108 C 51/2016

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 111. s přísl. - bezdůvodné obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 55 368,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 26. 10. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 21 772,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 26. 10. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 26 299,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 40 838,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 27. 10. 2016 domáhal na žalovaném zaplacení 111 294 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 26. 10. 2016 do zaplacení. Tvrdil, že je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] (trvalý travní porost), [parcelní číslo] (trvalý travní porost) a [parcelní číslo] (ostatní plocha) v obci [obec], [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Část pozemků o výměře [výměra] užívá bez právního důvodu žalovaný tím, že na nich provozuje od měsíce listopadu do konce dubna lyžařské vleky [příjmení] [jméno] a

II. Žalovaný odmítá uzavřít se žalobcem nájemní smlouvu a pozemky užívá bez právního důvodu, čímž mu vzniká bezdůvodné obohacení. Žalovaný platí žalobci za užívání pozemků částku ve výši 5 Kč za m2 za rok, to znamená 92 745 Kč (resp . 18549 m2 x 5 Kč). Nájemnému odpovídajícímu v daném místě a čase však odpovídá částka 7 Kč za m2 za rok, tzn. žalovaný by mu měl platit za rok 129 843 Kč (resp . 18549 m2 x 7 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný mu hradí náhradu za užívání pozemků ve výši 92 745 Kč namísto 129 843 Kč, domáhá se na něm zaplacení rozdílu mezi těmito částkami ve výši 37 098 Kč za lyžařskou sezónu, konkrétně za sezóny 2013 2014, 2014 2015 a 2015 2016. Žalobce vzal v průběhu řízení částečně žalobu zpět o částku 34 152,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 10. 2016 do zaplacení (v rámci odvolacího řízení proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 8. 2020 č. j. 108 C 51/2016-533); odvolací soud proto v usnesení č. j. 25 Co 227/2020-565 řízení v této části zastavil. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že není sporu o to, že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, když v předmětném době v zimních sezonách provozoval lyžařské vleky, předmětem řízení je výše bezdůvodného obohacení. Poukázal na to, že se ani jeden ze znalců nezabýval skutečnou kvalitou pozemků využívaných žalovaným ve vztahu ke srovnávacímu materiálu. Všechny znalecké posudky v řízení, s výjimkou posudku [celé jméno znalce], se omezily na prosté zprůměrování nájemních či kupních cen dalších pozemků využívaných pro provoz lyžařských vleků/sjezdovek. Žalovaný toto považuje za závažnou chybu v postupu znalců, kteří se měli při úvahách o„ srovnatelnosti“ zabývat nadmořskou výškou, orientací pozemku, přístupem k němu, závadami bránícími provozování k danému účelu (podmáčení, rovinatost, možnost zasněžování, možnost modernizace), a dalšími vlastnostmi zvyšujícími kvalitu pozemku oproti jiným. Vycházeje ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] žalovaný uzavřel, že žalobci zaplatil více, než odpovídá skutečnému bezdůvodnému obohacení (žalovaný hradil 5 Kč m2 a znalec [celé jméno znalce] určil obvyklé nájemné v rozmezí 2- 3 Kč m2). <b>Právní vztahy z bezdůvodného obohacení za dobu do 31.12.2013 se řídí zák. č. 40/1964 Sb., právní vztahy za období následující se řídí zák. č. 89/2012 Sb.</b> <b>Dle ust. § 451 odst. 1, 2 zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "obč. z.") kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</b> <b>Dle § 2991 o.z. ddo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</b> V dané věci soud již dvakrát věcně rozhodl a to: 1) rozsudkem ze dne 27.5.2019 č.j. 108C 51/2016 – 106, kdy návrhu žalobce nevyhověl, když vycházel z doplňku znaleckého posudku ústavu [právnická osoba], v němž bylo zjištěno, že výše obvyklého nájemného: v roce 2013 činila částku 2,75 Kč 1 m2 / rok v roce 2014 činila částku 2,85 Kč 1 m2 / rok v roce 2015 činila částku 3,00 Kč 1 m2 / rok v roce 2016 činila částku 3,35 Kč 1 m2 / rok. Tento doplněk uložil soud ústavu vypracovat poté, co jím vypracovaný původní znalecký posudek obsahoval značně rozdílné vzorky (např. byla srovnávána lokalita [příjmení] vrchu v [obec] nebo [příjmení] [jméno] ve [obec]), které byly upravovány koeficienty, jejichž následné logické vysvětlení nebylo provedeno. Soud zadal znaleckému ústavu vyhotovit doplněk znaleckého posudku za cílem srovnat srovnatelné, v němž by jako srovnatelné vzorky byly použity pouze vzorky 2 a 5 ([ulice] [anonymizováno] a [obec], tj. sjezdovky bez umělého zasněžování, které nejsou top lokalitami v [anonymizováno]). Odvolací soud v usnesení ze dne 24.10.2019 č.j. 25Co 201/2019 – 449 zrušil výše uvedený rozsudek, když konstatoval, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125 a § 127 o. s. ř.), který soudce hodnotí jako každý jiný důkaz (§ 132 o. s. ř.), od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Odvolací soud uzavřel, že jak znalecký posudek [celé jméno znalce], jakož i znalecký ústav [právnická osoba] splňují výše naznačená kritéria a vysvětlují, jakými úvahami se při stanovení simulovaného nájmu řídily. Jestliže okresní soud dal přednost dodatku ke znaleckému posudku, který byl vyhotoven podle metodiky okresního soudu, před odbornými závěry soudních znalců, tedy způsobu, který je vyložen v odůvodnění napadeného rozsudku, pak nelze uzavřít, než že v tomto směru okresní soud pochybil a že toto jeho pochybení založilo věcnou nesprávnost rozhodnutí. 2) rozsudkem ze dne 3.8.2020 č.j. 108C 51/2016 – 533, kdy návrhu žalobce opět nevyhověl, když v souladu s pokyny odvolacího soudu provedl důkaz všemi vyjádřeními i znaleckými posudky předloženými žalobcem (tzn. znaleckým vyjádřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyjádřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znaleckými posudky znalců [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). K jejich odborné úrovni si vyžádal stanovisko znalce [celé jméno znalce] a znaleckého ústavu [právnická osoba] a vzhledem k připomínkám znalce [celé jméno znalce] a znaleckého ústavu [právnická osoba] k jednotlivým vyjádřením i znaleckým posudkům dospěl k závěru, že jedinými validními důkazy, z nichž lze vycházet, je znalecký posudek [celé jméno znalce] a posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] Zaujal názor, že je tedy na soudu, aby rozhodl, zda se přikloní ke znaleckému posudku znalce [celé jméno znalce] (který stanovil výši obvyklého nájemného v roce 2013 částkou 2, 685 Kč za m2 za rok, v roce 2014 částkou 2, 755 Kč za m2 za rok, v roce 2015 částkou 2, 888 Kč za m2 za rok a v roce 2016 částkou 3, 084 Kč za m2 za rok) nebo znaleckému posudku [anonymizována tři slova] , který stanovil výši obvyklého nájemného v roce 2013 částkou 5,53 Kč za m2 za rok, v roce 2014 částkou 5,75 Kč za m2 za rok, v roce 2015 částkou 6,07 Kč za m2 za rok a v roce 2016 částkou 6,80 Kč za m2 za rok. Konstatoval, že oba znalecké posudky splňují požadavky kladené na znalecké posudky, oba znalci při svém výslechu logicky zdůvodnili své postupy, úvahy a závěry. Oba znalecké posudky se shodují též v tom, že tzv. simulované nájemné (nájemné vypočtené z tržní ceny obdobných pozemků) činí 5 % z ceny pozemků a právě„ cena pozemků“, v níž se posudky diametrálně rozcházely (dle znaleckého ústavu 136 Kč za m2 a dle znalce [celé jméno znalce] 70 Kč za m2) byla podstatná pro celkový výsledek. Soud uzavřel, že oba znalecké posudky splňují požadavky kladené na znalecké posudky obdobného typu, nicméně závěry znaleckého posudku [celé jméno znalce] jsou pro soud přesvědčivější. Znalec [celé jméno znalce] totiž stanovil cenu stejnou metodikou jako znalecký ústav [právnická osoba] – tzv. simulované nájemné, nicméně stěžejní tržní hodnotu předmětných pozemků (z níž se stanovuje obvyklé nájemné) stanovil částkou 70 Kč za m2 pro soud lépe vysvětlitelnou úvahou uvedenou na straně 8 znaleckého posudku. Posudek [celé jméno znalce] soud vyhodnotil jako přesvědčivější, neboť tento stanovil obvyklou cenu pozemků sic z nižšího počtu vzorků, ale bez nutnosti výrazné korekce prostřednictvím koeficientů, pro jejichž použití neexistují přesně daná pravidla. Odvolací soud v usnesení ze dne 20.1.2021 č.j. 25Co 227/2020 – 565 znovu zrušil výše uvedený rozsudek, když konstatoval, že má-li soud k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce (a tyto rozpory se nepodařilo v řízení odstranit výslechem znalců), měl rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem. Okresní soud tedy měl ustanovit jiného znalce a zadat mu vypracování revizního znaleckého posudku, jímž by přezkoumal znalecký posudek znalce [celé jméno znalce] i znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] a sdělil, zda jimi zvolené metody jsou správné a zda se lze ztotožnit se závěry toho kterého znaleckého posudku. Soud v souladu s pokynem odvolacího soudu přistoupil k fázi přípravy již třetího věcného rozhodnutí a v řízení přibral znalecký ústav [právnická osoba] za účelem revize obou výše zmíněných znaleckých posudků. Z revizního znaleckého posudku (čl. 598 spisu) vyplynulo, že se ústav přiklání k závěrům posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] Ústav použil stejnou metodiku jako ústav [právnická osoba] a znalec [celé jméno znalce] – tzv. simulované nájemné. Pokud se soud dotázal zástupce znaleckého ústavu [titul] [jméno] [příjmení] na to, zda se v rámci práce na revizním znaleckém posudku pokusil získat lépe použitelný srovnatelný materiál - nájemní smlouvy (nikoliv smlouvy kupní) – bylo mu odpovězeno, že nikoliv, přesto, že použitím správného filtru i soud sám během relativně krátké doby získal několik nájemních smluv na pronájem pozemků pod sjezdovkami – nahlédnutím do veřejně dostupného registru smluv [webová adresa] Vzhledem k tomu, že zástupce ústavu [právnická osoba] při jednání soudu připustil, že pro zjištění ceny obvyklého nájmu by bylo patrně nejvhodnější tuto posuzovat právě ze smluv o nájmu, byl vyžádán doplněk znaleckého ústavu. V závěru doplňku posudku znalecký ústav [právnická osoba] konstatoval, že při posouzení nových srovnávacích materiálů byla zohledněna lokalita, situování svahu, doba uzavření smlouvy, možnosti využití pozemků a další cenotvorné faktory. Na základě tohoto posouzení lze konstatovat, že obvyklé nájemné předmětných pozemků p. [číslo] v k.ú. [země] [anonymizována dvě slova], obec Janské Lázně k roku 2013 se pravděpodobně pohybovalo v rozmezí 4,00 až 7,00 Kč/m2/rok. Nájemné určené ve znaleckém posudku [právnická osoba] bylo pro rok 2013 určeno ve výši 5,53 Kč/m2/rok, což je střed uvedeného rozmezí. S ohledem na tuto skutečnost ústav konstatoval, že na závěrech revizního posudku č. 6464/2021 trvá. Na svých závěrech následně setrval při svém opětovném výslechu zástupce tohoto ústavu [titul] [jméno] [příjmení] (viz. protokol na čl. 1092 – 1094 spisu). Z tohoto důvodu soud přistoupil ke stanovení obvyklého nájmu podle závěrů znaleckého ústavu [právnická osoba] a to přesto, že měl k závěrům ústavu [právnická osoba] (které upřednostnil revizní znalecký posudek) mnoho výhrad, z nichž pro příklad uvádí následující: a) Růst nájemného by měl v zásadě reflektovat výši aktuální míry inflace (tento argument soud nesdílí, neboť míra inflace je jen jedním z momentů ovlivňujících trh s realitami; v poměrech pozemku pod sjezdovkou je nutné vzít v úvahu mnoho dalších – stav sjezdovky, frekvenci jejího využití v poměru s pozemky, které byly přijaty jako vhodný srovnávací materiál aneb kolik dnů byla sjezdovka v té které sezóně fakticky v provozu, zda vůbec mohla být v provozu v důsledku různých vládních opatření – viz. sezóny následující a Covid opatření vlády ČR, apod.). Pokud by měla být správná úvaha o tom, že se nájmy zvyšují„ minimálně“ o inflaci, pak by tato fakticky znamenala, že nájemné odvíjející se od částky 5,53 Kč 1 m2 2013, bylo v současnosti vzhledem k vysoké inflaci někde na částce 9- 10 Kč 1 m2, tedy ve stejné výši jako značná část zcela nesrovnatelných pozemků pod sjezdovkami a vleky v centrální části Krkonoš. b) Početní chyby ve výpočtech ústavu [právnická osoba] (viz. strana 26, kdy ústav jen jeden ze čtyř součinů měl správně vypočtený: 6,07 x x 18 549 m2 ≠ 112 636,95 Kč, apod.). c) Logické nevysvětlení koeficientů, kterými upravovali nesrovnatelné vzorky tak, aby se staly srovnatelnými. Pro soud zůstávají i nadále srozumitelnější a logičtější závěry znalce [celé jméno znalce], nicméně s ohledem na závazný pokyn odvolacího soudu – provést důkaz revizním znaleckým posudkem – a s ohledem na závěry tohoto – postupoval dle závěrů ústavu [právnická osoba] Ze znaleckého ústavu [právnická osoba] vyplývá, že obvyklé nájemné: v roce 2013 činilo částku 5,53 Kč 1 m2 / rok v roce 2014 činilo částku 5,75 Kč 1 m2 / rok v roce 2015 činilo částku 6,07 Kč 1 m2 / rok v roce 2016 činilo částku 6,80 Kč 1 m2 / rok. Žalobce požadoval nájemné za sezóny 2013 2014, 2014 2015 a 2015 2016. Sezóny (pokud nejsou určeny konkrétněji) označené přelomem roku nelze počítat jinak než od 1.7. prvního roku do [číslo] druhého roku. Z této logiky má pak žalobce nárok na nájemné za: 1. sezónu 2013 2014 ve výši 104 616,36 Kč 2. sezónu 2014 2015 ve výši 109 624,59 Kč 3. sezónu 2015 2016 ve výši 119 362, 815 Kč s tím, že způsob výpočtu byl následující: 1. sezóna 2013 2014 ve výši 104 616,36 Kč = ½ (ročního nájmu za rok 2013: 5,53 x 18 549 m2) + ½ ročního nájmu za rok 2014: 5,75 x 18 549 m2) 2. sezónu 2014 2015 ve výši 109 624,59 Kč = ½ (ročního nájmu za rok 2014: 5,75 x 18 549 m2) + ½ ročního nájmu za rok 2015: 6,07 x 18 549 m2) 3. sezónu 2015 2016 ve výši 119 362, 815 Kč = ½ (ročního nájmu za rok 2015: 6,07 x 18 549 m2) + ½ ročního nájmu za rok 2016: 6,8 x 18 549 m2) Celkem měl žalobce nárok na 3 platby 104 616,36 Kč + 109 624,59 Kč + 119 362, 815 Kč = 333 603,765. Od této částky je nutné odečíst 3 x 92 745 (platby žalovaným uhrazené) a rozdíl činí částku 55 368,765, po zaokrouhlení částku 55 368,80 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno vč. zákonného úroku z prodlení, který žalobce požadoval od data podání žaloby. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul. Podle § 142 odst. 1 – 3 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, bylo nutné vyřešit poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení. Úspěch žalobce byl v poměru k neúspěchu 49,75% ku 50,25% (původně žaloval částku 111 294 Kč, část nároku vzal zpět v průběhu odvolacího řízení, část nároku byla zamítnuta). Lze konstatovat, že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení byl v podstatě totožný, proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. K možné aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. (kteroužto požadoval žalobce ve svém závěrečném návrhu) soud uvádí, že tato je vyloučena již jen proto, že odporuje gramatickému výkladu citovaného ustanovení:„ I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.“ V projednávané věci žalobce neměl ani částečný úspěch, neboť jeho úspěch byl nižší než 50%, jinak řečeno, byl převážně neúspěšný. Neměl-li částečný úspěch, nebyla tak splněna podmínka daná § 142 odst. 3 o.s.ř. Procesní – částečný - úspěch účastníka sporného řízení není nic jiného než rozdíl mezi jeho úspěchem a neúspěchem; pokud má být splněna podmínka částečného úspěchu, musí být výsledek mezi uvedenými hodnotami kladný. V daném případě tomu tak nebylo (výsledek byl pro žalobce mínus 0,25). Žalobce neměl z pohledu procesních úvah soudu ani částečný úspěch (tento měl žalovaný, byť v nepatrném rozsahu 0,25%). Soud je toho názoru, že v takovém případě nelze přiznat účastníku právo na náhradu nákladů řízení. Konečně soud dodává, že podmínka„ jen částečného úspěchu“ je společná jak pro případ, kdy tkvěl neúspěch účastníka jen v poměrně nepatrné části, tak pro případ, kdy rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku. Lze proto uzavřít, že nebyla splněna podmínka alespoň částečného úspěchu žalobce, který byl převážně neúspěšný (když na tento případ – přiznání náhrady nákladů řízení neúspěšnému účastníku - cílí ustanovení § 143 o.s.ř., kteréžto má však zcela jiné ostatní předpoklady pro možnou aplikaci). I kdyby výše uvedený výklad soudu nebyl správný, soud neshledává důvodu pro aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a uložení žalobcem požadované částky 172 149,85 Kč žalovanému k úhradě, neboť je zjevné, že se jednalo o požadavek výrazně nadnesený vzhledem k místu, času a podmínkám daného využití. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a každému z účastníků bylo uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení dle svého úspěchu/neúspěchu, tj. žalobci 50,25% a žalovanému 49,75% Tyto zahrnují níže uvedené výdaje: 8 994 Kč – znalečné vyplacené [anonymizováno] [celé jméno znalce] (za znalecký posudek – čl. 130 spisu 2 100 Kč – další znalečné vyplacené [anonymizováno] [celé jméno znalce] – čl. 196 spisu 26 257 Kč – znalečné za znalecký posudek [anonymizováno] – [anonymizováno] – čl. 319 spisu 5 042 Kč - znalečné vyplacené [anonymizováno] za účast při jednání soudu - čl. 369 spisu 847 Kč - znalečné vyplacené [anonymizováno] za doplněk - čl. 373 spisu 2 800 Kč znalečné vyplacené [anonymizováno] [celé jméno znalce] – čl. 465 spisu 19 150 Kč – znalečné vyplacené [anonymizováno 5 slov] – čl. 599 spisu 8 371,05Kč - znalečné vyplacené [anonymizováno 5 slov] – čl. 645 spisu 11 616 Kč – znalečné vyplacené [anonymizováno 5 slov] – čl. 1065 spisu 908 Kč - znalečné vyplacené [anonymizováno 5 slov] – čl. 1074 spisu 6 053 Kč - znalečné vyplacené [anonymizováno 5 slov] – čl. 1100 spisu Celkové náklady řízení činí částku 92 138,05 Kč. Žalobce by tak měl uhradit 50,25% % těchto, tj. částku 46 299,40 Kč a žalovaný 49,75% těchto, tj. částku 45 838,65 Kč. Žalobce dosud na zálohách vynaložil částku 20 000 Kč, proto mu bylo uloženo uhradit část Žalovaný vynaložil na zálohách částku 5 000 Kč. Soud proto žalobci uložil zaplatit rozdíl mezi těmito částkami, tj. částku 26 299,40 Kč a žalovanému rovněž, tj. částku 40 838,65 Kč. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.