11 C 331/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 51 000 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky 51 000 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 155065 uzavřené dne 28. 2. 2024 elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně mezi žalobkyní a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 50 000 Kč, který byl žalované vyplacen v souladu s čl. 4.

3. úvěrové smlouvy. Úvěr se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky, které byly splatné v měsíčních splátkách po 7 500 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2025. Žalobkyně žalovanou opakovaně bezvýsledně vyzvala k úhradě pohledávky a následně úvěr zesplatnila ke dni 21. 5. 2025 a vyzvala žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, včetně souvisejících upomínacích nákladů a nákladů právního zastoupení.Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity úvěrované učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které tvoří přílohu smluvní dokumentace, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti žalované vyžádala patřičné doklady včetně výpisu z účtu žalované za období 3 měsíců, výplatních pásek za období 3 měsíců a dále provedla lustraci v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS) přičemž podrobně popsala metodiku posuzování úvěruschopnosti, rozhodné faktory a parametry ovlivňující bonitu spotřebitele, jakož i konkrétní výstup procesu posouzení úvěruschopnosti, kdy shledala, že žalovaná je s ohledem na svou finanční situaci a poměr příjmů (v průměrné výši 23 276 Kč za 3 měsíce předcházející uzavření úvěrové smlouvy) a výdajů schopna úvěr splácet.Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne marného uplynutí lhůty k úhradě zesplatněného úvěru a dále upomínacích nákladů ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. 155065 a předsmluvních informací bylo zjištěno, že dne 28. 2. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč do 10 dní ode dne nabytí účinnosti smlouvy na bankovní účet žalované č. ú. , č. účtu, . Smlouva byla sjednána na dobu určitou v trvání 12 měsíců, úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 25 % měsíčně a žalovaná se jej zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách bez umoření jistiny po 7 500 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, přičemž s poslední splátkou úroků byla splatná rovněž poskytnutá jistina úvěru ve výši 50 000 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná k datu konečné splatnosti smlouvy (tj. ke dni 15. 2. 2025) splatit, činila částku 140 000 Kč (tj. 50 000 Kč na jistině, 90 000 Kč na úrocích).Z přílohy č.1 smlouvy - posouzení úvěruschopnosti, výpisů z účtu žalované za období 11/2023 až 1/2024 a výplatních pásek žalované za období 11/2023 – 1/2024 bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru činil částku 21 714 Kč, přičemž z výpisů z účtu bylo současně zjištěno, že žalovaná v období předcházejícím uzavření čerpala úvěry od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (, Anonymizováno, 9 000 Kč, , Anonymizováno, celkem 23 000 Kč, , Anonymizováno, ’, Anonymizováno, , Anonymizováno, 8 000 Kč). Náklady na bydlení byly deklarovány částkou 3 000 Kč měsíčně, pravidelné finanční závazky částkou 2 557 Kč. Z výstupu lustrace registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádný negativní záznam, lustrace ISIR rovněž bez záznamu.Z výpisů transakcí bylo zjištěno, že dne 29. 2. 2024 poukázala žalovaná ve prospěch účtu žalobkyně autorizační platbu ve výši 1 Kč a úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalované vyplacen téhož dne bezhotovostní formou na její bankovní účet č.ú. , č. účtu, uvedený ve smlouvě.Z upomínek ze dne 20. 2. 2025 a 5. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě splátky jistiny úvěru splatné dne 15. 2. 2025 a upomínacích nákladů.Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzvána k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že žalovaná žalobkyni uhradila 12 x 7 500 Kč, tedy celkem částku 90 000 Kč. Uvedené zjištění koresponduje rovněž se zjištěními učiněnými ze zaslaných upomínek.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalované bezhotovostně poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu se sjednaným úrokem ve lhůtě do 12 měsíců, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci částkou 7 500 Kč jdoucí na sjednaný úrok bez umoření jistiny a poslední splátce v celkové výši 57 500 Kč, kdy společně se splátkou úroků měla být zcela zaplacena rovněž jistina poskytnutého úvěru. Žalovaná žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou zaplatila celkem částku 90 000 Kč.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně, a to z následujících důvodů.Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.V dané věci lze mít pochybnosti o řádném splnění povinnosti žalobkyně dané ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména co se týče zjišťování výdajů žalované. Žalobkyně sice na svou zákonem danou povinnost nerezignovala a nelze jí upřít, že vyvinula snahu ke zjištění majetkové situace žalované co do příjmové stránky; žalobkyně předložila výpisy z účtu a potvrzení o výplatě mzdy žalované za 3 měsíce bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně se však dostatečným způsobem nevypořádala s otázkou výdajové stránky rozpočtu žalované, kterou nepodrobila řádnému zkoumání a ověřování. V tomto směru žalobkyně vycházela výhradně ze statistických údajů o životním minimu a prohlášení žalované ohledně výše jí vynakládaných výdajů. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalované úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů nelze povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Soud se ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků, jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, k němuž se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 15 % měsíčně (odpovídající roční sazbě 180 %) se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a je zjevně lichevního charakteru. Koncepce úvěrové smlouvy, kdy každý měsíc přiroste k úvěru úrok ve výši 7 500 Kč, tedy ročně částka 90 000 Kč, která takřka dvojnásobně převyšuje poskytnutou jistinu, není právně přijatelná. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle ustanovení § 580, § 588 občanského zákoníku. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 občanského zákoníku, neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti Současně soud neshledal možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků dle § 577 občanského zákoníku.Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 28. 2. 2024 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, připadá v úvahu toliko vypořádání plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 50 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni částku celkem 90 000 Kč. Na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatně sjednané úvěrové smlouvy by měla naopak žalovaná, která žalobkyni uhradila částku o 40 000 Kč vyšší než kolik od žalobkyně z titulu neplatné úvěrové smlouvy obdržela.Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se v řízení domáhá plnění vyplývajícího z neplatně sjednané smlouvy a nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení dovodil, že žaloba je zcela nedůvodná a proto ji výrokem I. v plném rozsahu zamítnul.

6. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a byla by tak povinna hradit náklady procesně zcela úspěšné žalované. Na straně procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II.