11 C 103/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 40 950,27 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 8 950,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 45 390,38 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 678,38 Kč vzniklým sazbou 57,99 % ročně z částky 39 712 Kč od 16. 10. 2025 do 13. 1. 2026, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 889 Kč k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 950,27 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 164539 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 5. 2025. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Úvěrový rámec byl sjednán do výše 40 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a zavával se jej splácet včetně sjednaného úroku ve výši 57,99 % ročně a poplatků v pravidelných minimálních měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci; ke dni posledního čerpání činila výše minimální měsíční splátky částku 2 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 40 000 Kč. Žalovaný na dluh vyplývající z úvěrové smlouvy uhradil celkem 4 splátky splatné v období 15. 6. 2025 – 15. 9. 2025 po 2 000 Kč, tj. celkem částku 8 000 Kč; splátku splatnou dne 15. 10. 2025 žalovaný již neuhradil. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně po předchozí marných výzvách k úhradě dluhu v souladu se svým smluvním oprávněním úvěr zesplatnila ke dni 21. 1. 2026 a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalovaný byl dále v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k úhradě pohledávky předžalobní upomínkou. Jelikož žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval na dluh ničeho neuhradil, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku na jistině ve výši 39 712 Kč, přičemž nárokuje rovněž příslušenství pohledávky v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 5 678,38 Kč (úrok v sazbě 57,99 % ročně z jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky po dobu dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru), upomínacích nákladů ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 5. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně dále v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy požaduje smluvní pokutu v sazbě 0,1% denně z dlužné částky, a to konkrétně ode dne následujícího po dni plnění dle předžalobní výzvy do dne sepisu žaloby, kdy tuto vyčísluje částkou 238,27 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k získání výpisu transakcí žalovaného využila služeb dvou externích společností (právnická osoba. a právnická osoba.) specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. První z těchto společností poskytuje relevantní bankovní údaje o klientovi, které jsou nezbytné pro následné posouzení jeho úvěruschopnosti. Druhá společnost, zaměřená na pokročilou analýzu těchto dat, aplikuje moderní statistické modely k hodnocení finanční situace a predikci chování klienta v budoucnosti. Žalobkyně za pomocí nástrojů označených společností získává analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což fakticky nahrazuje výpis z bankovního účtu. Klient v rámci fáze vyřizování úvěru sám ve svém online bankovnictví autorizuje sdílení finančních dat mezi bankou klienta a mezi společností právnická osoba., tímto předává strojově čitelná surová data na úrovni banka – poskytovatel služby prostřednictvím specializovaného rozhraní. Žalobkyně na základě uvedeného šetření shledala žalovaného úvěruschopným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 23. 6. 2026 se žalovaný nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou dle § 49 o. s. ř. dne 25. 5. 2026. Soud proto věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru č. 91460977, předsmluvních informací, sazebníku bylo zjištěno, že dne 29. 9. 2021 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru na dobu neurčitou, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 40 000 Kč, roční úrokovou sazbou ve výši 57,99 %. Úvěr byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně, přičemž první čerpání (tranše) bylo ujednáno v částce 40 000 Kč. Žalovaný se zavával se úvěr splácet včetně sjednaného úroku a poplatků v pravidelných minimálních měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, výše minimální splátky činila ke dni uzavření smlouvy částku 2 000 Kč. Žalovaný se současně zavázal vrátit poskytnutý úvěr nejpozději do 72 měsíců od okamžiku posledního čerpání. Ze přílohy č. 1 úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem v částce 45 000 Kč, náklady na bydlení částkou 8 000 Kč, náklady na domácnost částkou 4 000 Kč, finanční závazky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je vyučen, svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost Ze zprávy dále vyplývá, že žalovaný měl být lustrován v registru SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku. Výstup lustrací v uvedených databázích není ke zprávě připojen. Z potvrzení o transakci bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho bankovní účet č.ú. č. účtu, identifikovaný prostřednictvím autorizační platby, dne 28. 5. 2025 zaslána částka 40 000 Kč. Z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 13. 4. 2022 bylo zjištěno, že v důsledku prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve stanovené lhůtě. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 9. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh byla žalovaným uhrazena částka celkem 8 000 Kč (4 splátky po 2 000 Kč). Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 60 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 8 000 Kč. Zůstatek dluhu nebyl uhrazen ani na základě předžalobní výzvy.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 419 občanského zákoníku spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly, jakož i s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyni sice nelze upřít, ževyvinula částečnou snahu ke zjištění majetkové situace žalovaného, žalovaným deklarované příjmy však nebyly řádně ověřeny a zjištěny. Žalobkyně sice při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z částky nižší než žalovaným deklarované, kterou dohledala ve výpisech z účtu žalovaného jako kreditní položky. Nelze však současně přehlédnout, že účet vedený na jméno žalovaného patrně „sdílelo“ více osob, kterým na účet chodila mzda a které si navzájem mezi sebou finanční prostředky mezi jednotlivými účty předávaly. Soud rovněž shledal, že se žalobkyně dostatečným způsobem nevypořádala s otázkou výdajové stránky rozpočtu žalovaného, kterou nepodrobila řádnému zkoumání a ověřování. Ve výpisech z účtu žalovaného nefigurují žádné platby typu nájem, energie apod., v tomto směru tedy žalobkyně vycházela výhradně z prohlášení žalovaného ohledně jím vynakládaných výdajů. Nadto z výpisů z účtu vyplývá, že v období před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný čerpal jiné úvěry od jiných nebankovních poskytovatelů. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů nelze povinnost právní předchůdkyně žalobkyně danou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 40 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 8 000 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 32 000 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny, ohledně smluvní pokuty a co do požadovaného smluvního úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále soud dále s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 32 000 Kč (78 %), neúspěšná co do částky 2 500 Kč (22 %), tzv. čistý úspěch tak činí 56 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu podle § 142a o. s. ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení přitom soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu postoupených dlužných úvěrů žalobami formulářového typu v řadě případů, přičemž skutkové vymezení uplatněných nároků, jakož i jejich právní odůvodnění je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 639 Kč, mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Celkem tak náklady řízení činí částku 4 039 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 22 %, tj. částky 889 Kč, splatné k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)

8. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.