11 C 39/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalované pro 18 915,25 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 915,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 915,25 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 915,25 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 845765001 uzavřené dne 31. 3. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem se , adresa, , IČ , IČO, jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázal splatit nejpozději do 30. 6. 2024. Úvěr byl žalované vyplacen v období od 31. 3. 2023 do 5. 12. 2024 bezhotovostním převodem na účet žalované č.ú. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám právní předchůdkyně žalobkyně své platební povinnosti nesplnila, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a úvěrovou smlouvu ke dni 31. 5. 2024 vypověděla.K procesu ověřování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že žalovaná podpisem úvěrové smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky, vyjádřila souhlas s tím, aby právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dlužnických registrech; žalovaná současně stvrdila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích platebních povinností. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaný byl k úhradě dluhu naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 14. 9. 2024.

2. Žalovaná učinila nesporným uzavření úvěrové smlouvy, čerpání úvěru ve výši 50 000 Kč a úhrady na úvěr v celkové částce 73 362,80 Kč. Žalovaná nárok žalobou uplatněný výslovně neuznala, je přesvědčena o tom, že zaplatila co měla, bohužel v době uzavření úvěrové smlouvy byla v nepříznivé finanční situaci a ocitla se v dluhové pasti. Za pomoci rodiny a svého bratra však již vše doplatila a vyřešila.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. 845765001 ze dne 31. 3. 2023 ve znění postupně uzavíraných dodatků, jimiž byla měněna výše jistiny poskytnutého (resp. dosud nesplaceného) úvěru a podmínky splatnosti, kdy poslední dodatek byl uzavřen dne 30. 12. 2023 a z obchodních podmínek , právnická osoba, bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, jako právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Doba trvání úvěru byla původně ujednána na 12 měsíců dní a úvěr tak byl splatný ke dni 31. 3. 2024. Doba trvání úvěru a jeho splatnost byla měněna postupně uzavíranými dodatky, kdy po naposledy uzavřeném dodatku ze dne 30. 12. 2023 byla doba úvěru ujednána na 6 měsíců a jeho splatnost ke dni 30. 6. 2024 Žalovaná se spolu s úvěrem zavázal uhradit žalobkyni rovněž sjednaný úrok z úvěru, jakož i další platby s úvěrem související. V souvislosti se smluvně ujednanou možností prodloužit splatnost úvěru uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nejméně částku 6 640 Kč, jak vyplývá z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 20.4.2023.Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 73 362,80 Kč – tj. 5 splátek po 7 046,56 Kč, 1 splátku ve výši 7 080 Kč, 1 splátku ve výši 7 050 Kč a dále částky 2 000 Kč, 5 000 Kč a 7 000 Kč (poplatky za prodloužení splatnosti úvěru) a před podáním žaloby dále částku 10 000 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní dne 6.12.2023 vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 845765001 se stala žalobkyně, žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna a současně jí byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované celkem částku 50 000 Kč. Žalovaná na úvěr a dále v souvislosti s opakovaným prodlužováním splatnosti úvěru uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 73 362,80 Kč. Pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni jako novému věřiteli, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované původním věřitelem oznámena.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud dále uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet. Při hodnocení majetkové situace žalovaného bylo vycházeno toliko ze statistického modelu a žalobkyní tvrzených (a v řízení nedoložených) lustrací v registrech. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly. Z uvedených důvodů tak tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti nebylo v řízení prokázáno, povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ nelze považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 110,18 % ročně je požadavek, který se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 29. 8. 2024 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 50 000 Kč. Žalovaná vrátila právní předchůdkyni žalobkyně resp. žalobkyni částku 73 362,80 Kč. Na straně žalované tak žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, když naopak vzniklo na straně žalobkyně, neboť jí žalovaná uhradila o 23 362,80 Kč více než kolik od ní z titulu neplatné úvěrové smlouvy obdržela.Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se v řízení domáhá plnění vyplývajícího z neplatně sjednané smlouvy a nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení dovodil, že žaloba je zcela nedůvodná a proto ji výrokem I. v plném rozsahu zamítnul.

6. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a je tak povinna hradit náklady procesně úspěšné žalované. Náklady žalované jsou přitom představovány paušální náhradou nákladů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. za 1 úkon (účast na soudním jednání dne 9. 10. 2025) ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.. Tyto je žalobkyně povinna zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.