11 C 189/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 31 618 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 436 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19 182 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 963 Kč od 28.11.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 618 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 9995398002 uzavřené dne 29. 5. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO, sídlem se adresa, IČ IČO a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 21 400 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č.ú. č. účtu, a to v platbách 20 000 Kč dne 29. 5. 2024 a 1 400 Kč dne 1. 7. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory opětovným výzvám právní předchůdkyně žalobkyně své platební povinnosti nesplnil, právní předchůdkyně žalobkyně proto výzvou dne 27. 11. 2024 úvěr zesplatnila, dnem následujícím je žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy prověřena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný podpisem úvěrové smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky, vyjádřil souhlas s tím, aby právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dlužnických registrech (dokumentací k lustraci žalobkyně nedisponuje). Žalovaný současně stvrdil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidována v kterékoliv z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho platebních povinností dle úvěrové smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena. Žalovaný dluh ani navzdory předžalobní výzvě dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.

3. K jednání nařízenému na den 6. 11. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal; předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 13. 10. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru č. 9995398002 ze dne 29. 5. 2024 a obchodních podmínek právnická osoba jako nedílné součásti smlouvy o úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20 000 Kč, roční úrokovou sazbou ve výši 200% ročně, který byl žalovaný oprávněn čerpat vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, a to i opakovaně, kdy v rámci prvního čerpání po uzavření úvěrové smlouvy je žalovanému na jeho bankovní účet převedena částka odpovídající celkové výši úvěru. Žalovaný se zavával úvěr splácet včetně sjednaného úroku, poplatků a smluvních sankcí pravidelnými minimálními měsíčními splátkami splatnými vždy ke každému poslednímu dni každého třicetidenního období počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání, počáteční výše splátky činila částku 4 288 Kč a měnila se dle smluvně ujednaného mechanismu. Z výpisu transakcí ze dne 29. 5. 2024 a 1. 7. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka v celkové výši 21 400 Kč, která byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č.ú. č. účtu dne 29. 5. 2024 (20 000 Kč) a 1. 7. 2024 (1 400 Kč). Z výzvy ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalovaného dle smlouvy o úvěru a prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 27. 11. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 12. 12. 2024 včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek a z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 9995398002 se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh byla žalovaným uhrazena částka celkem 8 964 Kč. V řízení dále nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta celkem částka 21 400 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 8 964 Kč; k úhradě dluhu byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 15. 1. 2025.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, a to z následujících důvodů. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Při hodnocení majetkové situace žalovaného bylo vycházeno mj. žalobkyní tvrzených (a v řízení nedoložených) lustrací v registrech. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly. Z uvedených důvodů tak tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti nebylo v řízení prokázáno, povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ nelze považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 200 % ročně je požadavek, který se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům, ocitá se za hranou dobrých mravů pro svůj lichevní charakter a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 21 400 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 8 964 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 12 436 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (19 182 Kč) než úspěšná (12 436 Kč), na straně více úspěšného žalovaného dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

8. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.