9 C 75/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Smejkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s 12,00 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 50 000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 440 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 21.5.2025, se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku 50 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 13.10.2024 mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, žalovaný se zavázal hradit splátky ve výši 7 500 Kč vždy k 15. dni každého příslušného měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení. Podáním ze dne 13.8.2025 doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že schopnost žalovaného splácet úvěr ověřovala, přičemž vycházela z porovnání příjmů a výdajů žalovaného a plnění dosavadních závazků na základě kopie občanského průkazu, druhého dokladu totožnosti a kompletního výpisu z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce na účet spotřebitele, přičemž žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti vychází ze strojově čitelných dat ve formátu JSON. Žalobkyně dále vycházela z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z databáze odcizených dokladů, výpisu z Centrální evidence exekucí, výpisu z registru SOLUS, přičemž na základě posouzení žalovaného dospěla žalobkyně, že žalovaný může splácet závazky až do výše 15 500 Kč.

2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 13.10.2024, č. , hodnota, , bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 50 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu určitou v délce 12 měsíců, zápůjční úroková sazba byla uplatněna jako úroková sazba měsíční a její výše činila 15,00 % p.m, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 436,00 % p.a. Smlouva byla podepsána dne 13.10.2024, prostřednictvím SMS kódu 2292 z telefonního čísla , tel. číslo, , IP adresa 46.252.225.76.

5. Ze základních informací o spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, má 2 vyživovací povinnosti, jeho nejvyšší vzdělání je vyučen. Žalovaný se nenacházel v procesu insolvence, nebyla proti němu vedena exekuce, dále proběhla lustrace SOLUS. Žalovaný prohlásil příjem 50 000 Kč, příjem z bankovního účtu činil 40 000 Kč. Příjem prohlášený spotřebitelem činil 46 000 Kč, příjem nalezený na bankovním účtu činil 53 938 Kč, náklady prohlášené spotřebitelem činily 10 000 Kč, minimální částka nákladů činila 4 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti prohlášené spotřebitelem činily 10 000 Kč, náklady nalezené na bankovním účtu s náklady z jiných zdrojů činily 9 106 Kč, finanční závazky prohlášené spotřebitelem činily 10 000 Kč, finanční závazky nalezené na bankovním účtu činily 7 575 Kč.

6. Z detailu pohybu bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem dne 14.10.2024.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 21.4.2025 a podacího lístku ze dne 21.4.2025 bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 21.4.205.

8. Podle § 1810 o.z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ust. § 2395 o.z. a ust. § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného dne 14.10.2024. Je evidentní, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní, jako podnikatelem na straně jedné a žalovaným, jako spotřebitelem, na straně druhé. Žalovanému je tedy nutno poskytnout náležitou ochranu, jakožto slabší straně, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru je před poskytnutím povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, jinak nesmí být úvěr spotřebiteli poskytnut. Dle názoru soudu však žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a uzavřená smlouva o úvěru je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná, neboť soud nemá za prokázané, že žalobkyně pečlivě a s odbornou péčí zjistila údaje nutné pro poskytnutí úvěru žalovanému a možnosti žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně nikterak neověřila pravidelné výdaje žalovaného, přičemž není zřejmé na základě čeho byly ověřeny pravidelné tvrzené výdaje na bydlení žalovaného a z čeho jsou výdaje žalovaného tvořeny. Rovněž není zřejmé, jakým způsobem byly ověřeny vyživovací povinnosti žalovaného, resp. jejich výše a jaká je celková majetková situace žalovaného. Žalobkyně ověřovala příjem žalovaného prostřednictvím sdílených dat, přičemž soud k tomuto uvádí, že okolnosti týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru musí soud zkoumat z úřední povinnosti a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti prokázal. Je skutečností, že žalobkyně provedla lustraci v dostupných systémech, přičemž z výpisů z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z nebankovního registru je možné uzavřít, že vůči žalovanému není v době lustrace vedeno insolvenční řízení, exekuční řízení, doklad totožnosti žalovaného není veden v evidenci neplatných dokladů a že žalovaný není veden v nebankovním registru. Žalobkyně, jako poskytovatel, musí uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, a data při sestavení profilu úvěruschopnosti týkající se výpisu z bankovního účtu musí být žalobkyní uchovány. K tomu soud dále uvádí, že příjmové podmínky žalovaného za poslední 3 kalendářní měsíce na jméno spotřebitele samy o sobě nepostačují k osvědčení pravidelného zjištěného příjmu žalovaného a nelze bez dalšího uzavřít, že by se jednalo o pravidelné příjmy žalovaného bez uvedení zaměstnavatele žalovaného. Z kopie občanského průkazu, kopie druhého dokladu totožnosti žalovaného nelze vyvodit úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem ke shora uvedenému a k ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. a § 2993 o.z., jsou strany povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru je ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni uhradit z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku ve výši 50 000 Kč a dále příslušenství v podobě úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 21.4.2025, odeslané dle podacího lístku dne 21.4.2025 s lhůtou pro zaplacení do 5.5.2025 a od 6.5.2025 se tedy žalovaný octil v prodlení. Ve zbylém rozsahu, týkající se příslušenství pohledávky v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na shora uvedené, soud ve výroku II. žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

17. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 3 140 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně, je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Podle ust. § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání návrhu ve věci samé) celkem ve výši 2 100 Kč (tedy 700 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 2 400 Kč a náklady řízení včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 040 Kč činí celkově 4 440 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.