici, tak jej zůstavitelka jezdila navštěvovat do nemocnice. Po propuštění z nemocnice v roce 1992 přebýval žalobce pár dní u zůstavitelky v [obec], nicméně za pár dnů se odstěhoval k budoucí manželce do [obec]. Přestože byl žalobce po nějakou dobu zaměstnán v [obec], nebyly jeho návštěvy u zůstavitelky zase tak časté. Potvrdila, že se za zůstavitelkou občas stavil, ale nebyla schopna popsat v jakých intervalech. Při příležitosti významných svátků (Velikonoce, Vánoce, narozeniny) zůstavitelku navštívil. V době, kdy byl žalobce ženat, tak jezdila rodina žalovaného na návštěvy k rodině žalobce alespoň na Vánoce, po rozvodu žalobcova manželství k nim žalovaný a jeho rodina přestali jezdit úplně. Na návštěvy k žalobci jezdila sporadicky i zůstavitelka. Svědkyně zdůraznila, že zůstavitelka se o žalobci nikdy negativně nevyjadřovala, nikdy neměla poznámky vůči jeho zdravotnímu stavu. Stejně tak zůstavitelka sama nikdy nepožádala žalobce o jakoukoliv pomoc, svědkyně si nebyla vědoma toho, že by snad existovala taková potřeba ze strany zůstavitelky, protože tato byla zajištěna. Ani svědkyně, když se případně dělaly nějaké práce na rodinném domě v [obec], nechtěla, aby jim pomáhal žalobce, a to s ohledem na jeho zdravotní stav. Svědkyně vyloučila, že by zůstavitelka o žalobci kdykoliv hovořila jako o„ mrzákovi“, ani si svědkyně nedokázala takové jednání u zůstavitelky představit.

9. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, v platném a účinném znění (dále jen„ OSŘ“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Vzhledem k tomu, že soud dostatečně zjistil skutkový stav pro rozhodnutí ve věci samé, neprováděl navržený důkaz svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] ani výslechem žalobce či výslechem žalovaného. Svědeckou výpovědí jak [celé jméno svědkyně], tak [celé jméno svědkyně] byly dostatečně popsány skutkové okolnosti k tvrzenému důvodu vydědění, z nichž si soud mohl dovodit odpovídající právní závěr.

10. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: [jméno] [celé jméno svědkyně] zemřela dne [datum], jako vdova, za jejího života se jí narodily tři děti – žalobce, žalovaný a dcera [jméno] [příjmení], která předemřela. Před svojí smrtí bydlela zůstavitelka v [obec] s rodinou žalovaného, která jí zajišťovala potřebnou péči i v době její nesoběstačnosti. Dále bylo prokázáno, že žalobce měl v roce 1992 autohavárii, při které utrpěl závažné poranění kolene. Podstoupil četné operační zákrok spojené s nutností hospitalizace v nemocničním zařízení. Toto onemocnění bylo spolu s přidruženými hlavní příčinnou jeho budoucích zdravotních potíží, pro něž byl v roce 2017 uznán invalidním III. stupně. Ohledně vztahu žalobce a zůstavitelky před sepsáním listiny o vydědění vzal soud za prokázané, že zůstavitelka mezi bratry nedělala rozdíly a chovala se k oběma stejně. Jejich osobní setkání byla spíše příležitostného charakteru, žalobce k ní jezdil jednou za několik měsíců, ona k žalobci jedenkrát do roka. Žalobce nebyl trvale upoután na lůžko, byl schopen sám jezdit vozidlem k lékaři, tudíž jeho zdravotní stav nebyl překážkou kontaktů se zůstavitelkou. V době před sepisem zmíněných listin byla zůstavitelka v podstatě plně soběstačná. Dne [datum] zůstavitelka formou notářského zápisu vydědila žalobce z důvodu, že jí v rozporu s dobrými mravy neposkytoval potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří a neprojevoval o zůstavitelku opravdový zájem a současně sepsala závět, kterou veškerý majetek přenechala žalovanému. V řízení o pozůstalosti po zůstavitelce (konkrétně při jednání dne [datum]) žalobce napadl listinu o vydědění a současně i sepsanou závět. Proto pozůstalost projednávající notářka řízení o pozůstalosti přerušila a odkázala žalobce k podání žaloby podle § 170 ZŘS ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení.

11. Při právním hodnocení vycházel soud z těchto zákonných ustanovení:

12. Podle § 3069 NOZ se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

13. Podle § 1672 NOZ uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

14. Podle § 1673 odst. 1 NOZ věta druhá proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

15. Podle § 1673 odst. 2 NOZ uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě.

16. Podle § 170 ZŘS platí, že v případě, že v řízení o pozůstalosti vyvstane spor o dědické právo, odkáže soud usnesením toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

17. Protože žalobce v pozůstalostním řízení vnesl námitky proti sepsané listině o vydědění, byl projednávající notářkou odkázán, aby své právo uplatnil u soudu žalobou na určení, že je dědicem po zůstavitelce podle § 170 ZŘS, neboť souzení otázky důvodů pro vydědění podle 1673 odst. 2 NOZ závisí na posouzení skutkových okolností, jejichž zjištění provádí jen soud. V návaznosti na poučení notářky k podání žaloby podle § 170 ZŘS a o tom, čeho se má žalobce domáhat, uplatnil žalobce svůj nárok včas ve lhůtě dle § 170 odst. 1 ZŘS a dodanou žalobou brojil jen proti neplatnosti listiny o vydědění. Z komentářového výkladu § 1673 OZ jednoznačně vyplývá, že pokud v pozůstalostním řízení vyvstane spor o důvodnost vydědění je účastníku k vyvrácení těchto důvodů určena právě žaloba podle § 170 ZŘS. Žaloba podaná podle § 170 ZŘS není určovací žalobou ve smyslu § 80 OSŘ, nýbrž jde o žalobu o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Taková žaloba nemůže být zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a žalobce nebyl povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti o takovém právním zájmu. Z podnětu námitek žalovaného soud posoudil povinnost žalobce prokázat existenci naléhavého právního zájmu a ze shora popsaných důvodů shrnul, že žalobce svůj nárok uplatnil bez nutnosti naléhavý právní zájem prokazovat.

18. Podle ustanovení § 3072 NOZ zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

19. V projednávané věci zůstavitelka pořídila listinu o vydědění ve formě notářského zápisu ze dne [datum] podle ustanovení § 469a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, (dále jen ObčZ). Z výše uvedeného ustanovení § 3072 NOZ lze dovodit, že platnost prohlášení o vydědění je třeba posuzovat podle právní úpravy platné (a účinné) ke dni jeho pořízení, ledaže by bylo podle takové úpravy neplatné. Soud posoudil, že listina je po formální stránce platným úkonem zemřelé, nebylo již třeba její platnost přezkoumávat podle ustanovení NOZ. Proto pro posouzení důvodů pro vydědění byla rozhodná právní úprava účinná v době sepsání listiny o vydědění ze dne [datum] podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do [datum] (dále jen ObčZ).

20. Podle § 469a odst. 1 ObčZ zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.

21. Podle § 469a odst. 3 ObčZ o náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

22. Vydědění je jednostranný neadresovaný právní úkon pořizovatele, který je (tak jako závěť) pořízením pro případ smrti. Projev vůle může pořizovatel vyjádřit v samostatné listině anebo může být součástí listiny obsahující jeho závěť. Smyslem vydědění je odejmout potomkům zůstavitele jejich právo na povinný podíl. [příjmení] projev vůle vedoucí k vydědění byl platný, musí pořizovatel vedle potřebných formálních náležitostí v listině o vydědění uvést také některý ze zákonem taxativně stanovených důvodů pro vydědění. Provedeným dokazování soud dovodil, že zůstavitelkou uvedené důvody vydědění, že jí za 1. žalobce v rozporu s dobrými mravy neposkytoval potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří (§ 469a odst. 1 písm. a) ObčZ) a za 2. neprojevoval o ni opravdový zájem, který by potomek projevovat měl (§469a odst. 1 písm. b) ObčZ), nebyly naplněny.

23. K naplnění důvodu vydědění podle § 469a odst. 1 písm. a) ObčZ neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli ve stáří, v nemoci nebo v jiných závažných případech totiž musí být splněno, aby tak potomek činil v rozporu s dobrými mravy. Musí se jednat o pomoc, která byla pro zůstavitele objektivně potřebná, o níž potomek věděl nebo mohl vědět (např. postihla-li lokalitu, kde žil zůstavitel, přírodní katastrofa, o níž se potomek mohl dozvědět ze sdělovacích prostředků, apod.), kterou s přihlédnutím ke všem okolnostem byl schopen objektivně poskytnout (nebyl-li sám postižen vážnou nemocí, přírodní pohromou apod.) a jejíž poskytnutí zůstavitel neodmítal (například pro neshody s potomkem). K tomuto důvodu bylo prokázáno, že zůstavitelka v době pořízení této listiny měla 64 let, bydlela v domácnosti s rodinou žalovaného a po zdravotní stránce byla plně soběstačná. Zůstavitelka v té době, byť byla v důchodovém věku a trápily ji určité zdravotní potíže věku odpovídající, byla šikovná, aktivní, tudíž žádnou pomoc od žalobce ani nevyžadovala. Navíc žila s rodinou žalovaného, o čemž žalobce věděl a proto i věděl, že základní potřeby zůstavitelky jsou plně zajištěny a v případě, kdy by bylo po něm něco vyžadováno, byl na to upozorněn, neboť s žalovaným měli tou dobou vztahy dobré, jak ostatně vypověděla svědkyně [celé jméno svědkyně]. Jednání žalobce rozhodně nebylo v rozporu s dobrými mravy, poněvadž žalobce byl schopen zůstavitelce poskytnout pomoc, nicméně ona v rozhodné době žádnou takovou pomoc po něm ani nevyžadovala.

24. Ohledně důvodu podle § 469a odst. 1 písm. b) ObčZ je třeba otázku, zda potomek o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba u tohoto důvodu vydědění vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl (například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 1998). Jestliže potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem proto, že zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, který byl publikován v časopisu Soudní judikatura pod [číslo] ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2447/2012). Ohledně kontaktů a setkávání žalobce se zůstavitelkou soud sice nepřisvědčil žalobcovu tvrzení, že mu v častějších návštěvách matky bránila jeho zdravotní indispozice, ale vzal za prokázané, že se uvedené osoby v rozhodné době stýkaly. Nejednalo se kontakty každodenní či pravidelné, ale spíše sporadické, nicméně žalobce se zůstavitelkou v kontaktu byl. Obě svědkyně jak [celé jméno svědkyně], tak i [celé jméno svědkyně], potvrdily setkávání rodin při příležitosti významných rodinných událostí a svátků, kdy žalobce za matkou do rodné vsi jezdil. Na druhou stranu ani zůstavitelka návštěvy u žalobce nijak nevyhledávala, když opět z výpovědí slyšených svědkyň vyplynulo, že k nim přijela tak jedenkrát do roka, po žalovaném či jeho manželce nikdy nechtěla, aby ji k žalobci přivezli. Žalobci nelze přikládat k tíži skutečnost, že zůstavitelku častěji nenavštěvoval, když ani z její strany nebyl zaznamenán opravdový zájem udržovat s žalobcem bližší a častější vztahy. Zůstavitelka pak ani citově nijak nestrádala, v době pořízení napadnuté listiny o vydědění a závěti pak ani nebylo možné hovořit o tom, že by snad zůstavitelka projevovala vyšší míru potřeby se s žalobcem více setkávat, když bydlela s jeho bratrem a jeho rodinou a měla i dostatek sociálních kontaktů. Lze také konstatovat, že není nic neobvyklé, že se rodiny respektive rodiče a jejich děti, které již mají své vlastní rodiny, jsou již dospělé, setkávají spíše sporadicky, právě u příležitosti rodinných oslav, při svátcích jako jsou Vánoce, Velikonoce apod., pakliže například nežijí ve vícegeneračních domech, když takové bydlení se stává i na menších městech či vesnicích spíše výjimečné.

25. Výše uvedenými premisami byly vyvráceny důvody vydědění žalobce uvedené v listině ze dne [datum]. Jestliže byl nepominutelný dědic vyděděn neplatně, k listině o vydědění se v řízení o pozůstalosti již nepřihlíží a postupuje se, jako kdyby žádné prohlášení o vydědění nebylo učiněno. Byly-li vyvráceny důvody vydědění, je vydědění podle listiny o vydědění ze dne [datum] neplatné a soud tedy rozhodl tak, že žalobce [celé jméno žalobce], narozený [datum], je dědicem po zůstavitelce [jméno] [celé jméno svědkyně], narozené [datum], zemřelé [datum] (výrok I.)

26. Nad rámec výše uvedeného pak soud ještě musel uvést, že jestliže k platnému vydědění nedošlo, a byla-li by žalobcem napadnuta i platnost závěti ze dne [datum] došlo by k dědění ze zákona a žalobce by byl zůstavitelovým dědicem v první třídě dědiců a měl by právo na dědický podíl. Vzhledem k tomu, že však platnost závěti žalobce žalobou nenapadl, dědictví podle zákonné posloupnosti se nerealizuje a žalobce bude mít postavení nepominutelného dědice. Nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění (§ 1650 NOZ). Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl (1642 NOZ). Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu (§ 1643 NOZ).

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky by pak soud rozhodoval podle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), a plně úspěšnému žalobci by přiznal jejich plnou náhradu. Žalobce byl osvobozen od soudních poplatků, současně byl i žalovaný osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Žalobci žádné prokazatelné náklady za tohoto řízení nevznikly, neboť jeho náklady jsou hrazeny státem, když žalobce ani žádné jiné případné náklady přímo nespecifikoval, ani je nepožadoval. Navíc soud musel také přihlédnout k tomu, že žalovaný vyvolání soudního řízení nezavinil, neboť jeho procesní postavení jako žalovaného vyplývá přímo ze zákona, přičemž žalovaný se tak ani nijak nepodílel na vzniku sporu a nebyl iniciátorem předchozích dějů, které v konečném důsledku vedly k vyvolání tohoto sporu. Proto soud rozhodl, podle jeho přesvědčení spravedlivě, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nemá. (výrok II.)

28. Žalobce byl usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2021 č.j. 9 C 39/2021-47 osvobozen od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 OSŘ a zároveň mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, JUDr. [jméno] [příjmení]. Ustanovenému zástupci žalobce byla podle § 140 odst. 2 OSŘ přiznána odměna za poskytnuté právní služby vypočtená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ AT“) sestávající z odměny za celkem 9 úkonů z toho za 6 úkonů byla přiznána odměna podle AT ve znění účinném do 31. 12. 2021 při odměně za jeden úkon ve výši 2.000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT a snížená podle § 12a odst. 1 AT a za 3 úkony byla přiznána odměna podle AT ve znění účinném od 1. 1. 2022 při odměně za jeden úkon ve výši 2.500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT, dále režijní paušál podle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč x 9 úkonů tj. 2.700 Kč Celkem byla ustanovenému zástupci žalobce přiznána odměna ve výši 22.200 Kč. Přiznaná odměna bude ustanovenému zástupci žalobce vyplacena z rozpočtových prostředků soudu do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok III.)

29. Žalovaný pak byl usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 2. 2022 č.j. 9 C 39/2021-89 osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 50 % a zároveň mu byla ustanovena zástupkyně z řad advokátů JUDr. [jméno] [příjmení]. Ustanovené zástupkyni žalovaného byla podle § 140 odst. 2 OSŘ přiznána odměna za poskytnuté právní služby vypočtená podle AT sestávající z odměny za celkem 6 úkonů z toho za 4 úkony byla přiznána odměna podle AT ve znění účinném do 31. 12. 2021 při odměně za jeden úkon ve výši 2.000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT a snížená podle § 12a odst. 1 AT a za 2 úkony byla přiznána odměna podle AT ve znění účinném od [datum] při odměně za jeden úkon ve výši 2.500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT, dále režijní paušál podle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč x 6 úkonů tj. 1.800 Kč Celkem byla ustanovené zástupkyni žalovaného přiznána odměna ve výši 14.800 Kč. Přiznaná odměna bude ustanovené zástupkyni vyplacena z rozpočtových prostředků soudu do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud si byl vědom, že žalovaný byl osvobozen od soudních poplatků pouze co do 50 % a s ohledem na dikci § 138 odst. 3 OSŘ by případně měl nést část nákladů z hlediska přiznané odměny ustanovené zástupkyně, avšak soud musel přihlédnout také ke zcela výjimečné povaze tohoto řízení, kdy žalovaný se dostal do tohoto procesního postavení v podstatě bez jakéhokoliv přičinění, když se nijak nepodílel na vzniku tohoto sporu a pak z tohoto pohledu soud nepovažoval za spravedlivé jej takto„ postihnout“ uloženou povinností hradit část nákladů řízení. (výrok IV.)