9 C 54/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Smejkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 147 012,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 126 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 126 000 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 012,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 246,93 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 144 758,81 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 198,36 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 147 012,97 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 758 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 17.3.2025, domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku 147 012,97 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dosud nesplněných povinností žalovaného vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 31.3.2022.

2. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

4. Ze smlouvy o úvěru, flexibilní půjčka – revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 31.3.2022 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní bezúčelový revolvingový úvěr, přičemž výše úvěrového rámce činila 30 000 Kč, roční úroková sazba činila 15,88 %, RPSN činila 17,09 %, celková částka splatná spotřebitelem činila 32 581 Kč, výše minimální měsíční splátky činila 2, 45 % z úvěrového rámce, tj. 735 Kč. Jako informace o žalovaném bylo uvedeno, rodinný stav rozvedený, počet dětí 0, vzdělání učňovské, typ bydlení podnájem, zdroj hlavního příjmu zaměstnanec, čistý hlavní měsíční příjem činil 26 000 Kč, celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 26 000 Kč, zaměstnavatel žalovaného byl uveden , právnická osoba, , , adresa, , zaměstnán od 11/2015, smlouva byla podepsána prostřednictvím ověřovacího kódu.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný na jistině vyčerpal celkovou částku 207 700 Kč a na svůj dluh uhradil celkovou částku 81 700 Kč.

6. Z úvěrové zprávy žalovaného vyplývá že osobní úvěr, datum žádosti 6/2/2022, byl odmítnut, celková částka 30 000 Kč, počet splátek 120.

7. Z karty klienta vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 31.3.2022 využila pro ověření bonity žalovaného data sdělená přímo žalovaným, jednalo se o revolvingový úvěr výše úvěru 150 000 Kč, stav žalovaného rozvedený, druh bydlení podnájem, zdroj příjmu žalovaného zaměstnanec, výše příjmu 26 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 13 000 Kč, dne 31.3.2022 byl žalovaný lustrován v registrech JAP_PŮJČKA, SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, MVCR s kódem odpovědi registru ok.

8. Z výpočtu MLS pro smlouvu č. , hodnota, žalovaného bylo zjištěno, že příjem žalovaného z žádosti činil 26 000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti činil 3 860 Kč, výše splátky schváleného úvěru činila 735 Kč, normativní náklady na bydlení 5 397 Kč, měsíční výdaje domácnosti sdělené klientem 13 000 Kč.

9. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění s tím, aby částka byla uhrazena nejpozději do 14.1.2025, odeslané dne 7.1.2025, výzva ke splacení celého úvěru byla žalobkyní zasílána dne 11.12.202410. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v jeho platném znění (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1810 o.z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ve smyslu ust. § 2395 o.z. a ust. § 1810 o. z., přičemž žalovaný v rámci poskytnutého spotřebitelského úvěru na jistině vyčerpal celkovou částku 207 700 Kč. Je evidentní, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní, jako podnikatelem na straně jedné a žalovaným, jako spotřebitelem, na straně druhé. Je tedy nutno poskytnout žalovanému náležitou ochranu, jakožto slabší straně, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru je před poskytnutím povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, jinak nesmí být úvěr spotřebiteli poskytnut. Dle názoru soudu však žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a uzavřená smlouva o úvěru včetně ujednání o smluvní pokutě je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná, neboť soud nemá za prokázané, že žalobkyně pečlivě a s odbornou péčí zjistila údaje nutné pro poskytnutí úvěru žalovanému a možnosti žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzených údajů přímo žalovaným, přičemž na základě listinných předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla ověřené údaje o měsíčních příjmech, výdajích, životních nákladech a dalších tvrzených skutečnostech žalovaného, a tedy jeho schopnost, jako spotřebitele, úvěr řádně splácet, když vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z jím poskytnutých údajů a není zřejmé z čeho byly tvrzené skutečnosti žalovaným ověřeny. Lustrace provedená ve veřejně dostupných registrech sama o sobě nedostačuje k osvědčení žalovaného řádně splácet úvěr. Okolnosti týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru musí soud zkoumat z úřední povinnosti a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti prokázal. Žalobkyně, jako poskytovatel, musí uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem ke shora uvedenému a k ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. a § 2993 o.z., jsou strany povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru je ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni uhradil již celkovou částku 81 700 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni uhradit částku 126 000 Kč. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván v předžalobní výzvě odeslané dne 8.1.2025, přičemž ode dne 15.1.2025 je žalovaný v prodlení. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu, ve výroku II. tohoto rozsudku, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodoval podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. v projednávaném případě neshledal a tedy žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování právním zástupcem spočívající v soudním poplatku ve výši 5 881 Kč, odměny právního zástupce ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 7 020 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částky odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak včetně zaplaceného soudního poplatku činí celkově 32 997,10 Kč. V poměru úspěchu (86 %) a neúspěchu žalobkyně (14 %), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný povinen částku ve výši 23 758 Kč (tj. 72 %). Způsob úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně vychází z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.