11 C 202/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B číslo popisné Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro neplatnost darovací smlouvy I. Určuje se, že nemovitosti – stavební parcela č. , hodnota, o výměře 60 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je budova č.p. , číslo popisné, jiná stavba, pozemková parcela č. , číslo popisné, /, Anonymizováno, o výměře 285 m2, druh pozemku ostatní plocha a pozemková parcela č. , číslo popisné, /, Anonymizováno, o výměře 12 m2, druh pozemku ostatní plocha, vše v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, jsou předmětem rozvodem zaniklého společného jmění manželů žalobce a žalované č.

1. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 71 740,90 Kč k rukám zástupce , Jméno advokáta A, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19.9.2024 se domáhal určení, že nemovité věci - stavební parcela č. , hodnota, o výměře 60 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č.p. , číslo popisné, jiná stavba, pozemková parcela č. , číslo popisné, /, Anonymizováno, o výměře 285 m2, druh pozemku ostatní plocha a pozemková parcela č. , číslo popisné, /, Anonymizováno, o výměře 12 m2, druh pozemku ostatní plocha, vše v obci , adresa, a katastrálním , adresa, popsané shora ve výroku I. rozsudku jsou předmětem rozvodem zaniklého společného jmění manželů (dále jen „SJM“) žalobce a prvé žalované. Původním vlastníkem nemovitých věcí byl druhý žalovaný, který se v minulosti dostal do finančních problémů, přičemž k uspokojení pohledávky věřitele byla vedena nedobrovolná dražba. Na základě dražby u dražebníka , právnická osoba, . byly nemovité věci v roce 2010 nabyty do SJM žalobce a prvé žalované, a to zaplacením ceny dosažené vydražením ve výši 400 000 Kč. Cena předmětu dražby byla uhrazena z bankovního účtu vedeného na jméno žalobce, který prvou žalovanou na předmětné dražbě na základě plné moci zastupoval. V katastru nemovitostí byly předmětné nemovité věci následně vlastnicky zaevidovány na prvou žalovanou, to však nic nemění na faktu, že jsou předmětem SJM žalobce a prvé žalované. Druhý žalovaný zůstal v nemovitých věcech tj. v domě ve , Anonymizováno, bydlet, kdy bylo domluveno, že za toto bude žalobci platit symbolické nájemné, což po určitou dobu činil, nájemné platila jeho tehdejší manželka , jméno FO, , a to do doby než se z domu odstěhovala. Prvá žalovaná následně dle zjištění žalobce převedla předmětné nemovité věci bezúplatně na druhého žalovaného, a to na základě darovací smlouvy ze dne 14.3.2022, přičemž tak učinila bez souhlasu a vědomí žalobce. Žalobce se v souladu se zákonnou úpravou vůči oběma žalovaným dovolal neplatnosti darovací smlouvy. Žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť jeho právo, které mu náleží, je ohroženo a hrozí mu újma v podobě trvalého pozbytí vlastnictví k nemovitým věcem, které jsou předmětem SJM. Jelikož jsou nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, nelze bez požadovaného určení docílit změny zápisu v katastru nemovitostí.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a jí uplatněný nárok neuznali. Nesporovali, že v roce 2010 žalovaná vydražila předmětné nemovité věci, které do té doby vlastnil a dlouhodobě užíval druhý žalovaný, stejně tak nesporovali ani důvody vedoucí k dražbě. Nemovité věci se tak po provedené dražbě staly formálně součástí SJM žalobce a prvé žalované. Všichni účastníci řízení se ale tehdy dohodli tak, že prvá žalovaná nemovité věci na své jméno vydraží a druhý žalovaný bude žalobci a prvé žalované cenu zaplacenou v dražbě postupně vracet s tím, že až žalobci a prvé žalované vrátí celou částku zaplacenou v dražbě, budou na něj nemovité věci formou darovací smlouvy převedeny. Po vydražení nemovitých věcí druhý žalovaný v těchto nadále bydlel a často se stýkal i s žalobcem, který za druhým žalovaným a jeho přítelkyní do těchto nemovitostí dojížděl. Druhý žalovaný tak v souladu s dohodou předával prvé žalované v zásadě každý měsíc dle svých možností částky v rozmezí 3.000,- Kč až 5.000,- Kč. Na začátku roku 2022 byly splněny sjednané podmínky pro to, aby nemovité věci byly přepsány formou darovací smlouvy druhému žalovanému. Účastníci se proto dohodli, že se uzavře darovací smlouva, na jejímž základě budou nemovité věci druhému žalovanému převedeny. S žalobcem tento převod oba žalovaní projednávali opakovaně a žalobce s takovým převodem souhlasil, a to i před svědky. Nemovité věci proto po právu náleží druhému žalovanému, neboť byly splněny všechny potřebné podmínky pro platný převod vlastnického práva.

3. Na základě provedeného dokazování soud v řízení dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Mezi účastníky řízení je nesporné, že druhý žalovaný je evidován jako výlučný vlastník předmětných nemovitých věcí - stavební parcely č. , hodnota, o výměře 60 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č.p. , číslo popisné, jiná stavba, pozemkové parcely č. , číslo popisné, /, Anonymizováno, o výměře 285 m2, druh pozemku ostatní plocha a pozemkové parcely č. , číslo popisné, /, Anonymizováno, o výměře 12 m2, druh pozemku ostatní plocha, vše v obci , adresa, a katastrálním , adresa, . Uvedenému odpovídá rovněž k důkazu provedená darovací smlouva ze dne 14.3.2022 a výpis z katastru nemovitostí (LV , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, ).Mezi účastníky řízení je dále nesporné, že předmětné nemovité věci byly dražbou provedenou v roce 2010, konkrétně dne 16.9.2010 nabyty do SJM žalobce a prvé žalované. Uvedenému odpovídají rovněž k důkazu provedené listiny svědčící o průběhu a výsledku dražby předmětných nemovitých věcí, včetně dokladu o úhradě a zdroji finančních prostředků.Z námitky relativní neplatnosti datované dne 2.9.2024 adresované prvé žalované včetně dokladu prokazujícího odeslání zásilky dne 5.9.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalobce se s poukazem na ustanovení § 714 občanského zákoníku dovolal relativní neplatnosti darovací smlouvy uzavřené dne 14.3.2022 mezi prvou žalovanou a druhým žalovaným, na jejímž základě bylo vlastnické právo k předmětný nemovitým věcem bezúplatně převedeno na druhého žalovaného.Z námitky relativní neplatnosti datované dne 2.9.2024 adresované druhému žalovanému včetně dokladu prokazujícího odeslání zásilky dne 5.9.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalobce se s poukazem na ustanovení § 714 občanského zákoníku dovolal relativní neplatnosti darovací smlouvy uzavřené dne 14.3.2022 mezi prvou žalovanou a druhým žalovaným, na jejímž základě bylo vlastnické právo k předmětný nemovitým věcem bezúplatně převedeno na druhého žalovaného.

4. Z výpovědí svědků , jméno FO, , adresa, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, slyšených k důkaznímu návrhu žalovaných směřujícího k prokázání tvrzení žalovaných o existenci souhlasu žalobce s darováním předmětných nemovitých věcí neučinil soud žádná pro věc významná skutková zjištění. Obecně lze ve vztahu ke všem takto navrhovaným svědkům konstatovat, že jde o osoby spřízněné s žalovanými – , jméno FO, je přítelkyně druhého žalovaného, , jméno FO, a , jméno FO, jsou podřízení prvé žalované resp. kamarádi a kolegové druhého žalovaného, , jméno FO, pojí s druhým žalovaným dlouholetý přátelský vztah. To samo o sobě neznamená bez dalšího nevěrohodnost těchto svědků, nicméně k uvedené okolnosti je třeba v rámci hodnocení jimi podaných svědeckých výpovědí a jejich věrohodnosti přihlédnout. Všichni shora jmenovaní svědci shodně vypověděli, že byli přítomni v řadě případů tomu, že druhý žalovaný předával prvé žalované finanční hotovost, a to ať již v bydlišti druhého žalovaného ve , Anonymizováno, , tak v areálu společnosti , Anonymizováno, kde byl druhý žalovaný zaměstnán. Dle jejich vyjádření mělo jít o splátku toho, co Mlezivovi vynaložili na nabytí předmětných nemovitých věcí v dražbě, přičemž současně shodně uvedli, že žalobce měl před nimi prohlásit, že až druhý žalovaný dluh splatí, budou mu nemovitosti převedeny zpět. Soud však líčení svědků o okolnostech provázejících jimi popisované prohlášení žalobce nepovažuje za věrohodné, když z výpovědí jakkoliv neplyne při jaké příležitosti a v jaké souvislosti měl žalobce uvedené prohlášení učinit, z jakého důvodu a za jakých okolností tak učinil zrovna před nimi, když tito neměli s uvedenou problematikou co do činění. Z uvedeného důvodu soud výpovědím výše jmenovaných svědků neuvěřil, a to i s ohledem na další rozporné skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, jak bude níže vyloženo.Soud dále k návrhu obou procesních stran provedl účastnické výslechy žalobce a obou žalovaných, přičemž v této souvislosti je třeba konstatovat, že účastníci řízení v rámci svých výslechů defacto potvrzovali skutečnosti a výroky, které již zazněly v rámci jejich procesních podání a přednesů. Z hlediska objektivity je třeba tyto hodnotit jako takové, jejichž důkazní síla nedosahuje důkazní síly potřebné k prokázání sporné skutečnosti – existence souhlasu žalobce s darováním předmětných nemovitostí druhému žalovanému, a to zejména s ohledem rozporné skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, jak bude dále vyloženo. Soud tak například nepovažuje za věrohodné vysvětlení druhého žalovaného, že o jím tvrzených splátkách částky 400 000 Kč si nevedl žádnou evidenci, a to ani pro vlastní potřebu a přehled, neboť si s matkou důvěřovali. Lze si stěží představit, že by dlužník (kdy v takovémto postavení ve vztahu k žalobci a prvé žalované měl druhý žalovaný dle shodného tvrzení obou žalovaných být) neměl přehled o tom kolik již na dluh zaplatil a kolik k úhradě zbývá, tím spíše pak za situace, kdy důsledkem úplné úhrady dluhu má být pro dlužníka natolik významná skutečnost jako nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem. Uvedené není jakkoliv zmírněno ani skutečností, že jedním z věřitelů je matka dlužníka a poukaz na vzájemnou důvěru tak není dostatečný, tím spíše za situace, kdy vztahy mezi žalobcem a druhým žalovaným byly přinejmenším napjaté. Žalovanými tvrzené splátky částky 400 000 Kč měly být dle jejich vyjádření v rámci účastnických výslechů placeny v období od provedení dražby, tj. od října 2010 do roku 2018 (druhý žalovaný uvedl do července 2018). Vysvětlení žalovaných, že převod nemovitých věcí nebyl realizován již bezprostředně po splnění tvrzené dohodnuté podmínky spočívající v doplacení dluhu proto, že se na převod nemyslelo z důvodu vytížení prvé žalované resp. uvedené nebylo v dané době prioritou a převod se začal řešit až v době, kdy začal žalobce dělat chyby a problémy, soud rovněž nemůže považovat za věrohodné. Nadto se uvedené vyjádření žalovaných ocitá v rozporu se svědeckými výpověďmi , jméno FO, , , jméno FO, a zejména , jméno FO, , dle nichž měly být splátky hrazeny v mj. době, kdy druhý žalovaný pracoval ve Vitescu, když ze sdělení společnosti , právnická osoba, vyplývá, že druhý žalovaný zde byl zaměstnán až od 1.3.2019.Na straně druhé je současně třeba konstatovat, že za věrohodnou nepovažuje soud ani svědkyni , jméno FO, navrhovanou žalobcem k prokázání jeho tvrzení o úhradách nájemného za dům ve , Anonymizováno, . Svědkyně byla manželkou druhého žalovaného mj. v době, kdy byly nemovité věci draženy, přičemž v rámci svědecké výpovědi uvedla, že nájemné za dům ve , Anonymizováno, Svatoňovicích platila v hotovosti k rukám žalobce částkou 3 000 Kč měsíčně po dobu, co v domě bydlela, přičemž takto činila přibližně po dobu 7 – 8 měsíců, asi do května 2011. Ze spisu Okresního soudu v Trutnově 8 C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (mj. i z vyjádření jmenované ze dne 14.2.2011 k žalobě o rozvod manželství, v němž uvádí, že manželství je zcela nefunkční již několik let a je trvale rozvráceno, přičemž jako kontaktní adresu uvádí , Anonymizováno, . , adresa, ) jsou přitom objektivně zjistitelné skutečnosti neslučitelné s obsahem svědecké výpovědi jmenované.Soud neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz sešitem, v němž si žalobce měl evidovat jím tvrzené úhrady nájemného a důkaz žalobcem navrhovaným výpisem z úvěrového účtu, neboť uvedené důkazní návrhy byly učiněny po koncentraci řízení, o níž byli účastníci řízení poučeni.V řízení nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalovaných o tom, že žalobce vyjádřil souhlas s tím, aby nemovité věci náležející do SJM žalobce a prvé žalované byly darovány druhému žalovanému.Východiskem pro rozhodnutí a právní posouzení je tak následující v řízení zjištěný skutkový stav. Žalobce a prvá žalovaná nabyli shora popsané nemovité věci, evidované LV , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, dražbou provedenou dne 16.9.2010 do SJM, přičemž v katastru nemovitostí byla jako vlastník v souladu se zněním nabývacího titulu evidována jen prvá žalovaná. Tato převedla darovací smlouvou ze dne 14.3.2022 vlastnické právo na druhého žalovaného, aniž by byl žalobcem udělen souhlas s touto majetkovou dispozicí resp. souhlas nebyl v řízení prokázán. Žalobce se přípisy ze dne 2.9.2024 vůči oběma žalovaným dovolal neplatnosti darovací smlouvy.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 879/2012 Sb., občanský zákoník.Podle ustanovení § 714 odst. 1 věta prvá, odst. 2 občanského zákoníku v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a jí uplatněný nárok je po právu.V projednávané věci je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť v případě nemovitých věcí evidovaných v katastru nemovitostí by se žalobce jinak než určením vlastnického práva soudním rozhodnutím nedomohl svých práv. V situaci kdy jsou předmětné nemovité věci v katastru nemovitostí vlastnicky evidovány na druhého žalovaného, je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť teprve pravomocný rozsudek deklarující, že nemovité věci jsou předmětem zaniklého SJM zakládá právně relevantní podklad pro jejich následné vypořádání. Jedině cestou žaloby na určení, že předmětné nemovité věci jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů, se tak žalobce může domoci určení vlastnictví k nemovitému majetku, jenž měl být k datu rozvodu manželství ve společném jmění, přičemž ho prvá žalovaná bez jeho souhlasu převedla za trvání manželství na druhého žalovaného.Co se týče platnosti převodní smlouvy, je v obecné rovině nepochybné, že vlastnické právo na nabyvatele přejde i v případě, že smlouvu o převodu nemovité věci, která je součástí SJM, uzavře jen jeden z manželů, evidovaný v katastru nemovitostí jako její výlučný vlastník. To však pouze za předpokladu, že druhý z manželů s takovým jednáním souhlasil, neboť v případě majetkové dispozice s nemovitými věcmi jde bezesporu o jednání v nikoliv běžné záležitosti, která vyžaduje souhlas druhého z manželů. Komentářová literatura přitom dovozuje, že souhlas má být udělen ve vztahu k jednajícímu manželovi. Takový závěr má dle soudu své logické opodstatnění především proto, že utváření smluvní vůle manželů jako osob, které jsou účastny SJM jako nedílného majetkového společenství svého druhu, probíhá právě a výhradně mezi manželi. Pokud jde o formu souhlasu, nestanoví zákon ani závazná judikatura konkrétní formu, a to ani v návaznosti na formu právního jednání, jímž je s předmětem SJM disponováno. Judikatorně bylo dovozeno, že souhlas může být udělen jak před samotným právním jednáním, tak i poté (k případnému zhojení možného důvodu relativní neplatnosti). Není-li souhlas platně dán, dává hmotné právo opomenutému manželu možnost dovolat se neplatnosti takového právního jednání a odvrátit tak zamýšlené následky právního jednání uskutečněného bez jeho souhlasu.Těžištěm dokazování tedy bylo zda žalobce dal v souladu s cit. ustanovením § 714 občanského zákoníku souhlas s tím, aby žalovaná darovala předmětné nemovité věci druhému žalovanému. Soud po zhodnocení všech v řízení provedených důkazů jak samostatně tak v jejich úplnosti a logické souvislosti dospěl k závěru, že souhlas žalobce s uzavřením darovací smlouvy resp. majetkovou dispozicí s předmětem SJM nebyl dán resp. existence takového souhlasu nebyla v řízení nade vší pochybnost prokázána, jak bylo výše uvedeno pod bodem 4 odůvodnění. Soud s ohledem na výsledky provedeného dokazování dále dovodil, že žalobce se platně dovolal neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi prvou žalovanou a druhým žalovaným, na jejímž základě byly předmětné nemovité věci bezúplatně převedeny do výlučného vlastnictví druhého žalovaného. Ze shora uvedených důvodů se tak žalobce jím požadovaného určení domáhá po právu a soud proto žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl.Soudu je z úřední činnosti známo, že manželství žalobce a prvé žalované bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4.11.2024 pod č.j. , spisová značka, , pravomocným ke dni 24.1.2025, proto soud v souladu s tímto zjištěním a návrhem žalobce deklaroval existenci právního stavu ve vztahu k rozvodem zaniklému SJM.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobce měl ve věci plný úspěch a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti žalovaným, kteří ve věci úspěch neměli. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, dále mimosmluvní odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy tarifní hodnota pro úkony právní služby uskutečněné podle úpravy advokátního tarifu účinné do 31.12.2024 činí dle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 advokátního tarifu částku 35 000 Kč (tj. úkon právní služby á 2 500 Kč), tarifní hodnota pro úkony právní služby uskutečněné podle úpravy advokátního tarifu účinné po 1.1.2025 činí dle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 advokátního tarifu částku 113 000 Kč (tj. úkon právní služby á 5 620 Kč). Takto bylo uskutečněno celkem 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení 12.8.2024, námitka relativní neplatnosti – předžalobní výzva 2.9.2024, sepis žaloby 19.9.2024, další porada s klientem před 1 hod 9.12.2024, účast na jednání u soudu dne 17.12.2024 – jednání přes 2 hodiny) a 7 úkonů právní služby po 5 620 Kč (účast na jednání u soudu dne 20.2.2025 – jednání přes 2 hodiny, další porada s klientem přes 1 hod 24.2.2025, účast na jednání u soudu dne 3.4.2025 – jednání přes 2 hodiny, sepis závěrečného návrhu 20.5.2025, účast na jednání u soudu dne 20.5.2025). Předmětem náhrady je dále režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 6x po 300 Kč k úkonům právní služby uskutečněným podle úpravy advokátního tarifu účinné do 31.12.2024 a 7x po 450Kč k úkonům právní služby uskutečněným podle úpravy advokátního tarifu účinné po 1.1.2025. Předmětem náhrady je dále DPH ve výši 21 % z odměny a režijního paušálu ve výši 12 450,90 Kč. Soud nepřiznal žalobci jím požadovanou odměnu + režijní paušál za vyjádření dne 13.1.2025, neboť v rámci uvedeného písemného podání jsou toliko stručně zopakována skutková tvrzení a důkazní návrhy, které zazněly již v rámci ústního jednání dne 17.12.2024. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 71 740,90 Kč, splatnou k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) v zákonné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.