11 C 68/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 95 133,73 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 58 133,73 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 480,51 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 443,44 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 45 517,16 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 45 517,16 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 95 133,73 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 535447239 uzavřené dne 14. 12. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO, se sídlem adresa a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o úvěru, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 49 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti žalovaná stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy a který se zavázala splácet spolu se sjednaným poplatkem v celkové výši 62 282 Kč (smluvní úrok z úvěru v sazbě 12,75 % ročně kapitalizovaný na dobu řádného trvání smlouvy ve výši 47 241 Kč + poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč + poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč + pojištění) v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 5 300 Kč s tím, že splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 14. 9. 2024. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na úvěr bylo uhrazeno celkem 12 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností ke dni 21. 10. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalované řádně oznámena. Jelikož žalovaná ani navzdory předžalobní výzvě dluh neuhradila, domáhá se žalobkyně v tomto řízení z titulu úvěrové smlouvy po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 95 133,73 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 45 517,16 Kč, dlužné části poplatku ve výši 49 616,57 Kč, kapitalizovaného úroku od 15. 9. 2024 (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 21. 10. 2025 ve výši 8 443,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 15. 9. 2024 do 21. 10. 2025 ve výši 6 480,51 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 45 517,16 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 45 517,16 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Úvěruschopnost žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena s odbornou péčí na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Současně bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na žalovanou sdělené informace a jí předložené doklady dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Podpisem úvěrové smlouvy a zákaznické karty žalovaná mj. potvrdila úplnost a pravdivost údajů, právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod o tomto pochybovat.

2. Žalovaná se k podané žalobě se nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 16. 6. 2026 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání spolu s žalobou doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou dle § 49 o. s. ř. dne 12. 5. 2026. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalované.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru, smluvních podmínek smlouvy o úvěru a zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že dne 14. 12. 2022 byla mezi společností právnická osoba a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované v hotovosti při uzavření smlouvy poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným poplatkem v celkové výši 62 282 Kč (smluvní úrok z úvěru ve výši 47 241 Kč + poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč + poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč + pojistné za sjednanou dobu pojištění schopnosti splácet ve výši 3 339 Kč), celkem tedy částku 111 282 Kč, v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 5 300 Kč s tím, že výše poslední splátky činí částku 5 282 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně (nikoliv 12,75 % ročně jak tvrdila žalobkyně). Z dokumentace k úvěruschopnosti žalované (karta klienta) bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy deklarovala svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru u společnosti Anonymizováno Anonymizováno s.r.o. v částce 20 468 Kč, další čisté měsíční příjmy domácnosti byly deklarovány částkou 22 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované byly deklarovány částkou 4 000 Kč, interní splátky u právnická osoba částkou 0 Kč a externí splátky částkou 0 Kč. Žalovaná dále deklarovala, že má základní vzdělání, je svobodná a bydlí v nájmu, deklarovaným účelem úvěru byly neočekávané výdaje. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na dluh z titulu úvěrové smlouvy uhradila celkem částku 12 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 21. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna a současně jí byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni resp. její právní předchůdkyni uhradila z titulu úvěrové smlouvy jakoukoliv částku, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 49 000 Kč, kterou žalovaná vrátila do výše 12 000 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která žalovanou vyzvala k úhradě předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně výhradně z prohlášení žalované ohledně jí dosahovaných příjmů a vynakládaných výdajů, které však nebyly náležitě zkoumány a ověřovány resp. žalobkyně uvedené v řízení neprokázala. Podklady, z nichž by bylo možno přezkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vynaložila náležitou odbornou péči a řádně ověřila majetkové poměry žalované a její schopnost úvěr splácet, soudu ani přes procesní poučení předloženy nebyly. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalované úvěr splácet řádnému a komplexnímu zkoumání a ověřování a tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti nebylo v řízení prokázáno. Z uvedených důvodů nelze povinnost právní předchůdkyně žalobkyně danou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně resp. její právní předchůdkyně ověřit úvěruschopnost žalované) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Smlouvou o úvěru sjednaný úrok ve výši 86 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie právní předchůdkyně žalobkyně, která úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu a na situaci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně v řízení požadovala úrok jdoucí do zaplacení toliko v zákonné výši. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 49 000 Kč, kterou žalovaná vrátila do výše 12 000 Kč. V rozsahu zbývající nevrácené částky ve výši 37 000 Kč vznikl na straně žalované neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni resp. její právní předchůdkyni uhradila vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena. Věřitelem pohledávky se s ohledem na platné postoupení stala žalobkyně, přičemž v souladu s ustálenou judikaturou je právní kvalifikace v řízení uplatněné pohledávky věcí soudu, když na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce/úvěru. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného smluvního úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaná doposud neocitnula v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (58 133,73 Kč) než úspěšná (37 000 Kč), na straně více úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

7. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalované a s tím související nemožnost posouzení jejích aktuálních majetkových poměrů neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.