11 C 219/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 67 490,40 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 490,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 490,40 Kč od 26.7.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 217 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 67 490,40 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 25.3.2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, ., (dříve , Anonymizováno, .,) se sídlem , jméno FO, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal dne 25.3.2023 ve výši 45 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod v.s. , var. symbol, a zavázal se jej splatit nejpozději do 25.7.2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, když do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil; v této souvislosti byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně upomínán k úhradě. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti Multitude Bank p.l.c. postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Žalobkyni byla postoupena pohledávka v celkové výši 67 490,40 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 45 000,- Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750,- Kč (3x 250,- Kč) dle čl. 8.1 standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 21 740,40 Kč dle úvěrové smlouvy. Žalovaný před postoupením pohledávky ani po jejím postoupení na dluh ničeho neuhradil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 14.8.2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 16.1.2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do datové schránky postupem dle § 49 odst. 6 o.s.ř. ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. dne 2.12.2024. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek jako nedílné součásti úvěrové smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že mezi společností Multitude Bank p.l.c. jako právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 45 000 Kč.Z transakční historie a výpisu transakce ze dne 25.3.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že úvěr byl žalovaným čerpán ve výši 45 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, .Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , Anonymizováno, . a žalobkyní dne 27.1.2020ve znění dodatku ze dne 18.11.2021 vč. seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně.Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 14.8.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 14.8.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.Žalobkyní navrhovaný důkaz dotazem na banku žalovaného soud neprovedl, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že bankovní účet č. , č. účtu, je bankovním účtem žalovaného. Samotné provedení plateb ve prospěch účtu žalovaného bylo dostatečně prokázáno žalobkyní předloženými výpisy z účtu, tedy činit v tomto ohledu dotaz na banku by bylo nadbytečným.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradil, soud tedy vychází z toho, že na žalovanou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému celkem částku 45 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni doposud ani zčásti nevrátil. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému původním věřitelem oznámena.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků, jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet; splnění této povinnosti dané ZSÚ je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly a nebylo tak možno přezkoumat, zda bylo při posuzování úvěruschopnosti postupováno ve smyslu zákona. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost žalobkyně resp. její právní předchůdkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou, úvěrová smlouva je tak neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 45 000 Kč, z níž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil ničeho a na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající poskytnuté částce, které je povinen žalobkyni jako novému věřiteli vydat.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného příslušenství soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednaných smluv, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 45 000 Kč (67 %), neúspěšná co do částky 6 751 Kč (33 %), tzv. čistý úspěch tak činí 34 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění skutkových tvrzení k úvěruschopnosti a čerpání úvěru, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v návrhu na zahájení řízení. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 700 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 3 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) ve spojení s § 7 advokátního tarifu, mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 1 910 Kč (jednoduchá výzva k plnění) podle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 7 advokátního tarifu, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH 21% z odměny a režijních paušálů ve výši 2 194,50 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 15 344,50 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 34 %, tj. částky 5 217 Kč, splatné k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)

8. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.