11 C 313/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 20 181,64 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 826,84 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 18 354,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 551,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 584,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 404,08 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 904,08 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 181,64 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5149730 uzavřené dne 6. 8. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr možnost opakovaného čerpání bezúčelového úvěru až do sjednané výše 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného smluvního úroku, sjednaných poplatků a nákladů splácet minimálními měsíční platbami, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byla žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl pro žalovaného dostupný online na účtu Creditea www.creditea.cz, o vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy o úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění, úvěr ke dni 24. 4. 2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému splacení pohledávek vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný úvěr vyčerpal v celkové výši 21 139,84 Kč a za dobu od podpisu smlouvy o úvěru do doby podání žaloby uhradil na dluh z titulu úvěrové smlouvy celkem částku 19 313 Kč.Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 s účinností ke dni 29. 1. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena. Jelikož žalovaný ani navzdory předžalobní výzvě dluh neuhradil, domáhá se žalobkyně v tomto řízení z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 20 181,64 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 904,08 Kč, dlužného poplatku ve výši 500 Kč a dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 4 777,56 Kč, přičemž žalobkyně vedle jistiny požaduje rovněž smluvní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dluh neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy.Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena s odbornou péčí před poskytnutím úvěru prověřena s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného. Z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách byly získány úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a to za dostatečné období. Z uvedených poznatků bylo zjištěno, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 20 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.K jednání nařízenému na den 26. 3. 2026 se žalovaný nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 5. 3. 2026. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek, standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že dne 6. 8. 2021 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu, který byl sjednán částkou 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková sazba byla sjednána ve výši 54 % ročně. Způsob splácení byl sjednán úvěrovými podmínkami tak, žalovaný byl povinen úvěr včetně sjednaného smluvního úroku, sjednaných poplatků a nákladů splácet minimálními měsíční platbou, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, přičemž o výši minimální měsíční splátky byl pravidelně informován smluvně ujednaným způsobem.Z potvrzení o provedení transakcí ze dne 6. 8. 2021, 9. 8. 2021, 11. 8. 2021 a 8. 12. 2021 a denní historie úvěru bylo zjištěno, že žalovaný z titulu smlouvy o úvěru načerpal celkovou částku 21 139,84 Kč.Z denní historie úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný na dluh z titulu úvěrové smlouvy do data postoupení pohledávky uhradil celkem částku 18 313 Kč.Z výzvy k úhradě ze dne 20. 3. 2023 bylo zjištěno, že v důsledku prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě celkové dlužné částky.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní dne 29. 1. 2024 vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, přičemž žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní, když soudu ani po procesním poučení nepředložila žádné relevantní dokumenty, z nichž měly být dle jejího tvrzení před uzavřením smlouvy ověřeny pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 19 313 Kč (18 313 Kč před postoupením pohledávky, 1 000 Kč po postoupení pohledávky).Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši 21 139,84 Kč. Žalovaný vrátila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 19 313 Kč, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025. Pohledávka za žalovaným z titulu uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 29. 1. 2024.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31. 7. 2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Při hodnocení majetkové situace žalovaného bylo vycházeno toliko z žalovaným deklarovaných údajů o výši jeho příjmů a dále mj. žalobkyní tvrzených (a v řízení nedoložených) lustrací v registrech. Podklady, z nichž žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly. Z uvedených důvodů tak tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti nebylo v řízení prokázáno, povinnost danou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nelze považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání částku 21 139,84 Kč, žalovaný vrátil právní předchůdkyni žalobkyně částku 19 313 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 1 826,84 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, ve zbývající části jistiny a co do požadovaného úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jehož se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitl v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (18 354,80 Kč) než úspěšná (1 826,84 Kč), na straně více úspěšného žalovaného dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

7. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.