11 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované pro 27 749,29 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy nejpozději do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 21 349,29 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 715,27 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 075,01 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 642,08 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem 12,75 % ročně z částky 11 642,08 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 27 749,29 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 690658367 uzavřené dne 2. 9. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO, se sídlem adresa a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o úvěru, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 15 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti žalovaná stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy a který se zavázala splácet spolu se sjednaným poplatkem v celkové výši 13 878 Kč (smluvní úrok z úvěru v sazbě 12,75 % ročně kapitalizovaný na dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč + poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč + poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč + pojištění) v pravidelných 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 556 Kč s tím, že splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na 31. 8. 2024. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na úvěr byla uhrazena částka 8 600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností ke dni 21. 10. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalované řádně oznámena. Jelikož žalovaná ani navzdory předžalobní výzvě dluh neuhradila, domáhá se žalobkyně v tomto řízení z titulu úvěrové smlouvy po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 27749,29 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 642,08 Kč, dlužné části poplatku ve výši 8607,21 Kč, kapitalizovaného úroku od 1. 9. 2024 (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 21. 10. 2025 ve výši 2 075,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 1. 9. 2024 do 21. 10. 2025 ve výši 1 715,27 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 642,08 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 642,08 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Úvěruschopnost žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena s odbornou péčí na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“ – žalovanou byly konkrétně předloženy výplatní pásky za 6/2023 – 7/2023 a dohoda o provedení práce ze dne 1. 2. 2023. Současně bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na žalovanou sdělené informace a jí předložené doklady dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Podpisem úvěrové smlouvy a zákaznické karty žalovaná mj. potvrdila úplnost a pravdivost údajů, právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod o tomto pochybovat.

2. Žalovaná potvrdila a učinila nesporným, že úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela a úvěr ve výši 15 000 Kč čerpala, přičemž žalobkyni z tohoto titulu uhradila částku uvedenou v žalobě, tedy celkem částku 8 600 Kč. Žalovaný nárok žalobou uplatněný výslovně neuznala, přičemž k okolnostem uzavření smlouvy dále uvedla, že si úvěr brala v době kdy žila s bývalým přítelem a řešila jeho dluhy. Žalovaná je aktuálně na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek a dále má brigádu jako přivýdělek. Její celkový měsíční příjem činí přibližně částku 20 000 Kč. Pokud by soud posoudil žalobou uplatněný nárok jako důvodný resp. zčásti důvodný, byla by schopna hradit splátky po 1 500 Kč.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí ze shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky řízení je nesporné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Uvedenému shodnému tvrzení odpovídají rovněž zjištění učiněná ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 9. 2023, smluvních podmínek smlouvy o úvěru, z nichž bylo dále zjištěno, že žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu se sjednaným poplatkem v celkové výši 13 878 Kč (smluvní úrok z úvěru ve výši 7 457 Kč + poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč + poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč + pojistné za sjednanou dobu pojištění schopnosti splácet ve výši 1 924 Kč), celkem tedy částku 28 878 Kč, v pravidelných 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 556 Kč s tím, že výše poslední splátky činí částku 522 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně (nikoliv 12,75 % ročně jak tvrdila žalobkyně). Z dokumentace k úvěruschopnosti žalované (karta klienta, výplatní pásky za 6/2023 – 7/2023, pracovní smlouva ze dne 1. 2. 2023) bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy deklarovala svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru u společnosti Anonymizováno. v částce 19 990 Kč, další čisté měsíční příjmy domácnosti byly deklarovány částkou 23 600 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované byly deklarovány částkou 5 000 Kč, interní splátky u právnická osoba částkou 0 Kč a externí splátky částkou 0 Kč. Žalovaná dále deklarovala, že má základní vzdělání, je svobodná a žije s rodiči, má jednu vyživovací povinnost. Deklarovaným účelem úvěru byly neočekávané výdaje. Z dohody o provedení práce ze dne 1. 2. 2023 dále vyplývá, že žalovaná vykonává od 1. 2. 2023 do 31. 12. 2023 pro Anonymizováno Anonymizováno. práci jako skladnice s výdělkem ve výši 110 Kč hrubého za každou odpracovanou hodinu, dle výplatních pásek žalovaná obdržela od zaměstnavatele za měsíc červen 2023 mzdu ve výši 19 990 Kč, za měsíc červenec 2023 mzdu ve výši 19 990 Kč. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na dluh z titulu úvěrové smlouvy uhradila celkem částku 8 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 21. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna a současně jí byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni resp. její právní předchůdkyni uhradila z titulu úvěrové smlouvy jakoukoliv částku, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 15 000 Kč, kterou žalovaná vrátila do výše 8 600 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která žalovanou vyzvala k úhradě předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud dále dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyni sice nelze upřít, že vyvinula částečnou snahu ke zjištění majetkové situace žalované co do příjmové stránky, když předložila výplatní pásky stvrzující výplatu mzdy žalované za měsíce předcházející uzavření úvěrové smlouvy (6/2023 – 7/2023), další žalovanou deklarované příjmy domácnosti však nebyly jakkoliv ověřeny. Nelze současně přehlédnout, že se právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nevypořádala s otázkou výdajové stránky rozpočtu žalované, kterou nepodrobila řádnému zkoumání a ověřování. V tomto směru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela výhradně z prohlášení žalované ohledně jí vynakládaných výdajů, které však ani zdaleka nemohou odpovídat nezbytným měsíčním výdajům na stravu a normativním nákladům na bydlení, tím spíše za situace, kdy žalovaná má 1 vyživovací povinnost. Reálné výdaje žalované nebyly řádně zkoumány resp. žalobkyně uvedené v řízení neprokázala. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalované úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. žalobkyně splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů nelze povinnost právní předchůdkyně žalobkyně danou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně resp. její právní předchůdkyně ověřit úvěruschopnost žalované) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Smlouvou o úvěru sjednaný úrok ve výši 86 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie právní předchůdkyně žalobkyně, která úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu a na situaci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně v řízení požadovala úrok jdoucí do zaplacení toliko v zákonné výši. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 15 000 Kč, kterou žalovaná vrátila do výše 8 600 Kč. V rozsahu zbývající nevrácené částky ve výši 6 400 Kč vznikl na straně žalované neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Věřitelem pohledávky se s ohledem na platné postoupení stala žalobkyně, přičemž v souladu s ustálenou judikaturou je právní kvalifikace v řízení uplatněné pohledávky věcí soudu, když na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce/úvěru. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného smluvního úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaná doposud neocitnula v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud umožnil žalované dluh uhradit ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, neboť žalovaná v současné době s ohledem na svou finanční situaci není schopna dluh uhradit jednorázově. Splátky v uvedené výši zajistí umoření dlužné pohledávky v horizontu do 5 měsíců. Soud vycházel z toho, že ekonomická situace žalobkyně nebude takto stanovenými splátkami ohrožena. Soud současně rozhodl pro případ, že některá ze splátek nebude uhrazena řádně a včas, o ztrátě výhody splátek pro žalovanou a právu žalobkyně domáhat se jednorázové úhrady zůstatku dluhu.

7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (21 349,29 Kč) než úspěšná (6 400 Kč), na straně více úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.