109 C 12/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 51 000 Kč s příslušenstvím – zápůjčka a smluvní pokuta Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 12. 5. 2018 do zaplacení, smluvní pokutu 1 000 Kč a náklady řízení 31 686,80 Kč, tyto k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], to vše do 3 dnů právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 23. 4. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedených částek s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce na základě usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 3. 2021 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 2. 3. 2001, nabyl pohledávku ve výši 50 000 Kč vzniklou na základě smlouvy o půjčce ze dne 11. 5. 2016, kterou uzavřel jeho strýc – zůstavitel jako věřitel se žalovanou. Žalobce se dozvěděl, že jeho strýc [příjmení] [příjmení] půjčil žalované dne 11. 5. 2016 částku 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 11. 5. 2018. Ve smlouvě bylo navíc sjednáno, že pokud žalovaná řádně a včas půjčenou částku nevrátí, sjednávají si strany smluvní pokutu 1 000 Kč. Žalovaná strýci do jeho sklonu žádnou částku nevrátila, proto se pohledávka stala předmětem dědického řízení a zdědil ji žalobce. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení celé částky, žalovaná nic nezaplatila, a proto byla podána žaloba v této věci. K námitkám žalované žalobce uvedl, že po smrti strýce kontaktovala žalovaná jeho matku [jméno] [příjmení] s tím, že si od strýce půjčila nějaké peníze a zda tyto peníze bude muset někomu vracet, když je strýc po smrti. Matka žalobce jí sdělila, že pohledávka bude zřejmě předmětem dědického řízení a že ještě není jasné, kdo ji zdědí. Žalovaná vůbec netvrdila, že dlužnou částku již zaplatila, spíše se vyptávala na to, zda pohledávka není promlčena. Uvedla, že smlouvu o půjčce nemá a ptala se, zda jí matka žalobce může tuto smlouvu ukázat. Matka žalobce po několika dnech žalované přinesla kopií předmětné smlouvy. Teprve v tomto okamžiku jí žalovaná sdělila, že strýci něco dávali. Nebyla však schopna říci částku, kterou snad zaplatili. Na otázku matky sdělila, že o zaplacení neexistuje žádný doklad. Následně žalovanou navštívil i žalobce s matkou a předložil jí usnesení soudu, z něhož bylo patrné, že pohledávku zdědil. Až v tomto případě začala žalovaná tvrdit, že již celou částku zaplatila a smlouvu roztrhali. Toto tvrzení žalované je proto účelové.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Nepopřela, že si v minulosti od [jméno] [příjmení] půjčila částku 50 000 Kč. Tuto částku mu však řádně, včas a v plné výši vrátila, z toho důvodu také s [jméno] [příjmení] roztrhali smlouvu o půjčce. Oba tím věc považovali za vyřízenou. Tuto skutečnost může potvrdit dcera žalované [jméno] [celé jméno žalované] [příjmení] [příjmení] si zřejmě nedopatřením ponechal ještě jedno vyhotovení smlouvy o půjčce, které bylo nalezeno po jeho smrti. Před podáním žaloby žalovaná se žalobcem komunikovala a především požadovala, aby jí doložil, že je skutečně osobou, která tvrzenou pohledávku po [jméno] [příjmení] zdědila. Ještě před uplatněním požadavku žalobce se totiž na žalovanou se stejným požadavkem obrátila také jeho matka [jméno] [příjmení]. Žalovaná se domnívala, že následně dojde k vyjasnění celé záležitosti a ke smírnému vyřešení věci. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby, protože zapůjčenou částku věřiteli již zaplatila.

3. Žalobce i po provedeném dokazování na podané žalobě v plném rozsahu setrval. O existenci dluhu se dozvěděl až z návštěvy žalované, která se po smrti [jméno] [příjmení] přišla zeptat matky žalobce, jak to nyní bude s dluhem, který vůči [jméno] [příjmení] měla, poté co zemřel. Teprve tehdy se jak žalobce, tak i jeho matka dozvěděli, že má nějaký dluh existovat, což si ověřili u družky [jméno] [příjmení]. Žalovaná tehdy vůbec netvrdila, že by dluh zaplatila, a to ani zčásti, pouze se vyptávala, zda není dluh promlčený, tvrdila, že smlouvu o půjčce již nemá. Teprve poté, co matka žalobce žalované kopii smlouvy o půjčce předložila, začala žalovaná tvrdit, že asi něco zaplatila, ale neví, kdy ani jakou částku. Po výzvě žalobce k zaplacení celé dlužné částky žalovaná začala tvrdit, že zaplatila již celou zapůjčenou částku. Soud vyslechl matku žalobce a dceru žalované [jméno] [celé jméno žalované]. Ta jako svědkyně uvedla, že žalovaná celou dlužnou částku [jméno] [příjmení] vrátila u nich doma za její přítomnosti. Její výpověď je zcela nevěrohodná z několika důvodů. Svědkyně připustila, že [příjmení] [příjmení] žalované předmětných 50 000 Kč půjčil a že o půjčce sepsal smlouvu. Tvrdila však, že žalovaná celou částku 50 000 Kč [jméno] [příjmení] vrátila, a to celé 3 měsíce před splatností. Svědkyně uvedla, že žalovaná částku 50 000 Kč ušetřila. V té době však žalovaná byla v invalidním důchodu, svědkyně s ní žila ve společné domácnosti, avšak nepracovala a neměla žádný příjem. Jen stěží lze uvěřit, že by žalovaná z invalidního důchodu ušetřila tak velkou částku. Navíc po první půjčce si půjčila od [jméno] [příjmení] ještě další částku, a to 150 000 Kč. Kdyby tedy dokázala ušetřit částku 50 000 Kč a vrátila by ji [jméno] [příjmení] jako věřiteli, jistě by neměla důvod půjčovat si od něho další částku. Svědkyně [jméno] [příjmení] navíc uvedla, že si žalovaná půjčovala peníze i od dalších osob v obci. Rovněž svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] je osobou, která si půjčovala finanční částky, kromě jiných osob i od žalobce, což doložil podepsanou smlouvu o půjčce. Tuto smlouvu se svědkyně snažila vysvětlit tak, že půjčená částka nebyla určena pro ni, přesto však je na smlouvě podepsána výhradně ona sama. Svědkyni [jméno] [celé jméno žalované] se nepodařilo vysvětlit ani to, z jakého důvodu nebyla sepsána kvitance, která by prokazovala zaplacení půjčené částky. Odpovídala, že si žalovaná a [příjmení] [příjmení] věřili. Pokud by tomu tak bylo, jistě by [příjmení] [příjmení] nesepisoval smlouvy o půjčce a půjčil by žalované peníze jen na ústní smlouvu. Nic takového se nestalo. Navíc, pokud žalovaná dluh skutečně uhradila již v únoru 2018, neptala by se po úmrtí [jméno] [příjmení] na to, jak to bude s dluhem nadále. Jeho smrt by se jí nijak nedotkla, protože by měla svůj dluh již 2,5 roku uhrazený. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] vypovídala tak, aby žalovaná nemusela spornou částku vracet. Na tom svědkyně měla a má stále svůj zájem, když bydlí se žalovanou ve společné domácnosti a obě mají dluhy u dalších osob. Žalované se tak nepodařilo prokázat, že dluh byť i jen částečně splatila.

4. Žalovaná po provedeném dokazování trvala na zamítnutí žaloby. V posuzované věci proti sobě stojí rozporná tvrzení. Významné je to, že žalobce ani„ jeho“ svědkyně [jméno] [příjmení] nebyli při poskytnutí zápůjčky ani při jejím vrácení. Na straně druhé zde existuje tvrzení žalované podporované výpovědí svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], přičemž obě byly přímými svědky poskytnutí i splacení zápůjčky. [jméno] [celé jméno žalované] podrobně popsala, kdy, kde a za jakých okolností k vrácení zápůjčky došlo. Její výpověď nevykazuje žádné rozpory. Výpověď svědkyně [příjmení], že se za ní dostavila žalovaná a ptala se, jak to bude s půjčkou od [jméno] [příjmení], postrádá logiku. Logické je naopak to, že právě [jméno] [příjmení] navštívila žalovanou, když získala kopii smlouvy od družky zemřelého [jméno] [příjmení]. Byla to tedy právě svědkyně [příjmení], která se jako první dostavila za žalovanou a požadovala vrácení půjčky, teprve poté tento požadavek uplatnil žalobce. Z obou verzí se jako logičtější jeví verze žalované, kterou podporuje výpověď svědky [jméno] [celé jméno žalované]. Pokud svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že při jednom setkání [jméno] [celé jméno žalované] hovořila o částečném splacení zápůjčky, tak i toto svědkyně [celé jméno žalované] vysvětlila, když uvedla, že šlo o částečné plnění na druhou zápůjčku.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že [příjmení] [příjmení], RČ [číslo], bytem [adresa žalované a žalobce]. Dle této smlouvy [příjmení] [příjmení] půjčil žalované částku 50 000 Kč, žalovaná potvrdila, že tuto částku v plné výši převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v plné výši k rukám věřitele nejpozději dne 11. 5. 2018. Pro případ, že celý dluh nebude uhrazen ve výše uvedeném termínu, sjednali si dlužník a věřitel smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč Smlouva byla vypracována ve dvou vyhotoveních s platností originálu, každý účastník obdržel po jednom vyhotovení. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o půjčce ze dne 11. 5. 2016.

6. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že [příjmení] [příjmení], narozen 27. 3. 1958, bytem [adresa žalované a žalobce]. Úkony v řízení o pozůstalosti prováděl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notář ve [obec]. V průběhu pozůstalostního řízení byly dne 2. 3. 2021 předloženy dvě smlouvy o půjčce. Kromě výše citované smlouvy ze dne 11. 5. 2016 šlo o další smlouvu ze dne 2. 11. 2016. Na základě této smlouvy půjčil [příjmení] [příjmení] žalované částku 150 000 Kč. Žalovaná potvrdila, že tuto částku v plné výši převzala. Žalovaná se zavázala, že za poskytnutí půjčky na dobu pěti let zaplatí navíc jedno procento ročně z jistiny, tedy 7 500 Kč Celkem tedy mělo být vráceno 157 500 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit v plné výši k rukám věřitele nejpozději 22. 11. 2021. I tato smlouva byla vypracována ve dvou vyhotoveních s platností originálu, každý účastník obdržel po jednom vyhotovení. Smlouva je podepsána oběma účastníky. Ve smlouvě se současně uvádí, že jejím uzavřením pozbývá platnost smlouva ze dne 20. 9. 2016 na částku 130 000 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 3. 2021, č.j. [číslo jednací], bylo mimo jiné rozhodnuto, že pohledávky ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o půjčce ze dne 11. 5. 2016 a ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o půjčce ze dne 22. 11. 2016 nabývá žalobce jako pozůstalý synovec. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 3. 2021.

7. Z dopisu právní zástupkyně žalobce zaslaného žalované dne 1. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 51 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce nejpozději do jednoho týdne po obdržení dopisu. Žalovaná se k tomuto požadavku vyjádřila dopisem ze dne 8. 4. 2021 zaslaným právní zástupkyni žalobce. Žalovaná uvedla:„ Je pravdou, že jsem si v minulosti od pana [jméno] [příjmení], naposledy bytem [obec a číslo] půjčila částku 50.000 Kč. Je však také pravdou, že jsem mu tuto částku řádně a včas v plné výši vrátila a s panem [příjmení] jsme v důsledku toho i roztrhali smlouvu o předmětné půjčce. Bohužel se zřejmě stalo, že si pan [příjmení] nedopatřením ponechal ještě jedno vyhotovení smlouvy o půjčce, které, jak se domnívám, bylo nalezeno po jeho smrti. Pokud proto po mně nyní pan [celé jméno žalobce] požaduje zaplacení již jednou zaplacené částky 50.000 Kč z titulu uvedené půjčky, pak vedle již uvedeného především očekávám, že zejména doloží, že je skutečně osobou oprávněnou tak činit, tj. že jediným dědicem po zemřelém a že z toho důvodu nabyl dědictví po zemřelém. Tento požadavek činím i proto, že s obdobnou žádostí o zaplacení 50.000 Kč se na mne již dříve obrátila i matka pana [celé jméno žalobce] paní [jméno] [příjmení]. Nevím proto, zda dědiců po panu [příjmení] bylo více, kdo a co z nich nabyl atd.. Jakmile tak učiní, jsem připravena o věci dále jednat a věřím, že dojde ke smírnému vyřešení věci.“ 8. Z listiny nazvané„ Smlouva o půjčce“ bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalované], narozena 8. 8. 1982, potvrdila, že [celé jméno žalobce] půjčil částku 40 000 Kč. Půjčka měla být poskytnuta [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované]. Splátky půjčky měly probíhat od ledna 2016 vždy k 20. dni v měsíci po 1 000 Kč. Na straně vydlužitelek je smlouva podepsána pouze [jméno] [celé jméno žalované]. Podpisy [jméno] [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] chybí.

9. Žalobce dále předložil listinu, v níž se uvádí:„ [celé jméno žalobce] půjčil dne 24. 7. 2012 částku – 18.000 Kč. Splátky budou probíhat měsíčně vždy k 20. v měsíci.“ Listina je podepsána žalobcem a [jméno] [celé jméno žalované].

10. Z usnesení vydaných Krajským soudem v Hradci Králové v insolvenční věci sp. zn. [insolvenční spisová značka], která se týkala dlužnice [jméno] [celé jméno žalované], vyplývá, že o zjištění úpadku dlužnice bylo rozhodnuto dne 18. 3. 2015. Usnesením ze dne 24. 8. 2020 vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice [jméno] [celé jméno žalované].

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce je její syn. Žalovanou zná jako sousedku, tykají si, ale nenavštěvují se. Bratr svědkyně [příjmení] [příjmení] zemřel dne 22. 11. 2020. V době jeho úmrtí o nějakých jeho půjčkách žalované svědkyně nic nevěděla. Asi za 10 - 14 dnů po jeho úmrtí, bylo to v prosinci 2020, přišla žalovaná do bydliště svědkyně. Žalovaná jí řekla, že jde kvůli bratrovi, že měla od něho půjčené nějaké peníze, neřekla ale, kolik to bylo. V podstatě se ptala, jak to bude dál, komu bude půjčku splácet, případně, zda to není promlčené. Svědkyně jí na to řekla, že promlčené to asi není a že se bude muset teprve vyřešit, komu by to měla splácet. Při té příležitosti jí žalovaná ještě řekla, zda by jí nemohla smlouvu o půjčce ukázat, že ji sama nemá, že ji nemůže najít. Svědkyně se poté od bratrovy družky telefonicky dozvěděla, že ona dvě smlouvy o půjčce našla. Někdy v lednu svědkyně pro tyto smlouvy u bratrovy družky byla, následně šla s kopií smlouvy na 50 000 Kč za žalovanou. Ta si smlouvu přečetla a požádala ji, zda by si kopii smlouvy mohla nechat. Svědkyně jí kopii nechala. Setkání byla přítomna i dcera žalované. Žalovaná se vyjádřila v tom smyslu, že už nějaké peníze bratrovi daly, ale neřekla kolik. Dcera žalované se rovněž vyjádřila, že už bratrovi nějaké peníze daly, ale současně uvedla, že neví, kolik mu daly a kdy mu peníze předaly. Svědkyně se při té příležitosti zeptala, jestli už tu svoji smlouvu našly, bylo jí řečeno, že nenašly. Žalovaná se před svědkyní nikdy nevyjádřila v tom smyslu, že byl uhrazen celý dluh vůči bratrovi. Při návštěvě v lednu padla i zmínka o druhé smlouvě. Žalovaná řekla, že na to je dost času a že to teď nebudou řešit. Bratr svědkyně byl na záležitosti s papíry puntičkář, když zemřel, tak jeho družka našla v trezoru různé smlouvy a doklady o nákupu věcí. Podle názoru svědkyně, pokud by obdržel nějaké splátky půjčky od žalované, určitě by na to vystavil potvrzení.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že žalovaná je její matka. [jméno] [příjmení] znala asi od 10 let, chodil za jejími rodiči, byli kamarádi. Dne 11. 5. 2016 byla [jméno] [příjmení] žalované půjčena částka 50 000 Kč.

13. Pro rozhodnutí v této věci byly zásadní výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované]. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] potvrdila skutkovou verzi žalované, tedy tvrzení, že došlo ke splacení zápůjčky. Výpovědi obou svědkyň se zásadně lišily v popisu průběhu setkání [jméno] [příjmení] a žalované, jemuž byla přítomna i [jméno] [celé jméno žalované]. Soud si proto musel vyřešit otázku hodnověrnosti výpovědí svědkyň.

14. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] k uvedenému setkání uvedla, že po smrti [jméno] [příjmení] matku kontaktovala [jméno] [příjmení]. Přišla k nim domů 27. nebo 28. 12. 2020 a uvedla, že družka [jméno] [příjmení] našla smlouvu, jestli o tom matka něco ví. Smlouvu měla sebou. Dále svědkyně výslovně uvedla:„ Matka jí řekla, že o tom ví a že čekala, že se jí někdo ozve.“ V další části výpovědi svědkyně uvedla:„ Matka za p. [příjmení] sama nešla. Když p. [příjmení] umřel, matka řekla, že počká, kdo se ozve.“ K samotnému rozhovoru svědkyně uvedla, že matka nejprve řekla, že smlouvu nemá, poté řekla, že smlouvu roztrhali, protože to bylo doplacené. [jméno] [příjmení] požadovala doklad o splacení zápůjčky. Matka řekla, že žádný doklad nemá, že si s panem [příjmení] věřili. Dále řekla, že smlouvu nemá, že by ji potřebovala vidět, později se pro smlouvu u paní [příjmení] stavila, u toho svědkyně nebyla. Dle svědkyně při rozhovoru nepadlo ani ze strany žalované, ani z její strany, že půjčka byla splacena pouze částečně. V další části výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] uvedla, že [jméno] [příjmení] tehdy přišla se dvěma smlouvami, přičemž bylo řečeno, že půjčka 50 000 Kč byla splacena celá a že z té druhé bylo něco doplaceno. V jiné části výpovědi uvedla, že na druhou zápůjčku bylo doplaceno 5 000 Kč.

15. Soud nemohl přehlédnout, že výpověď svědkyně [celé jméno žalované] byla vnitřně rozporná. V úvodu výpovědi uvedla, že se [jméno] [příjmení] dostavila s jednou smlouvou, později uvedla, že [jméno] [příjmení] přišla se dvěma smlouvami. Dle soudu se tak stalo proto, aby svědkyně mohla vysvětlit, že se tvrzení o částečném splnění závazku, které podle svědkyně [příjmení] zaznělo od žalované i její dcery, týkalo druhé smlouvy. V jiné části výpovědi však uvedla, že o částečném plnění ze strany žalované ani z její strany nic nepadlo. Dle soudu tak svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] svoji výpověď účelově upravovala, aby dokázala reagovat na dotazy soudu a žalobce.

16. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] ve své výpovědi rovněž uvedla, že si peníze od nikoho nepůjčovala. Poté, kdy žalobce předložil 2 smlouvy, dle kterých žalované půjčil finanční částky, svědkyně uvedla, že šlo o půjčku její sestry, svědkyně měla vystupovat jako zástupkyně sestry, která byla v insolvenci (tato skutečnost byla prokázána). Z obsahu listin však nelze seznat, že půjčky byly poskytnuty jiné osobě než [jméno] [celé jméno žalované] a že ta smlouvy uzavírala pouze jako zástupkyně jiné osoby. I v tomto případě dle soudu šlo o účelový postup svědkyně.

17. Za zásadní však soud považuje opakované vyjádření svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] v tom smyslu, že žalovaná po úmrtí [jméno] [příjmení] sama nikoho nekontaktovala a čekala, kdo se ozve. Takové tvrzení však nemá logiku. Pokud by zápůjčka skutečně byla splacena dne 21. 2. 2018, pak by žalovaná neměla jakýkoliv důvod očekávat, že ji v souvislosti se zaniklým závazkem bude kdokoliv kontaktovat. Žalovaná rovněž neměla důvod předpokládat, že [příjmení] [příjmení] své vyhotovení smlouvy o zápůjčce 50 000 Kč nezničil a že se kvůli tomu na ni někdo obrátí, obzvlášť za situace, kdy byl zdůrazňován vztah vzájemné důvěry mezi žalovanou a [jméno] [příjmení]. Naopak není nelogické, že se žalovaná, která si byla vědoma existence závazku za zemřelým [jméno] [příjmení], ve věci tohoto závazku sama obrátila na jeho sestru [jméno] [příjmení] s tím, komu má případně plnit, zda dluh není promlčený, požadovala rovněž předložení kopie smlouvy s tím, že vlastní vyhotovení smlouvy ztratila (viz výpověď svědkyně [příjmení]).

18. Pochybnosti vyvolává rovněž ta část výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], v níž popisovala splacení zápůjčky. K tomu uvedla, že [příjmení] [příjmení] přišel k nim domů v den matčina svátku 21. 2. 2018. Byli přítomni [příjmení] [příjmení], svědkyně a její matka. Ta [jméno] [příjmení] vrátila celou půjčenou částku ve dvoutisícových bankovkách. Matka věděla předem, že [příjmení] [příjmení] bude chtít peníze vrátit. Svědkyně dále uvedla:„ Žádné potvrzení o splacení si nenapsali, p. [příjmení] nic nechtěl. Věřili si. Pokud jsem tázána, zda matka jako dlužník požadovala nějaké potvrzení, tak matka říkala, že by bylo dobré, aby jí nějaké potvrzení dal, on ale reagoval, že si věří a že potvrzení není potřeba. Původní vyhotovení smlouvy, které patřilo matce, roztrhali. Pokud jde o vyhotovení smlouvy, které patřilo p. [příjmení], takto neřešili.“ K dotazům zástupkyně žalobce svědkyně dále uvedla:„ [příjmení] [příjmení] svoji smlouvu neměl, i když věděl, že peníze budou vráceny. Pokud jsem tázána, proč si vůbec na začátku smlouvu sepisovali, když si věřili, tak p. [příjmení] řekl, že kdyby se s ním něco stalo před splacením, že by to šlo do dědictví.“ Dle svědkyně byla zápůjčka splacena z naspořených peněz. V té době svědkyně nepracovala, její matka byla v invalidním důchodu, do práce nechodila. Lze proto mít pochybnosti o tom, že by žalovaná byla schopna jako invalidní důchodkyně částku 50 000 Kč naspořit. Dle soudu lze důvodně pochybovat rovněž o tom, že by [příjmení] [příjmení] na straně jedné vyžadoval uzavření smlouvy v písemné formě, aby pro případ svého úmrtí chránil práva svých dědiců, na straně druhé by odmítl vystavit potvrzení o splacení půjčky s odůvodněním, že si se žalovanou věří. Nelze přehlédnout, že dle svědkyně [jméno] [příjmení] byl její bratr v těchto záležitostech„ puntičkářský“. Je nevěrohodné, že by došlo ke zničení vyhotovení smlouvy žalované, aniž by se řešila otázka, co bude s vyhotovením smlouvy patřícím [jméno] [příjmení].

19. Ze všech důvodů uvedených v odstavcích 15. až 18. tohoto odůvodnění soud výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] neuvěřil a dovodil, že tato výpověď řádné a včasné splacení zápůjčky ve výši 50 000 Kč neprokazuje. Soud tedy po skutkové stránce vycházel z toho, že žalovaná po úmrtí [jméno] [příjmení] kontaktovala [jméno] [příjmení] a že mezi nimi došlo k setkáním, která proběhla způsobem popsaným svědkyní [jméno] [příjmení].

20. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Dle § 1949 odst. 1, 2 o. z. přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky. Dlužník může plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň kvitanci.

23. Po právní stránce soud dovodil, že mezi právním předchůdcem žalobce [jméno] [příjmení] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelkou došlo dne 11. 5. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že předmět zápůjčky, tj. částku ve výši 50 000 Kč, převzala. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit nejpozději dne 11. 5. 2018. Poskytnutí zápůjčky nebylo mezi účastníky sporné. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ nesplacení celého dluhu ve stanoveném termínu. Smluvní pokuta byla sjednána určitým a srozumitelným způsobem, proto jde dle soudu o platné právní jednání.

24. Žalovaná se v tomto řízení bránila tím, že svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas splnila. Dle výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] k úhradě dluhu mělo dojít dne 21. 2. 2018. Jak již bylo uvedeno výše, soud výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] neuvěřil a dospěl k závěru, že splacení zápůjčky žalovanou nebylo prokázáno. Soud si byl vědom toho, že [jméno] [celé jméno žalované] měla být přímou svědkyní rozhodných událostí, tedy poskytnutí předmětu zápůjčky i jejího splacení, a že svědkyně [jméno] [příjmení] byla naproti tomu pouze svědkyní událostí, k nimž došlo až po úmrtí [jméno] [příjmení] (tato svědkyně výslovně uvedla, že za života bratra o zápůjčce nic nevěděla). Tato skutečnost by však byla významná pouze v případě, že by výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] byla věrohodná. K tomu je třeba dodat, že v tomto řízení nelze po žalobci požadovat, aby prokázal nesplnění závazku ze strany žalované, ale bylo naopak věcí žalované, chtěla-li být v řízení úspěšná, prokázat splnění závazku.

25. Je třeba konstatovat, že i kdyby události proběhly tak, jak tvrdila žalovaná, nezbylo by než dovodit, že žalovaná postupovala v rozporu s principem ovládajícím soukromé právo, totiž že každý si má střežit svá práva (vigilantibus iura scripta sunt). Nenechala-li si žalovaná [jméno] [příjmení] vystavit potvrzení o splnění dluhu (kvitanci), pak přirozeně snížila možnost v budoucnu splnění dluhu prokázat. Dle výše citovaného ust. § 1949 odst. 2 o. z. by byla žalovaná dokonce oprávněna splnění dluhu odmítnout, pokad by [příjmení] [příjmení] nebyl ochoten vystavit kvitanci. Se zřetelem ke konkrétním okolnostem tohoto případu měla žalovaná v případě splnění dluhu bez vydání kvitance protistranou důsledně trvat na tom, aby bylo zničeno rovněž vyhotovení smlouvy patřící [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že žalovaná případně nepostupovala v souladu s principem vigilantibus iura, jde pouze k její tíži 26. Dle svědkyně [jméno] [příjmení], jejíž výpověď soud hodnotí jako věrohodnou, se při vzájemném setkání žalovaná i její dcera [jméno] [celé jméno žalované] vyjadřovaly v tom smyslu, že zápůjčka ve výši 50 000 Kč byla částečně splacena, avšak neuvedly, jaká konkrétní částka byla splacena. Žalovaná však v tomto řízení částečné plnění netvrdila a ani k jeho prokázání nenavrhla důkazy, což je ostatně za situace, kdy tvrdila úplné splacení zápůjčky jedinou platbou, logické. Za tohoto stavu nebylo možno dovodit ani částečné splacení dluhu žalovanou.

27. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobci, který vymáhanou pohledávku zdědil a je aktivně legitimován, přiznal částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po sjednaném dni splatnosti zápůjčky. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud žalobci přiznal i sjednanou smluvní pokutu 1 000 Kč.

28. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci plně úspěšnému žalobci soud přiznal 2 550 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Konkrétně jde o odměnu za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření k odporu proti platebnímu rozkazu, účast při 3 jednáních soudu), která z hodnoty předmětu sporu 51 000 Kč činí 3 140 Kč za úkon (§ 7 vyhlášky), a náhradu hotových výloh, která činí 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Zástupkyně žalobce osvědčila, že je plátkyní DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž daň v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 24 080 Kč, daň činí 5 056,80 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení přiznáno 31 686,80 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

29. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.