11 C 328/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 35 480 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Řízení se ohledně částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 15 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 480 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 175931 uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne 2. 1. 2024 elektronicky prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č.ú. , č. účtu, , z něhož byla provedena autorizační platba, přičemž žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , který odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se na základě smlouvy o úvěru zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný měl podle smlouvy o úvěru splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnil, žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 4. 6. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p.m. za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč, nejpozději splatných dne 4. 6. 2024 a dále smluvní pokuty za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do odeslání předžalobní výzvy žalovanému (0,1 % denně z částky 20 000 od 5. 6. 2024 do 14. 6. 2025), v kapitalizované výši 7 480 Kč.Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti o úvěr mj. prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči společnosti.

2. Žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu svým podáním doručeným soudu dne 25. 2. 2026 zčásti zpět, a to co do částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, a to s ohledem na jí tvrzenou úhradu částky 8 000 Kč provedenou žalovaným dne 4. 1. 2026 před zahájením řízení, kdy uvedená částka nebyla z důvodu administrativní chyby zohledněna v žalobě.Žalobkyně dále změnila žalobní tvrzení ohledně výše smluvní pokuty, kdy v žalobě bylo nesprávně uvedeno, že kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 7 480 Kč, ačkoliv správně činí kapitalizovaná výše smluvní pokuty částku 4 500 Kč3. Žalovaný se k podané žalobě se nevyjádřil.

4. K jednání nařízenému na den 9. 4. 2026 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 10.2.2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.

5. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru, identifikace žalovaného a VOP bylo zjištěno, že dne 2. 1. 2024 byla mezi účastníky řízení elektronickou cestou prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 2. 1. 2024 bylo zjištěno, že úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalovanému poskytnut bezhotovostně na jeho bankovní účet č.ú. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .Z výplatních pásek žalovaného za období 9 – 11/2023 bylo zjištěno, že žalovaný v uvedených měsících pobíral mzdu od plátce mzdy , právnická osoba, . ve výši 25 560 Kč – září 2023, 23 232 Kč – říjen 2023, 20 721 Kč – listopad 2023.Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru u , právnická osoba, . v částce 23 171 Kč, měsíční výdaje v částce 6 000 Kč. Dále bylo deklarováno, že žalovaný má základní vzdělání, bydlí v družstevním bytě a je svobodný.Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledků řádného neplnění platebních povinností žalovaného z titulu smlouvy o úvěru a prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 1. 6. 2024.Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh byla žalovaným uhrazena částka celkem 8 000 Kč.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, na který žalovaný uhradil celkem částku 8 000 Kč.Pokud jde o změnu žalobních tvrzení ohledně výše smluvní pokuty, soud kontrolním výpočtem ověřil, že v žalobě byla uvedena částka správně (tj. 0,1% denně z částky 20 000 Kč za období od 5. 6. 2024 do 13. 6. 2025 včetně), nadto žalobkyně v souvislosti se změnou žalobních tvrzení žalobou uplatněný nárok neomezila. Z uvedeného důvodu soud ke změně žalobních tvrzení nepřihlížel.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.Soud dále dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně vyvinula částečnou snahu ke zjištění majetkové situace žalovaného co do příjmové stránky. V tomto směru žalobkyně předložila potvrzení o výplatě mzdy žalovanému za měsíce bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy (9 – 11/2023). Žalobkyně se však dostatečným způsobem nevypořádala s otázkou výdajové stránky rozpočtu žalovaného, kterou nepodrobila řádnému zkoumání a ověřování resp. není zřejmé z jakých podkladů vycházela a k jakým závěrům došla. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů není možno tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti považovat v řízení za prokázané. Úvěrová smlouva je tedy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40% měsíčně (odpovídající roční sazbě 480%) je požadavek, který se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům, ocitá se za hranou dobrých mravů pro svůj lichevní charakter a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 občanského zákoníku. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 občanského zákoníku, neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu v úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 20 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 8 000 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 12 000 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

8. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (23 480 Kč, včetně částky, ohledně níž bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby zastaveno a na tomto zastavení řízení nese procesní zaviněná žalobkyně) než úspěšná (12 000 Kč), na straně více úspěšného žalovaného dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

9. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.