11 C 278/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 16 585 Kč s příslušenstvím - půjčka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 045 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 734,45 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 16 585 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 585 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 384139286 uzavřené dne 24.2.2010 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované hotovostní úvěr v celkové výši 15 000 Kč, jehož převzetí v místě bydliště žalovaná stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy a který se zavázala splácet spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč v pravidelných 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 465 Kč s tím, že splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 20.4.2011. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka na dluh z titulu úvěrové smlouvy byla uhrazena dne 1.11.2012; na dluh tak byla celkem uhrazena částka ve výši 10 955 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 s účinností ke dni 27.9.2023 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalované řádně oznámena. Žalovaná byla žalobkyní v souladu s § 142a o.s.ř. vyzvána k úhradě pohledávky z titulu úvěrové smlouvy předžalobní upomínkou. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala, domáhá se žalobkyně v tomto řízení z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy po žalované zaplacení celkové dlužné částky 16 585 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 9.033,22 Kč a poplatků ve výši 7.551,78 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 13.734,45 Kč, úroků ve výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 29 184,03 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16.585,00 Kč od 28.09.2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná.

3. K jednání nařízenému na den 11.3.2025 se žalovaná nedostavila, ač jí bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 16.12.2024. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalované.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 24.2.2010 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované v hotovosti v místě jejího bydliště poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč, celkem tedy částku 27 540 Kč, a to v pravidelných 59 týdenních (sedmidenních) splátkách po 465 Kč a poslední splátce ve výši 105 Kč.Z žádosti o úvěr (karta klienta) bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná při uzavření úvěrové smlouvy deklarovala, že je na mateřské dovolené s průměrným čistým měsíčním příjmem od ČSSZ v částce 7 600 Kč a další čisté měsíční příjmy činí částku 2 500 Kč; odhadované měsíční výdaje žalované byly deklarovány částkou celkem 8 525 Kč (nájemné hradí přítel + 200 Kč telefon + 2 325Kč splátky půjček + 6 000 Kč výdaje na domácnost).Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní dne 21.9.2023 vč. seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně.Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna a současně jí byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 30.7.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzvána k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalované, když žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že žalovanou byla uhrazena částka 10 955 Kč..Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě úvěrové smlouvy byly žalované dne 24.2.2010 poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná vrátila částku 10 955 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 s účinností ke dni 27.9.2023, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 29.9.2023 a k úhradě pohledávky následně vyzvána předžalobní výzvou.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (, IBAN, ). Soud vycházel rovněž pramenů práva evropských společenství a jejich eurokonformního výkladu.Dle § 39 , IBAN, Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Dle § 451 odst. 1, 2 , IBAN, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Dle čl. 8 odst. 1 směrnice evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované a při hodnocení její majetkové situace vycházela z žalovanou deklarované výše měsíčních příjmů a výdajů. Žalobkyně na výzvu soudu nepředložila žádné doklady a listiny, z nichž byly ověřeny pravidelné měsíční příjmy a pravidelné měsíční výdaje žalované, není tedy zřejmé, z jakých podkladů její právní předchůdkyně vycházela a jak schopnost žalované úvěr splácet ověřila. Ačkoliv v době, kdy byla úvěrová smlouva uzavírána, nebyla vnitrostátním právem zakotvena povinnost věřitele zkoumat a ověřit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením úvěrové smlouvy a soukromoprávní sankce pro případ nesplnění této povinnosti, platné právo evropských společenství (viz. cit. směrnice) zavedlo princip odpovědného úvěrování a členským státům uložilo povinnost, aby zajistily takovou úpravu v národním právním řádu, přičemž implementační lhůta směrnice byla stanovena do 12.5.2010. Soud tak v souladu s nepřímým účinkem směrnic, který směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby stanoveného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger) a v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, který stanoví, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23 v projednávané věci dovodil, že bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018 jsou tak přiměřeně aplikovatelné rovněž v projednávané věci. Pakliže tak právní předchůdkyně žalobkyně neučinila, je třeba úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou podle cit. ustanovení obecného předpisu (§39 OZ1964) úvěrovou smlouvu, z níž žalobkyně dovozuje svou pohledávku uplatněnou v tomto řízení posoudit jako absolutně neplatnou od samého počátku, pro rozpor s dobrými mravy. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání částku 15 000 Kč, žalovaná vrátila celkem částku 10 955 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 4 045 Kč vznikl na straně žalované neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni uhradila vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I. vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednaných smluv, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaná doposud neocitnula v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (12 540 Kč) než úspěšná (4 045 Kč), na straně více úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

8. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř..