11 C 5/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 23 355 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 6 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 11.5.2023 do zaplacení a co do částky 2 355 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 669 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u soudu dne 7.12.2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 21 000 od 11.5.2023 do zaplacení, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 46867, uzavřené mezi žalovanou jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne 5.1.2024. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na níž žalovaný vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil svou registraci zadáním verifikačního SMS kódu v žádosti o úvěr. Zároveň poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradil ověřovací platbu pod variabilním symbolem odpovídajícím jeho rodnému číslu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytnul žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč, přičemž žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , který odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se na základě smlouvy o úvěru zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný měl podle smlouvy o úvěru splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 4. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnil, žalobkyně tak využila svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 10.5.2023 zesplatnila. Žalovaný byl následně upomenut k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 15.10.2023. Žalobkyně tak učinila předmětem soudního řízení pohledávku celkem 23 355 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč, nejpozději splatných dne 10.5.2023 a dále ze smluvní pokuty za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do odeslání předžalobní výzvy žalovanému (0,1 % denně z částky 21 000 od 11.5.2023 do 15.10.2023), v kapitalizované výši 2 355 Kč.

2. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, přičemž byla současně poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná.Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 29.4.2024, v němž uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru provedla žalobkyně lustraci žalovaného ve veřejných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, posoudila doklady poskytnuté žalovaným a vycházela rovněž z výslovného prohlášení žalovaného, učiněného v souvislosti s registrací žalovaného na webových stránkách žalobkyně a vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, v jehož rámci žalovaný potvrdil, že má pravidelný měsíční příjem, úvěr je schopen splácet a není v prodlení se splácením žádného dluhu vůči třetí osobě a není veden v databázi dlužníků resp. databázi pro tvorbu úvěrové historie. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žalobkyně žádosti o úvěr vyhověla.

3. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem podle ustanovení § 174a odst. 3 ve spojení s ustanovením § 173 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému.

4. K jednání dne 14.5.2024 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky postupem dle § 49 odst. 6 o. s. ř. ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. dne 19.4.2024. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil.

5. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní – žádostí o spotřebitelský úvěr č. 46867, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 46867 ze dne 5.1.2023, , právnická osoba, podmínkami , Anonymizováno, .cz, výpisy z účtů žalovaného za období srpen 2022 až prosinec 2022, potvrzeními o platbách ze dne 5.1.2023, zesplatněním spotřebitelského úvěru č. 46867 ze dne 7.5.2023 a předžalobní výzvou ze dne 15.10.2023 včetně podacího lístku, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Dne 5.1.2023 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného dne 5.1.2023 úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 4. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu.K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Učinila tak jednak lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, jednak posouzením dokladů poskytnutých žalovaným a vycházela rovněž z výslovného prohlášení žalovaného, učiněného v souvislosti s registrací žalovaného na webových stránkách žalobkyně a vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, v jehož rámci žalovaný potvrdil, že má pravidelný měsíční příjem, úvěr je schopen splácet a není v prodlení se splácením žádného dluhu vůči třetí osobě a není veden v databázi dlužníků resp. databázi pro tvorbu úvěrové historie. Žalobkyně dále tvrdí, že pro účely posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet provedla výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného s procentuálním vyjádřením vrácené částky z titulu úvěrové smlouvy a zohledněním rezervy odpovídající minimálně životnímu minimu, způsobem blíže popsaným ve vyjádření žalobkyně ze dne 29.4.2024.Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil, žalobkyně tedy využila svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a přípisem ze dne 7.5.2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy v celkové výši 43 618 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr provedl jakoukoliv platbu, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela uhrazena. Žalobkyně dále k plnění upomenula dne 15.10.2023 před podáním žaloby.

6. Žalobkyně se k jednání dne 14.5.2024 nedostavila, proto nemohla být mj. poučena o tom, že soud nemá z provedených důkazů za to, že před uzavřením smlouvy mezi účastníky byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.

7. Dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 421 odst. 1 o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč, která byla žalovanému téhož dne převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaná v postavení spotřebitele.Soud dovodil, že ze strany žalobkyně nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Tvrzení žalobkyně vztahující se k posouzení úvěruschopnosti jsou značně obecného rázu a nebyla postačující k tomu, aby z nich soud učinil odpovídající skutková zjištění vztahující se k posouzení úvěruschopnost. Nadto žalobkyně k těmto svým tvrzením ani neoznačila patřičné důkazy (tedy výpisy z lustrací, dále jí deklarovaný konkrétní výpočet zahrnující konkrétní částky vycházející z konkrétní zjištěné majetkové situace žalovaného, a to jak co do stránky příjmové, tak do stránky výdajové). Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného resp. že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Nic na tom nemění fakt, že z žalobkyní doložených výpisů z účtu žalovaného vyplývají poměrně vysoké měsíční obraty (je zřejmé, že žalovaný využíval účet ke svému podnikání), nicméně celková suma debetních transakcí ve šech případech vyjma jednoho převyšuje celkovou sumu kreditních transakcí, tedy celková bilance je záporná, nadto je z výpisů zřejmé, že žalovaný z účtu prováděl další verifikační platby.S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že právní žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. , spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Tak tomu bylo v případě žalované. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci , spisová značka, , kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřovala konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob žijících s ním ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům. S tím koresponduje fakt, že žalovaný vůbec nezačal úvěr splácet.Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 10. 5. 2023 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

9. Soud dále nad rámec shora uvedeného dospěl po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako neplatnou rovněž z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40% měsíčně (odpovídající roční sazbě 480%) a RPSN ve výši 5577,52% jsou požadavky, které se zcela zjevně vymykají běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitají se hrubě za hranou dobrých mravů a jsou zjevně lichevního charakteru. Koncepce úvěrové smlouvy jako jakéhosi „perpetum mobile“, kdy každý měsíc přiroste k úvěru úrok ve výši 6 000 Kč, ročně 72 000 Kč, tedy částka, která takřka pětinásobně převyšuje poskytnutou jistinu, není právně přijatelná. Dle soudu není možné připustit, aby žalovanému byl dne 5.1.2023 poskytnut úvěr ve faktické výši 15 000 Kč a dne 7.5.2023 (zesplatňující dopis) bylo podle smlouvy nárokováno 43 618 Kč. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok toliko za jeden měsíc. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobkyní. Takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.

10. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat.Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 15 000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný netvrdil a neprokázal, že by něco zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal na 1 měsíc od právní moci rozsudku a žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 000 Kč ve výše uvedené lhůtě.Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky jdoucí nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 15 000 Kč (64 % ze žalované částky), neúspěšná byla co do částky 8 355 Kč (36 % ze žalované částky). Tzv. čistý úspěch žalobce tak činí 28 %. Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 935 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 300 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 1.200 Kč. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v žalobě. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z částky 1.200 Kč, tj. 252 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení účelně vynaložil částku 2 387 Kč, ze které má nárok na náhradu ve výši 28 %, tj. 669 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 669 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. , adresa, k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na výši přiznané náhrady a nečinnost žalovaného, který neuvedl důvody pro lhůtu delší, stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.