11 C 189/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 31 618 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 436 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19 182 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 963 Kč od 28.11.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 618 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 9995398002 uzavřené dne 29. 5. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem se , adresa, , IČ , IČO, a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 21 400 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č.ú. , č. účtu, , a to v platbách 20 000 Kč dne 29. 5. 2024 a 1 400 Kč dne 1. 7. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory opětovným výzvám právní předchůdkyně žalobkyně své platební povinnosti nesplnil, právní předchůdkyně žalobkyně proto výzvou dne 27. 11. 2024 úvěr zesplatnila, dnem následujícím je žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru.Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy prověřena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný podpisem úvěrové smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky, vyjádřil souhlas s tím, aby právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dlužnických registrech (dokumentací k lustraci žalobkyně nedisponuje). Žalovaný současně stvrdil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidována v kterékoliv z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho platebních povinností dle úvěrové smlouvy.Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena. Žalovaný dluh ani navzdory předžalobní výzvě dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.

3. K jednání nařízenému na den 6. 11. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal; předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 13. 10. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. 9995398002 ze dne 29. 5. 2024 a obchodních podmínek , právnická osoba, jako nedílné součásti smlouvy o úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20 000 Kč, roční úrokovou sazbou ve výši 200% ročně, který byl žalovaný oprávněn čerpat vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, a to i opakovaně, kdy v rámci prvního čerpání po uzavření úvěrové smlouvy je žalovanému na jeho bankovní účet převedena částka odpovídající celkové výši úvěru. Žalovaný se zavával úvěr splácet včetně sjednaného úroku, poplatků a smluvních sankcí pravidelnými minimálními měsíčními splátkami splatnými vždy ke každému poslednímu dni každého třicetidenního období počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání, počáteční výše splátky činila částku 4 288 Kč a měnila se dle smluvně ujednaného mechanismu.Z výpisu transakcí ze dne 29. 5. 2024 a 1. 7. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka v celkové výši 21 400 Kč, která byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č.ú. , č. účtu, dne 29. 5. 2024 (20 000 Kč) a 1. 7. 2024 (1 400 Kč).Z výzvy ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalovaného dle smlouvy o úvěru a prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 27. 11. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní dne 12. 12. 2024 včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek a z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 9995398002 se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh byla žalovaným uhrazena částka celkem 8 964 Kč.V řízení dále nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta celkem částka 21 400 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 8 964 Kč; k úhradě dluhu byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 15. 1. 2025.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, a to z následujících důvodů.Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Při hodnocení majetkové situace žalovaného bylo vycházeno mj. žalobkyní tvrzených (a v řízení nedoložených) lustrací v registrech. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly. Z uvedených důvodů tak tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti nebylo v řízení prokázáno, povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ nelze považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 200 % ročně je požadavek, který se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům, ocitá se za hranou dobrých mravů pro svůj lichevní charakter a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 21 400 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 8 964 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 12 436 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (19 182 Kč) než úspěšná (12 436 Kč), na straně více úspěšného žalovaného dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

8. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.