11 C 264/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 11 708,24 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 708,24 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 5 264,47 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 708,24 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 25178973 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 19. 11. 2024 elektronicky prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Na základě úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s možností opakovaného a postupného čerpání až do výše úvěrového limitu 7 500 Kč. Žalobkyně podle úvěrové smlouvy poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč, a to dne 19. 11. 2024 bezhotovostním převodem na účet žalované č.ú. , č. účtu, . Žalovaná se na základě smlouvy o úvěru zavázala splácet úvěr včetně smluvního úroku a poplatků za sjednané volitelné služby ve smluvně sjednaných pravidelných denních splátkách počínaje první splátkou splatnou dne 19. 12. 2024, konec kreditního rámce a datum splatnosti celého úvěru byl ujednán na den 13. 5. 2026. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek, a VOP, s jejichž obsahem žalovaná podpisem smlouvy vyslovila souhlas.Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila úvěruschopnost žalované, mj. provedením lustrace žalované ve veřejných databázích ISIR, CEE, NRKI, BRKI a posouzením dokladů poskytnutých žalovanou, přičemž postupovala v souladu s interní metodikou schválenou ČNB. Žalobkyně zjistila informace o žalované (celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti a počet členů s příjmem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem), mj. ověřila výši příjmu žalované v částce 25 000 Kč, která dle žalobkyně umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Ani na základě ostatních zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a žalobkyně žádosti o úvěr vyhověla.Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnila, žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a úvěrovou smlouvu ke dni 21. 3. 2025 vypověděla, o čemž žalovanou téhož dne informovala cestou e-mailu a současně jí vyzvala k úhradě veškerých pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 374,67 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za období od 20. 12. 2024 do 20. 3. 2025 ve výši 69,10 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě se nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému na den 27. 1. 2026 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač jí bylo předvolání spolu s žalobou doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 8. 12. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru a listin tvořících její nedílnou součást (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek, VOP) bylo zjištěno, že dne 19. 12. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně poskytnout žalované úvěr s možností opakovaného a postupného čerpání až do výše úvěrového rámce 7 500 Kč s tím, že doba platnosti kreditního rámce resp. datum konečné splatnosti úvěru bylo ujednáno do 13. 5. 2026. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v denních splátkách po 53,96 Kč v souladu s VOP a předpisem splátek počínaje splátkou splatnou dne 19. 12. 2024, spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně, poplatkem ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru a poplatky za volitelné doplňkové služby s tím, že úvěr byl splatný nejpozději do 13. 5. 2026. RPSN při vyčerpání celého kreditního rámce činí 2 054,60 %. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.Z přehledu vyplacených částek bylo zjištěno, že žalované byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka v celkové výši 5 000 Kč, která jí byla vyplacena bezhotovostním převodem na bankovní účet č.ú. , č. účtu, dne 19. 11. 2024.Z výpisu o ověření úvěruschopnosti včetně identifikovaných příjmů a výpisu z účtu za období 18. 11. 2023 – 18. 11. 2024 pořízeného prostřednictvím aplikace kontomatik bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy deklarovala svůj měsíční příjem částkou 9 837 Kč, příjem ostatních členů domácnosti deklarován nebyl, měsíční výdaje na bydlení byly deklarovány částkou 1 000 Kč, další nezbytné výdaje částkou 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje částkou 1 000 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období 18. 11. 2023 – 18. 11. 2024 pořízeného prostřednictvím aplikace kontomatik bylo mj. zjištěno, že pravidelný měsíční příjem žalované je představován dávkou státní sociální podpory (příspěvek na bydlení) vyplácené úřadem práce částkou 9 837 Kč měsíčně (do dubna 2024 byla dávky vyplácena spolu s rodičovským příspěvkem) Mezi výdaji žalované mj. figurují i platby nájemného částkou 6 500 Kč měsíčně (v posledních měsících před uzavřením smlouvy o úvěru).Z výpovědi smlouvy o úvěru se dne 21. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalované z titulu smlouvy o úvěru a prodlení žalované s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy.Z předžalobní výzvy ze dne 5. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni cokoliv uhradila, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh nebylo žalovanou uhrazeno ničeho.V řízení dále nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalované; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou žalovaná ani zčásti nevrátila, přičemž k úhradě byla naposledy upomenuta předžalobní upomínkou ze dne 5. 8. 2025.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to z následujících důvodů.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila resp. v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, když vycházela při hodnocení majetkové situace žalovaného toliko ze statistického modelu a jí tvrzených (a v řízení nedoložených) lustrací v registrech. Žalobkyně na výzvu soudu předložila výpis z účtu žalované za období 11/2023 – 11/2024 pořízený prostřednictvím aplikace kontomatik, jímž však nelze mít za prokázáno splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, neboť skrze něj není možné v komplexním rozsahu posoudit skutečnou majetkovou situaci žalované, když další důkazy k prokázání svého tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila. Tím spíše za situace, kdy z předloženého výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaná je příjemcem dávky státní sociální podpory a jiný stálý příjem (ze zaměstnaneckého či jiného obdobného poměru) nemá. Částka 9 837 Kč vyplácená žalované jako příspěvek na bydlení stěží může postačovat k pokrytí základních životních potřeb žalované. Z uvedených důvodů tak tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti nebylo v řízení prokázáno, povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nelze považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 1,066 % denně (odpovídající roční sazbě 389 %) je požadavek, který se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům, ocitá se s ohledem na svůj lichevní charakter za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle ustanovení § 580, § 588 občanského zákoníku S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 občanského zákoníku, neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 19. 11. 2024 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 5 000 Kč, kterou žalovaná ani zčásti nevrátila, přičemž v tomto rozsahu vznikl na straně žalované neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni na dluh cokoliv uhradila, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného příslušenství soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaná doposud neocitnula v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (6 308,56 Kč) než úspěšná (5 000 Kč), na straně více úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

8. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalované a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalované neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.