11 C 226/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 65 791,58 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 086 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 41 705,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 969,27 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 174,96 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 809,82 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 28 809,82 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 65 791,58 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 779282870 uzavřené dne 20. 4. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o úvěru, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 31 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy a který se zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky v celkové výši 29 061 Kč (smluvní úrok 12,75% z úvěru ve výši 18 828 Kč + poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč + poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 847 Kč + pojištění) v pravidelných 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 771 Kč s tím, že splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 17. 10. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka úvěru byla uhrazena dne 12. 12. 2023; celkem žalovaný ve splátkách uhradil částku 6 914 Kč.Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s účinností ke dni 28. 4. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena. Jelikož žalovaný ani navzdory předžalobní výzvě dluh neuhradil, domáhá se žalobkyně v tomto řízení z titulu úvěrové smlouvy po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 65 791,58 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 28 809,82 Kč, dlužné části poplatku ve výši 21 481,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 500 Kč, kapitalizovaného úroku od 18.10.2024 (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 28.04.2025 ve výši 3.174,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 18.10.2024 do 28.04.2025 ve výši 1.969,27 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28.809,82 Kč od 29.04.2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28.809,82 Kč od 29.04.2025 do zaplacení.Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena s odbornou péčí na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 19. 4. 2023 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“ – v uvedeném případě z výplatních pásek (3/2023, 4/2023). Současně bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 55 318 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet je dostatečná. Podpisem úvěrové smlouvy a zákaznické karty žalovaný mj. potvrdil úplnost a pravdivost údajů, právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod o tomto pochybovat.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.

3. K jednání nařízenému na den 4. 11. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 29. 9. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 20. 4. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 31 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky v celkové výši 29 061 Kč (smluvní úrok 12,75% z úvěru ve výši 18 828 Kč + poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč + poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 847 Kč + pojištění ve výši 2 886 Kč ) v pravidelných 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 771 Kč a poslední splátce ve výši 694 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 68,80 % ročně (nikoliv 12,75% ročně jak tvrdila žalobkyně), RPSN bylo sjednáno ve výši 10 745 % ročně. Poskytnutý úvěr sloužil zčásti (do výše 6 582 Kč) na refinancování úvěru dříve poskytnutého u společnosti , právnická osoba, dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 495837855, zbývající částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti.Z žádosti o úvěr (karta klienta) bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný při uzavření úvěrové smlouvy deklaroval, že je zaměstnán jako dělník u společnosti Expres menu s průměrným čistým měsíčním příjmem v částce 33 908 Kč a další čisté měsíční příjmy domácnosti činí částku 21 410 Kč; odhadované měsíční výdaje žalovaného byly deklarovány částkou 7 000 Kč, interní splátky u , právnická osoba, částkou 4 039 Kč a externí splátky částkou 0 Kč. Žalovaný dále deklaroval, že je vyučen, svobodný a bydlí v nájmu, deklarovaným účelem úvěru bylo refinancování.Z tabulky umoření bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný na dluh z titulu uvedené smlouvy uhradil celkem částku 6 914 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní dne 28. 4. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.Soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalovaný v době bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy čerpal půjčky a úvěry u nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, které následně nesplácel (zejm. smlouva o úvěru u , právnická osoba, ze dne 16. 8. 2022 – úvěr 40 000 Kč, smlouva o úvěru u , právnická osoba, . ze dne 15. 12. 2022 – úvěr 50 000 Kč, smlouva o úvěru u , právnická osoba, ze dne 21. 1. 2023 – úvěr 20 000 Kč, smlouva o úvěru u , právnická osoba, ze dne 17. 4. 2023 – úvěr 15 000 Kč).V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní, když soudu ani po procesním poučení nepředložila žádné relevantní dokumenty, z nichž měly být před uzavřením úvěrové smlouvy ověřeny pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 31 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 6 914 Kč, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.Soud dále dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela výhradně prohlášení žalovaného ohledně jím dosahovaných příjmů a vynakládaných výdajům, v řízení nebylo prokázáno ověření těchto údajů ze strany žalobkyně. Tím spíše za situace, kdy údaje o majetkové situaci žalovaného deklarované v žádosti o úvěr jsou v přímém rozporu se zjištěními soudu učiněnými z úřední činnosti (úvěrová zátěž žalovaného o jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. na výzvu soudu nepředložila žádné doklady a listiny, z nichž byly ověřeny pravidelné měsíční příjmy a pravidelné měsíční výdaje žalovaného; není tedy zřejmé, z jakých podkladů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela a její tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti tak nebylo prokázáno. Z uvedených důvodů nelze povinnost právní předchůdkyně žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouvu lze (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) považovat za absolutně neplatnou rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Úvěrovou smlouvou sjednaný úrok ve výši 68,80 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy dosahuje intenzity zjevného rozporu, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze i z výše uvedeného důvodu považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 31 000 Kč, kterou žalovaný vrátil toliko do výše 6 914 Kč a co do zbývající nevrácené částky ve výši 24 086 Kč na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni jako novému věřiteli vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného smluvního příslušenství soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. Soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (41 705,58 Kč) než úspěšná (24 086 Kč), na straně více úspěšného žalovaného dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

8. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.