11 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro 57 780 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Řízení se ohledně částky 15 780 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy nejpozději do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se co do částky 12 000 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 57 780 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 11. 10. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným. Na základě uvedené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal dne na účet č.ú. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se na základě uvedené úvěrové smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný měl podle smlouvy o úvěru splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky ani zčásti nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 10. 2. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p.m. za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, nejpozději splatných dne 10. 2. 2024 a dále smluvní pokuty za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do odeslání předžalobní výzvy žalovanému (0,1 % denně z částky 30 000 od 11. 2. 2024 do 20. 7. 2025), v kapitalizované výši 15 780 Kč.Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti o úvěr mj. prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči společnosti. Žalovaný mimo jiné doložil doklad o tom, že mu plyne pravidelný finanční příjem z titulu zaměstnání, kterým je zaměstnavatel , název společnosti, -nástroje, s.r.o., a to minimálně ve výši 33 161 Kč za červen 2023, ve výši 25 855 Kč za červenec 2023 a ve výši 33 847 Kč za srpen 2023.Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , která ji následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 postoupila žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaný byl k úhradě dluhu naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2025.

2. Žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu svým podáním doručeným soudu dne 17. 2. 2026 zčásti zpět, a to co do částky 15 780 Kč (nárok na zaplacení smluvní pokuty).

3. Žalovaný potvrdil, že úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel a úvěr ve výši 30 000 Kč čerpal, přičemž žalobkyni ani jejím právním předchůdkyním z tohoto titulu žádné částky neuhradil. Žalovaný nárok žalobou uplatněný výslovně neuznal, když poukazoval na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a rovněž z důvodu nemravně sjednaného smluvního úroku z úvěru v sazbě 40% měsíčně. Žalovaný dále zpochybnil aktivní legitimaci žalobkyně, neboť ve smlouvě o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . není specifikováno, že by předmětem postoupení měla být případná pohledávka vyplývající z bezdůvodného obohacení. Žalovaný dále poukazoval na skutečnost, že v době uzavření úvěrové smlouvy byl v nepříznivé životní a finanční situaci a ohledem na rozvinutou a neřešenou závislost na kurzových sázkách. V současné době je žalovaný stále zaměstnaný u , název společnosti, -, Anonymizováno, . s obdobným měsíčním příjmem jako v době uzavření úvěrové smlouvy, tedy průměrně měsíčně částka 30 000 Kč. Jeho výdaje jsou představovány nájemným ve výši 10 000 Kč, splátkami rodině z období gamblingu ve výši přibližně 6 000 Kč, na stravu, ošacení a další nezbytné výdaje žalovaný měsíčně vynakládá přibližně částku 6 000 Kč. Aktuálně po ukončení dobrovolné odvykací léčby nesází, peníze investuje do rodiny. Žalovaný navrhnul aby soud, pakliže by žalobě ohledně vrácení jistiny úvěru částky vyhověl, umožnil úhradu ve splátkách s ohledem na jeho současnou finanční situaci.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí ze shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Mezi účastníky řízení je nesporné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Mezi účastníky řízení je dále nesporné, že žalovaný žalobkyni z titulu úvěrové smlouvy neuhradil žádnou částku. Uvedenému shodnému tvrzení odpovídají rovněž zjištění učiněná ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 594 a listin tvořících její nedílnou součást – takto bylo dále zjištěno, že úvěrová smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději ke každému 10. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl sjednán jako revolvingový, tedy s možností opakovaného čerpání. Uvedenému shodnému tvrzení dále odpovídají rovnž zjištění učiněná ze sdělení , právnická osoba, . o majiteli účtu č.ú. , č. účtu, a transakcích realizovaných ve prospěch uvedeného účtu pod VS , var. symbol, dne 11. 10. 2023.Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru u , název společnosti, -nástroje, s.r.o. v částce 30 954 Kč, měsíční výdaje v částce 14 000 Kč. Dále bylo deklarováno, že žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí v nájemní bytě a je svobodný.Z výplatních pásek a žalovaného za období červenec 2023 až září 2023 bylo zjištěno, že žalovaný v uvedených měsících pobíral mzdu od plátce mzdy , název společnosti, -nástroje, s.r.o. ve výši 33 161 Kč za červen 2023, ve výši 25 855 Kč za červenec 2023 a ve výši 33 847 Kč za srpen 2023. Uvedený příjem byl zjištěn rovněž z výpisu z účtu žalovaného č.ú. , č. účtu, za období červenec 2023 až září 2023. Z výpisů z účtu žalovaného za uvedené období bylo dále zjištěno, že žalovaný v období před uzavřením smlouvy o úvěru čerpal úvěry u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a dále vykazují výpisy značnou řadu neidentifikovaných hotovostních transakcí (vklady i výběry), zaúčtování výher z kurzových sázek od , právnická osoba, . a dále zejména v období září 2023 opakované transakce na denní bázi ve prospěch ifortuna.czZ upomínek a oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 10. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledků řádného neplnění platebních povinností žalovaného z titulu smlouvy o úvěru a prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 10. 2. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy č.

594. Z žalovaným předložené lékařské zprávy FN , adresa, vyplývá, že žalovaný byl v době od 18. 3. 2024 do 28. 6. 2024 přijat k dobrovolné odvykací léčbě při patologickém hráčství. Šlo již o druhou odvykací léčbu při recidivě. Ze zprávy mj. vyplývá, že žalovaný byl do dubna 2023 v insolvenci a od té doby mu vznikly dluhy v přibližné výši 450 000 Kč – spojeno s patologickým hráčstvím.Ze statistiky úrokových sazeb spotřebitelských úvěr§ bylo zjištěno, že v období října 2023 činila průměrná výše úrokové sazby nově sjednávaných úvěrů u bankovních institucí a spořitelen 10,01%.Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . žalobkyní dne 2. 6. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní dne 10. 6. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaný byla o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků, jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.Soud dále shledal, že žalobkyni s ohledem na platné postoupení pohledávky svědčí aktivní legitimace v řízení, přičemž v souladu s ustálenou judikaturou (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 19. 10. 2011, sp.zn. 31 Cdo 678/2009, usnesení ze dne 29. 11. 20217, sp.zn. 32 Cdo 2009/2017) je právní kvalifikace v řízení uplatněné pohledávky věcí soudu, přičemž na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce/úvěru.Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze právní předchůdkyni žalobkyně nelze upřít, že vyvinula částečnou snahu ke zjištění majetkové situace žalovaného co do příjmové stránky. Nelze však současně přehlédnout, že se dostatečným způsobem nevypořádala s otázkou výdajové stránky rozpočtu žalovaného, kterou nepodrobila řádnému zkoumání a ověřování. V tomto směru žalobkyně vycházela výhradně ze statistických údajů o životním minimu a prohlášení žalovaného ohledně jím vynakládaných výdajů, a to i přesto, že z žalovaným předložených výpisů z účtu je zřejmé, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy na denní bázi provozoval kurzové sázky a prosázel nemalý finanční obnos (gradující tendence je ostatně patrná už jen z prostého porovnání skladby položek ve výpisu z účtu za červenec 2023 a září 2023). Lze tak uzavřít, že žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů nelze povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40% měsíčně (odpovídající roční sazbě 480%) je požadavek, který se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům, ocitá se za hranou dobrých mravů pro svůj lichevní charakter a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 občanského zákoníku. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 občanského zákoníku, neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu v úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 30 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil a v rozsahu nevrácené částky tak vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem II. vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem III. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem III. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Výrokem I. soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení a obdobný poměr úspěchu a neúspěchu na straně žalobkyně a žalovaného neshledal důvod pro přiznání nákladů řízení žádné z procesních stran.

8. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.Soud umožnil žalovanému dluh uhradit ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, neboť žalovaný v současné době s ohledem na svou finanční situaci není schopen dluh uhradit jednorázově. Splátky v uvedené výši zajistí umoření dlužné pohledávky včetně nákladů řízení v horizontu do 6 měsíců. Soud přitom vycházel z toho, že ekonomická situace žalobkyně nebude takto stanovenými splátkami ohrožena. Soud současně stanovil, v jakém pořadí budou jednotlivé splátky započítávány na jistinu a náklady řízení. Konečně soud rozhodl pro případ, že některá ze splátek nebude uhrazena řádně a včas, o ztrátě výhody splátek pro žalovaného a právu žalobkyně domáhat se jednorázové úhrady zůstatku dluhu.