109 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 44 729,59 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 589 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. od 4. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 37 140,59 Kč, dále co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 12 046,77 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení a co do nároku na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 15 726 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 6. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 44 729,59 s se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky Kč 19 635,77 ode dne 4. 6. 2022 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky Kč 15 276 ode dne 4. 6. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 7. 10. 2021 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužnicí na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 136078, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 13 000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši Kč 24 048 Kč (13 000 Kč jistina a 11 048 Kč úroky) a měla být žalovanou uhrazena v 72 splátkách ve výši 334 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako úroková sazba roční ve výši 23 % p.a. a RPSN činila 38,62 % p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalované, a to konkrétně doplňkovou služba„ PODPORA“. Podmínky této služby byly upraveny samostatnou smlouvou. Doplňková služba PODPORA byla součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek (článek II. smlouvy o doplňkové službě Podpora) si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalované za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě stane splatným. Doplňkový balíček„ PODPORA“ zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 3. 2022. Nezaplatila splátku 562 Kč (splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby Podpora). Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 3. 2022, v níž vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky a dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč, následně zaslal žalované druhou písemnou upomínku ze dne 5. 4. 2022, kde vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky a sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobce nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru splatná dne 15. 3. 2022. Proto žalobci nezbylo, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovanou k úhradě částky 44 781,22 Kč. Při vyčíslení dluhu žalobce vycházel z toho, že jistina úvěru 13 000 Kč měla být uhrazena 72 splátkami, přičemž byla sjednána sazba úroku z úvěru 23 %. Výše splátky činila 562 Kč. Žalovaná zaplatila 5 splátek v celkové výši 2 810 Kč (z toho na jistinu 442,82 Kč, na úroky 1 229,18 Kč, na službu PODPORA - odklad 220 Kč, na službu PODPORA - nemoc 460 Kč a na službu PODPORA - práce 460 Kč). Žalobce zohlednil jako přeplatek verifikační platbu 1 Kč. Žalobce tak požadoval zbývající část jistiny 12 557,18 Kč, zbývající část úroků 9 818,82 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - odklad 2 948 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - nemoc 6 164 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - práce 6 164 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč, smluvní úroky za prodlení se splácením úvěru 50,63 Kč a smluvní pokuta 6 278,59 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěr, ke kterému byla tato doplňková služba PODPORA ze strany věřitele pro spotřebitele na jeho žádost sjednána, byl pro neplnění smlouvy zesplatněn, došlo i k zesplatnění zbývající části této doplňkové služby. Tato doplnková služba byla sjednána na žádost žalované jakožto nepovinná doplňková služba k samotnému úvěru. Cena sjednané služby byla žalovanou řádně odsouhlasena. Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části doplňkové služby PODPORA v plné výši spotřebitel uhradí poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy spotřebitelem. S takto vyčíslenou výší způsobené škody obě smluvní strany shodně souhlasily. Výše smluvní pokuty nepřevyšuje 50 % z dosud nesplacené výše jistiny (§ 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru). Zesplatňovacím dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 6. 2022. Žalobce tak požadoval částku 44 729,59 Kč, dále zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 11,75 % ročně, z dlužné částky 19 635,77 Kč (zbylá část jistiny, náklady za upomínky a smluvní pokuta) od 4. 6. 2022 do zaplacení, dále smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky Kč 15 276 Kč (zbylá část ceny doplňkové služby PODPORA) od 4. 6. 2022 do zaplacení (viz článek II. 2.15 ve spojení s článkem II. 2.13 smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA). Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku dne 19. 8. 2022. Žalovaná neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů zákrok, že účastníci uzavřeli dne 7. 10. 2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo 136078. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalované měla být konkrétně poukázána částka 10 400 Kč do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Částka ve výši 2 600 Kč byla započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele (náklady lustrace v registrech 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady 1 060 Kč, odměna zprostředkovateli 780 Kč a náklady na prověření úvěrového případu 260 Kč). Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Úvěr tak byl splatný do 15. 9. 2027. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 23 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 334 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky vznikl poskytovateli nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, dále nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání poskytovateli poštovních služeb a se lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnými lhůtami, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalované v registrech. Žalobce dále získal od žalované doklad o výši mzdy, jakož i výpisy z účtu žalované vedeného u AirBank za dobu 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021. Z těchto listin byla zjištěna výše mzdy žalované (15 704 Kč v červenci 2021 a 13 617 Kč v srpnu 20021). Součástí smlouvy o úvěru byl dále přehled předepsaných splátek (listina nazvaná Tabulka umoření). Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. V rámci procesu uzavření smlouvy žalovaná žalobci dne 6. 10. 2021 poukázala částku 1 Kč jako tzv. verifikační platbu. Částka 10 400 Kč byla poukázána na účet žalované dne 8. 10. 2021.

4. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z přílohy této smlouvy nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisů z registrů, z dokladů o mzdě žalované a z výpisů z bankovního účtu žalované.

5. Přílohu č. 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Tato služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, konečně pak možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za první z uvedených služeb se žalovaná zavázala hradit 44 Kč měsíčně, za další 2 služby po 92 Kč měsíčně. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 7. 10. 2021 do 15. 9. 2027 (na dobu platnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané Doplňkové služby PODPORA. Pro případ prodlení spotřebitele bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze žádosti o zřízení Doplňkové služby PODPORA a ze smlouvy o zřízení Doplňkové služby PODPORA.

6. Dne 20. 3. 2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné splátky ve výši 562 Kč, která byla splatná dne 15. 3. 2022, dále pak k úhradě částky 300 Kč jako nákladů na upomínku. Dalším dopisem ze dne 5. 4. 2002 (2. upomínka) vyzval žalobce žalovanou k úhradě téže dlužné splátky, včetně nákladů na upomínání, tedy k úhradě celkové částky 1 360 Kč. Dopisem ze dne 21. 4. 2022 pak žalobce úvěr zesplatnil a současně zaslal žalované předžalobní upomínku o zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové částky 44 781,22 Kč ve lhůtě do 3. 6. 2022 (jistina 12 557,18 Kč, zbývající část úroku 9 818,82 Kč, zbývající část doplňkové služby podpora – odklad 2 948 Kč, zbývající část doplňkové služby podpora – nemoc 6 164 Kč, zbývající část doplňkové služby podpora – práce 6 164 Kč, náklady na upomínky 800 Kč, smluvní úroky z prodlení 50,63 Kč a smluvní pokuta 6 278,59 Kč). Tyto skutečnosti soud zjistil z upomínek o zaplacení a ze zesplatňujícího dopisu s podacími lístky.

7. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 421 odst. 1 o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

14. Dle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud předně vycházel z toho, že žalobce v daném smluvním vztahu vystupoval v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitelky. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, mimo obvyklé obchodní prostory žalobce. Na daný právní vztah je tak třeba aplikovat nejen obecná ustanovení o úvěrové smlouvě, ale i ustanovení upravující spotřebitelské smlouvy.

18. Soud dále dovodil, že ze strany žalobce byly splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Žalobce před uzavřením smlouvy zjistil údaje o příjmech a výdajích žalované, a to jednak z dokladu o mzdě, jednak z výpisu z účtu žalované vedeného společností A. Žalobce tak při posuzování úvěruschopnosti nevycházel pouze z neověřených tvrzení žalované. Údajů o příjmech žalované nevzbuzovaly žádné pochybnosti v tom smyslu, že by žalovaná nebyla schopna hradit splátky úvěru ve výši 334 Kč měsíčně.

19. Žalobcem předloženými listinami bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Na základě uzavřené smlouvy žalobce poukázal na účet označený žalovanou dne 8. 10. 2021 částku 10 400 Kč. Z celkové sjednané výše úvěru 13 000 Kč žalovaná neobdržela částku 2 600 Kč, když tato částka byla dle smlouvy použita na úhradu nákladů vynaložených na uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit 72 měsíčními splátkami po 334 Kč. Současně se smlouvou o úvěru byla uzavřena i tzv. smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Na základě této smlouvy měla žalovaná po dobu 72 měsíců platit rovněž částku 228 Kč (spolu se splátkami úvěru). Celkem tak měla žalovaná měsíčně platit 562 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná nezaplatila splátku, která byla splatná dne 15. 3. 2022. Žalobce proto žalovanou o zaplacení uvedené částky v souladu s úvěrovou smlouvou dvakrát písemně upomenul. Protože k úhradě dlužné splátky ani poté nedošlo (opak nebyl žalovanou tvrzen ani prokázán), přistoupil žalobce k zesplatnění a žalovanou vyzval k zaplacení celkové částky 44 781,22 Kč ve lhůtě do 3. 6. 2022. Jde o částku více jak čtyřikrát převyšující výši prostředků, které byly žalované na základě úvěrové smlouvy skutečně poskytnuty. Soud se proto musel zabývat i tím, zda jsou žalobcem uplatněné nároky přiměřené, a to zejména se zřetelem k výše citovaným ustanovením § 588 o. z. a § 1815 o. z.

20. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jakož i souvisejících ujednání (smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA) soud dovodil, že smlouva je neplatná z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, dále pak pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Pokud by soud odděleně hodnotil jednotlivá ujednání o dílčích plněních, k jejichž poskytnutí se žalovaná zavázala (náklady na vyřízení úvěru, smluvní úrok, cena za doplňkovou službu, smluvní pokuta), nemohla by patrně být konstatována jejich neplatnost z důvodu neadekvátnosti jejich výše. Výjimkou je sjednaná výše smluvního úroku z prodlení vyplývajícího ze smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA. Úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně je nepochybně nepřiměřený. Ustanovení § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru připouští v rámci smluv o spotřebitelském úvěru sjednání úroků z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Byla-li smlouva o doplňkové službě uzavřena současně se smlouvou o spotřebitelském úvěru, jako její příloha, pak by měl zákonný limit pro výši úroku z prodlení platit i pro tuto smlouvu. Soud však při svém rozhodování vycházel z toho, že na posuzované právní jednání musí být nahlíženo jako na jeden celek, a to jak na práva a povinnosti sjednané v rámci samotné smlouvy o úvěru, tak i na práva a povinnosti sjednané v rámci„ doplňkové“ smlouvy, která tvořila formálně přílohu smlouvy hlavní. Je totiž nepochybné, že obsahově spolu veškerá práva a povinnosti účastníků přímo souvisí, neboť se vztahují k hlavnímu úvěrovému vztahu. Tento postup má oporu například v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („ SDEU“) ze dne 21. dubna 2016 ve věci C - 377/14 (Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová v. FINWAY a.s.), v němž se SDEU zabýval výkladem směrnice Rady 93/13, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulí) ve spotřebitelských smlouvách, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejichž právní úprava byla převedena do českého právního řádu zákonem č. 257/2016 Sb. a ustanoveními § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle Soudního dvora pro účely posouzení, zda je výše odškodnění požadovaná po spotřebiteli, který neplnil své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě a že vnitrostátní soudy musí vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající. Tyto zneužívající klauzule pak musí vyloučit tak, aby nebyly pro spotřebitele závazné.

21. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná v celkovém souhrnu zavázala na základě úvěrové smlouvy (včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“), je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobcem. Dle soudu je proto namístě konstatovat neplatnost veškerých smluvních ujednání, neboť v celkovém kontextu se jedná o zjevně nepřiměřená ujednání. Dle soudu není možné připustit, aby žalované byl dne 8. 10. 2021 poskytnut úvěr ve faktické výši 10 400 Kč, a dne 21. 4. 2022 (zesplatňující dopis) bylo podle smlouvy nárokováno 44 781,22 Kč, to vše za situace, kdy žalovaná z úvěru 2 810 Kč splatila. Takové právní jednání žalobce nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.

22. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy nemohl žalované z této smlouvy vzniknout žádný závazek. Současně však bylo prokázáno, že žalované byla v souvislosti s uzavřením neplatné smlouvy žalobcem poskytnuta částka 10 400 Kč. V tomto rozsahu tedy vzniklo žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Z poskytnuté částky žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila 2 810 Kč. Soud dále zohlednil verifikační platbu zaplacenou žalovanou ve výši 1 Kč. Na základě uvedených skutečností pak soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 7 589 Kč (10 400 Kč po odečtení 2 810 Kč a 1 Kč). Počátek prodlení žalované odvodil soud od marného uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v zesplatňujícím dopise žalobce. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl žalobci přiznán od 4. 6. 2022.

23. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (viz výrok II.).

24. Rozhodnutí o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení úspěšnější účastnicí, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Z obsahu spisu vyplývá, že žalované náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.