111 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 105 125,27 Kč s přísl. - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 28 125,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 84 673 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23.10.2024 do zaplacení, úrokem ve výši 20 % ročně z částky 77 000 Kč od 23.10.2024 do 15.11.2024, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 77 000 Kč od 16.11.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.10.2024 dosáhne částky 334 886 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 889 Kč, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokátky, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 121 368,40 Kč s příslušenstvím jako nároku vyplývajícího ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9103237079 uzavřené mezi účastníky řízení dne 23. 7. 2024. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 77 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 87,52 % ročně, pojištění schopnosti splácet a poplatků s úvěrem souvisejících v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 6 626 Kč vždy ke každému 17. dni v měsíci počínaje měsícem srpen 2024, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru a hned počínaje první splátkou splatnou dne 17. 8. 2024 se ocitnul v prodlení se splácením úvěru. Tímto žalovaný své platební povinnosti dle smlouvy porušil, přičemž v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné ke dni 17. 8. 2024 delším než 65 dní byl úvěr dle ujednání čl. 6.3. smlouvy o úvěru zesplatněn ke dni 21. 10. 2024.Žalobkyně po částečném zpětvzetí žalobního návrhu a částečném zastavení řízení usnesením ze dne 21. 7. 2025, pod č.j. 111 C 20/2025-55, pravomocným ke dni 23. 8. 2025, požaduje zaplacení částky 84 673 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 77 000 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 3 839 Kč, smluvní pokuty za prodlení s každou splátkou po dobu delší než 30 dní ve výši 998 Kč (2 x po 499 Kč), nákladů za vymáhání ve výši 400 Kč za prodlení s každou splátkou po dobu delší než 15 dní (2 x po 200 Kč), neuhrazeného pojistného za pojištění schopnosti splácet ve výši 2 436 Kč a smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně při prodlení s úhradou zesplatněného úvěru ve výši 20 452,27 Kč, včetně příslušenství. Dluh nebyl uhrazen ani na základě předžalobní výzvy.Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný se k podané žalobě se nevyjádřil.K jednání nařízenému na den 14. 10. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 8. 9. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru a listin tvořících její nedílnou součást (dodatek návrhu smlouvy o úvěru, příloha návrhu smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, prohlášení klienta, listiny stvrzující identifikaci žalovaného a podpis návrhu smlouvy o úvěru a dodatku smlouvy o úvěru, splátkový kalendář, přihláška k pojištění vč. pojištění úvěru) bylo zjištěno, že dne 23. 7. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. 9103333165, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 77 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 87,52 % ročně, pojištění schopnosti splácet a poplatků s úvěrem souvisejících v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 6 626 Kč vždy ke každému 17. dni v měsíci počínaje měsícem srpen 2024, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Pro případ prodlení delším než 15 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednána povinnost žalovaného hradit náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínací náklady) po 200 Kč v každém jednotlivém případě, pro případ prodlení delším než 15 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednána povinnost žalovaného hradit jednorázovou smluvní pokutu po 400 Kč v každém jednotlivém případě, pro případ prodlení delším než 65 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit, pro případ prodlení žalovaného se splácením nové jistiny úvěru po zesplatnění byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.Z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka v celkové výši 77 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č.ú. , č. účtu, dne 23. 7. 2024. Dále z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil žádnou z předepsaných splátek úvěru.Z upomínek ze dne 17. 9. 2024, 18. 10. 2024 a oznámení o zeplatnění ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalovaného z titulu smlouvy o úvěru a prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy.Z předžalobní výzvy ze dne 13. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.Z dokumentace k úvěruschopnosti žalovaného (hodnocení klienta, doklad totožnosti žalovaného, výpis SOLUS, výpis NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru v částce 19 200 Kč, celkové měsíční výdaje včetně životního minima byly deklarovány částkou 9 481 Kč, splátky úvěrů byly deklarovány jako nulová položka. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaný měl před uzavřením úvěrové smlouvy aktivní úvěrové produkty, kdy součet celkové zbývající částky kreditních karet a celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací je představován částkou 143 147 Kč, součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet je představován částkou 20 000 Kč a dluh po splatnosti jako součet celkové nesplacené částky splátkových operací, celkového přečerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové nesplacené částky kreditních karet je představován částkou 0 Kč. V registru SOLUS byl žalovaný bez záznamu.Soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalovaný dne 20. 7. 2024 uzavřel úvěrovou smlouvu se společností , právnická osoba, ., na jejímž základě čerpal úvěr v celkové výši 11 500 Kč z celkového úvěrového limitu 36 500 Kč, dále žalovaný dne 18. 7. 2024 uzavřel úvěrovou smlouvu se společností , právnická osoba, ., na jejímž základě čerpal úvěr ve výši 4 000 Kč a dále měl žalovaný od 02.04.2024 uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru s , právnická osoba, . s úvěrovým limitem 10 000 Kč.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta částka 77 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou dne 13. 6. 2025.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.Soud dále dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela výhradně ze statistických údajů o životním minimu a prohlášení žalovaného ohledně jím vynakládaných výdajů, které však bylo v přímém rozporu se zjištěními učiněnými z výpisu NRKI, z něhož vyplývá nikoliv bezvýznamná úvěrová zátěž žalovaného. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. na výzvu soudu nepředložila žádné doklady a listiny, z nichž byly ověřeny pravidelné měsíční příjmy a pravidelné měsíční výdaje žalovaného; není tedy zřejmé, z jakých podkladů žalobkyně vycházela a její tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti tak nebylo prokázáno. Z uvedených důvodů nelze povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 87,52 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu a na situaci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požadovala úrok toliko ve výši 20% ročně. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 23. 7. 2024 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 77 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil. V tomto rozsahu tak vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny, ohledně smluvní pokuty a co do požadovaného smluvního úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. Soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 77 000 Kč (63%), neúspěšná (včetně částky, ohledně níž bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby zastaveno) co do částky 44 368,40 Kč (37 %), tzv. čistý úspěch tak činí 26 %. Žalobkyně zaslala žalované výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu.Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 069 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby v žalobkyní požadované výši po 5 340 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, účast na jednání dne 14. 10. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve spojení s § 7 advokátního tarifu, mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 2 990 Kč (jednoduchá výzva k plnění) podle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 7 advokátního tarifu, režijního paušálu za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Předmětem náhrady nákladů řízení je dále náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání dne 14. 10 2025 z pobočky žalobkyně , adresa, k soudu a zpět, a to v rozsahu ½ (právní zástupce se účastnil dne 14. 10. 2025 celkem dvou jednání u Okresního soudu v Trutnově), tedy celkem 300 Kč (plná náhrada promeškaného času je představována 4 započatými půlhodinami po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), dále cestovné k jednání dne 14. 10. 2025 na trase Pardubice – Trutnov a zpět vozidlem Škoda Fabia RZ , SPZ, dle předloženého VTP při najetých 148km, průměrné spotřebě vozidla dle VTP 3,5 l/100km, průměrné ceně paliva ve výši 34,70 Kč/l dle vyhl.č. 475/2024 Sb., sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km jízdy dle vyhl.č. 475/2024 Sb., a to v rozsahu 1/2, tedy v žalobkyní vyúčtované výši 519,50 Kč. Předmětem náhrady je dále DPH 21 % z odměny, režijního paušálu a náhrady promeškaného času ve výši 4 433,10 Kč.Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 32 131,60 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 37 %, tj. částky 11 889 Kč, splatné k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)

7. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.