11 C 276/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci navrhovatelky: Jméno navrhovatelky , narozená Datum narození navrhovatelky bytem Anonymizováno v České republice naposledy bytem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro uznání cizího rozhodnutí o osvojení

I. Rozhodnutí o osvojení, vydané Soudem v Epinal (Vosges) ve Francouzské republice dne 18. března 2024 se uznává, pokud jde o účinky osvojení , jméno FO, - , jméno FO, , rozené , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození navrhovatelky, , , datum, , na území České republiky.

II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Navrhovatelka se v projednávané věci domáhala vydání rozhodnutí o uznání rozhodnutí o osvojení vydaného dne 18. března 2024 Soudem v Epinal (Vosges) ve Francouzské republice. K odůvodnění návrhu uvedla, že je státní občankou České republiky a současně je dle vyhlášky Francouzské republiky, složka č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , výpis vyhlášky č. , Anonymizováno, ze dne 15.11.2022, vydané v úředním listu dne 17.11.2022 naturalizovanou občankou Francouzské republiky. Spolu se svou matkou žije ve Francii již od roku 2006, matka navrhovatelky se ve Francii provdala za pana , Anonymizováno, , jméno FO, . Manžel matky navrhovatelku osvojil, navrhovatelka současně přijala též příjmení osvojitele; o prostém osvojení bylo rozhodnuto výše citovaným rozhodnutím soudu v Epinal. Navrhovatelka má v osobních dokladech vystavených v České republice doposud uvedeno toliko své rodné příjmení , jméno FO, a má zájem, aby v dokladech vydaných ve Francouzské republice a České republice byly uvedeny shodné osobní údaje, tedy , jméno FO, - , jméno FO, a aby právní stav na území obou států, jejichž je občankou byl shodný.

2. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených navrhovatelkou, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Z rodného listu navrhovatelky vystaveného v České republice a osvědčení o státním občanství České republiky bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že navrhovatelka je státní občankou České republiky, přičemž toto občanství nabyla narozením dne , Datum narození navrhovatelky, , nar. , datum, a otci , jméno FO, , nar. , datum, .Z rodného listu navrhovatelky vystaveného ve Francouzské republice a výpisu vyhlášky č. , Anonymizováno, ze dne 15.11.2022, vydané v úředním listu dne 17.11.2022 ve Francouzské republice, předložených soudu spolu s překladem do českého jazyka, bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že navrhovatelka je naturalizovanou francouzskou občankou, kdy francouzské státní občanství nabyla vyhláškou o naturalizaci dne 15.11.2022. Z rodného listu navrhovatelky vystaveného ve Francouzské republice bylo dále zjištěno a v řízení prokázáno, že navrhovatelka byla osvojena osvojitelem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , narozeným dne , datum, v Neufchateau (Vosges), manželem matky navrhovatelky, příjmení navrhovatelky zní , jméno FO, - , jméno FO, . O tomto bylo rozhodnuto rozsudkem Soudu v Epinal (Vosges) ve Francouzské republice dne 18.3.2024.Z rozhodnutí o osvojení vydaného Soudem v Epinal (Vosges) ve Francouzské republice dne 18.3.2024 a potvrzení Soudu v Epinal ze dne 3.7.2024, předložených soudu spolu s překladem do českého jazyka, bylo zjištěno a v řízení prokázáno,, že soud v samosprávném městě Epinal na základě návrhu navrhovatelky a osvojitele, za účasti matky navrhovatelky a se souhlasem všech dotčených osob vydal v souladu s příslušnými ustanoveními právních předpisů platných na území Francouzské republiky o prostém osvojení navrhovatelky osvojitelem – manželem matky navrhovatelky. Navrhovatelka jako osvojená osoba připojí ke svému stávajícímu příjmení příjmení osvojitele a bude používat příjmení , jméno FO, – , jméno FO, . Prosté osvojení je platné ode dne podání návrhu - od 11.9.2023. Soud současně nařídil provést zápis o vydaném rozsudku do rejstříku Centrální matriky Ministerstva pro vnější záležitosti se sídlem v Nantes.

3. Soud při rozhodování o věci postupoval podle Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Francouzské republiky o právní́ pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských, rodinných a obchodních, publikované pod č. 83/1985 Sb. (dále jen „smlouva ČR – Francie“), která má podle článku 10 Ústavy České republiky aplikační přednost před národní úpravou danou zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“).Dle článku 19 smlouvy ČR – Francie ustanovení této části se vztahují na uznání a výkon rozhodnutí vydaných soudními orgány obou států ve věcech občanských, rodinných a obchodních. Tato ustanovení se vztahují i na správní řízení, je-li přípustné rozhodnutí správního orgánu přezkoumat soudem.Dle článku 20 smlouvy ČR – Francie rozhodnutí ve věcech sporných i nesporných vydaná soudními orgány na území jednoho z obou smluvních států jsou uznávána jako právoplatná a mají charakter věci pravomocně rozhodnuté na území druhého státu. Rozhodnutí musí k tomuto účelu splňovat tyto podmínky: a) rozhodnutí bylo vydáno soudem příslušným podle právní normy upravující soudní příslušnost ve státě, kde bylo rozhodnutí vydáno; b) rozhodnutí bylo vydáno podle práva použitelného na spor na základě kolizních norem platných ve státě, kde má být rozhodnutí vykonáno; c) rozhodnutí je podle právního řádu státu, kde bylo vydáno ve věcech občanského stavu nebo právní způsobilosti osob, vykonatelné a v ostatních věcech pravomocné; d) účastníci byli řádně předvolání, zastoupeni nebo bylo prohlášeno, že se nedostavili; e) rozhodnutí neobsahuje nic, co by bylo v rozporu s veřejným pořádkem ve státě, kde má být rozhodnutí vykonáno; f) řízení mezi týmiž účastníky o téže věci založené na těch že skutečnostech: - nebylo dříve zahájeno před soudy dožádaného státu, nebo - nebylo předmětem pravomocného rozhodnutí v dožádaném státě, nebo - nebylo předmětem rozhodnutí vydaného v jiném státě, které v dožádaném státě splňuje podmínky pro uznání a má charakter pravomocně rozhodnuté věci.Dle článku 21 smlouvy ČR – Francie řízení o uznání nebo výkon rozhodnutí, jako i podmínky nuceného výkonu se řídí právem dožádaného státu.S ohledem na shora citované ustanovení článku 21 smlouvy ČR – Francie soud v řízení postupoval podle příslušných ustanovení ZMPS upravujících vedení řízení o uznání cizího rozhodnutí.Dle ustanovení § 16 odst. 2, odst. 4 ZMPS cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. Ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.S ohledem na ustanovení článku 20 písm. e) smlouvy ČR – Francie soud zohlednil právní úpravu osvojení zletilého v národním právu, tj. zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).Dle ustanovení § 846 občanského zákoníku zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.Dle ustanovení § 847 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.Dle ustanovení § 851 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. Souhlasí-li s tím osvojitel, může osvojenec před matričním úřadem prohlásit, že bude mít jeho příjmení, popřípadě příjmení podle § 860, jde-li o společného osvojence, nebo prohlásit, že bude osvojitelovo příjmení připojovat k svému příjmení; trvá-li manželství osvojitele a mají-li manželé společné příjmení, vyžaduje se souhlas i druhého manžela.

4. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že návrh je po právu, přičemž zdejší soud je soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci, neboť trvalé bydliště navrhovatelky na území České republiky je na adrese , adresa, , PSČ , adresa, , tedy v obvodu zdejšího soudu.

5. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů má soud za prokázané, že se navrhovatelka se narodil jako občanka České republiky rodičům , jméno FO, a , jméno FO, a v roce 2024 byla osvojena stávajícím manželem matky panem , Anonymizováno, , jméno FO, na základě rozhodnutí soudu v samosprávném městě Epinal ze dne 18.3.2024. Podmínky pro uznání rozhodnutí upravuje platná dvoustranná mezinárodní smlouva, přičemž soud shledal, že tyto jsou beze zbytku naplněny. Co se týče podmínek uvedených článku 21 písm. a) - d) smlouvy ČR – Francie, tyto byly naplněny v řízení před soudem v Epinak. Ohledně podmínky absence rozporu s veřejným pořádkem ve státě uznání resp. výkonu ve smyslu článku 21 písm. e) smlouvy ČR – Francie soud dospěl k závěru, že navrhované uznání rozhodnutí o osvojení se nepříčí veřejnému pořádku v České republice. Definice veřejného pořádku není žádnou právní normou explicitně stanovena, nicméně judikatura dovodila, že veřejný pořádek lze definovat jako normativní systém, na němž je založeno fungování společnosti v daném místě a čase a jenž v sobě zahrnuje ty normy právní, politické, mravní, morální a v některých společnostech i náboženské, které jsou pro fungování dané společnosti nezbytné. Soud tak má za to, že uznání rozhodnutí o osvojení se veřejnému pořádku nepříčí, jelikož se jedná o osvojení zletilé osoby manželem matky, což je řízení upravené i českým právním řádem a jehož základní podmínky jsou dlouhodobě neměnné. Soud současně shledal, že není dána ani překážka věci rozhodnuté ve smyslu článku 21 písm. f) smlouvy ČR – Francie. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uzavřel, že je možné uznat rozhodnutí o osvojení s účinky na území České republiky a rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 16 odst. 4 ZMPS tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 20.2.2025.

6. Pokud jde o náklady řízení, pak v tomto řízení i s ohledem na jeho povahu navrhovatelce žádné náklady, které by mohla uplatnit vůči jinému subjektu, nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že navrhovatelka nemá právo na jejich náhradu (§ 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario).