9 C 95/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Smejkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 19 172 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 000 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 172 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 178 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 202,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30.6.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 19 172 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.

2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 8.8.2025, č.j. EPR 189886/2025-8, byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž účastníci ohledně tohoto postupu soudu neměli žádných námitek ( ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru kimbi č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou dne 8.2.2024 bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o revolvingovém úvěru kimbi č. , hodnota, bylo zjištěno, že celková výše úvěru činila 14 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 80,00 % ročně, RPSN za celý úvěr: 117,10 %. Ve smlouvě je uveden způsob poskytnutí na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , smlouva byla ze strany žalované potvrzena pomocí potvrzovacího kódu dne 8.2.2024.

5. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zaslala dne 8.2.2024 okamžitou platbou pod VS 99912350001 na účet žalované č. , č. účtu, , částku ve výši 10 000 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zaslala dne 8.2.2024 okamžitou platbou pod VS , var. symbol, na účet žalované č. , č. účtu, , částku ve výši 4 000 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2022 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 7.12.2024, odeslané dle podacího lístku dne 15.1.2025, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě před podáním žaloby, přičemž žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

9. Podle § 1810 o.z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ust. § 2395 o.z. a ust. § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 14 000 Kč, s výplatou finančních prostředků bankovním převodem na bankovní účet žalované dne 8.2.2024. Je evidentní, že smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jako podnikatelem na straně jedné a žalovanou, jako spotřebitelem, na straně druhé. Žalované je tedy nutno poskytnout náležitou ochranu, jakožto slabší straně, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru je před poskytnutím povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, jinak nesmí být úvěr spotřebiteli poskytnut. Dle názoru soudu však právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a uzavřená smlouva o úvěru je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná, neboť soud nemá za prokázané, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, pečlivě a s odbornou péčí zjistila údaje nutné pro poskytnutí úvěru a možností žalované spotřebitelský úvěr řádně splácet, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila, přičemž žalobkyně sama navrhla posoudit žalovanou částku jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný. S ohledem ke shora uvedenému a k ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. a § 2993 o.z., jsou strany povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru je ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Na straně žalované proto vzniklo bezdůvodné obohacení v celkové výši 14 000 Kč, přičemž ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky v předžalobní výzvě odeslané 15.1.2025 s tím, že lhůta k zaplacení byla žalované stanovena v trvání 3 dnů od doručení, tj. ode dne 19.1.2025 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 14 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 14 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 900 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že je třeba postupovat dle ust. § 14b AT, neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Podle ust. § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování právním zástupcem spočívající v odměně za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání návrhu ve věci samé) celkem ve výši 1 200 Kč (tedy 400 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT), celkem 300 Kč a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 %. Náklady právního zastoupení žalobkyně činí 1 815 Kč a náklady řízení včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí celkovou výši 2 615 Kč. V poměru úspěchu (73 %) a neúspěchu žalobkyně (27 %), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná povinna, částku ve výši 1 202,90 Kč (tj. 46 % z částky 2 615 Kč). Způsob úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.