109 C 65/2018

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu titul Tomáše Suchánka a přísedících Veroniky Strnádkové a Jiřího Lanty ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro částka s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. od [datum] do zaplacení a náklady řízení [částka], tyto k rukám [titul]. [jméno] [příjmení] [titul za jménem], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce pracoval u žalovaného jako číšník od [datum] do [datum] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Účastníci sjednali v pracovní smlouvě měsíční mzdu [částka] splatnou na účet žalobce nejpozději do 15. dne v měsíci. Po dobu pracovního poměru žalovaný žalobci mzdu nezaplatil s výjimkou dvou odsouhlasených záloh ve výši [částka] ze dne [datum] a [částka] ze dne [datum]. V potvrzení o zaměstnání, které žalovaný vystavil dne [datum], uvedl žalovaný hrubý průměrný výdělek, který neodpovídá pracovní smlouvě ani jakémukoliv jinému ujednání stran. Žalovaný nicméně potvrdil, že nebyly prováděny žádné srážky ze mzdy. Žalobce má právo na mzdu za dobu dvou měsíců a 5 dnů po odečtení poskytnutých záloh ve výši [částka] (2 x [částka] plus [částka], odečteny zálohy [částka]). Žalobci dále náleží též náhrada mzdy za dovolenou, kterou po dobu pracovního poměru nečerpal, ve výši [částka], což odpovídá výměře 3,5 dnů dovolené. Žalobce ve prospěch žalovaného započítal provedenou exekuční srážku ve výši [částka]. Žalobce se tak celkem domáhal částky [částka] ([částka] + [částka], odečteno [částka]). Žalovaný uvedenou částku žalobci přes dvě upomínky nezaplatil. Žalobce nesouhlasil s námitkami žalovaného. Mezi účastníky vznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy, v níž byla sjednána pevná měsíční mzda a byla sjednána pracovní doba 40 hodin týdně. Bylo nesporné, že sjednaný počet hodin za trvání pracovního poměru žalobce odpracoval. Žalobce obdržel pouze dvě zálohy, o které žalovaného požádal a byly mu schváleny ([částka] a [částka]). Žalovaný tvrdil, že žalobci vyplácel mzdu vždy po skončení týdne. Tvrzení žalovaného však byla rozporuplná. V e-mailu zaslaném před zahájením řízení uváděl, že žalobci vyplácel částku [částka] týdně, při prvním jednání soudu uvedl, že šlo o částku [částka] týdně. V zápočtovém listu pak uvedl zcela jinou a nesmyslně nízkou mzdu. Z podnětu žalobce bylo provedeno šetření inspektorátu práce s výsledkem, že neexistuje jakýkoliv důkaz o vyplacení jakékoliv mzdy ze strany žalovaného žalobci. Z těchto důvodů žalobce na podané žalobě v plném rozsahu trval.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. V rámci odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že si žalobce neoprávněně bral finanční prostředky z tržeb, přičemž zbývající část mzdy mu žalovaný doplatil. Žalovaný nesouhlasil s výší uplatněného nároku. Žalobce uplatnil nárok na hrubou mzdu, od které je však nutno odečíst zdravotní a sociální pojištění a zálohu na daň z příjmu. Konečně žalovaný poukázal na skutečnost, že na základě exekučního příkazu provedl srážku ze mzdy žalobce, konkrétně z náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou, na kterou žalobci vznikl nárok. Při jednání soudu dne [datum] žalovaný uvedl, že žalobce pracoval vždy týden, poté měl týden volno. Po odpracovaném týdnu žalovaný žalobci vyplácel mzdu. Žalobci bylo placeno [částka] za odpracovanou směnu. V případě odpracování 7 směn tak došlo k vyplacení částky [částka]. Žalovaný připustil, že údaj o průměrném výdělku uvedený v potvrzení o zaměstnání, které žalobci vystavil, neodpovídá skutečně vyplácené mzdě. Žádné doklady, v nichž by žalobce převzetí mzdy stvrdil svým podpisem, žalovaný nemá, protože pracovní poměr byl založen na přátelské bázi. Pokud by žalobce nedostával mzdu, pak měl právo pracovní poměr z tohoto důvodu rozvázat. Je nelogické, že by v případě nevyplácení mezd v pracovním poměru setrval až do [datum].

3. Zdejší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 109 C 65/2018-51, žalobě vyhověl. Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na jejímž základě měl žalobce jako zaměstnanec vykonávat pro žalovaného jako zaměstnavatele práci číšníka. Den nástupu do práce byl sjednán na [datum]; pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou; místem výkonu práce byl Penzion [obec]; byla sjednána zkušební doba v délce tří měsíců a mzda [částka] měsíčně, která byla splatná na účet žalobce nejpozději do 15. dne v měsíci. Pracovní poměr byl ukončen ke dni [datum] ve zkušební době. Účastníci učinili nesporným, že žalobce po dobu trvání pracovního poměru u žalovaného odpracoval po 40 hodinách týdně. Žalobce se domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že mu žalovaný nezaplatil mzdu s výjimkou dvou odsouhlasených záloh ve výši [částka] dne [datum] a ve výši [částka] dne [datum]. Domáhal se zaplacení mzdy za dobu dvou měsíců a 5 dnů po odečtení poskytnutých záloh ve výši [částka] (/2 x [částka] + [částka] - [částka]) a náhrady mzdy za dovolenou [částka], což odpovídá výměře 3,5 dnů dovolené. Žalobce ve prospěch žalovaného započítal provedenou exekuční srážku [částka] a domáhal se zaplacení [částka] (/ [částka] + [částka] - [částka]). Žalovaný tvrdil, že žalobci vyplácel mzdu pravidelně v hotovosti vždy po skončení týdne a uvedl, že při výplatě mzdy byli vždy přítomni svědci. Zdejší soud uzavřel, že žalovaný své důkazní břemeno neunesl. Mzda měla být vyplácena na účet žalobce, ale k tomu nedošlo, žalovaný nemá žádné písemné doklady o finančním plnění poskytnutém žalobci, které by byly žalobcem podepsány. Žalovaný tvrdil, že žalobci mzdu vyplácel v hotovosti. V dopisu ze dne [datum] zaslaném žalobci žalovaný uvedl, že vždy po skončení týdenní směny pravidelně v neděli bylo žalobci vyplaceno ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy [částka] a dne [datum] mu bylo vyplaceno [částka], celkem [částka]. Při jednání soudu dne [datum] žalovaný uvedl, že žalobci v hotovosti vždy po odpracování týdenních směn vyplácel pravidelně v neděli za 7 směn [částka]. K prokázání svého tvrzení navrhl žalovaný výslechy svědků. Zdejší soud dovodil, že lze mít důvodné pochybnosti o tom, zda by byly výpovědi navržených svědků důkazním prostředkem způsobilým prokázat tvrzení žalovaného o vyplacení mzdy, když lze důvodně pochybovat o tom, že by svědci byli schopni uvést, jaké konkrétní částky a kdy žalovaný žalobci poskytl. Výslechy svědků zdejší neprovedl, když žalovaný neoznačil aktuální místa pobytu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ačkoli k tomu byl soudem vyzván, a svědek [příjmení] [příjmení] se k jednání okresního soudu nařízenému na [datum] nedostavil, i když byl řádně předvolán. Vzhledem k tomu zdejší soud vycházel ze skutkového závěru, že kromě vyplacení dvou záloh [částka] a [částka] a provedené srážky ze mzdy poukázané exekutorovi [částka] nebylo žádné další plnění žalovaného z titulu mzdy či náhrady mzdy žalobci prokázáno.

4. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaného usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 26 Co 297/2019-64, rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy. Rozhoduje-li však v neprospěch účastníka řízení proto, že nebylo prokázáno jeho tvrzení (z důvodu neunesení důkazního břemene), pak takový závěr předpokládá, že řádně a úplně provedl navržené důkazy; důkaz, který účastník k prokázání svého tvrzení označil, není třeba provést zásadně jen tehdy, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nemohou být rozhodné skutečnosti prokázány. Odmítnou-li obecné soudy provést důkazy navržené účastníkem řízení, které by svědčily jeho právním závěrům, případně se s jeho důkazními návrhy žádným způsobem nevypořádají, jedná se o případ tzv. opomenutých důkazů. Rozhodující soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud důkazním návrhům účastníka nevyhoví, pak musí vyložit, z jakých důvodů je neprovedl, resp. nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Neučiní-li tak obecný soud, zatíží své rozhodnutí vadami spočívajícími v porušení obecných procesních principů a zásad vyjádřených v hlavě páté Listiny, především pak v článku 36 odstavec 1 a článku 38 odstavec 2. V posuzovaném případě je předmětem řízení zaplacení [částka] z titulu nevyplacené mzdy a náhrady mzdy. Žalovaný nemá listinné důkazy, prokazující splnění jeho povinnosti, avšak za účelem prokázání svého tvrzení, že žalobci platil mzdu v hotovosti vždy v neděli po ukončení pracovního týdne, navrhl výslechy tří svědků, kteří byli předání finančních částek žalobci přítomni. Důkazy označené žalovaným nejsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo, a mohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci, protože žalovaný tvrdí, že označení svědci byli předávání mzdy osobně přítomni, tj. mají vypovídat o tom, co sami viděli a slyšeli. Důvodem k zamítnutí důkazního návrhu nemůže být závěr soudu o nevěrohodnosti svědka, aniž by soud svědka slyšel, neboť závěr o věrohodnosti důkazu je součástí jeho hodnocení ve smyslu § 132 o. s. ř., přičemž nelze regulérně hodnotit důkaz, který soud neprovedl dokazováním (R 40/2003). Z procesního postupu okresního soudu vyplývá, že měl v úmyslu uvedené svědky vyslechnout, přestože v odůvodnění rozsudku uvedl, že lze pochybovat o tom, zda by byly výpovědi svědků způsobilým důkazním prostředkem. Pokud jde o svědka [příjmení] a svědkyni [příjmení], zásilky s předvoláním se soudu vrátily s tím, že je nebylo možné vložit do schránky, protože na dané adrese schránku adresáti nemají a okresní soud správně vyzval žalovaného, aby sdělil, zda jsou mu známy jiné adresy uvedených svědků, neuvedl však lhůtu, dokdy tak má žalovaný učinit. Kromě toho žádná další opatření (např. dotazem na obecní úřad v místě žalovaným uvedeného bydliště svědků, zda jim není známo, zda se svědci na uvedených adresách zdržují, eventuálně kde se zdržují) k zjištění pobytu svědků okresní soud neučinil. Pokud jde o svědka [příjmení] [příjmení], tomu bylo předvolání k jednání na den [datum] doručeno, avšak svědek se k jednání okresního soudu bez omluvy nedostavil. Nedostavení se svědka k jednání bez řádné omluvy je důvodem pro postup dle § 52 o. s. ř. či § 53 o. s. ř. (tzn. je to důvod pro uložení pořádkové pokuty či pro předvedení svědka), nikoli k zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene. Okresní soud při zjišťování skutkového stavu zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu tak nezbylo, než rozsudek okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

5. Žalobce i po doplnění dokazování na podané žalobě trval. Žalovaný neprokázal a dle žalobce ani není schopen prokázat, že žalobci vyplatil více než dvě zálohy, které žalobce uznal. Inspektorátem práce bylo konstatováno, že evidence mzdové agendy byla u žalovaného vedena nedostatečným způsobem. Sám žalovaný měnil tvrzení ohledně toho, jaké částky žalobci zaplatil. Rozhodující však je, že neexistuje písemný doklad o mzdě, která byla žalobci skutečně vyplacena. Odvolací soud v zásadě akceptoval zjištění o skutkovém stavu, k nimž dospěl zdejší soud v původním rozhodnutí. Odvolací soud pouze konstatoval, že žalovaný má právo na to, aby byli vyslechnuti jim navržení svědci. Výpověď svědka [příjmení] je nevěrohodná. Svědek je kontinuálně zaměstnancem žalovaného, společně přijeli k jednání. Lze si jen stěží představit, že by při té příležitosti neřešili, o čem má svědek vypovídat. Existuje rozpor mezi výpovědí svědka i tvrzením žalovaného. Svědek uvedl, že původně dostával zálohy týdně, později dostával mzdu už měsíčně. Žalovaný uvedl, že si týdenní výplaty vyžádal žalobce, ale současně vyšlo najevo, že stejně byli vypláceni i ostatní zaměstnanci v penzionu. Pochybnosti vyvolává rovněž to, že o některých skutečnostech svědek vypovídal i po třech letech velmi podrobně. Svědek pak uvedl i skutečnosti, která zřejmě měly„ znevěrohodnotit“ osobu žalobce. I kdyby tvrzení svědka byla pravdivá, nebyla by jakkoliv relevantní ve vztahu k otázce, zda žalobce řádně obdržel mzdu či nikoliv.

6. Žalovaný naopak nadále trval na zamítnutí žaloby. Připustil, že v té době měl v příslušné evidenci rozpory a nedostatky, šlo o začátek jeho podnikání a první zaměstnance, které měl. Kromě žalobce u něho téměř všichni další zaměstnanci vydrželi několik let, což svědčí o tom, že problémy se mzdou nebyly. Rozhodně nebylo cílem svědka [příjmení] žalobce nějak znevěrohodnit. Svědek uvedl pouze to, že žalobci bylo vypláceno průběžně týdně, a protože to požadoval žalobce, postupoval žalovaný stejně i ve vztahu k ostatním zaměstnancům. Svědka nijak neovlivňoval. Udělal chybu, že tehdy pracovněprávní vztah založil na přátelské bázi a dnes nemůže výplatu mzdy prokázat. Se žalobcem se nicméně rozešli v dobrém. Penzion, kde žalobce pracoval, má necelých 50 m2, pokud probíhaly inventury a výplaty mzdy, pak na místě byli všichni spolu. Žalovaný netrval na výslechu svědkyně [příjmení] s tím, že by stěží uvedla jiné skutečnosti než svědek [příjmení] [příjmení]. [příjmení] ani na výslechu svědka [příjmení]. S ním ukončil pracovní poměr z důvodu požívání alkoholu a kvůli exekucím. Jeho aktuální místo pobytu žalovaný nezná.

7. Zdejší soud při opětovném rozhodování ve věci předně vycházel z důkazů provedených v původním řízení. Soud tudíž vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na jejímž základě měl žalobce jako zaměstnanec vykonávat pro žalovaného jako zaměstnavatele práci číšníka. Byl sjednán den nástupu do práce [datum], pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Místem výkonu práce byl Penzion [obec], [část obce a číslo], [obec]. Byla sjednána zkušební doba v délce tří měsíců. Zaměstnanec měl nárok na 20 dnů dovolené za kalendářní rok. V čl. 8 pracovní smlouvy bylo uvedeno:„ Smluvní strany souhlasí s měsíční mzdou ve výši [částka], která je splatná na účet zaměstnance, to nejpozději do 15. dne v měsíci.“ Konečně byla sjednána týdenní pracovní doba 40 hodin. Dle čl. 13 smlouvy se zaměstnavatel zavázal přidělovat zaměstnanci práci v rámci sjednaného druhu práce, platit mu za vykonanou práci mzdu a vytvářet mu podmínky pro plnění pracovních úkolů. K ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného došlo na základě žádosti žalobce ke dni [datum]. Žalobce zrušil svůj pracovní poměr ve zkušební době. O této skutečnosti bylo sepsáno písemné potvrzení, které dne [datum] převzal žalovaný. Dle potvrzení o zaměstnání vystaveného žalovaným dne [datum] trval pracovní poměr žalobce u žalovaného od [datum] do [datum]. V potvrzení o zaměstnání byl uveden průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce [částka], průměrný čistý měsíční výdělek žalobce [částka]. Dle potvrzení o zaměstnání nebyly provedeny žádné srážky ze mzdy žalobce. Výše uvedené skutečnosti soud zjistil z pracovní smlouvy, z potvrzení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době a z potvrzení o zaměstnání.

8. Dne [datum] zaslal žalobce žalovanému textovou zprávu tohoto znění:„ [anonymizováno], prosím vás, mohl bych si vzít z kasírky [číslo] zálohování, potřebuju to vložit do banky děkuju...“ Dne [datum] zaslal žalobce žalovanému textovou zprávu tohoto znění:„ [anonymizováno] můžu si z kasírky vzít [číslo] zálohu?.. dík“. Žalovaný v obou případech odpověděl„ Ok“. Tyto skutečnosti byly zjištěny z SMS předložených žalobcem.

9. Žalovaný zaslal právnímu zástupci žalobce dne [datum] elektronickou poštou dopis, v němž mimo jiné uvedl, že výplaty mzdy žalobci byly prováděny vždy po ukončení týdenní směny, vždy pravidelně v neděli. Tímto způsobem bylo vyplaceno ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy [částka]. Dne [datum] bylo vyplaceno [částka] Celkem tedy bylo vyplaceno [částka]. Žalovaný uvedl, že při výplatě mzdy byli vždy 2 svědci, kteří dosvědčí, že žalobce mzdy obdržel. Žalovaný dále zaslal potvrzení o tom, že provedl srážku ze mzdy na základě exekučního příkazu. Srážka byla konkrétně provedena z náhrady mzdy za dovolenou. Žalovaný předmětným dopisem reagoval na dopis právního zástupce žalobce ze dne [datum], jímž žalobce žádal o výplatu částky [částka]. Uvedené skutečnosti soud zjistil z dopisu právního zástupce žalobce ze dne [datum] a z e-mailu žalovaného ze dne [datum].

10. Dle potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, které vystavila [právnická osoba], poukázal žalovaný ze svého účtu dne [datum] na účet soudního exekutora částku [částka]. Platba byla označena„ srážka [celé jméno žalobce]“.

11. Z dopisu Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj, který byl žalobci zaslán dne [datum], bylo zjištěno, že oblastní inspektorát práce obdržel od žalobce podnět k provedení kontroly žalovaného. Z toho důvodu byla provedena kontrola zaměřená zejména na předmět podnětu žalobce. Žalobce ve svém podnětu poukazoval na skutečnost, že mu žalovaný nevyplatil mzdu ve správné výši, že neobdržel výplatní pásky a že žalovaný v potvrzení o zaměstnání uvedl údaje o průměrném výdělku, které neodpovídají skutečnosti. Žalobce ve svém podnětu poukázal také na neproplacení dovolené a pozdní vydání zápočtového listu a docházkového listu. Kontrolovaná osoba byla oblastním inspektorátem vyzvána k předložení podkladů prokazujících převzetí mezd, na které vznikl žalobci nárok v období od března 2018 do května 2018. Kontrolovaná osoba předložila výplatní lístky za uvedené období s tím, že převzetí výplatních lístků potvrzují zaměstnanci podpisem na daném dokumentu. Toto však u výplatních lístků žalobce nebylo doloženo. Rovněž doklad nazvaný„ Úhrada mzdy“ nebyl žalobcem podepsán. Kontrolovaná osoba tak neprokázala předání mzdy za kontrolované období, čímž došlo k porušení ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce v návaznosti na ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce. Při kontrole bylo také zjištěno, že žalobce v kontrolovaném období vykonával práci v sobotu a v neděli, a tím mu vznikl nárok na příplatek za práci v sobotu a v neděli. Žalovaný vyplacení uvedeného příplatku neprokázal, čímž nesplnil povinnost vyplývající z ust. § 118 odst. 1 zákoníku práce. Kontrolovaná osoba neprokázala ani proplacení náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou, čímž došlo k porušení ust. § 222 odst. 2 zákoníku práce v návaznosti na ust. § 144 zákoníku práce.

12. Při jednání soudu dne [datum] učinili účastníci nesporným, že žalobce po dobu trvání pracovního poměru u žalovaného odpracoval po 40 hodinách týdně, jak to bylo dohodnuto v pracovní smlouvě.

13. Nově byl proveden výslech svědka [příjmení] [příjmení]. Z jeho výpovědi soud zjistil, že je zaměstnancem žalovaného přibližně od počátku roku 2018, pracuje u něho do současné doby. Žalobce zná jen z práce u žalovaného. V té době pracoval jako kuchař v penzionu [obec] v [anonymizována dvě slova], žalobce tam pracoval jako číšník. Svědek výplatu mzdy od žalovaného dostával vždy řádně, proto také u něho do současné doby pracuje. Vyplacení mzdy nijak písemně nepotvrzoval, ale platilo, že to, co mu žalovaný měl zaplatit, mu také vždy zaplatil. Jak to bylo konkrétně v případě žalobce, neví. Neví tedy, zda žalobce podepisoval nějaké listiny ohledně převzetí mzdy. V té době svědek pracoval v kuchyni, žalobce byl jako číšník na place. Pokud měli stejnou směnu, tak spolu v provozovně přicházeli do styku. Žalovaný svědkovi mzdu vyplácel každý týden poté, kdy odpracoval směny. Pokud ví, tak žalovaný žalobce vyplácel vždy, když odjížděl pryč. Neví ale, kam žalobce jezdil, ví jenom to, že žalovaný žalobce někam vozil. Svědek byl osobně přítomen při předávání peněz ze strany žalovaného žalobci, docházelo k tomu v neděli po ukončení směny. Nevzpomíná si však, kolikrát při předání mzdy žalobci skutečně byl, neví ani výši částek, které mu byly předávány. Žalobce si v té době nestěžoval, že by nedostal zaplacenou mzdu. Svědek [příjmení] v současné době žije s [jméno] [příjmení], která v rozhodné době vykonávala protisměnu žalobci. [příjmení] [jméno] [příjmení] mají dítě ve věku dvou měsíců, proto také k nařízenému jednání nepřijela. Někdy v té době tam také pracoval [příjmení], ale svědek už neví přesně, jak se se žalobcem vystřídali.

14. Dle § 38 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ve znění změn a doplňků) od vzniku pracovního poměru je a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Dle § 109 odst. 1, 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ve znění změn a doplňků), za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Dle § 141 odst. 1 cit. zák. mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Dle § 113 odst. 1, 3 cit. zák. mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. Mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet. Dle § 118 odst. 1 cit. zák. za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku. Dle § 211 písm. a) cit. zák. zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část. Dle § 222 odst. 2, 3 cit. zák. zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru. Jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.

15. Žalovaný při jednání soudu dne [datum] navrhl provedení účastnického výslechu žalobce, a to zejména k okolnostem rozvázání pracovního poměru. Soud považoval provedení tohoto důkazu za nadbytečné. Pokud jde o předmět tohoto sporu, jsou tvrzení žalovaného jednoznačná v tom smyslu, že kromě dvou záloh od žalobce žádné další plnění z titulu mzdy či náhrady mzdy neobdržel. Tvrdí-li žalovaný, že mzda byla řádně a včas vyplacena, nese k prokázání tohoto tvrzení důkazní břemeno právě on. Účastnický výslech žalobce by mohl být proveden pouze s jeho souhlasem (viz § 131 odst. 1 o.s.ř.), přičemž žalobce souhlas k provedení svého výslechu k uvedené otázce nedal. Žalobce dal do úvahy provedení svého výslechu v návaznosti na výpověď svědka [příjmení] k okolnostem rozvázání jeho pracovního poměru, a to pouze ve vztahu k uvedené otázce. Okolnosti rozvázání pracovního poměru žalobce jsou však v tomto sporu o mzdu a náhradu mzdy irelevantní.

16. Na základě provedených důkazů soud dospěl ke shodným skutkovým závěrům jako v prvním rozhodnutí. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že s účinností od [datum] vznikl pracovní poměr žalobce u žalovaného. Žalobce se zavázal vykonávat sjednaný druh práce – číšník – v rozsahu 40 hodin týdně. Žalovaný se naopak zavázal platit žalobci za provedenou práci mzdu ve výši [částka] měsíčně. Pracovní poměr skončil dne [datum] v souladu s ust. § 66 odst. 1 zákoníku práce, tj. zrušením ve zkušební době, kdy příslušné právní jednání učinil žalobce. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce po dobu trvání pracovního poměru práci ve sjednaném rozsahu 40 hodin týdně odvedl. Správnost uvedených skutkových závěrů ostatně nezpochybnil ani odvolací soud.

17. Mezi účastníky bylo nadále sporné, jaké částky byly žalobci na mzdě případně dalších plněních spojených s výkonem práce v pracovním poměru zaplaceny. Žalobce sám uznal, že mu na jeho mzdové nároky bylo plněno v rozsahu [částka] a [částka]. Žalobce tyto částky čerpal jako zálohu na mzdu z inkasovaných tržeb, přičemž tak učinil v obou případech po předchozím souhlasu žalovaného. Sporné bylo, zda žalobce od žalovaného na mzdu případně náhradu mzdy obdržel jakékoliv další plnění.

18. Žalovaný od počátku řízení tvrdil, že žalobci mzdu vyplácel v hotovosti. V této souvislosti je nutno opětovně poukázat na skutečnost, že tvrzení žalovaného k tomu, co žalobci na mzdě zaplatil, byla rozporná. V rámci dopisu ze dne [datum] žalovaný tvrdil, že žalobci mzdu vyplácel v hotovosti vždy po odpracování týdenních směn po [částka], celkem tímto způsobem měl zaplatit [částka] (zálohy inkasované žalobcem ve dnech [datum] a [datum] po předchozím souhlasu žalovaného přitom vůbec nejsou zmíněny). Naproti tomu při jednání soudu dne [datum] v rozporu s výše uvedeným žalovaný uváděl, že žalobci vyplácel za 7 směn vždy [částka]. V potvrzení o zaměstnání byly žalovaným uvedeny údaje o výši průměrného výdělku, které jsou s tvrzeními o vyplácených částkách zcela v rozporu.

19. V souladu s pokynem odvolacího soudu zdejší soud provedl výslech svědka [příjmení] [příjmení], který byl v rozhodném období rovněž zaměstnancem žalovaného a vykonával práci kuchaře ve stejné provozovně jako žalobce. Žalobce výpověď jmenovaného svědka obecně hodnotil jako nevěrohodnou. Skutečnost, že svědek nadále je zaměstnancem žalovaného a že k nařízenému jednání přijel společně se žalovaným vozidlem žalovaného, nemůže bez dalšího vést k závěru, že jeho výpověď je nepravdivá. Svědek vypovídal po zákonném poučení o následcích křivé výpovědi. Svědek neuvedl nic, co by bylo v rozporu s jinými důkazy provedenými v tomto řízení (vypovídal pouze v rozporu s tvrzeními žalobce). Dle soudu nelze dovodit, že by výpověď svědka se zřetelem k časovému odstupu od událostí, k nimž vypovídal, byla v nepřiměřené míře přesná či podrobná. Svědek se vyjádřil v tom smyslu, že mu žalovaný mzdu vyplácel vždy řádně, proto také logicky nadále je zaměstnancem žalovaného. Pro rozhodnutí v této věci je významné, že svědek dle své výpovědi byl v několika případech přítomen tomu, kdy žalovaný měl po odpracování směn v rámci konkrétního týdne vyplácet mzdu svým zaměstnancům, mimo jiné i žalobci. Odporuje-li v tomto směru výpověď svědka skutkovému tvrzení žalobce, nelze bez dalšího dovodit, že je nevěrohodná. Výpověď svědka pouze vyvolává pochybnosti o hodnověrnosti skutkových tvrzení žalobce, konkrétně tvrzení, že kromě dvou záloh na mzdu nic dalšího neobdržel. Dlužno však dodat, že po žalobci nelze požadovat, aby prokazoval, že určitá skutečnost nenastala. Aby však výpověď svědka [příjmení] mohla být pro rozhodnutí v této věci relevantní, muselo by z ní vyplývat nejen to, že žalovaný žalobci mzdu v hotovosti vyplácel, ale i to, jaká celková částka byla žalobci uvedeným způsobem vyplacena. V tomto směru však výpověď svědka [příjmení] žádné relevantní poznatky nepřinesla. Svědek výslovně uvedl, že si nevzpomíná, kolikrát při předání mzdy žalobci skutečně byl, a že neví ani výši částek, které byly žalobci předány. Skutečnost, že si svědek [příjmení] nevybavil počet případů, kdy byl při předání mzdy přítomen, ani to, jaké částky byly předány, svědčí dle soudu naopak ve prospěch hodnocení výpovědi jako věrohodné. Fakt, že si dle svědka žalobce v té době nestěžoval na to, že neobdržel mzdu, není sám o sobě důkazem o tom, že mzda řádně a v plném rozsahu vyplácena byla.

20. Jak již bylo uvedeno v původním rozhodnutí, důkazní břemeno k prokázání tvrzení, v jaké výši byla mzda vyplacena, nese žalovaný. Byť tedy lze mít po výslechu svědka [příjmení] pochybnost o tvrzení žalobce, že kromě záloh ve výši [částka] a [částka] nic dalšího neobdržel, není jakýmkoliv věrohodným způsobem prokázáno, jaké částky v hotovosti žalobce případně obdržel.

21. Opětovně je třeba připomenout, že podle článku 8. pracovní smlouvy měla být mzda vyplácena na účet žalobce. V případě, že by bylo tímto způsobem postupováno, byl by žalovaný schopen prokázat, jaké částky žalobci zaplatil. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby postupoval v souladu se smlouvou. Žalovaný nebyl povinen akceptovat požadavek žalobce na týdenní vyplácení mzdy v hotovosti.

22. Důkazní břemeno k prokázání tvrzení o výši finančních prostředků, které byly žalobci zaplaceny, nese žalovaný jako zaměstnavatel, který měl finanční plnění poskytovat. Žalovaný nemá žádné doklady o finančním plnění poskytnutém žalobci, které by byly žalobcem podepsány. To ostatně připustil sám žalovaný při obou jednáních soudu. Zákoník práce neobsahuje ustanovení, které by zaměstnavateli výslovně ukládalo, aby si případné výplaty mzdy v hotovosti nechal ze strany zaměstnanců písemně stvrdit. Dle § 4 zákoníku práce nelze-li použít tento zákon, řídí se pracovněprávní vztahy občanským zákoníkem. Dle § 1949 odst. 1, 2 o. z. přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky. Dlužník může plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň kvitanci. V případě, že žalovaný akceptoval požadavek žalobce na vyplácení mzdy v hotovosti, pak mohl v souladu s citovaným ustanovením § 1949 o.z. podmínit výplatu mzdy vystavením kvitance (v praxi podpisem jakéhokoli potvrzení o tom, že jako mzda byla vyplacena konkrétní částka). Pokud žalovaný mzdu vyplatil, aniž by o tom měl hodnověrný doklad, postupoval v rozporu se zásadou soukromého práva vigilantibus iura skripta sunt (práva náležejí bdělým). Žalovaný svůj postup při jednání soudu dne [datum] odůvodnil tím, že pracovní poměr se žalobcem založil na přátelské bázi. V tomto řízení však nelze než dovodit, že pokud žalovaný nepostupoval dostatečně bděle, musí to jít k jeho tíži.

23. Soud nadále trvá na tom, že argument žalovaného, že by žalobce v případě nevyplácení mezd v pracovním poměru nesetrvával až do [datum] a že by pracovní poměr rozvázal okamžitým zrušením podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, nelze považovat za důkaz o řádném vyplácení mzdy. Rozvázání pracovního poměru zrušením ve zkušební době bylo pro žalobce nejjednodušším způsobem, jak dosáhnout skončení pracovního poměru.

24. Bylo-li v listině, v níž žalobce projevil svoji vůli rozvázat pracovní poměr ve zkušební době, uvedeno, že„ nemá žádné další závazky vůči zaměstnavateli“, tak toto prohlášení nevypovídá nic o tom, že byly vypořádány všechny závazky žalovaného jako zaměstnavatele vůči žalobci.

25. Soud tedy opětovně vycházel ze skutkového závěru, že kromě vyplacení dvou záloh (ve výši [částka] a [částka]) a srážky ze mzdy poukázané exekutorovi ([částka]) nebylo žádné další plnění z titulu mzdy či náhrady mzdy poskytnuté žalobci prokázáno.

26. Sod shledal žalobu důvodnou i ve vztahu k výši požadovaného plnění. Žalovaný v tomto směru namítal, že žalobce požaduje hrubou mzdu bez zohlednění zákonných srážek. Tato námitka však není důvodná. Dle právní úpravy účinné od 1. 1. 1993 lze nároky na mzdu uplatňovat v „ hrubé“ výši. Je věcí plátce daně (pojistného), popřípadě samotného poplatníka (pojištěného), aby v souladu se zákonem splnil své povinnosti při výběru a placení (odvodu) daně (zálohy na daň, pojistného).

27. Soud ve způsobu výpočtu nároku, jak ho provedl žalobce, neshledal pochybení. Žalovaný dle vlastního tvrzení v e-mailu ze dne [datum] měl žalobci za trvání pracovního poměru celkem zaplatit [částka], aniž přitom zohlednil zálohy ve výši [částka], které žalobce se souhlasem žalovaného čerpal z tržeb. Z uvedeného vyplývá, že dle samotného žalovaného činil nárok žalobce minimálně [částka] (bez náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou). Jak navíc konstatoval Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj, žalovaný žalobci nevyplácel příplatek za práci v sobotu a v neděli. Na základě uvedených úvah soud dovozuje, že požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] je v plném rozsahu oprávněný, a to i se zřetelem k tomu, že žalovaný žalobci celkovou částku [částka] poskytl. Soud proto žalobci jím požadovanou částku přiznal. Žalovaný je se zaplacením přisouzené částky v prodlení, a to již od doby skončení pracovního poměru žalobce (viz ust. § 141 odst. 5 zákoníku práce). Žalobce požadoval úrok z prodlení od [datum], když v tento den žalovaného v souladu s ust. § 142a o.s.ř. vyzval k plnění. Soud proto žalobci přiznal od uvedeného dne rovněž požadovaný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci předně přiznal [částka] za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Konkrétně byla přiznána odměna za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření k odporu proti platebnímu rozkazu, účast při jednáních soudu ve dnech [datum], [datum] a [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum]), která z hodnoty předmětu sporu [částka] činí [částka] za úkon (§ 7 vyhlášky), a paušální náhrada hotových výloh za uvedené úkony po 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Za účast při nařízeném jednání soudu dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci na žádost žalovaného, náleží podle § 14 odst. 2 vyhlášky náhrada za promeškaný čas ve výši poloviny mimosmluvní odměny, tj. náhrada [částka], a paušální náhrada [částka]. Dále bylo přiznáno cestovné za použití vozidla k 4 jednáním soudu po [částka], celkem [částka] (trasa [obec] – [obec] a zpět, celkem ujeto ke každému jednání 200 km, průměrná spotřeba 5,93 l [číslo] km, cena nafty [částka], základní náhrada 4,10 Kč/km), a náhrada za čas promeškaný cestami k uvedeným jednáním soudu [částka] (16 půlhodin po [částka]). Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží daň v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka [částka], daň činí [částka]. Na nákladech zastoupení a soudním poplatku tak bylo celkem přiznáno [částka]. Konečně byl samotnému žalobci přiznán ušlý výdělek za dobu promeškanou při jednáních soudu a cestami k těmto jednáním ve výši [částka] (průměrný hrubý výdělek dle potvrzení zaměstnavatele 125 Kč/hod, doba mimo zaměstnání dne [datum] celkem 6 hodin a dne [datum] celkem 5 hodin). Celkově tak bylo žalobci na nákladech řízení přiznáno [částka] Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř