11 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 11 120,54 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 700 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 9 420,54 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 649,81 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 816,73 Kč, zákonným úrokem z prodlení výši 12,75 % ročně z částky 3 988,58 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 3 988,58 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 120,54 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 779283514 uzavřené dne 20. 4. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO, se sídlem adresa a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o úvěru, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 6 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy a který se zavázal splácet spolu se sjednaným poplatkem v celkové výši 6 635 Kč (smluvní úrok z úvěru v sazbě 12,75 % ročně kapitalizovaný na dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 825 Kč + poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč + poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 310 Kč) v pravidelných 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 195 Kč s tím, že splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 18. 7. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka úvěru byla uhrazena dne 23. 8. 2023, celkem byla na uhrazena částka 4 300 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností ke dni 21. 10. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena. Jelikož žalovaný ani navzdory předžalobní výzvě dluh neuhradil, domáhá se žalobkyně v tomto řízení z titulu úvěrové smlouvy po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11 120,54 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 3 988,58 Kč, dlužné části poplatku ve výši 4 131,96 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, kapitalizovaného úroku od 19. 7. 2024 (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 21. 10. 2025 ve výši 816,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 19. 7. 2024 do 21. 10. 2025 ve výši 649,81 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 988,58 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 988,58 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena s odbornou péčí na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“ – konkrétně žalovaný předložil výplatní pásku za měsíc březen 2023 a pracovní smlouvu ze dne 17. 3. 2023. Současně bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na žalovaným sdělené informace a jím předložené doklady dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Podpisem úvěrové smlouvy a zákaznické karty žalovaný mj. potvrdil úplnost a pravdivost údajů, právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod o tomto pochybovat.

2. Žalovaný se k podané žalobě se nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 16. 6. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle § 49 o. s. ř. dne 25. 5. 2026. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru a smluvních podmínek smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne 27. 3. 2023 byla mezi společností právnická osoba a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným poplatkem v celkové výši 6 635 Kč (smluvní úrok z úvěru ve výši 3 825 Kč + poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč + poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 310 Kč), celkem tedy částku 12 635 Kč, v pravidelných 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 195 Kč a poslední splátce ve výši 155 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně (nikoliv 12,75 % ročně jak tvrdila žalobkyně). Z dokumentace k úvěruschopnosti žalovaného (karta klienta, výplatní páska za 3/2023, pracovní smlouva ze dne 17. 3. 2023) bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru u společnosti právnická osoba. v částce 7 933 Kč, další čisté měsíční příjmy domácnosti byly deklarovány částkou 22 410 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly deklarovány částkou 3 000 Kč, interní splátky u právnická osoba částkou 0 Kč a externí splátky částkou 0 Kč. Žalovaný dále deklaroval, že je vyučen, je svobodný a bydlí v nájmu, deklarovaným účelem úvěru byly neočekávané výdaje. Z pracovní smlouvy a dohody o mzdě ze dne 17. 3. 2023 dále vyplývá, že žalovaný je od 17. 3. 2023 zaměstnán jako manipulační dělník u právnická osoba. se mzdou ve výši 18 500 Kč, případnými příplatky do výše 6 000 Kč, dle výplatní pásky žalovaný obdržel od zaměstnavatele za měsíc březen 2023 mzdu ve výši 7 933 Kč. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na dluh z titulu úvěrové smlouvy uhradil celkem částku 4 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 21. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni resp. její právní předchůdkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh byla žalovaným uhrazena částka celkem 4 300 Kč. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 6 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 4 300 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která žalovaného vyzvala k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud dále dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyni sice nelze upřít, že vyvinula částečnou snahu ke zjištění majetkové situace žalovaného co do příjmové stránky, když předložila výplatní pásky stvrzující výplatu mzdy žalovanému za měsíc bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy (3/2023), další žalovaným deklarované příjmy domácnosti však nebyly jakkoliv ověřeny. Nelze současně přehlédnout, že se právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nevypořádala s otázkou výdajové stránky rozpočtu žalovaného, kterou nepodrobila řádnému zkoumání a ověřování. V tomto směru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela výhradně z prohlášení žalovaného ohledně jím vynakládaných výdajů, které však ani zdaleka nemohou odpovídat nezbytným měsíčním výdajům na stravu a normativním nákladům na bydlení. Nadto již z žalovaným předložené výplatní pásky je zřejmé, že žalovanému jsou ze mzdy strhávány 2 přednostní pohledávky a 1 pohledávka exekučně. Reálné výdaje žalovaného nebyly řádně zkoumány resp. žalobkyně uvedené v řízení neprokázala. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. žalobkyně splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů nelze povinnost právní předchůdkyně žalobkyně danou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně resp. její právní předchůdkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Smlouvou o úvěru sjednaný úrok ve výši 86 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie právní předchůdkyně žalobkyně, která úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu a na situaci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně v řízení požadovala úrok jdoucí do zaplacení toliko v zákonné výši. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 6 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 4 300 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 1 700 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni resp. její právní předchůdkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena. Věřitelem pohledávky se s ohledem na platné postoupení stala žalobkyně, přičemž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je právní kvalifikace v řízení uplatněné pohledávky věcí soudu, když na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce/úvěru. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny, ohledně smluvní pokuty a co do požadovaného smluvního úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (9 420,54 Kč) než úspěšná (1 700 Kč), na straně více úspěšného žalovaného dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

7. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení jeho aktuálních majetkových poměrů neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.