111 C 10/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 69 716 Kč s přísl. - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 938 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 34 329,41 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 53 838 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 48 668,34 Kč od 26. 9. 2025 do 19. 10. 2025, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 48 668,34 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 9. 2025 dosáhne částky 185 817,60 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou dne 10. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 716 Kč s příslušenstvím jako nároku vyplývajícího ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9103367110 uzavřené mezi účastníky řízení dne 9. 12. 2024. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit spolu se sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 72,85 % ročně, poplatkem za pojištěním schopnosti splácet a dalších poplatků s úvěrem souvisejících v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 677 Kč splatných vždy ke každému 21. dni v měsíci počínaje měsícem lednem 2025, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný uhradil pouze 6 sjednaných splátek úvěru splatných od 21. 1. 2025 Anonymizováno 21. 6. 2025 a následně se ocitnul v prodlení se splácením úvěru. Tímto žalovaný své platební povinnosti dle smlouvy porušil, přičemž v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné ke dni 21. 7. 2025 delším než 65 dní byl úvěr dle ujednání čl. 6.3. smlouvy o úvěru zesplatněn ke dni 24. 9. 2025. Žalobkyně po zohlednění plateb uhrazených žalovaným do doby zesplatnění úvěru, po zesplatnění úvěru a dále po částečném zpětvzetí žalobního návrhu a částečném zastavení řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2026, pod č.j. 111 C 10/2026-63, pravomocným ke dni 25. 4. 2026, požaduje zaplacení částky celkem 62 267,41 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 48 668 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 2 419 Kč, smluvní pokuty za prodlení s každou splátkou po dobu delší než 30 dní ve výši 998 Kč (2 x po 499 Kč), nákladů za vymáhání ve výši 400 Kč za prodlení s každou splátkou po dobu delší než 15 dní (2 x po 200 Kč), neuhrazeného smluvního pojistného za pojištění schopnosti splácet ve výši 1 353 Kč a smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně při prodlení s úhradou zesplatněného úvěru ve výši 8 429,41 Kč, včetně příslušenství. Dluh nebyl uhrazen ani na základě předžalobní výzvy. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný potvrdil, že úvěrovou smlouvu žalobkyní uzavřel a úvěr ve výši 50 000 Kč čerpal, přičemž žalobkyni z tohoto titulu uhradil částky uvedené v žalobě, tedy 6 splátek úvěru po 3 677 Kč. Žalovaný nárok žalobou uplatněný výslovně neuznal, když poukazoval na neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nemravně sjednaného smluvního úroku z úvěru. Žalovaný v této souvislosti tvrdil, že s výší úrokové sazby nebyl před uzavřením smlouvy řádně seznámen. Úvěr následně přestal splácet proto, že nesouhlasil s výší úrokové sazby. Od smlouvy o úvěru neodstoupil.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí ze shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky řízení je nesporné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Uvedenému shodnému tvrzení odpovídají rovněž zjištění učiněná ze smlouvy o úvěru č. 9103367110 ze dne 9. 12. 2024 a listin tvořících její nedílnou součást (dodatek návrhu smlouvy o úvěru, příloha návrhu smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, prohlášení klienta, listiny stvrzující identifikaci žalovaného a podpis návrhu smlouvy o úvěru a dodatku smlouvy o úvěru, splátkový kalendář, přihláška k pojištění vč. pojištění úvěru) – takto bylo dále zjištěno, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem z úvěru ve výši nominální úrokové sazby 72,85 % ročně, poplatkem za pojištěním schopnosti splácet a dalšími poplatky s úvěrem souvisejících v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 677 Kč splatných vždy ke každému 21. dni v měsíci počínaje měsícem lednem 2025, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Pro případ prodlení delšího než 15 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednána povinnost žalovaného hradit náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínací náklady) po 200 Kč v každém jednotlivém případě, pro případ prodlení delšího než 30 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednána povinnost žalovaného hradit jednorázovou smluvní pokutu po 400 Kč v každém jednotlivém případě, pro případ prodlení delšího než 65 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit, pro případ prodlení žalovaného se splácením nové jistiny úvěru po zesplatnění byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Mezi účastníky řízení je dále nesporné, že žalovaný úvěr ve sjednané výši 50 000 Kč čerpal a žalobkyni z titulu úvěrové smlouvy uhradil celkem 6 splátek úvěru po 3 677 Kč, tedy částku 22 062 Kč. Uvedenému shodnému tvrzení dále odpovídají rovněž zjištění učiněná z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 9. 12. 2024 a karty klienta. Z upomínek ze dne 21. 8. 2025, 22. 9. 2025 a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužných splátek, přičemž následně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalovaného z titulu smlouvy o úvěru a trvajícího prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky. Z dokumentace k úvěruschopnosti žalovaného (hodnocení klienta, doklad totožnosti žalovaného, potvrzení o výplatě mzdy za 11/2024 – 12/2024, výpis SOLUS, výpis NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru v částce 36 000 Kč, celkové měsíční výdaje včetně životního minima byly deklarovány částkou 10 872 Kč, splátky úvěrů byly deklarovány jako nulová položka. Z potvrzení o provedených platbách vyplývá, že žalovaný obdržel od zaměstnavatele právnická osoba dne 5. 11. 2024 mzdu ve výši 2 412,70 EUR a dne 3. 12. 2024 mzdu ve výši 1 544,08 EUR. V registru SOLUS je žalovaný bez negativního záznamu. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaný měl před uzavřením úvěrové smlouvy aktivní úvěrové produkty, kdy součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací žalovaného v roli žadatele a spolužadatele (expozice) je představován částkou 176 629 Kč a dluh po splatnosti jako součet celkové nesplacené částky splátkových operací, celkového přečerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové nesplacené částky kreditních karet je představován částkou 229 Kč. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 22 062 Kč, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou dne 10. 11. 2025.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud dále dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyni sice nelze upřít, že vyvinula částečnou snahu ke zjištění majetkové situace žalovaného co do příjmové stránky, když předložila potvrzení o výplatě mzdy žalovanému za měsíce bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy (11/2024 – 2/2025). Nelze však současně přehlédnout, že se žalobkyně dostatečným způsobem nevypořádala s otázkou výdajové stránky rozpočtu žalovaného, kterou nepodrobila řádnému zkoumání a ověřování. V tomto směru žalobkyně vycházela výhradně ze statistických údajů o životním minimu a prohlášení žalovaného ohledně jím vynakládaných výdajů, které však bylo v přímém rozporu se zjištěními učiněnými z výpisu NRKI, z něhož vyplývá nikoliv zanedbatelná úvěrová zátěž žalovaného. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů nelze povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 72,85 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu a na situaci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požadovala úrok toliko ve výši 20% ročně. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek. S ohledem na shora uvedené závěry se procesní obrana žalovaného spočívající v tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy neznal výši sjednávané úrokové sazby, jeví jako bezpředmětná, nadto žalovaný svá tvrzení navzdory procesnímu poučení soudu neprokázal. Pro případ i následného nesouhlasu s výší sjednaného úroku z úvěru měl žalovaný možnost od smlouvy o úvěru v zákonné lhůtě odstoupit, což neučinil. Uvedené však nemění nic na shora učiněných závěrech o eplatnosti úvěrové smlouvy. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 50 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 22 062 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 27 938 Kč tak vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny, ohledně smluvní pokuty a co do požadovaného smluvního úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (34 329,41 Kč) než úspěšná (27 938 Kč), na straně více úspěšného žalovaného žádné náklady řízení nevznikly resp. tyto žalovaný neuplatnil. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

7. Lhůtu k plnění dle výroku I. soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.