109 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem ulice a číslo , PSČ obec obě zastoupeny advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 357 766,61 Kč s příslušenstvím žalobkyni a) a pro zaplacení částky 21 181,50 Kč s příslušenstvím žalobkyni b) - náhrada škody

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 171 231 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 13. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) částku 18 046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 12 987 Kč za dobu od 13. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba žalobkyně a) se zamítá co do částky 186 535,61 Kč s příslušenstvím, dále pak ve vztahu k úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 171 231 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 12. 3. 2021.

IV. Žaloba žalobkyně b) se zamítá co do částky 3 135,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 1 433 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, dále pak ve vztahu k úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 12 987 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 12. 3. 2021.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) náklady řízení 60 186 Kč Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) náklady řízení 26 891 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení 15 775 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. České republice se vůči žalobkyni a) náklady řízení nepřiznávají.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek 9 464 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 14. 7. 2021 se žalobkyně domáhaly po žalovaném zaplacení finančních částek, konkrétně žalobkyně a) částky 357 766,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2021 do zaplacení a žalobkyně b) částky 14 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 3. 2020, č.j. 3 T 39/2020-130, byl žalovaný uznán vinným, že dne 18. 5. 2019 v době od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. v obci [obec], okrese [obec], v lesním prostoru u volně přístupné lesní cesty parc. [číslo] na červené turistické trase z [obec] na [příjmení] [příjmení] prováděl těžbu dřeva, aniž by cestu efektivně zabezpečil nebo na těžbu upozornil, když pomocí motorové pily kácel vzrostlý smrk. Ten svojí horní části padl na uvedenou lesní cestu, kde v té době procházela žalobkyně a), kterou padající strom zasáhl. Následkem pádu stromu žalobkyně a) utrpěla poranění hlavy (mozkové části lebky, mozku a mozkových plen), levého ucha s následnou trvalou poruchou sluchu a ztrátu zubu (levého horního řezáku). Zranění si vyžádalo hospitalizaci ve [anonymizována dvě slova] v [obec] od 18. 5. 2019 do 31. 5. 2019 a následnou léčbu do 18. 6. 2019, kdy byla žalobkyně a) omezena na běžném způsobu života. Žalobkyně a) má nárok na odškodnění, konkrétně na náhradu za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejich následků. Na základě zdravotnické dokumentace vypracovala dne 2. 1. 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], posudek o poškození zdraví č. 20 2018, který po doložení dalších lékařských zpráv dále přepracovala a ohodnotila bolestné 762,95 body, kdy hodnota bodu činila 318,85 Kč. Žalobkyně a) tak má nárok na zaplacení částky 243 266,61 Kč. Žalobkyni a) vznikl též nárok na náhradu další nemajetkové újmy, která je další kategorií náhrady za újmu na zdraví, jež má pamatovat na případy, které v rámci variability soukromého života a různých životních situací nebyly dosud odškodňovány. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, ale jde specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizaci zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Do této kategorie spadají závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení. Takovou komplikací byla pro žalobkyni a) reakce na jakoukoli fyzickou aktivitu v podobě zvracení a migrén, které se objevovaly i několikrát týdně a trvají v menší intenzitě doposud. Žalobkyně a) od září 2019 docházela do školy, v týdnu zvládla 4 dny výuky, někdy i méně, trpěla migrénami a musela být bez většího pohybu. Celý rok nemohla cvičit při hodinách tělesné výchovy, nemohla provozovat jiné mimoškolní pohybové aktivity. Nárok na další nemajetkové újmy byl oceněn částkou 100 000 Kč. Žalobkyně a) v důsledku protiprávního jednání žalovaného přišla o levý přední horní řezák. Musí mít rovnátka, aby měla místo na implantát. Prostor pro zub se bude vytvářet zhruba 2 roky. Žalobkyně a) uhradila dne 14. 10. 2020 za rovnátka na horní čelist částku 14 500 Kč. Žalobkyni b) vznikla škoda v souvislosti s cestováním s dcerou [jméno] - žalobkyní a) - po lékařích a s cestami spojenými s návštěvami dcery v nemocnici. Celková výše nároků spojených s výdaji na cestovné činila 14 420 Kč. K tomu byl předložen přehled cest vykonaných žalobkyní b) v době od 18. 5. 2019 do 14. 10. 2020, a to částečně osobním automobilem, částečně prostředky veřejné dopravy. Za uvedené cesty pak požadovala částky odpovídající předpisům o cestovních náhradách, eventuálně částky odpovídající zaplacenému jízdnému. Konkrétně bylo požadováno za 9 cest autem na trase [obec] – [obec] a zpět vždy 651 Kč (ve dnech 18. 5. až 22. 5. 2019, 25. 5. až 27. 5. 2019, 31. 5. 2019), za 5 cest veřejnou dopravou (vlakem) z [obec] do [obec] a zpět vždy 130 Kč (23. 5. 2019, 24. 5. 2019, 29. 5. 2019, 30. 5. 2019), za cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět dne 27. 6. 2019 – 162 Kč, za 32 cest autem z [obec] do [obec] a zpět vždy 192 Kč (ve dnech 3. 6., 6. 6., 11. 6., 13. 6., 17. 6., 18. 6., 26. 6., 28. 6., 17. 7., 23. 7., 25. 7., 30. 7., 1. 8., 6. 8., 8. 8., 13. 8., 19. 8., 20. 8., 22. 8., 5. 9., 10. 9., 8. 10., 11. 11., 5. 12. 2019, 15. 1., 16. 1., 5. 2., 5. 3., 26. 3., 28. 5., 11. 6. a 29. 7. 2020), za 5 cest autem na trase [obec] – [obec] a zpět vždy 281 Kč (ve dnech 7. 10. 2019, 5. 2., 6. 5., 13. 10. a 14. 10. 2020). Konečně bylo účtováno za 10 cest městskou hromadnou dopravou v [obec] po 20 Kč. Žalobkyně vyzvaly žalovaného k úhradě uvedených částek, žalovaný sdělil, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu neví, kdy bude schopen náhradu škody poskytnout. Protože od události uplynuly téměř 2 roky, žalovaný žalobkyně nekontaktoval, nezajímal se o stav poškozené a neprojevil nejmenší vůli k náhradě škody, byla podána žaloba.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že si je vědom toho, že žalobkyně a) má nárok na odškodnění za škodu způsobenou na jejím zdraví a v souvislosti s jejím léčením. Musí jít však o odškodnění, které bude odpovídat skutečně způsobené škodě na zdraví žalobkyně a). K částce 243 266,61 Kč požadované na náhradě za bolest žalovaný uvedl, že dle jeho předpokladů by odškodnění z tohoto titulu mělo být řádově nižší. S takto požadovanou částkou proto nesouhlasil. Požadavek žalobkyně a) na náhradu další nemajetkové újmy není namístě. Není zřejmé, že negativní reakce na jakoukoli fyzickou aktivitu v podobě zvracení a migrény a další omezení žalobkyně a), která musela být bez většího pohybu a nemohla provozovat mimoškolní aktivity, je v příčinné souvislosti se zraněním způsobeným dne 18. 5. 2019. Skutková tvrzení žalobkyně a) k této újmě nejsou dostatečná. Žalovaný uznal nárok žalobkyně a) na částku 14 500 Kč za rovnátka, nesouhlasil však s přiznáním úroku z prodlení, když o tomto nároku se dozvěděl až ze žaloby. Žalovaný částečně uznal nárok žalobkyně b) na náhradu za vykonané cesty. Konkrétně šlo o náklady na cesty v době hospitalizace žalobkyně a) ve [anonymizována tři slova] [obec] ve dnech 15. 5. 2019 až 31. 5. 2019, dále o náklady na cesty, které byly doloženy předloženými lékařskými zprávami, tj. cesty ze dne 27. 6. 2019, 23. 7. 2019, 19. 8. 2019, 10. 9. 2019, 8. 10. 2019, 11. 11. 2019, 15. 1. 2020, 5. 3. 2020, 28. 5. 2020, 11. 6. 2020, 29. 7. 2020 a 14. 10. 2020. Vykonání dalších cest nebylo doloženo.

3. Žalobkyně b) v průběhu řízení žalobu rozšířila o částku 6 761,50 Kč. Tato částka představovala náklady vynaložené na další cesty k lékařům, a to jednu cestu vykonanou v době do 14. 10. 2020, kterou žalobkyně opomněla uplatnit v původní žalobě (cesta do [obec] dne 8. 7. 2019 za 223,40 Kč), dále na cesty vykonané v době po 14. 10. 2019 (cesty autem z [obec] do [obec] a zpět po 254,10 Kč ve dnech 7. 12., 12. 1., 24. 3., 31. 8., 6. 10., 8. 12., 5. 1., 12. 1., 14. 1., 25. 1., 27. 1., 1. 2. a 8. 2. 2021), cesty autem do [obec] ve dnech 11. 11. 2019 a 28. 5. 2020 po 223,40 Kč, cesty autem do [obec] ve dnech 29. 3. a 21. 9. 2021 po 697 Kč a cesty autem do [obec] ve dnech 25. 1., 15. 4., 12. 7. a 11. 10. 2021 po 348,50 Kč. Soud rozšíření žaloby připustil při jednání dne 6. 5. 2022 (viz protokol č.l. 117).

4. Po provedeném dokazování a poté, kdy byla žalobkyni a) na základě rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR jako oběti trestné činnosti zaplacena částka 50 000 Kč, žalobkyně nadále v plném rozsahu setrvaly na uplatněných nárocích. Na základě posudku o poškození zdraví vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] došlo k ohodnocení bolestného na 762,95 bodů, čemuž odpovídá částka 243 266,61 Kč. Žalobkyně nesouhlasila se závěry soudem ustanovené znalkyně [celé jméno znalkyně]. Ta nepřiznala nebo snížila bodové ohodnocení ve vztahu k otřesu mozku, který žalobkyně a) utrpěla dle zprávy [anonymizována dvě slova] [obec], dále ve vztahu k poranění krční páteře majícímu původ v úrazu a ve vztahu ke komplikacím léčby. Tou byla reakce na jakoukoliv fyzickou aktivitu v podobě zvracení a migrén, které se objevovaly i několikrát týdně a trvají v menší intenzitě doposud. Dále měla žalobkyně zlomenou fisuru pyramidy, která zasahovala až do středouší, a tím došlo i k poruše lícního nervu a ochrnutí půlky obličeje. S tím měla žalobkyně a) velké komplikace a musela zůstat déle v nemocnici, nemohla ovládat oční víčko, měla svěšený koutek úst. Tyto projevy se rehabilitací zlepšily. Zlomenina spodiny lebeční nemusí být doprovázena krvácením do středouší či v levé spánkové krajině, ale v daném případě byla a jedná se o komplikaci vlastního zranění, nikoli o důsledek. Od náhrady bolestného nelze odečíst částku 50 000 Kč, kterou žalobkyně a) obdržela podle ustanovení § 28 odst. 1 písm. b) zákona č. 45/2013 Sb.. Tato částka představovala náhradu paušálně stanovených nákladů spočívajících v prokázané ztrátě na výdělku a v prokázaných nákladech spojených s léčením. Náklady spojené s léčením nejsou bolestným. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit utrpení tělesného a duševního rázu, nejedná se však o náhradu za výdaje spojené s léčením. Obsah rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 16 C 148/2021 nelze brát v potaz. V rámci uvedeného řízení ostatně Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí o odvolání žalovaného proti pokračování v přerušeném řízení konstatoval, že nárok státu na vymáhání peněžité pomoci na škůdci podle § 33 zákona č. 45/2013 Sb. je nárokem zcela samostatným, který vzniká ex lege poskytnutím peněžité pomoci poškozené oběti. Nárok žalobkyně a) se z pohledu hmotného práva liší od regresního nároku státu uplatněného v uvedeném řízení.

5. Žalobkyně a) nesouhlasila s bagatelizací svého postižení a zdravotních komplikací. Žalobkyni coby nezletilé byly upřeny aktivity odpovídající jejímu věku a přišla o část svého dětství. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu další nemajetkové újmy. Ta je další kategorií náhrady za újmu na zdraví, která má pamatovat na případy, které v rámci variability soukromého života a různých životních situací nebyly dosud odškodňovány. Další nemajetková újma je spojena se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, ale jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizaci zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Do této kategorie spadají závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, která je nutno poměřovat i k věku postižené osoby. Takovou komplikací byla reakce na jakoukoliv fyzickou aktivitu v podobě zvracení a migrén, které se objevovaly i několik několikrát týdně, a trvají v menší intenzitě doposud. Tyto a další nemajetkové újmy nejsou odškodňovány v rámci ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně b) prokázala důvodnost návštěv zdravotnických zařízení, i proto jí náleží celá částka 21 181,50 Kč.

6. Žalovaný po provedeném dokazování uvedl, že si je vědom, že žaloba je částečně důvodná. K odškodnění, které náleží žalobkyni a) za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků, uvedl, že znalecký posudek [celé jméno znalkyně] stanovil tuto náhradu na výši 196 731 Kč. Tuto částku je nutno ponížit o částku 50 000 Kč, pro kterou není žalobkyně a) aktivně legitimována, když nárok do této výše přešel jako regres na Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti ČR, následně byl v této výši České republice přiznán vůči žalovanému rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2022 č. j. 16 C 148/2021-89 O totožném nároku ve výši 50 000 Kč tak již bylo pravomocně rozhodnuto a není možné, aby o stejném nároku bylo rozhodováno znovu v tomto řízení. Bolestné je jedním z dílčích nároků nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 2958 o. z. a vyvažuje plně vytrpěné bolesti. V náhradě je obsaženo i související léčení a odstraňování následků škody na zdraví. V této souvislosti bylo v rámci řízení prokázáno, že žalobkyně má nárok na částku 146 731 Kč oproti jí požadované a žalované částce 243 266,61Kč, ve zbytku by měla být žaloba zamítnuta. Nebylo prokázáno, že by žalobkyni a) vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že v důsledku úrazu došlo u ní k rozvoji migrén a bolestí hlavy. Z lékařských zpráv však vyplývá, že se žalobkyně a) pro bolesti hlavy léčila již před úrazem. Rovněž tak není nikterak prokázáno, že by se bolesti hlavy rozvinuly právě s ohledem na utrpěný úraz. Toto tvrdí pouze žalobkyně b) jako matka žalobkyně a), která má samozřejmě zájem na výsledku řízení. V této části tedy žalovaný navrhl žalobu beze zbytku zamítnout. Žalobkyně b) prokázala pouze u části cest, že byly uskutečněny v souvislosti s léčením žalobkyně a). Konkrétně jde o cesty, kterým odpovídá částka 9 256 Kč (cesty uvedené ve vyjádření žalovaného ze dne 23. 5. 2022). Nad rozsah částky 9 256 Kč by měla být žaloba zamítnuta.

7. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 1. 2022, č. j. 7 Nc 647/2021–12, soud schválil právní jednání žalobkyně b) za nezletilou žalobkyni a) spočívající v podání žaloby v této věci. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 2. 2022 (viz č.l. 76).

8. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 10. 3. 2020 byl žalovaný uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Žalobkyně a) jako poškozená byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 24. 3. 2020. Výše uvedeného přečinu se žalovaný dopustil tím, že dne 18. 5. 2019 v době od 9:30 hodin do 9:40 hodin v obci [obec], okrese [obec], v lesním prostoru u volně přístupné lesní cesty parcelního čísla 562 na červené turistické trase z [obec] na [příjmení] [příjmení] prováděl těžbu dřeva, aniž by cestu efektivně zabezpečil nebo na těžbu upozornil, když pomocí motorové pily kácel vzrostlý smrk tak, že svojí horní částí padl na uvedenou lesní cestu, kde v té době procházela poškozená [celé jméno žalobkyně], [datum narození], kterou padající strom zasáhl, čímž v rozporu s ustanovením § 102 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, nevytvořil bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nepřijal opatření k předcházení rizikům, kdy konkrétně v rozporu s § 6 odst. 4 nařízení vlády č. 339/2017 Sb., o bližších požadavcích na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru, nezajistil, aby se při kácení stromu v ohroženém prostoru, kterým se rozumí kruhová plocha o poloměru nejméně dvojnásobku výšky káceného stromu, nenacházely fyzické osoby s výjimkou káceče, pomocníka káceče, a dále v rozporu s § 7 odst. 4 nařízení vlády č. 339/2017 Sb., nezajistil, aby kácení stromu u pozemní komunikace a značené turistické cesty bylo prováděno jen za trvalého dozoru, kdy následkem toho došlo ke zranění poškozené [celé jméno žalobkyně], a to k poranění důležitého orgánu – hlavy (mozkové části lebky, mozku a mozkových plen), levého ucha s následnou trvalou částečnou poruchou sluchu a ke ztrátě zubu (levého horního řezáku), kdy si zranění vyžádalo hospitalizaci ve [anonymizována tři slova] [obec] od 18. 5. 2019 do 31. 5. 2019 a následnou léčbu do 18. 6. 2019, kdy byla poškozená po tuto dobu omezena na běžném způsobu života bolestmi hlavy. Výše uvedené skutečnosti soud zjistil ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 3 T 39/2020.

9. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, a odvětví soudní lékařství, bylo zjištěno, že [celé jméno žalobkyně] utrpěla dne 18. 5. 2019 následující poranění: štěrbinovitá zlomenina lební klenby v levé temenní krajině (dle MNK S02.0 Zlomenina klenby lební), úrazový rozestup švu šupiny levé spánkové kosti, štěrbinovitá zlomenina pyramidy levé spánkové kosti, zasahující do středouší a k levému čelistnímu oblouku (dle MNK S02.1 Zlomenina spodiny lební), krvácení do středouší a sklípků levé spánkové kosti, přítomnost vzduchu v dutině lební v levé spánkové krajině (nejedná se o poranění, ale následky zlomenin spodiny lební), nevelké krvácení pod tvrdou mozkovou plenu v levé spánkové krajině (dle MNK S06.5 Úrazové subdurální krvácení), ložiskové zhmoždění tkáně levého spánkového laloku mozku (dle MKN S06.3 Ložiskové poranění mozku), podkožní krevní výron v levé spánkové krajině, levé tvářové a pravé čelní krajině (dle MNK S00.7 Mnohočetná povrchní poranění hlavy), tržné rány kůže přední plochy a hrotu brady, velikosti cca 2 až 3,5 cm (dle MKN S01. Otevřená rána jiných částí hlavy), ztrátu 1. řezáku nahoře vlevo (dle MNK S02.5 Zlomenina zubu), uvolnění 1. řezáku nahoře vpravo v lůžku (dle MKN S03.2 Dislokace zubu), poranění dásně v oblasti dolních řezáků (dle MKN S00.5 Povrchní poranění rtu a dutiny ústní). Následkem zlomeniny pyramidy vnikla ještě přechodná porucha lícního nervu vlevo v podobě ochrnutí neboli periferní paréza (dle MNK S04.5 Poranění lícního nervu), tedy došlo k poranění nervu. Dále utrpěla zlomeninu prvního článku palce levé ruky (dle MNK S62.5 Zlomenina palce ruky) a poranění povrchní žíly předloktí. Podle uvedených položek došlo k přiřazení příslušné bodové hodnoty s celkovým součtem 617 bodů, což při hodnotě bodu 318,85 Kč představuje 196 731 Kč. Po zranění [celé jméno žalobkyně] pravidelně navštěvovala laserové centrum k ošetření jizev, vzhledem k tomu, že na bradě měla tržné rány, které se hojí jizvou, jejíž vzhled se aplikací laserové terapie dá ovlivnit, nelze příčinnou souvislost této léčby s předmětným úrazem vyloučit. U [celé jméno žalobkyně] se vyskytovaly bolesti hlavy již před předmětným úrazem. Nelze tedy jednoznačně dovodit, že pravidelné navštěvování neurologické ambulance pro bolesti hlavy souviselo s předmětným úrazem. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zahrnula rovněž diagnózu otřes mozku, pravděpodobně proto, že ve zdravotnické dokumentaci je uvedena ztráta paměti na úraz. Ošetřující lékaři však tuto diagnózu ve zdravotnické dokumentaci neuvádí. Ztráta paměti je jedním z několika nespecifických příznaků otřesu mozku. Objektivním příznakem této diagnózy je prokázané bezvědomí, to však ze znalkyni dostupných informací není prokázáno. Proto nelze tuto diagnózu [anonymizováno] [příjmení] dále zohlednila údaje ze zdravotnické dokumentace, že krční páteř je v kyfotickém blokovém poranění. U tohoto poranění ovšem nelze prokázat úrazový původ, a proto ho nelze dát jednoznačně do příčinné souvislosti s předmětným úrazem. [anonymizováno] [příjmení] zohlednila komplikace léčení, které ovšem ze zdravotnické dokumentace nevyplývají, neboli léčení [celé jméno žalobkyně] nebylo ničím [anonymizováno] [příjmení] zohlednila přítomnost vzduchu v dutině lební v levé spánkové krajině (pneumokranium) a krvácení do středouší (hemotympanom), což jsou však důsledky zlomenin spodiny lební a ne její [anonymizováno] [příjmení] zohlednila migrény a poruchu sluchu, což opět nejsou komplikace léčby, ale možné následky. Pokud přetrvávají a jsou v příčinné souvislosti s předmětným úrazem, mají být hodnoceny v rámci trvalých následků.

10. V rámci vyjádření k námitkám žalobkyně a) ke znaleckému posudku znalkyně [celé jméno znalkyně] uvedla, že zlomeniny lebečních kostí vznikají jiným způsobem než otřes mozku, tedy dovozování toho, že žalobkyně utrpěla i otřes mozku, není z medicínského pohledu možné. V závěrečné zprávě z [anonymizována dvě slova] [obec] se mimo jiné uvádí„ v bezvědomí nebyla“. Bezvědomí nebylo svědecky potvrzené, proto neexistuje objektivní podklad pro otřes mozku. Informace, že otřes mozku nemusí být provázen bezvědomím, je mylná, bezvědomí je projevem procesů v mozku při otřesu. Kyfotické postavení páteře není úrazová změna. Pokud by došlo k poranění páteře, jednalo by se například o zlomeninu. Ke kyfotickému postavení dochází dlouhodobým procesem z důvodů svalových či kosterních, ne jednorázovým mechanismem. Komplikace léčení znamená, že na základě aplikované nebo provedené léčby se zdravotní stav nijakým způsobem zhorší. Migrény nesouvisí se způsobem léčení, jsou následkem poranění. Zlomenina spodiny lební může být bezpříznaková nebo může být doprovázena krvácením ze středouší, ale to není komplikace. Komplikace je okolnost, která zhorší zdravotní stav, toto byl projev neboli následek zlomeniny, způsob léčení nijak nezměnil (viz č.l. 164).

11. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec], dětské kliniky, bylo zjištěno, že [celé jméno žalobkyně] pravděpodobně utrpěla otřes mozku, který není explicitně uveden v závěrečných diagnózách. Jedná se však o spekulaci. Pacientka v rámci úrazu utrpěla krátké bezvědomí a na okamžik úrazu měla amnézii (ztrátu paměti), což jsou příznaky pro otřes mozku, avšak tyto příznaky může mít i zmiňovaná a v diagnózách uvedená kontuze mozku. Neexistuje žádný spolehlivý marker, jak, kromě klinických příznaků, tuto diagnózu – otřes mozku – stanovit. Proto není uvedena v seznamu diagnóz. Uvedená informace je navíc naprosto bezvýznamná. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize, uvedené ložiskové poranění mozku – kontuze (S 063) - stojí v hodnocení závažnosti při úrazu podstatně výše než otřes mozku (S 060), který je v této souvislosti naprosto nepodstatný. Posuzování, zda dotyčná měla otřes mozku, by bylo namístě pouze za situace, pokud by vyjma otřesu mozku neměla jiných nitrolebních poranění. V konkrétním případě lze spekulaci o otřesu mozku považovat jen za abundantní účelové rozšiřování navýšení počtu diagnóz v rámci řízení (viz č.l. 169).

12. Ze zpráv [anonymizováno] [jméno] [příjmení], praktické lékařky pro děti a dorost, bylo zjištěno, že [celé jméno žalobkyně] je v její péči od narození. Trpěla běžnými nachlazeními, první antibiotika užívala v dubnu 2010, pak opakované záněty středního ucha a angína, v dubnu 2014 adenotomie. Do května 2019 problémy s krční páteří nebyly, nebyla pro ně vyšetřována (viz č.l. 168). Dne 19. 2. 2019 doporučila neurologické vyšetření pro bolesti hlavy. Byla doporučena rehabilitace v [anonymizována dvě slova] [obec]. Dle sdělení paní [příjmení] z nemocnice v [obec] byla realizována pouze část předepsaných procedur, protože došlo ke zranění dívky. Poté byla realizována rehabilitace se zaměřením na poúrazový stav (viz č.l. 177).

13. Z dokladů zaslaných soudu [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], rehabilitačním oddělením, bylo zjištěno, že dne 5. 3. 2019 [příjmení] neurologie [právnická osoba] vystavila pro [celé jméno žalobkyně] poukaz na vyšetření na rehabilitačním oddělení. [příjmení] na tomto oddělení byla zahájena dne 26. 3. 2019. Vstupní diagnóza zněla cefalea, pacientka subjektivně pociťovala bolesti čela a spánků. Bylo zjištěno neaktivní a ochablé držení těla ve stoji a v sedu. Dále byla mimo jiné zjištěna kyfotizace páteře. Cílem rehabilitace bylo eliminovat uvedené bolesti a zajistit stabilizaci páteře pro kvalitu trupového korzetu, opravit dechové stereotypy. Terapie poté probíhaly od 4. 4. 2019 do 15. 5. 2019. Žalobkyně byla v péči zdravotnice [jméno] [příjmení]. V terapiích bylo pokračováno od 3. 6. 2019, přičemž terapie byla dále vedena pro poúrazový stav a vznik parézy n.VII.sin. Terapie probíhaly od 6. 6. 2019 do 17. 7. 2019 (viz č.l. 181 až 183).

14. Soud provedl důkaz přehledy úhrad zdravotní péče podle zákona č. 48/1997 Sb., které se týkaly žalobkyně a) a které byly vystaveny Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky. Jde o přehledy týkající se období od roku 2019 do roku 20021 (viz č.l. 83 – 96).

15. Ze strany soudu byly dále provedeny důkazy zprávami různých zdravotnických zařízení ([anonymizována dvě slova] [obec], [příjmení] [anonymizováno] [obec], [právnická osoba] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [jméno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [právnická osoba] [obec]).

16. Z rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 5. 8. 2021, č. j. MSP–224/2020–ODSK–OTC/28, bylo zjištěno, že podle § 24 odst. 1 písm. b) a § 28 odst. 1 písm. b) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, byla žadatelce nezletilé [celé jméno žalobkyně] přiznána peněžitá pomoc ve výši 50 000 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 8. 2021. Plnění bylo poskytnuto žalobkyni a) jako oběti přečinu, kterého se dopustil dne 18. 5. 2019 žalovaný (č.l. 38). Příkaz k výplatě přiznané částky byl dán dne 6. 8. 2021 (č.l. 51).

17. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 16 C 148/2021 bylo zjištěno, že Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti České republiky, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, podala ke zdejšímu soudu dne 22. 11. 2021 proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že rozhodnutím ministerstva spravedlnosti (viz předchozí odstavec) byla žalobkyni [celé jméno žalobkyně] přiznána peněžitá pomoc ve výši 50 000 Kč. Tato částka byla vyplacena dne 9. 8. 2021. Dle § 33 zákona č. 45/2013 Sb. přešel poskytnutím peněžité pomoci poškozené její nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vůči žalovanému na stát, a to v rozsahu poskytnuté peněžité pomoci ve výši 50 000 Kč, přičemž stát se rozhodl tuto částku vymáhat z titulu náhrady bolestného. Výše bolestného byla doložena znaleckým posudkem o poškození zdraví číslo 20 2018 ze dne 20. 1. 2021. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 30. 1. 2021 do zaplacení, dále soudní poplatek 2 500 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozhodnutí bylo mimo jiné uvedeno: V tomto řízení je nesporné, že žalovaný se trestného činu vůči poškozené [celé jméno žalobkyně] dopustil, byl za to pravomocně odsouzen a že Česká republika vyplatila poškozené [celé jméno žalobkyně] k její žádosti dne 9. 8. 2021 peněžitou pomoc ve výši 50 000 Kč podle § 24 odst. 1 písm. b) a § 28 odst. 1 písm. b) zák. č. 45/2013 Sb., když poškozená [celé jméno žalobkyně] při podání žádosti o peněžitou pomoc uvedla, že žádá paušální částku 50 000 Kč s tím, že dosud od pachatele neobdržela žádné plnění na náhradu škody nebo nemajetkové újmy. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti vyzvala žalovaného k úhradě sporné částky s odůvodněním, že podle § 33 zák. č. 45/2013 Sb. vyplacením peněžité pomoci ve výši 50 000 Kč [celé jméno žalobkyně] přešel v tomto rozsahu nárok oběti na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vůči pachateli na stát. Vzhledem k tomu, že poškozená je studentkou, u níž nepřichází v úvahu poskytnutí peněžité pomoci z důvodu ztráty na výdělku, byla peněžitá pomoc vyplacena jako nárok z nemajetkové újmy. Jestliže žalobce vyzval žalovaného k úhradě sporné částky s odůvodněním, že se jedná o náhradu bolestného a stejně pak odůvodňuje sporný nárok i v tomto řízení, má soud za to, že je to zcela po právu. Bolestné je jedním z dílčích nároků nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 2958 o. z. V § 2958 o. z. žádná definice bolesti není obsažena, je proto třeba vyjít z toho, že zákon nemá pod tímto pojmem na mysli jinou kategorii, než která je ustálena v judikatuře. Dle soudu bylo v tomto řízení bez pochybností prokázáno, že žalobkyně uhradila poškozené v souvislosti s trestným činem, za nějž byl žalovaný odsouzen, částku 50 000 Kč jako dílčí nárok nemajetkové újmy podle zák. č. 45/2013 Sb., když o stejném druhu nároku dosud nebylo v jiném řízení rozhodnuto a došlo tak podle § 33 zák. č. 45/2013 k přechodu nároku na náhradu nemajetkové újmy na stát. Dle soudu lze tento nárok žalobce opřít nejen o ustanovení § 33 zák. č. 45/2013 Sb., nýbrž i o ustanovení § 2917 o. z., dle kterého má žalobce postih proti žalovanému, který je ve vztahu k poškozené [celé jméno žalobkyně] povinen nahradit jí škodu.

18. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 14. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně a) zaplatila [jméno] [jméno] částku 14 500 Kč za nasazení HFA – horní fix. ap. (viz č.l. 13).

19. Z výpovědi žalobkyně b) soud zjistil, že před úrazem byla dcera členkou turistického kroužku, po úrazu přibližně půl roku až rok nemohla vykonávat vůbec žádné tělesné aktivity, nemohla jezdit na kole s ostatními dětmi, případně s nimi mohla jet jen po krátkou dobu. V současnosti už je zase aktivní, nicméně musí znát své tělo, musí mít pravidelné jídlo, pití a spánek. Aktivity v turistickém kroužku obnovila asi před 1,5 rokem, v rámci kroužku se pořádají výlety 4 krát do roka, jsou tam i jiné aktivity, třeba hrabání listí apod. V tom kroužku působí i žalobkyně b), tudíž na dceru dohlíží. Před úrazem dcera po návratu ze školy lítala venku s kamarády, byla aktivní. Po úrazu přišla ze školy a musela odpočívat, protože bez odpočinku by téměř s jistotou následující den přišly bolesti hlavy. Když má dcera migrénu, ráno se vzbudí, drží si stranu hlavy, kde došlo k úrazu, a když si nevezme včas léky, začne zvracet, což se opakuje třeba 4krát denně. Tento stav musí zaspat, nemůže jít do školy. Dceři je 15 let, váží 36 kg, pokud u ní dojde ke zvracení, tak je to samozřejmě pro organismus velká zátěž. V poúrazové době se tyto stavy projevovaly několikrát týdně. Po prázdninách nastoupila do školy, šlo o zátěž v porovnání s prázdninami, bylo třeba si zvyknout na pravidelný režim. Dcera nedokázala docházet do školy pravidelně po 5 dnů, byla schopna do školy jít třeba jen 3krát v týdnu. To trvalo asi půl roku až rok, postupně se stav zlepšoval. Před úrazem se u dcery řešila otázka nesprávného držení těla, říkají tomu kulatá záda. Asi půl roku před úrazem absolvovala 5 až 10 terapií s míčky, bylo to v trutnovské nemocnici, rehabilitace dělala paní [příjmení]. Ta shodou okolností následně prováděla i rehabilitace tváře.

20. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] – [obec] bylo zjištěno, že docházka žákyně [celé jméno žalobkyně] byla před 18. 5. 2019 bezproblémová. Ve školním roce 2016 2017 zameškala celkem 33 hodin, ve školním roce 2017 2018 zameškala celkem 8 hodin. Během školního roku 2018 2019 do 18. 5. 2019 zameškala 13 hodin. Od 18. 5. 2019 do 30. 6. 2019 zameškala 135 hodin. Ve školním roce 2019 2020 zameškala celkem 69 hodin, z toho 59 v prvním pololetí. Veškeré absence byly řádně omluveny (viz č.l. 176).

21. Z technického průkazu vozidla [anonymizováno] rzv [anonymizováno], jehož registrovanou vlastnicí je žalobkyně b), bylo zjištěno, že kombinovaná spotřeba činí 6,9 l /100 km, palivem je BA 95 (viz č.l. 99 – 101).

22. V průběhu řízení byla předložena listina nazvaná Posudek o poškození zdraví č. 20 2018 - výpočet bolestného, který se týkal [celé jméno žalobkyně]. Objednatelem byl právní zástupce žalobkyň, zpracovatelkou byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], znalkyně z oboru zdravotnictví – odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví a odvětví soudní lékařství. Posudek byl vypracován dne 20. 1. 2021. Na titulní straně bylo uvedeno, že se nejedná o posouzení zdravotní způsobilosti, zdravotního stavu ani o posudek znalecký. [jméno] [příjmení] ohodnotila bolestné celkem 762,95 body. Při náhradě 318,85 Kč za bod činila výše náhrady 243 266,61 Kč. Listina není podepsána, není opatřena otiskem razítka znalce. Listina neobsahuje doložku dle § 127a o.s.ř.

23. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

24. Žalovaný se dopustil jednání, které bylo pravomocným trestním příkazem zdejšího soudu kvalifikováno jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Přímým důsledkem protiprávního jednání žalovaného byl vznik újmy na zdraví u žalobkyně a). Žalobkyni b) jako matce žalobkyně a) pak vznikla újma spočívající v tom, že vynaložila náklady v souvislosti s cestami za dcerou po dobu její hospitalizace, eventuálně v souvislosti s cestami do zdravotnických zařízení po dobu jejího léčení. Nárok obou žalobkyň je co do základu dán, žalovaný ostatně existenci nároku obou žalobkyň co do jeho základu nezpochybňoval.

25. Sporná byla výše nároků obou žalobkyň, jakož i způsob uspokojení těchto nároků (lhůta k plnění). Protože ohledně sporných otázek nedošlo ke shodě, byla podána žaloba v této věci. Právní jednání spočívající v podání žaloby žalobkyní b), která je zákonnou zástupkyní nezletilé žalobkyně a), bylo schváleno opatrovnickým soudem. Za tohoto stavu nic nebránilo v tom, aby se soud žalobou meritorně zabýval.

26. Dle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

27. Dle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

28. Žalobkyně a) předně uplatnila nárok na zaplacení částky 243 266,61 Kč jako peněžité náhrady za vytrpěné bolesti. Žalobkyně při určení této konkrétní výše nároku vycházela z listiny nazvané„ Posudek o poškození zdraví č. 20 2018 - výpočet bolestného“, kterou vyhotovila [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. V textu listiny se výslovně uvádí, že nejde o znalecký posudek. O znalecký posudek se nemůže jednat již z formálních důvodů. Listina není opatřena podpisem zpracovatelky ani otiskem razítka znalce. Listina neobsahuje prohlášení zpracovatelky, že si je vědoma následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku (§ 127a o.s.ř.). Není-li listina podepsána, pak na ni nelze pohlížet ani jako na odborné vyjádření, ani jako na listinu, kterou lze provést důkaz podle ust. § 129 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k uvedeným formálním nedostatkům nelze než dovodit, že listina je pro posouzení výše uplatněného nároku irelevantní. Vzhledem k této skutečnosti byl vypracován znalecký posudek k určení výše náhrady za vytrpěnou bolest [celé jméno znalkyně]. Posudek této znalkyně má zákonem požadované obsahové i formální náležitosti. Dle soudu se znalkyně logicky a srozumitelně vypořádala s námitkami k závěrům svého posudku, které vznesla žalobkyně a). Negativní závěr znalkyně k tomu, zda žalobkyně a) utrpěla otřes mozku, byl ostatně podpořen rovněž stanoviskem [anonymizována tři slova] [obec]. Závěr znalkyně, že kyfotické postavení páteře není důsledkem úrazu, je podporován tím, že kyfotizace páteře byla zjištěna již při vstupním vyšetření žalobkyně a) dne 26. 3. 2019 na rehabilitačním oddělení [anonymizována dvě slova] [obec]. Znalkyně dále odůvodnila i to, proč v daném případě nelze zohledňovat tvrzené komplikace léčení. Soud se ztotožňuje se závěrem znalkyně, že přetrvávající migrény jsou následkem poranění. Pokud by nadále přetrvávaly, připadalo by v úvahu jejich zohlednění v rámci ztížení společenského uplatnění. Ze všech uvedených důvodů proto soud dovodil, že znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] je dostatečným podkladem pro určení výše náhrady za bolest. Soud proto ve shodě se závěry posudku vycházel z toho, že žalobkyni a) na náhradě za bolest náleží částka 196 731 Kč.

29. Dále soud řešil otázku, zda výše uvedená částka náležející žalobkyni a) má být ponížena o částku 50 000 Kč, která byla žalobkyni a) poskytnuta státem jako tzv. peněžitá pomoc podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. V této souvislosti pak bylo prokázáno, že žalovanému byla pravomocným rozhodnutím zdejšího soudu uložena povinnost částku 50 000 Kč státu zaplatit.

30. Dle § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, právo na peněžitou pomoc má oběť, které byla v důsledku trestného činu na ní spáchaného způsobena těžká újma na zdraví. Dle § 24 odst. 3 cit. zák. se těžkou újmou na zdraví pro účely tohoto zákona rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví a) zmrzačení, b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, c) ochromení údu, d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, e) poškození důležitého orgánu, f) zohyzdění, g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, h) mučivé útrapy, nebo i) porucha zdraví trvající nejméně po dobu 6 týdnů.

31. Dle § 28 odst. 1 písm. b) zákona č. 43/2013 Sb. peněžitá pomoc se poskytne na žádost oběti uvedené v § 24 odst. 1 písm. b) v paušální částce 50 000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody nebo nemajetkové újmy již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve svém součtu částku 200 000 Kč.

32. Dle § 33 zákona č. 43/2013 Sb. poskytnutím peněžité pomoci oběti přechází nárok oběti na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vůči pachateli na stát, a to v rozsahu poskytnuté peněžité pomoci.

33. Soud provedl gramatický a systematický výklad citovaných ustanovení zákona č. 43/2013 Sb. Gramatickým výkladem dle soudu nelze dovodit, že by peněžitá pomoc poskytnutá podle § 28 zákona zahrnovala pouze náhradu za ztrátu na výdělku a náklady spojené s léčením. Tyto dva konkrétní nároky jsou dle soudu relevantní pouze v případě, že má být oběti vyplacena vyšší než paušální částka 50 000 Kč. Tomuto výkladu nasvědčuje skutečnost, že od prokázané ztráty na výdělku a prokázaných nákladů spojených s léčením mají být odečítány veškeré částky, které oběť obdržela mj. z titulu nemajetkové újmy. Pokud by náhrada podle § 28 odst. 1 písm. b) zákona č. 43/2013 Sb. zahrnovala pouze ztrátu na výdělku a náklady spojené s léčením, pak by postrádalo smysl, aby se při určení výše náhrady odečítaly také částky poskytnuté z titulu nemajetkové újmy (tj. i náhrada za bolest). V takovém případě by také nemohlo ustanovení § 33 deklarovat, že v případě poskytnutí pomoci přechází na stát nárok oběti na náhradu nemajetkové újmy (ztráta na výdělku i náklady spojené s léčením nejsou nemajetkovou újmou, ale škodou – úbytkem na majetku). Ke stejnému závěru je nutno dospět i logickým výkladem. Pokud by peněžitá pomoc podle § 28 zahrnovala pouze náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů spojených s léčením, pak by žalobkyni a) právo na peněžitou pomoc vůbec nevzniklo a přijetím plnění bez právního důvodu by žalobkyni a) vzniklo na úkor státu bezdůvodné obohacení. Dle soudu tak je třeba vycházet z toho, že poskytnutím peněžité pomoci ve výši 50 000 Kč v tomto rozsahu přešel na stát nárok žalobkyně a) na náhradu nemajetkové újmy (tj. i náhrady za bolest) vůči žalovanému. Pouze tímto výkladem také lze předejít absurdnímu stavu, že by žalovaný měl zaplatit částku 50 000 Kč z titulu jedné a téže škodní události dvakrát.

34. Na základě výše uvedeného výkladu tedy soud dovodil, že od částky 196 731 Kč, která žalobkyni a) náleží jako náhrada za bolest, musí být odečtena částka 50 000 Kč poskytnutá žalobkyni a) státem jako peněžitá pomoc podle zákona č. 43/2013 Sb.

35. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně a) na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 233/2020, se k nemajetkové újmě obecně a k další nemajetkové újmě zvlášť uvádí: Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné pod č. 7/ 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní – dále jen„ Sb. rozh. obč.“). Opačný výklad by znamenal, že za účinnosti původní úpravy zákonem č. 40/1964 Sb. a vyhláškou č. 440/2001 Sb., jež pojem další nemajetkové újmy neznaly, nebyly vůbec duševní obtíže spojené s léčením odškodnitelné. Taktomu však prokazatelně nebylo, neboť duševní útrapy byly odškodňovány v rámci bolestného, a pokud překročily obvyklou zátěž a staly se trvalými, byly odškodňovány v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014, uveřejněný pod č. 7/ 2017 Sb. rozh. obč.). Z uvedeného vyplývá, že další nemajetkové újmy jsou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (jejichž objektivizace se v právní praxi úspěšně prosazuje za využití Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví) a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví (srov. již citované usnesení sp. zn. 25 Cdo 2245/2017).

36. Nárok žalobkyně a) na tzv. další nemajetkovou újmu byl obecně odůvodněn omezeními ve školních i mimoškolních aktivitách, absencemi ve škole a přetrvávajícími zdravotními obtížemi (migrény se zvracením). Tyto obtíže popsala ve své účastnické výpovědi žalobkyně b). Soud nemá o hodnověrnosti její výpovědi pochybnosti, byť si je vědom jejího vztahu k žalobkyni a).

37. Soud respektoval výše citované judikatorní závěry a dovodil, že důvodem pro přiznání tzv. další nemajetkové újmy nemohou být přetrvávající zdravotní obtíže, pro které měla žalobkyně a) vyšší počet absencí ve škole. Tyto obtíže jsou totiž spojeny s léčením poranění, které žalobkyně a) utrpěla, a byly zohledněny v rámci náhrady za bolest. Pokud by se snad jednalo o zdravotní obtíže přetrvávající i po vyléčení následků úrazu ze dne 18. 5. 2019, jejichž příčinou by byl úraz samotný, muselo by k náhradě újmy dojít v rámci ztížení společenského uplatnění.

38. Přesto však soud dovodil, že podmínky pro přiznání další nemajetkové újmy dány jsou, byť ve výrazně nižším než požadovaném rozsahu. Žalobkyně a) utrpěla zranění krátce před svými 11. narozeninami. Před zraněním šlo o dítě, které po splnění školních povinností pravidelně aktivně trávilo volný čas s kamarády, bylo společně s matkou zapojeno do činnosti turistického kroužku, která byla spojena s účastí na výletech a jiných akcích. Žalobkyně a) se účastnila táborových pobytů. Z těchto aktivit byla po dobu 1 roku vyloučena. Obrazně řečeno se tak pro žalobkyni a) jednalo o přinejmenším částečně„ ztracený“ rok života v období, kdy se formuje osobnost člověka, utvářejí se jeho povahové a morální vlastnosti, vyváří se sociální vazby. Tato újma přitom není kompenzována náhradou za bolest. Dle soudu je proto namístě kompenzace dané újmy v rámci tzv. další nemajetkové újmy, byť je zřejmé, že finanční plnění nikdy nemůže utrpěnou újmu plně odčinit. Se zřetelem k rozsahu omezení žalobkyně a) po úrazu v porovnání s jejím předchozím způsobem života a s dobou trvání tohoto omezení soud považuje za odpovídající finanční kompenzaci částku 10 000 Kč.

39. Žalobkyně a) konečně požadovala částku 14 500 Kč zaplacenou za rovnátka. Tento nárok žalovaný uznal.

40. Lze tedy shrnout, že žalobkyni a) náleží celková částka 171 231 Kč (náhrada za bolest 146 731 Kč, další nemajetková újma 10 000 Kč, věcná škoda 14 500 Kč). Tuto částku soud žalobkyni a) přiznal. Současně soud z této částky přiznal úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok byl přiznán od 13. 3. 2021 (předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 2. 3. 2021, považuje se za doručenou dne 5. 3. 2021 - viz § 573 o. z., sedmidenní lhůta k plnění uplynula dne 12. 3. 2021). Pokud se žalobkyně a) domáhala přiznání úroku z prodlení za delší dobu, byla žaloba zamítnuta. Žaloba pak byla v plném rozsahu zamítnuta co do částky 186 535,61 Kč s příslušenstvím.

41. Dále se soud zabýval nároky uplatněnými žalobkyní b). Vynaložením nákladů na cesty do zdravotnických zařízení vznikla žalobkyni b) škoda, kterou je povinen žalovaný nahradit. Soud posuzoval, zda žalobkyně b) ve všech případech prokázala uskutečnění tvrzených cest, zda existuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a těmito cestami a zda odpovídá výše uplatněných nároků. Bral přitom v úvahu, že žalovaný část nákladů vzniklých v souvislosti s cestami do zdravotnických zařízení, jak byly požadovány původní žalobou, uznal (viz odstavec 3. tohoto odůvodnění).

42. Z nákladů vynaložených na cesty, které byly požadovány původní žalobou, zůstaly sporné cesty ve dnech 3. 6., 6. 6., 11. 6., 13. 6., 17. 6., 18. 6., 26. 6. a 17. 7. 2019. V těchto případech se jednalo o rehabilitace obličeje prováděné v [anonymizována dvě slova] [obec], poskytnutí péče žalobkyni a) uvedeným zdravotnickým zařízením je prokázáno přehledem úhrad č. l.

86. Naopak nebyla prokázána návštěva tohoto zařízení dne 28. 6. 2019. Ze zprávy o průběhu rehabilitační péče vyplývá, že návštěva v daný den byla zrušena (viz č. l. 181 p. v.). Nepochybně je dána příčinná souvislost s úrazovým dějem, když rehabilitace se týkaly obličeje (ve zprávě nemocnice bylo výslovně uvedeno, že terapie v poúrazové době byly vedeny pro poúrazový stav). Dále byly prokázány návštěvy Privátní chirurgické ambulance [anonymizováno] [jméno] v [obec] ve dnech 17. 7., 30. 7., 1. 8., 13. 8., 20. 8., 5. 9. a 14. 11. 2019 (viz přehled úhrad č. l. 88). Naopak nebyly prokázány návštěvy tohoto zařízení ve dnech 25. 7., 6. 8., 8. 8. a 22. 8. 2019, a to ani přehledem úhrad (č. l. 88), ani zdravotními záznamy (č. l. 134, 135). Návštěva stejného zařízení dne 5. 12. 2019 a 16. 1. 2020 je doložena zdravotními záznamy (č. l. 134). U [anonymizováno] [jméno] byla léčena jizva v obličeji, příčinná souvislost s protiprávním jednáním žalovaného je dána. Konečně byly prokázány cesty do [příjmení] [příjmení] k [anonymizováno] [jméno] [jméno] ve dnech 7. 10. 2019, 5. 2. a 6. 5. 2020 (viz přehled úhrad č.l. 85). Tyto návštěvy souvisely se ztrátou řezáku. Naopak nebyla prokázána návštěva posledně uvedeného zařízení dne 13. 10. 2020 (viz č. l. 85) a návštěva neurologie v [obec] dne 26. 3. 2020 (tato návštěva není doložena přehledem péče č. l. 91 ani zprávami č. l. 10 – 11, 130 – 133).

43. Původní žalobou bylo žalobkyní b) požadováno celkem 14 420 Kč (9 cest autem do [obec] po 651 Kč, 5 cest do [obec] za použití MHD po 130 Kč, 32 cest do [obec] po 192 Kč, 1 cesta vlakem za 162 Kč, 5 cest do [příjmení] [příjmení] autem po 281 Kč, dále 200 Kč za MHD v [obec]). Náklady požadované za použití prostředků hromadné dopravy byly doloženy jízdenkami. Soud přezkoumal soulad částek požadovaných za jednotlivé cesty dle příslušných předpisů upravujících cestovní náhrady. Cena PHM dle vyhlášky v roce 2019 činila 33,10 Kč, základní náhrada činila 4,10 Kč/km, při spotřebě 6,9 l /100 km činila náhrada 6, 3839 Kč/km. Cena PHM dle vyhlášky v roce 2020 činila 32 Kč, základní náhrada činila 4,20 Kč/km, při spotřebě 6,9 l /100 km činila náhrada 6,41 Kč/km. Při vzdálenosti [obec] – [obec] a zpět celkem 30 km, [obec] [obec] a zpět celkem 102 km a [obec] – [příjmení] [příjmení] celkem 44 km odpovídají žalobkyní požadované částky platné právní úpravě.

44. V souvislosti s nároky uplatněnými původní žalobou nebylo prokázáno 6 cest do [obec] po 192 Kč (28. 6., 25. 7., 6. 8., 8. 8., 22. 8. 2019, 26. 3. 2020) a 1 cesta do [příjmení] [příjmení] za 281 Kč. Soud tedy z částky požadované původní žalobou ve výši 14 420 Kč přiznal částku 12 987 Kč, naopak nepřiznal částku 1 433 Kč.

45. V průběhu řízení pak žalobkyně nově uplatnila náklady na další vynaložené cesty v celkové výši 6 761,50 Kč. Bylo prokázáno, že žalobkyni a) byla poskytnuta zdravotní péče na rehabilitačním oddělení [anonymizováno] [nemocnice] dne 8. 7. 2019 (viz č.l. 86), dále ve dnech 5. 1., 12. 1., 14. 1., 25. 1., 27. 1., 1. 2.. a 8. 2. 2021 (viz přehled č.l. 85). Ve dnech 7. 12. 2020 a 12. 1. 2021 byla poskytnuta péče [právnická osoba] neurologie [právnická osoba] (viz přehled č.l. 91). Ve dnech 24. 3., 31. 8. a 6. 10. 2021 byla poskytnuta péče [anonymizována čtyři slova] [jméno] v [obec] (viz přehled č. l. 87), ve dnech 29. 3. a 21. 9. 2021 byla poskytnuta péče [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (viz č. l. 87), ve dnech 25. 1. a 15. 4. 2021 byla poskytnuta péče [anonymizováno] [příjmení] ve [příjmení] [příjmení] (viz č. l. 85), ve dnech 12. 7. a 11. 10. 2021 byla poskytnuta péče společností [právnická osoba] (viz č. l. 84). Nepochybně i v případě návštěv neurologických zdravotnických zařízení je dána souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a těmito návštěvami, když žalobkyně a) utrpěla vážné poranění hlavy. Nároky za cesty vykonané ve dnech 11. 11. 2019 a 28. 5. 2020 již byly uplatněny v původní žalobě.

46. Soud přezkoumal v tomto případě soulad požadovaných částek s předpisy upravujícími cestovní náhrady. Cena PHM dle vyhlášky v roce 2021 činila 27,80 Kč, základní náhrada činila 4,40 Kč/km, při spotřebě 6,9 l /100 km činila celková náhrada 6,318 Kč/km. Za cesty do [obec] (celkem 30 km) tak bylo možno přiznat po 189,50 Kč, za cesty do [obec] (celkem 102 km) po 644,50 Kč a za cesty do [příjmení] [příjmení] (celkem 44 km) po 278 Kč.

47. Soud tak přiznal za dvě cesty do [obec] v roce 2019 a 2020 po 192 Kč (celkem 384 Kč), za celkem 11 cest do [obec] v roce 2021 po 189,50 Kč (celkem 2 084,50 Kč), za dvě cesty do [obec] po 644,50 Kč (celkem 1 289 Kč) a za 4 cesty do [příjmení] [příjmení] po 278 Kč (celkem 1 112 Kč). Celkem tedy bylo na náhradách za cesty, které žalobkyně b) uplatnila v průběhu řízení, přiznáno 5 059 Kč, naopak nebylo přiznáno 1 702,50 Kč.

48. Celkem tak bylo nároku žalobkyně b) vyhověno co do částky 18 046 Kč (12 987 Kč z původního nároku a 5 059 Kč z později uplatněného nároku), co do částky 3 135,50 Kč byla žaloba zamítnuta. Z částky 12 987 Kč byl přiznán zákonný úrok z prodlení za dobu od 13. 3. 2021 do zaplacení (viz odst. 41 tohoto odůvodnění). Ve vztahu k částce 6 761,50 Kč úrok z prodlení požadován nebyl. V závěrečném návrhu na č. l. 188 je sice uvedeno, že žalobkyně úrok z prodlení z uvedené částky požaduje, avšak k rozšíření žaloby v tomto smyslu do doby rozhodnutí soudu nedošlo. I v tomto případě byl úrok přiznán za kratší dobu, než žalobkyně b) požadovala, proto musela být žaloba částečně zamítnuta.

49. Žalobkyně jsou v tomto řízení v postavení samostatných společnic (§ 91 odst. 1 o.s.ř.). Nárok na náklady řízení byl proto ve vztahu k oběma žalobkyním posuzován samostatně. Bylo nicméně zohledněno, že žalobkyně měly společného zástupce, proto soud při určení výše odměny aplikoval ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve kterém se uvádí: Jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

50. Soud vycházel z toho, že zástupce žalobkyň ve věci učinil celkem 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast při jednáních soudu dne 24. 11. 2021, 6. 5. 2022, 31. 3. 2023 a 19. 5. 2023, vyjádření ve věci ze dne 30. 9. 2021 – č. l. 65, ze dne 20. 12. 2021 – č. l. 73, ze dne 2. 5. 2022 – č. l. 80, ze dne 10. 1.. 2023 – č. l. 157 a ze dne 27. 2. 2023 – č. l. 171).

51. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k žalobkyni a) nebylo možno vycházet z prostého porovnání poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Takový postup by byl ve vztahu k žalobkyni a) nespravedlivý. Žalobkyně a) neměla jinou možnost, než uplatnit nárok u soudu. Z dosavadního přístupu žalovaného je zřejmé, že dobrovolně plnit nehodlá. Od škodní události uplynuly 4 roky, žalovaný žalobkyni a) nic nezaplatil (ani částku 14 500 Kč, kterou uznal). Žalobkyni a) tak nezbylo, než uplatnit nárok soudní cestou. Při rozhodování o výši nákladů řízení soud vycházel z ust. § 142 odst. 2 a § 142 odst. 3 o.s.ř. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhodnutí o výši nároku na náhradu za bolest záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu, rozhodnutí o nároku na náhradu za další nemajetkovou újmu pak záviselo na úvaze soudu. Soud tedy dovodil, že žalobkyni a) náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení, i když nebyla ve vztahu k uvedeným nárokům v plném rozsahu úspěšná. Snížená míra úspěchu se projeví v tom, že výše odměny právního zástupce bude určena z částek, které byly žalobkyni a) skutečně přiznány. Současně však soud nemohl pominout, že žalobkyně a) na náhradě za bolest neoprávněně požadovala i částku 50 000 Kč, která jí však byla poskytnuta státem jako tzv. peněžitá pomoc podle zákona č. 43/2013 Sb. Pokud by soud nedovodil, že požadavek žalobkyně a) na částku 50 000 Kč není oprávněný, bylo by jí na náhradě za bolest celkem přiznáno 196 731 Kč, celkově by pak bylo přiznáno 221 231 Kč. Nepřiznání částky 50 000 Kč se muselo projevit ve výroku o nákladech řízení tím, že byla zohledněna míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně a) ve věci. Bylo-li žalobkyni a) přiznáno 171 231 Kč, přičemž s nedůvodně požadovanou částkou 50 000 Kč by bylo přiznáno celkem 221 231 Kč, pak nelze než dovodit, že žalobkyně a) byla v řízení úspěšná v rozsahu 77 % z hodnoty předmětu sporu, neúspěšná v rozsahu 23 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobkyni a) tak náleží 54 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Odměna z punkta 221 231 Kč dle § 7 vyhlášky činí 9 220 Kč, odměna snížená o 20 % činí 7 376 Kč. Tato odměna náleží za 12 úkonů právní služby. Dále pak má žalobkyně a) právo na paušální náhradu výloh za uvedené úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Odměna a náhrada výloh tak celkem činí 92 112 Kč. Z této částky soud vzhledem k míře úspěchu přiznal 54 %, tj. 49 740,50 Kč. Zástupce žalobkyň osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží rovněž daň v základní sazbě 21 %. Daň z částky 49 740,50 Kč činí 10 445,50 Kč. Celkově tak žalobkyni a) bylo na nákladech zastoupení přiznáno 60 186 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

52. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k žalobkyni b) soud postupoval podle výše citovaného § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy zohledňoval poměr úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně b) celkem požadovala 21 181,50 Kč, přiznáno bylo 18 046 Kč. Žalobkyně b) tak byla v řízení úspěšná v rozsahu 85 %, neúspěšná v rozsahu 15 %. Žalobkyni b) tak náleží oprávněně účtované náklady řízení v rozsahu 70 %. Odměna z hodnoty předmětu sporu 21 181,50 Kč podle § 7 vyhlášky činí 1 940 Kč, odměna snížená o 20 % činí 1 552 Kč. Tato odměna společně s paušální náhradou hotových výloh po 300 Kč náleží za 12 úkonů právní služby. Žalobkyně b) tak má právo na náklady zastoupení ve výši 22 224 Kč. K tomu náleží daň, která činí 4 667 Kč. Celkově tak bylo žalobkyni b) na nákladech řízení přiznáno 26 891 Kč.

53. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě soud uhradil na znalečném [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] celkem 26 292 Kč. Znalecký posudek byl vypracován pro potřeby posouzení nároku na náhradu za bolest. Žalobkyně a) na náhradě za bolest celkem požadovala 243 266,61 Kč. Skutečně bylo na náhradě za bolest přiznáno 146 731 Kč, tj. 60 % z původně uplatněného nároku. Z toho soud dovozuje, že žalovaný je povinen České republice zaplatit 60 % ze státem zálohovaných nákladů řízení, tj. částku 15 775 Kč. Žalobkyně a) je nezletilá, není výdělečně činná. Nepochybně splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proto soud státu ve vztahu k žalobkyni a) právo na náklady řízení nepřiznal.

54. Žalobkyně jsou v tomto řízení osvobozeny od soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poplatková povinnost tak podle výsledku řízení přechází na žalovaného (§ 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Poplatek byl vyměřen z celkově přisouzené částky 189 277 Kč. Výše poplatku byla určena podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek celkem činí 9 464 Kč. Lhůtu k jeho zaplacení stanovil soud podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

55. Pro zaplacení všech dalších přisouzených částek byla stanovena obecná třídenní lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř. Žalovaný od počátku uváděl, že požaduje, aby mu bylo umožněno plnit ve splátkách. Tomuto požadavku nelze vyhovět. Od škodní události uplynuly 4 roky, žalovaný dosud nezaplatil vůbec nic, ačkoliv si musel být od počátku řízení vědom, že žalobou uplatněné nároky jsou přinejmenším zčásti oprávněné. Bylo tedy věcí žalovaného, aby činil kroky k získání finančních prostředků na uspokojení nároku žalobkyň. Proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přisouzené částky žalobkyním i státu jednorázově.