106 C 28/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 112 618,92 Kč s příslušenstvím - náklady bydlení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 112 618,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně za dobu od 1. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 51 393 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 30.11.2020 domáhal proti žalované původně zaplacení částky 109 413 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za dobu od 1.4.2019 do 30.11.2020. K odůvodnění návrhu žalobce uvedl, že se žalovanou žili v družském poměru, který skončil před více než 3 lety. Žalovaná i se zletilým nesvéprávným synem účastníků nadále žije v domě žalobce a přes opakované výzvy se nepodílí na nákladech spojených s bydlením a spotřebou energií. Obvyklé měsíční nájemné bylo znaleckým posudkem stanoveno ve výši 10 500 Kč. Protože v domě vedle žalované žije i žalobce a jejich syn, požaduje žalobce po žalované náhradu 1/3 obvyklého nájemného a 1/3 měsíčních nákladů na provoz domu a spotřebu energií, které činí měsíčně 6 002 Kč. Od 1.7.2020 je tato částka o 352 Kč měsíčně nižší z důvodu neplacení internetu. Podáním doručeným soudu dne 15.4.2021 žalobce svůj návrh rozšířil o 3 205,92 Kč a zároveň omezil požadovaný úrok z prodlení na dobu až od 1.4.2021. Navrhovanou změnu odůvodnil tím, že od podání žaloby nebylo uhrazeno obvyklé nájemné za další 4 měsíce od prosince 2020 do března 2021 a současně bylo provedeno vyúčtování nákladů, které byly v žalobě uvedeny jako zálohové. Žalobce tak nadále požaduje celkem 112 618,92 Kč s úrokem z prodlení od 1.4.2021, z toho nájemné za 24 měsíců ve výši 84 000 Kč, za el. energii 11 369,93 Kč, za plyn 6 004,56 Kč, vodné a stočné 4 308,93 Kč, poplatky za TV a rozhlas 1 440 Kč, internet 1 056 Kč a 586,67 Kč, komunální odpad 1 645,83 Kč a pojistné 2 207 Kč. Změnu žaloby soud připustil usnesením ze dne 23.4.2021 čj. 106C 28/2020 – 64, které nabylo právní moci dne 29.4.2021.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že se na úkor žalobce neobohacuje bez spravedlivého důvodu, jak má na mysli ustanovení § 2991 o.z. Účastníci řízení mají dospělého syna, který je těžce zdravotně handicapovaný, je ve IV. - nejvyšším stupni závislosti, vyžaduje soustavnou a každodenní asistenci, dohled a péči po 24 hodin denně. Z těchto důvodů má syn účastníků soudním rozhodnutím omezenou svéprávnost, přičemž jeho opatrovníkem je ustanovena žalovaná. Jako osoba zdravotně postižená má syn nárok na poskytování sociálních služeb a funkci jejich poskytovatele plní žalovaná. Přítomnost žalované v domě žalobce je z důvodu poskytování sociální péče synovi nezbytná a žalovaná má tedy k užívání domu žalobce spravedlivý a zákonný důvod. Osoby, které poskytují závislé osobě nezbytnou péči, přitom s takovou závislou osobou sdílí bydlení a vlastník nemovitosti vůči takové osobě nárok na nájemné či jakoukoli jinou úplatu za užívání nemovitosti právě z důvodu jeho nezbytné sociální péče nemá, neboť pečující osoba nemůže závislou osobu opustit. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že v odvolacím řízení ve věci určení výživného žalobce na syna vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 Co 23/2020 žalobce uvedl, že poskytuje synovi a žalované bezplatné bydlení a že je připraven činit tak i do budoucna, což soud při stanovení výše výživného zohlednil. Požadavek žalobce je nejen neoprávněný, ale i v rozporu s dobrými mravy a ze strany žalobce jde o zjevné zneužití práva.

3. Podáním doručeným soudu dne 31.5.2021 žalovaná doplnila svá skutková tvrzení, když nejprve zopakovala, že vůči postiženému synovi dlouhodobě plní funkci poskytovatele sociálních služeb ve smyslu zák. č. 108/2006 Sb. a poskytuje mu celodenní osobní asistenci ve smyslu § 39 cit. zák. Pokud se tedy žalobce vůči svému synovi vzdal práva na jakoukoliv úhradu za poskytování bydlení a zavázal se i do budoucna mu poskytovat bydlení bezplatně, pak nemůže požadovat samostatné nájemné, resp. bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného po žalované jako osobě plnící funkci poskytovatele sociálních služeb - osobního asistenta syna, neboť z charakteru institutu osobní asistence vyplývá nutnost stálé a trvalé přítomnosti osobního asistenta u postižené osoby. Poskytování sociálních služeb včetně osobní asistence je zpoplatněnou službou, za kterou náleží jejímu poskytovateli úhrada ve výši stanovené vyhl. č. 505/2006 Sb., přičemž maximální úhrada za poskytování osobní asistence činí 130 Kč za hodinu. Za období od 1.4.2019 do 30.11.2020, poskytla žalovaná svému synovi služby osobní asistence v rozsahu 5 946 hodin v pracovní dny od 6.00 do 22.00 hod. a v rozsahu 7 233 Kč v pracovní dny v nočních hodinách od 22.00 do 6.00 hod. a o víkendech. Pokud žalovaná vychází z výše úhrad za osobní asistenci v místě a čase obvyklé, pak celková úhrada za osobní asistenci syna za dané období činí 1 522.020 Kč (5 946 hodin po 110 Kč a 7 233 hodin po 120 Kč). Žalovaná má tedy vůči žalobci nárok na úhradu poloviny takto stanovené úhrady tj. ve výši 569 010 Kč. Žalovaná žalobce vyzvala k úhradě této částky dopisem ze dne 16.4.2021. Protože žalobce nic nezaplatil, provedla žalovaná proti žalované pohledávce započtení části své pohledávky a to do výše 112.618,92 Kč. Ačkoliv je žalovaná přesvědčena, že žalobce nemá nárok na zaplacení žalované částky, vznáší žalovaná v návaznosti na provedené započtení jako svou obranu ve smyslu § 98 o.s.ř. námitku započtení části své pohledávky vůči žalobci ve výši 112.618,92 Kč z titulu nároku na úhradu za poskytování osobní asistence synovi. I pokud by tedy žalobce měl vůči žalované pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, pak tato pohledávka v důsledku provedeného započtení zanikla, a žaloba je tedy nedůvodná.

4. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem [číslo] 2020 znalce [jméno] [příjmení], předžalobní výzvou ze dne 8.9.2020, listinou o jmenování opatrovníka, potvrzením Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Hradci Králové ze dne 12.11.2020, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.5.2020 čj. 20C 23/2020-195, výpisem z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov – [list vlastnictví], přehledem příkazů k úhradě, ročním vyúčtováním České pojišťovny, informacemi k placení pojistného Generali Česká pojišťovna, pojistnou smlouvou o pojištění majetku a odpovědnosti občanů, platebními doklady SIPO, fakturami [právnická osoba] za elektřinu, fakturou ČEZ za dodávky elektřiny, fakturami [právnická osoba] za plyn, fakturou společnosti [právnická osoba] za plyn, fakturami za vodné a stočné, fakturami za poskytované internetové služby, doklady k úhradě za odvoz komunálního odpadu, výzvou k zaplacení ze dne 16.4.2021, vyčíslením pohledávky žalované, internetovými informacemi o poskytování služeb osobní asistence [právnická osoba] a Barevné domky [obec] a spisem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 106C 68/2011. Uvedenými důkazy byly zjištěny následující skutečnosti.

5. Znaleckým posudkem [číslo] 2020 ze dne 2.8.2020 vypracovaným pro žalobce znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v místě a čase obvyklá cena nájemného za užívání nemovitosti žalobce - rodinného domu [adresa] ve [anonymizováno] ul. ve [obec] včetně příslušenství činila ke dni 20.7.2020 částku 10 500 Kč měsíčně.

6. Z listiny o jmenování opatrovníka vydané Okresním soudem v Trutnově dne 9.2.2016 čj. 12P 241/2013-95 bylo zjištěno, že žalovaná je dle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 7.1.2016 čj. 12P 241/2013-91 opatrovníkem [jméno] [příjmení], [datum narození]. Potvrzením Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Hradci Králové, pracoviště Dvůr Králové nad Labem ze dne 12.11.2020 čj. 14547 2020 bylo zjištěno, že jmenovaný úřad potvrzuje, že žalovaná poskytuje péči osobě [jméno] [příjmení]. Příspěvek na péči přiznán od 1/2007, v měsících od 6/2207 do 11/ 2020 – stupeň závislosti IV. Vztah osoby poskytující péči k osobě s přiznaným příspěvkem na péči – rodič.

7. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.5.2020 čj. 20C 23/2020-195 bylo zjištěno, že uvedeným rozsudkem bylo rozhodováno o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 24.10.2019 čj. 16C 91/2018-157 o určení výživného žalovanému [celé jméno žalobce] pro zletilého syna [jméno]. V průběhu řízení před okresním soudem bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] má od 1.4.2019 měsíčně k dispozici částku 30 706 Kč, z toho 10 956 Kč činí invalidní důchod, 550 Kč příspěvek na mobilitu a 19 200 Kč příspěvek na péči. Jeho matka – nyní žalovaná pobírá invalidní důchod 3. stupně ve výši 13 600 Kč, o syna nepřetržitě pečuje (s minimální pomocí sociální služby), vozí jej do školy a k lékaři apod. V domě otce – nyní žalobce podniká ve výrobě ozdobných předmětů a vlastní byt, který pronajímá. [celé jméno žalobce] v odvolání uvedl, že za syna i jeho matku dlouhodobě hradí veškeré náklady spojené s bydlení v jeho domě a i do budoucna je připraven tak bezplatně činit. Krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že„ příspěvek na péči, který žalobce pobírá pak nelze bez dalšího považovat jen za jeho příjem, nýbrž za příjem matky, které o něj celodenně a nepřetržitě pečuje. Přestože je totiž tento příspěvek určen a vyplácen žalobci, tak jej prakticky čerpá osoba, které se o něj celodenně stará. Příspěvek je navíc primárně určen právě a jen na zajištění osobní péče, nikoliv na úhradu základních životních potřeb, tj. bydlení, stravy a nákup dalších věcí s tím spojených“. Krajský soud pak„ vychází ze slibu žalovaného, že bude žalobci i nadále do budoucna bezplatné bydlení a hrazení s tím spojených služeb poskytovat v nezměněném rozsahu (naopak ale nepřihlíží k případným požadavkům žalovaného vůči matce žalobce na placení nájemného a nákladů za bydlení jen vůči její osobě, neboť se týká o zcela jiný, samostatný a odlišný vztah mezi nimi, který se žalobce netýká)“.

8. Výpisem z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov – [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] [anonymizováno] [příjmení] a spisem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 106C 68/2011 bylo prokázáno, že žalovaná je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] podílu na společných částech domu a pozemku – St [anonymizováno] v obci a k.ú. [obec] a to na základě smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru ze dne 24.11.1998, který pronajímá třetím osobám.

9. Přehledem příkazů k úhradě, ročním vyúčtováním České pojišťovny, informacemi k placení pojistného Generali Česká pojišťovna, pojistnou smlouvou o pojištění majetku a odpovědnosti občanů bylo prokázáno, že měl uzavřenou smlouvu o pojištění majetku a odpovědnosti občanů [číslo] s ročním pojistným 3 448 Kč, z toho dne 13.6.2019 bylo uhrazeno pojistné 1 804 Kč za dobu od 3.11.20019 do nahrazení novou smlouvou dne 29.4.2020. Z částky 1 804 Kč pak na období, které je předmětem řízení tj. od 1.4.2019 do 29.4.2019 připadá částka 274 Kč. S účinností od 30.4.2019 byla uzavřena nová smlouva č. 41863546-81 s ročním pojistným 3 312 Kč, která byla uhrazena 28.4.2020. Za období, které je předmětem žaloby tj. od 30.4.2019 do 31.3.2021 tj. za 23 měsíců činí pojistné 6 348 Kč. Na pojistném za rozhodné období bylo tedy zaplaceno celkem 6 622 Kč, z toho jedna třetina činí 2 207 Kč. Platebními doklady SIPO za měsíce leden, červen a říjen 2020 bylo prokázáno, že žalovaný kromě zálohy na elektřinu platí měsíčně poplatek za ČRo ve výši 45 Kč a ČT – poplatek ve výši 135 Kč. Za období od 1.4.2019 do 31.3.2021 tj. za 24 měsíců činí tyto poplatky celkem 4 320 Kč, z toho jedna třetina představuje 1 440 Kč. Mimořádnou fakturou ČEZ za sdružené služby dodávky elektřiny – konečným účtem – č. daňového dokladu 1914553631 a fakturami [právnická osoba] za elektřinu č. dokladu 4101920892 ze dne 29.10.2019 a č. 4103040982 ze dne 29.10.2010, bylo prokázáno, že za období od 27.10.2018 do 30.4.2019 byla vyúčtována spotřeba elektřiny celkem ve výši 12 693 Kč, z toho dle denní sazby a počtu dní na období od 1.4. do 30.4.2019 připadá částka 2 047 Kč. Za období od 1.5.2019 do 22.10.2019 byla vyúčtována spotřeba celkem ve výši 9 704,39 Kč a za období od 23.10.2019 do 22.10.2019 celkem ve výši 22 358,40 Kč. Za žalované období od 1.4.2019 ale pouze do 22.10.2020 bylo za spotřebu elektřiny v odběrném místě [obec], [ulice a číslo] vyúčtováno celkem 34 109,79 Kč, z toho jedna třetina činí 11 369,93 Kč. Vyúčtováním dodávky plynu společnosti [právnická osoba] za plyn ze dne 5.6.2019 a fakturami [právnická osoba] za plyn č. dokladu 4101264909 ze dne 15.11.2019 a č. 4102764130 ze dne 4.11.2020 bylo prokázáno, že za období od 13.11.2018 do 18.5.2019 byla vyúčtována spotřeba plynu celkem ve výši 12 042,40 Kč, z toho dle denní sazby a počtu dní na období od 1.4. do 18.5.2019 připadá částka 3 091 Kč. Za období od 19.5.2019 do 11.11.2019 byla vyúčtována spotřeba celkem ve výši 2 994,08 Kč a za období od 12.11.2019 do 30.10.2019 celkem ve výši 11 928,61 Kč. Za žalované období od 1.4.2019 ale pouze do 30.10.2020 bylo za spotřebu plynu v odběrném místě [obec], [ulice a číslo] vyúčtováno celkem 18 013,69 Kč, z toho jedna třetina činí 6 004,56 Kč. Fakturami Městských vodovodů a kanalizací – [variabilní symbol] ze dne 16.8.2019, [variabilní symbol] ze dne 30.4.2020 a [variabilní symbol] ze dne 24.8.2020 bylo prokázáno, že za vodné a stočné bylo za období od 3.8.2018 do 15.8.2019 bylo vyúčtováno celkem 9 130 Kč, z toho dle denní sazby a počtu dní připadá na období od 1.4.2019 do 15.8.2019 částka 3 317,79 Kč. Za období od 16.8.2019 do 30.4.2020 bylo vyúčtováno celkem 6 290 Kč a za období od 1.5.2020 do 10.8.2020 celkem 3 319 Kč. Za žalované období od 1.4.2019 pouze do 10.8.2020 bylo za vodné a stočné v odběrném místě [obec], [ulice a číslo] vyúčtováno celkem 12 929,80 Kč, z toho jedna třetina činí 4 308,93 Kč. Fakturami [právnická osoba] s.r.o. [obec] č. iFV -2524 2019 ze dne 31.12.2019 a č. iFV -2355 2020 ze dne 31.12.2020 bylo prokázáno, že za poskytované internetové služby bylo za rok 2019 vyúčtováno celkem 4 224,01 Kč, z toho na období od 1.4.2019 do 31.12.2019 připadá 3 168 Kč. Za období 6 měsíců v r. 2020 bylo vyúčtováno celkem 1 760 Kč, přičemž k 1.7.2020 bylo poskytování služby ukončeno. Za rozhodné období od 1.4.2019 pouze do 30.6.2020 tak bylo vyúčtováno celkem 4 928 Kč, z toho jedna třetina činí 1 642,67 Kč. Poštovními poukázkami k úhradě za odvoz komunálního odpadu Městu [obec] bylo prokázáno, že rok 2019 bylo účtováno celkem 2 250 Kč, z toho úhrada za 9 měsíců od 1.4.2019 do 31.12.2019 činí 1 687,50 Kč; za rok 2020 činil poplatek celkem 2 600 Kč a rovněž za r. 2021 činil 2 600 Kč, z toho úhradu za období od 1.1. do 31.3.2021 činí 650 Kč Celkem tak za žalované období od 1.4.2019 do 31.3.2021 bylo uhrazeno 4 937,50 Kč, z toho jedna třetina činí 1 645,83 Kč.

10. Z výzvy k zaplacení a vyčíslení pohledávky bylo zjištěno, že žalovaná přípisem ze dne 16.4.2021 vyčíslila služby osobní asistence poskytnuté synovi účastníků v době od 1.4.2019 do 30.11.2020 v rozsahu 5 946 hodin v pracovní dny od 6.00 do 22.00 hod. a dále v pracovní dny v nočních hodinách od 22.00 do 6.00 a o víkendech v rozsahu 7 233 hodin s tím, že se jedná o hodiny, kdy žalovaná skutečně byla nepřetržitě se synem a zajišťovala mu osobní asistenci a péči, přičemž při úhradě v místě a čase obvyklé činí celková úhrada 1 522 020 Kč, z níž má vůči žalobci pohledávku ve výši jedné tj. částky 569 010 Kč. Uvedeným přípisem žalovaná vyzvala žalobce k úhradě částky 569 010 Kč ve lhůtě 7 dnů.

11. Internetovými informacemi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [obec] bylo zjištěno, že organizace [příjmení] poskytuje služby osobní asistence v místě pobytu klienta v čase, který si klient zvolí, přičemž služba je poskytována 7 dní v týdnu, 24 hodin denně za cenu (při rozsahu 2 a více hod.) 110 Kč/hod v pracovní dny resp. 120 Kč/hod za noční a víkendové služby dle výkazu služeb – resp. doby poskytování. Organizace Barevné [anonymizováno] [obec] poskytuje služby v ubytovacích prostorách, přičemž klientům je účtováno ubytování a stravné. Poskytovaná péče je hrazena z přiznaného příspěvku na péči, který v plné výši náleží [anonymizována dvě slova] [obec] a ze kterého nelze hradit náklady na ubytování a stravování.

12. Dle § 7 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zák. č. 108/2006 Sb. příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1 nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu7a); nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle § 1987 odst. 1, 2 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

13. S ohledem na výše uvedené se soud nejprve zabýval námitkami žalované ve vztahu k samotné existenci nároku žalobce. Žalovaná namítala, že žalobce není oprávněn požadovat po ní náklady spojené s bydlením, protože poskytuje nepřetržitě služby osobní asistence postiženému synovi účastníků a z toho důvodu s ním musí bydlet v domě žalobce, který se před krajským soudem v řízení o výživném pro zletilého syna zavázal tyto služby poskytovat bezplatně. Žalobce tak nemá právo uplatňovat nárok na nájemné samostatně po žalované. Uvedené námitky žalované považuje soud za nedůvodné. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná spolu se synem účastníků [jméno] [příjmení] žije v domě, jehož vlastníkem je žalobce, a že o postiženého syna účastníků pečuje. Listinou o jmenování opatrovníka vydanou Okresním soudem v Trutnově a potvrzením Úřadu práce přitom bylo prokázáno, že žalovaná byla jmenována synovým opatrovníkem a poskytuje mu potřebou péči jako rodič tj. osoba blízká, nikoliv jako asistent sociální péče, jak ho má na mysli zák. č. 108/2006 Sb., což vyplývá např. z ustanovení § 7 odst. 2 cit. zákona, podle kterého potřebná podpora a pomoc může být příjemci příspěvku na péči zajištěna prostřednictvím osob uvedených v taxativním výčtu v rámci odst. 2, podle kterého se mimo jiné jedná o osobu blízkou nebo asistenta sociální péče. Žalobce nezpochybnil, že sám o syna osobně nepečuje, plní však vůči němu vyživovací povinnost a to částečně i poskytováním bezplatného bydlení, jak se vůči synovi zavázal v řízení o určení výživného. Takový závazek však žalobce nemá vůči žalované. Žalovaná svůj důvod pro bydlení v domě žalobce dovozuje z celodenní potřeby poskytování péče o postiženého syna: Jak bylo již výše uvedeno, žalovaná tuto péči synovi poskytuje jako osoba blízká, nikoliv jako asistent. Postižený syn účastníků má právo na bydlení v domě žalobce na základě jeho souhlasu, přičemž úhrada nákladů spojených s bydlením syna je částečným plněním žalobce na výživné. Žalovaná v domě žalobce v minulosti bydlela na základě jejich partnerského vztahu, který však skončil a žalovaná tak v současné době nemá k bydlení v domě žalobce právní důvod. Takovým důvodem není dle názoru soudu ani péče o postiženého syna, neboť péče o něho není vázána na dům žalobce; tuto péči mu žalovaná může poskytovat i na jiném místě např. v nájemním bytě, kde by nepochybně rovněž musela nájemné a služby spojené s bydlením hradit, přičemž k úhradě takových nákladů má žalovaná i její syn k dispozici invalidní důchod. Nelze rovněž přehlédnout, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky, kterou pronajímá a má z ní zisk, ačkoliv by ji rovněž mohla využít pro sebe a svého syna. Pokud tedy žalovaná nadále bydlí v domě žalobce, aniž by hradila s tím spojené náklady, děje se tak bez právního důvodu a žalované v důsledku toho vzniká bezdůvodné obohacení.

14. Další námitkou žalované bylo, že pohledávka žalobce zanikla započtením pohledávky, kterou má vůči němu žalovaná z titulu úhrady služeb osobní asistence poskytnuté synovi účastníků v době od 1.4.2019 do 30.11.2020 v rozsahu 5 946 hodin v pracovní dny od 6.00 do 22.00 hod. a dále v pracovní dny v nočních hodinách od 22.00 do 6.00 hod. a o víkendech v rozsahu 7 233 hodin s tím, že se jedná o hodiny, kdy žalovaná skutečně byla nepřetržitě se synem a zajišťovala mu osobní asistenci a péči, přičemž při úhradě v místě a čase obvyklé činí celková úhrada 1 522 020 Kč, z níž má vůči žalobci pohledávku ve výši jedné poloviny tj. částky 569 010 Kč. Žalovaná přitom proti pohledávce žalobce započetla částku 112 618,92 Kč. Žalobce popíral, že by žalovaná vůči němu měla tvrzenou pohledávku. Namítal, že žalovaná o syna pečuje rovněž jako jeho matka a má k dispozici příspěvek na péči, který syn pobírá v nejvyšší možné výši a který je určen právě na pokrytí nákladů spojených s péčí. Pokud by syn byl umístěn v sociálním zařízení, byl by jeho pobyt financován z jeho invalidního důchodu a příspěvku na péči, případně příspěvku na mobilitu. Námitku započtení proto žalobce neuznává.

15. Spornou otázkou mezi účastníky tak je, zda pohledávka žalobce za náklady bydlení zanikla započtením ve smyslu § 1982 o. z. Protože započtení bylo provedeno až po 1. 1. 2014, není dle názoru soudu ve věci použitelná judikatura k občanskému zákoníku č. 40/64 Sb., podle které skutečnost, že vzájemná pohledávka je sporná, nezbavuje soud povinnosti postavit najisto, zda k zániku započtením opravdu došlo. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 6. 2005 ve věci 20 Cdo 1380/2004 konstatoval, že„ s názorem, že zánik vymáhaného práva započtením je vyloučen, jestliže existence pohledávky povinné je sporná, nelze souhlasit“, za situace, kdy součástí právního řádu nebylo ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., podle něhož pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku v části k § 1982 až 1991 konstatuje, že se„ nově, v souladu se standartními úpravami, navrhuje výslovně stanovit, že jednostranně nelze započíst pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů“. To se následně promítlo i v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2018 ve věci sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, podle něhož„ by měl být smysl § 1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržována složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možno konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost.“ 16. Soud se proto zabýval tím, zda pohledávka žalované ve výši 112 618,92 Kč je pohledávkou nejistou nebo neurčitou. Žalobce namítá, že je pohledávkou nejistou. Pohledávka žalované byla vyčíslena a byl popsán skutkový děj, na základě kterého měla vzniknout. Soud se ztotožňuje s názorem žalobce, že jde o pohledávku nejistou, neboť popsaný skutkový děj je nejistý. Žalovaná tvrdí, že má vůči žalobci pohledávku ve výši 569 010 Kč za úhradu služeb osobní asistence poskytnuté synovi účastníků za dobu od 1.4.2019 do 30.11.2020, přičemž z této částky započítává proti návrhu žalobce částku 112 618,92 Kč. Uvedenou částku žalovaná vypočetla jako součet hodin strávených se synem násobený hodinovou sazbou účtovanou [právnická osoba], která je poskytovatelem služeb sociální péče. Žalobce popírá, že by žalovaná vůči němu měla tvrzenou pohledávku; namítá, že žalovaná pečuje o syna jako matka a má k dispozici příspěvek na péči, který syn pobírá v nejvyšší možné výši a který je určen právě na pokrytí nákladů spojených s péčí. Pokud by syn byl umístěn v sociálním zařízení, byl by jeho pobyt financován z jeho invalidního důchodu a příspěvku na péči, případně příspěvku na mobilitu (což ostatně vyplývá např. z informací [právnická osoba] [anonymizováno]). Námitku započtení proto žalobce neuznává. Skutkový stav, na základě kterého měla vzniknout pohledávka žalované, je sporný. Při posouzení toho, zda pohledávku lze považovat za nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je nutno dle názoru soudu přihlédnout, jaká míra nejistota je ve věci dána. Pokud by žalobce pouze sporoval pohledávku, která by jednoznačně vyplývala z předložených dokladů, pak by dle názoru soudu nešlo o pohledávku nejistou, i když by nebyla protistranou uznána. V daném případě však nelze bez dalšího podrobného dokazování učinit závěr o tom, zda pohledávka žalované existuje a případně v jaké výši. K tomu by bylo nutno provádět řadu dalších důkazů, jednak ohledně samotné existence nároku, rozsahu poskytované péče a počtu hodin jejího poskytování, výše hodinové sazby či jiného ohodnocení poskytované péče apod. Další dokazování by muselo být vedeno k tomu, jaká část poskytované péče byla pokryta příspěvkem na péči, který synovi účastníků přísluší apod. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí ve věci 28 Cdo 5711/2017 uvádí, že„ za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. není pohledávku uplatněnou k započtení povětšinou namístě označit, pakliže pochybnosti o její existenci vyvolává tolika spornost právní kvalifikace, nikoli problematičnost zjišťování předpokladů jejího vzniku. Nadto lze usuzovat, že je dovození nekompenzability protipohledávky v rámci civilního procesu méně často přiléhavé tam, kde započítávaná pohledávka vyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou.“ V daném případě je pohledávka žalované sporná především skutkově a jedná se o pohledávku ze zcela jiného právního vztahu, než je pohledávka žalobce. [jméno] nejistoty existence pohledávky žalované je za této situace tak vysoká, že je nutno konstatovat, že pohledávka žalované není dle § 1987 odst. 2 o. z. způsobilá k započtení. Z uvedeného důvodu soud zamítl další návrhy na dokazování. Protože tvrzená pohledávka žalované není způsobilá k započtení, nemohlo dojít k zániku pohledávky žalobce započtením dle § 1982 odst. 2 o. z. Tento závěr soudu nebrání žalované uplatnit svou pohledávku vůči žalobci a v případném soudním řízení prokázat její existenci.

17. Protože pohledávka žalobce nezanikla započtením a jiný způsob zániku (např. zaplacením) žalovaná v řízení netvrdí a neprokazuje, je žaloba co do částky 112 816,92 Kč důvodná. Výše žalované částky byla prokázána předloženými listinami a to znaleckým posudkem na stanovení obvyklého nájemného a doklady o vyúčtování jednotlivých služeb spojených s bydlením. Ze shora uvedených důkazů vyplývá, že za rozhodné období od 1.4.2019 do 31.3.2021 činilo obvyklé nájemné za pronájem nemovitosti celkem 252 000 Kč (24 měsíců po 10 500 Kč) a náklady na služby celkem 85 857,78 Kč Náklady na bydlení za rozhodné období tak činily celkem 337 857,78 Kč. Pokud tedy žalobce požaduje po žalované náhradu částky 112 618,92 Kč jako jedné třetiny vynaložených nákladů, má soud požadovanou částku za prokázanou. Soud proto žalobě zcela vyhověl a to včetně zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z., když žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána přípisem ze dne 8.9.2020 a úrok z prodlení požaduje až ode dne 1.4.2021 ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.

18. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný a žalované zaslal předžalobní výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., má proto právo na náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů celkem ve výši 51 393 Kč, z toho 17 400 Kč za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření k odporu) po 5 500 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč, 14 036 Kč za 2 úkony právní pomoci (účast na jednání 17.3.2021, návrh na změnu žaloby), 2 režijní paušály po 300 Kč 21% DPH, neboť zástupkyně se dnem 1.3.2021 stala plátce DPH (doklad o registraci je uložen ve Správním deníku soudu pod sp. zn. Spr 388 2021), přičemž výše odměny za shora uvedené právní úkony vychází z předmětu řízení 109 413 Kč, dále 14 326 Kč za 2 úkony právní pomoci (vyjádření k námitce započtení, účast na jednání 9.6.2021) po 5 620 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH, vše z předmětu řízení 112 618,92 Kč, a 5 631 Kč za zaplacený soudní poplatek.

19. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.