11 C 75/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 201 811,94 Kč s příslušenstvím - půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 198 985,94 Kč do 2 let od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 10 014,06 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 704,09 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 15 338,65 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 201 811,94 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 10,80 % ročně z částky 198 985,94 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci 90 % nákladů řízení, jejichž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 27.2.2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 201 811,94 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba. (dříve Anonymizováno, Anonymizováno., IČ IČO, která k 1.1.2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností právnická osoba.), se sídlem adresa, PSČ Anonymizováno, IČ IČO jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 24.5.2022. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu žalovaného, který Banka bez výhrad akceptovala. Strany si před uzavřením smlouvy sjednaly Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 209 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 553,00 Kč, přičemž první splátka byla dne 24.06.2022. Splátky měly být dle Smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného, přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Žalovaný se též zavázal hradit úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve sjednané výši 10,80 % ročně. Žalovaný se též zavázal hradit další případné platby (zejména poplatky) dle Smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Žalovaný svůj dluh nesplácel řádně a včas, kdy ani navzdory výzvám právního předchůdce žalobce své platební povinnosti řádně neplnil. Právní předchůdce žalobce tedy pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce s účinností ke dni 20.09.2023 zesplatnil dle ustanovení 7.1, 7.2 Produktových podmínek, v důsledku čehož mu vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným z titulu předmětné smlouvy byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2023, a to s účinností ke dni 02.11.2023, což bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem datovaným dne 9.11.2023. Z uvedené smlouvy žalobce dovozuje svou aktivní legitimaci v tomto řízení. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 217 854,68 Kč bez kompletního příslušenství. Žalobce tedy ze shora uvedeného titulu požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 198 985,94 Kč, poplatků ve výši 2 826,00 Kč, smluvního úroku ve výši 15 338,65 Kč splatného ke dni 20.09.2023, úroku z prodlení ve výši 704,09 Kč splatného ke dni 20.09.2023 a dále rovněž smluvních úroků ve výši 10,80% ročně z jistiny ve výši 198 985,94 Kč od 21.09.2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky ve výši 201 811,94 Kč (jistina + poplatky) od 21.09.2023 do zaplacení. Žalovanému byla v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. zaslána dne 17.1.2024 předžalobní výzva k plnění, kdy ani poté nebylo ze strany žalovaného plněno. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních záznamů a jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti. Po provedení potřebných lustrací, dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací získaných z interních zdrojů, a dále s ohledem na výši úvěru právní předchůdce žalobce schválil žalovanému úvěr ve výši 209 000,00 Kč.

2. K jednání nařízenému na den 11.7.2024 se žalovaný nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 10.6.2024. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobcem, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. – Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, Návrhem na uzavření smlouvy o repůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek, Produktových obchodních podmínek a Sazebníku, Akceptací návrhu na uzavření smlouvy o repůjčce prokázáno, že dne 12.7.2023 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 209 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s ujednanými úroky z úvěru ve výši 10,60% ročně (nikoliv žalobcem tvrzených 10,80% ročně) a ujednané poplatky v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3.553,00 Kč, počínaje 24.6.2022. – Zesplatněním úvěru bylo prokázáno, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek spočívajícím v neplnění platebních povinností ze strany žalovaného byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 20.9.2023 a žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky 217 854,68 Kč – Protokolem o ověření úvěruschopnosti a Identifikací žádosti bylo prokázáno, že žalovaný při uzavření úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem v částce 43 000 Kč (právní předchůdce žalobce pro účely posouzení úvěruschopnosti pracoval s částkou 35 000 Kč), dále žalovaný deklaroval své měsíční výdaje v celkové částce 17 500 Kč (právní předchůdce žalobce pro účely posouzení úvěruschopnosti zohlednil výdaje ve výši 23 127 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 5 627 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěrů ve výši 10 500 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč). Z uvedeného dokumentu dále vyplývá, že žalobce měl před poskytnutím úvěru provést kontrolu insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrolu databáze neplatných dokladů (doklad nenalezen v databázi MV), kontrolu interního Black listu (bez záznamu), vyhodnocení externích úvěrových registrů - BRKI/NRKI (bez negativního záznamu, jen pozitivní úvěrová historie), SOLUS (nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti). Výstup z lustrace uvedených registrů žalobcem doložen nebyl. – Smlouvou o postoupení pohledávek vč. seznamu, potvrzením úplaty a oznámením o postoupení bylo prokázáno, že pohledávka byla od právního předchůdce postoupena na žalobce a žalovanému bylo uvedené postoupení notifikováno – Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobce v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Soud provedl důkaz rovněž žalobcem navrženým Výpisem BRKI (Manuální vstup konsolidovaného blacklistu), který žalobce navrhoval k prokázání svého tvrzení o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Z datace uvedeného dokumentu (datum dotazu: 6.3.2024) je zřejmé, že tento byl vyhotoven nikoliv před uzavřením smlouvy o úvěru, ale až v průběhu soudního řízení, v návaznosti na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy, na kterou reagoval žalobce podáním datovaným dne 4.3.2024, doručeným soudu dne 8.3.2024. Tímto listinným důkazem tedy nebylo ze shora uvedeného důvodu prokázáno tvrzení žalobce o tom, že lustraci žalovaného v registru BRKI provedl právní předchůdce žalobce v době před uzavřením úvěrové smlouvy. Pro úplnost soud dodává, že již v úvodu uvedeného výpisu je indikováno „překročení limitu spojené se zvýšenou úvěrovou aktivitou“ a „delikventní chování v posledních 24 měsících“. Ač z uvedeného výpisu nevyplývá negativní hodnocení žalovaného, je z něj však zřejmé, že žalovaný v době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy převzal řadu úvěrových závazků (hypoteční úvěry, spotřební úvěry, osobní úvěry, kontokorentní úvěry), kdy řada ze smluv byla dle uvedeného výpisu ukončena předčasně a v některých případech se žalovaný v době bezprostředně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy ocitnul v prodlení se splácením závazků (např. v případě hypotečního úvěru ID 02589209H). Soud provedl důkaz rovněž žalobcem navrženými výpisy z účtů žalovaného za období 5/2022 – 9/2023, když pro projednávanou věc je zásadní výpis za měsíc květen 2022, neboť v tomto měsíci byl žalovanému dle předmětné smlouvy úvěr poskytnut. Z datace uvedeného dokumentu (tisk: 13.11.2023) a rovněž ze skutečnosti, že výpisy jsou za období následující po čerpání úvěru podle předmětné smlouvy, je zřejmé, že dokument byl vyhotoven nikoliv před uzavřením smlouvy o úvěru, ale až v souvislosti s procesem postoupení pohledávky, který spadal do období data vyhotovení výpisů. Tímto listinným důkazem tedy nebylo ze shora uvedeného důvodu prokázáno tvrzení žalobce o tom, že žalovaným deklarované příjmy ověřil z dokladů jím doložených před uzavřením úvěrové smlouvy. Soud však v souvislosti se svou povinností z úřední činnosti posoudit, zda žalobce resp. jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost před uzavřením úvěrové smlouvy, zjistil, že žalovaným deklarovaný příjem z výpisu za květen 2022 nevyplývá. V uvedeném měsíci byl na účtu kreditní obrat ve výši 26 820,85, který sestává z částky 19 000 Kč (není zřejmé zda jde o příjem ze zaměstnání) a částky 7 820,85 Kč vyplacené z titulu předmětné úvěrové smlouvy (když zbývající částka ve výši byla podle smlouvy použita k refinancování předchozího úvěru). V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobce o tom, že řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

5. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24.5.2022 je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce řádně neprověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce se spolehl na ničím nepodložené prohlášení žalovaného o výši jeho příjmů, které nebyly řádně ověřeny. Z předložených výpisů z účtu žalovaného (datovaných v době postoupení pohledávky, nikoliv v době před uzavřením úvěrové smlouvy), zejména z výpisu z účtu za květen 2022, žalovaným deklarovaná výše příjmu zjevně nevyplývá (je řádově o více než polovinu nižší než bylo žalovaným uvedeno) a příjem není dokladován ani jiným způsobem (např. výplatními páskami či potvrzením zaměstnavatele). Právní předchůdce žalobce si měl při hodnocení úvěruschopnosti počínat o to obezřetněji za situace, kdy úvěr měl sloužit k refinancování předchozího nesplaceného závazku Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nejenže nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky, ale právní předchůdce žalobce svou zákonnou povinnost postupovat při posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí hrubě zanedbal. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Protože žalobce poskytnul žalovanému částku 209 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh bylo žalovaným poskytnuto pouze částečné plnění a tento nadále dluží žalobci částku 198 985,94 Kč, když procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobci na předmětnou pohledávku poskytnul jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 198 985,94 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobce se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena i s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal, na 2 roky od právní moci rozsudku.

6. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 198 985,94 Kč (95 %), neúspěšný co do částky 10 014,06 Kč (5 %). Tzv. čistý úspěch žalobce tak činí 90 %. Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud žalobcem požadovanou odměnu za podání ze dne 4.3.2024 (doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného), neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v návrhu na zahájení řízení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu postoupených dlužných úvěrů žalobami formulářového typu v řadě případů, přičemž skutkové vymezení uplatněných nároků, jakož i jejich právní odůvodnění je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Žalobcem účelně vynaložené náklady řízení tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 073 Kč a dále z odměny za zastupování dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu) podle ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, celkem ve výši 1 500 Kč, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem ve výši 300 Kč, dále mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 9 140 Kč (účast na jednání u soudu) podle § 11 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 14b odst. 3, § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu a režijního paušálu za 1 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem ve a DPH ve výši 21 % z odměny a režijních paušálů v celkové výši 2 360,40 Kč. Celkově tak žalobcena nákladech řízení účelně vynaložil částku 21 673,40 Kč, ze které má nárok na náhradu ve výši 95 %, tj. částky 20 589,73 Kč, splatné k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.