111 C 37/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného pro 62 509,91 Kč s přísl. - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 13 509,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 839 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 20 % ročně z částky 49 000 Kč od 28. 5. 2025 do 20. 6. 2025 a úroku z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 49 000 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2025 dosáhne částky 193 017 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 684,70 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou dne 2. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 933,64 Kč s příslušenstvím jako nároku vyplývajícího ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9103383999 uzavřené mezi účastníky řízení dne 18. 2. 2025. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 78,09 % ročně a poplatků s úvěrem souvisejících v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 351 Kč splatných vždy ke každému 22. dni v měsíci počínaje měsícem březnem 2025, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný neuhradil žádnou ze sjednaných splátek úvěru a ocitnul se tak v prodlení se splácením úvěru. Tímto žalovaný své platební povinnosti dle smlouvy porušil, přičemž v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné ke dni 22. 3. 2025 delším než 65 dní byl úvěr dle ujednání čl. 6.3. smlouvy o úvěru zesplatněn ke dni 26. 5. 2025. Žalobkyně po částečném zpětvzetí žalobního návrhu a částečném zastavení řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 12. 2025, pod č.j. spisová značka, pravomocným ke dni 20. 1. 2026, požaduje zaplacení částky celkem 62 509,91 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 49 000 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 2 441 Kč, smluvní pokuty za prodlení s každou splátkou po dobu delší než 30 dní ve výši 998 Kč (2 x po 499 Kč), nákladů za vymáhání ve výši 400 Kč za prodlení s každou splátkou po dobu delší než 15 dní (2 x po 200 Kč) a smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně při prodlení s úhradou zesplatněného úvěru ve výši 9 670,91 Kč. Vedle dlužné jistiny žalobkyně dále požaduje příslušenství. Dluh nebyl uhrazen ani na základě předžalobní výzvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný se k podané žalobě se nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 9. 6. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle § 50m o. s. ř. dne 21. 5. 2026. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru a listin tvořících její nedílnou součást (dodatek návrhu smlouvy o úvěru, příloha návrhu smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, prohlášení klienta, listiny stvrzující identifikaci žalovaného a podpis návrhu smlouvy o úvěru a dodatku smlouvy o úvěru, splátkový kalendář) bylo zjištěno, že dne 18. 2. 2025 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. 9103383999, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 78,09 % ročně a poplatky s úvěrem souvisejících v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 351 Kč splatných vždy ke každému 22. dni v měsíci počínaje měsícem březnem 2025, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Pro případ prodlení delšího než 15 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednána povinnost žalovaného hradit náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínací náklady) po 200 Kč v každém jednotlivém případě, pro případ prodlení delšího než 30 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednána povinnost žalovaného hradit jednorázovou smluvní pokutu po 400 Kč v každém jednotlivém případě, pro případ prodlení delšího než 65 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit, pro případ prodlení žalovaného se splácením nové jistiny úvěru po zesplatnění byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka v celkové výši 49 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č.ú. č. účtu dne 18. 2. 2025. Z upomínek ze dne 22. 4. 2025, 23. 5. 2025 a oznámení o zeplatnění úvěru ze dne 26. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužných splátek, přičemž následně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalovaného z titulu smlouvy o úvěru a trvajícího prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky. Z dokumentace k úvěruschopnosti žalovaného (hodnocení klienta, doklad totožnosti žalovaného, potvrzení o výplatě mzdy za 11/2024 – 2/2025, výpis SOLUS, výpis NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru v částce 18 681 Kč, celkové měsíční výdaje včetně životního minima byly deklarovány částkou 9 481 Kč, splátky úvěrů byly deklarovány jako nulová položka. Z potvrzení o provedených platbách vyplývá, že žalovaný obdržel od zaměstnavatele právnická osoba dne 11. 11. 2024 mzdu ve výši 18 994 Kč, dne 9. 12. 2024 mzdu ve výši 18 878 Kč, dne 13. 1. 2025 mzdu ve výši 17 254 Kč a dne 11. 2. 2025 mzdu ve výši 19 913 Kč. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaný měl před uzavřením úvěrové smlouvy aktivní úvěrové produkty, kdy součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací žalovaného v roli žadatele a spolužadatele (expozice) je představován částkou 681 145 Kč a dluh po splatnosti jako součet celkové nesplacené částky splátkových operací, celkového přečerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové nesplacené částky kreditních karet je představován částkou 15 602 Kč. V registru SOLUS je žalovaný bez negativního záznamu. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradil, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na žalovanou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta částka 49 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou dne 10. 11. 2025.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud dále dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyni sice nelze upřít, že vyvinula částečnou snahu ke zjištění majetkové situace žalovaného co do příjmové stránky, což doložila potvrzeními o výplatě mzdy žalovanému za měsíce bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy (11/2024 - 2/2025). Nelze však současně přehlédnout, že se žalobkyně dostatečným způsobem nevypořádala s otázkou výdajové stránky rozpočtu žalovaného, kterou nepodrobila řádnému zkoumání a ověřování. V tomto směru žalobkyně vycházela výhradně ze statistických údajů o životním minimu a prohlášení žalovaného ohledně jím vynakládaných výdajů, které však bylo v přímém rozporu se zjištěními učiněnými z výpisu NRKI, z něhož vyplývá podstatná úvěrová zátěž žalovaného; nelze současně pominout, že dluh po splatnosti evidovaný v NRKI dosahuje již řádu desetitisíců. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů nelze povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 78,09 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu a na situaci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požadovala úrok toliko ve výši 20% ročně. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 49 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil a v rozsahu nevrácené částky tak vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradil. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny, ohledně smluvní pokuty a co do požadovaného smluvního úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 49 000 Kč (69 %), neúspěšná (včetně částky, ohledně níž bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby zastaveno) co do částky 21 933,64 Kč (31 %), tzv. čistý úspěch tak činí 38 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu dle § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení žalobkyní požadovanou mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výloh za úkon částečného zpětvzetí žaloby, byť jde o úkon ve věci samé. Nelze pominout, že žaloba byla částečně vzata zpět výlučně proto, že žalobkyně v rámci žaloby nerespektovala zákonné omezení nároků vyplývajících z prodlení dlužníka se splácením úvěru podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Takový postup žalobkyně nemůže jít k tíži žalovaného. Přiznání odměny za takto uskutečněný úkon právní služby bylo by v rozporu se zásadou vyjádřenou v ustanovení § 3 věta prvá o. s. ř.; z uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal jí požadovanou odměnu, náhradu hotových výloh a DPH za úkon částečného zpětvzetí. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 547 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 3 940 Kč z tarifní hodnoty 70 933,64 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu) a 1 úkon právní služby po 3 620 Kč z tarifní hodnoty 62 509,91 Kč (účast na jednání dne 9. 6. 2026) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve spojení s § 7 advokátního tarifu, mimosmluvní odměny advokáta ve výši jedné poloviny za 1 úkon právní služby po 1 970 Kč (jednoduchá výzva k plnění) podle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 7 advokátního tarifu, režijního paušálu za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Předmětem náhrady nákladů řízení je dále náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání dne 9. 6. 2026 ze sídla substituční zástupkyně žalobkyně v Hradci Králové k soudu a zpět, a to v rozsahu ½ (právní zástupkyně se účastnila dne 9. 6. 2026 celkem dvou jednání u Okresního soudu v Trutnově), tedy celkem 300 Kč (plná náhrada promeškaného času je představována 4 započatými půlhodinami po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), dále cestovné k jednání dne 9. 6. 2026 na trase Hradec Králové – Trutnov a zpět vozidlem Škoda Octavia RZ SPZ dle předloženého VTP při najetých 100km, průměrné spotřebě vozidla dle VTP 5,27 l/100km, průměrné ceně paliva ve výši 34,70 Kč/l dle vyhl. č. 573/2025 Sb., sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km jízdy dle vyhl. č. 573/2025 Sb., a to v rozsahu ½, tedy v částce 386,50 Kč. Předmětem náhrady je dále DPH v zákonné sazbě 21 % z odměny, režijního paušálu a náhrady promeškaného času a cestovného (základem daně je částka 15 956,50 Kč) ve výši 3 350,90 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 22 854,40 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 38 %, tj. částky 8 684,70 Kč, splatné k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

7. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.