11 C 101/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 68 874,28 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně částky 4 658,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 658,45 Kč od 3. 12. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 460 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 21 755,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 64 215,83 Kč od 3. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 200 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 2 236 Kč.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 68 874,28 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 725463001 uzavřené dne 1. 7. 2025 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO, sídlem se adresa, IČ IČO a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 52 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději do 2. 12. 2025. Úvěr byl žalované vyplacen dne 1. 7. 2025 bezhotovostním převodem na účet žalované č.ú. č. účtu pod VS var. symbol. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám právní předchůdkyně žalobkyně své platební povinnosti nesplnila a úvěr ve sjednané době nevrátila. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy prověřena na základě tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a dlužnických registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI (dokumentací k lustraci žalobkyně nedisponuje) a úvěrové historie. Žalovaná současně stvrdila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v kterékoliv z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho platebních povinností dle úvěrové smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2026.

2. Žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu svým podáním doručeným soudu dne 28. 4. 2026 zčásti zpět, a to co do částky 4 658,45 Kč, s ohledem na úhradu provedenou žalovanou právní předchůdkyni žalobkyně dne 8. 8. 2025 (žalovaná uhradila celkem částku 9 540 Kč, z čehož částka 4 881,55 Kč byla započtena na úrok a dle sdělení žalobkyně nebyla zbývající část ve výši 4 658,45 Kč z důvodu administrativní chyby započtena na jistinu a zohledněna v žalobě.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. K jednání nařízenému na den 18. 6. 2026 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou dle § 49 o. s. ř. dne 25. 5. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru č. 725463001 ze dne 1. 7. 2025 a obchodních podmínek právnická osoba jako nedílné součásti smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že mezi právnická osoba a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 52 000 Kč, který se žalovaná zavávala splácet včetně sjednaného úroku ve výši 112 % ročně jakož i souvisejících poplatků v pravidelných 8 měsíčních splátkách po 9 511,78 Kč vždy ke každému 1. dni v měsíci počínaje 1. 8. 2025, poslední splátka byla splatná ke dni 1. 3. 2026. Z výpisu transakce na běžném účtu ze dne 1. 7. 2025 a potvrzení o transakcích bylo zjištěno, že žalované byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka ve výši 52 000 Kč, která byla žalované vyplacena bezhotovostním převodem na její bankovní účet č.ú. č. účtu pod VS var. symbol. Žalovaná na dluh vyplývající z úvěrové smlouvy uhradila dne 8. 8. 2025 částku 9 540 Kč. Z upomínek ze dne 2. 10. 2025, 1. 11. 2025 a 2. 12. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu, přičemž následně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalované dle smlouvy o úvěru a prodlení žalované s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 2. 12. 2025 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 18. 12. 2024 včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek a z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 bylo zjištěno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 725463001 se stala žalobkyně, žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna a současně jí byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně výhradně z prohlášení žalované ohledně jí dosahovaných příjmů a vynakládaných výdajů, které však nebyly náležitě zkoumány a ověřovány resp. žalobkyně uvedené v řízení neprokázala. Podklady, z nichž by bylo možno přezkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vynaložila náležitou odbornou péči a řádně ověřila majetkové poměry žalované a její schopnost úvěr splácet, soudu předloženy nebyly. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalované úvěr splácet řádnému a komplexnímu zkoumání a ověřování a tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti nebylo v řízení prokázáno. Z uvedených důvodů nelze povinnost právní předchůdkyně žalobkyně danou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně resp. její právní předchůdkyně ověřit úvěruschopnost žalované) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Smlouvou o úvěru sjednaný úrok ve výši 112 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie právní předchůdkyně žalobkyně, která úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu a na situaci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně v řízení požadovala úrok jdoucí do zaplacení toliko v zákonné výši. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Věřitelem pohledávky se s ohledem na platné postoupení stala žalobkyně, přičemž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je právní kvalifikace v řízení uplatněné pohledávky věcí soudu, když na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce/úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání částku 52 000 Kč, žalovaná vrátila celkem částku 9 540 Kč, když v rozsahu částky 4 658,45 Kč včetně zákonného úroku z prodlení k ní náležejícího vzala žalobkyně žalobu v průběhu řízení částečně zpět a soud řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil. Procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by právní předchůdkyni žalobkyně resp. žalobkyni uhradila více, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena. V rozsahu zbývající nevrácené částky ve výši 42 460 Kč vznikl na straně žalované neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat a v této části soud žalobě jako důvodné výrokem II. vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného smluvního úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaná doposud neocitnula v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

8. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pokud jde o tarifní hodnotu pro účely náhrady nákladů řízení, soud za tuto považuje částku 42 460 Kč. Skladba žalobou nárokované částky je přitom zřejmá již z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní spolu s žalobou – v tomto ohledu je zřejmé, že jistinou žalované pohledávky je částka 52 000 Kč, přičemž žalobkyně si již z podkladů jí předaných právní předchůdkyní musela být vědoma toho, že na nárok vyplývající z úvěrové smlouvy žalovaná uhradila dne 8. 8. 2025 (tj. v době termínu splatnosti první splátky dle úvěrové smlouvy) částku 9 560 Kč jak vyplývá č. l. 11 soudního spisu. I kdyby na jistinu byla započtena toliko žalobkyní uváděná částka 4 658,45 Kč, je jistinou částka nedosahující výše 50 000 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Žalobkyně nesprávnou konkretizací jistiny žalované částky a jejím umělým navýšením o smluvní úrok, jehož výše byla výslovně uvedena již v žalobním návrhu, nemůže legitimně docílit navýšení tarifní hodnoty a vzniku nároku na mimosmluvní odměnu dle § 7 advokátního tarifu. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 42 460 Kč (tj. 82% původní jistiny úvěru ve výši 52 000 Kč), neúspěšná (včetně částky, ohledně níž bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby zastaveno, co do částky 9 540 Kč (18 %), tzv. čistý úspěch tak činí 64 %. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobkyní účelně vynaložené náklady tedy sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 600 Kč dle sazebníku soudních poplatků (ohledně přeplatku bylo rozhodnuto samostatným výrokem), mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 5 000 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 64 %, tj. částky 3 200 Kč, splatné k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

9. Žalobkyně na soudním poplatku za řízení uhradila částku 4 836 Kč, ačkoliv měla být podle položky 1 bod 1., písm. b) Sazebníku soudních poplatků (s ohledem na nevydání platebního rozkazu) správně uhrazena částka 2 600 Kč. Žalobkyně tedy uhradila více než činila její poplatková povinnost a soud tak podle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích výrokem V. rozhodnul o vrácení přeplatku soudního poplatku v částce 2 236 Kč.

10. Lhůtu k plnění dle výroku II. soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.