114 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částku 58 585,70 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 50.960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 22. 2. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 7.625,70 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 45.244,59 Kč od 22. 2. 2022 do 15. 3. 2022 a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 45.244,59 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 2. 2022 dosáhne částky 196.776 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 2. 8. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 55.464 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokuty 8.351,07 Kč a úroku ve výši 62,47 % p. a. z dlužné jistiny od 22. 2. 2022 do 15. 3. 2022 a ve výši 8,5 % p. a. od 16. 3. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky 196.776 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 17. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. 9102282217, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit s úrokem ve výši 62,47 % p. a. v 60 měsíčních splátkách po 3.115 Kč splatných do 15. dne v měsíci od března 2022. Součástí splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 382 Kč, když žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Žalovaný zaplatil od 13. 3. 2020 do 18. 1. 2022 celkem částku 64.651 Kč. Porušením smluvních podmínek vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč (4 x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), na náhradu nákladů ve výši 8 x 200 Kč a došlo k zesplatnění úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni 20. 2. 2022. Podle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění nesplacená jistina a nesplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 51.868,64 Kč. Po zesplatnění úvěru byl žalovaný vyzván k zaplacení ve lhůtě 30 dnů. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou žalobce požadoval ve výši 8.351,07 Kč. Z nesplacené jistiny požadoval žalobce úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,47 % p. a. z dlužné jistiny od 22. 2. 2022 do 15. 3. 2022 a ve výši 8,5 % p. a. (§ 9 z. č. 177/2020 Sb.) od 16. 3. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky 196.776 Kč Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce zaslal.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 čj. 10 C 157/2022-70 ze dne 26. 9. 2022, které nabylo právní moci 1. 11.2022, byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a bylo rozhodnuto o postoupení věci zdejšímu soudu.

3. Před vydáním platebního rozkazu vzal žalobce v rámci vyjádření ze dne 5. 12. 2022 žalobu zpět co částky 4.505 Kč s úrokem z prodlení, co do smluvní pokuty 725,37 Kč a co do úroku ve výši 42,47 % p. a. z aktuálně dlužné jistiny od 22. 2. 2022 do 15. 3. 2022. Usnesením čj. 114 C 24/2022-78 ze dne 12. 12. 2022, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2023, bylo řízení ve zpětvzatém rozsahu zastaveno a bylo rozhodnuto o vrácení části soudního poplatku žalobci. Předmětem řízení zůstalo zaplacení částky 50.960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 22. 2. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 7.625,70 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 45.244,59 Kč od 22. 2. 2022 do 15. 3. 2022 a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 45.244,59 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 2. 2022 dosáhne částky 196.776 Kč.

4. Vydaný platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

5. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení, jak byly ověřovány údaje žalovaného ohledně výdajů žalovaného, popř. osob s ním žijících ve společné domácnosti (rozsudek Nejvyššího soudu čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023), a k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení a žalobce byl poučen, že jinak nebude mít soud za prokázáno, že byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného, bude věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci neúspěšný.

6. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 6. 3. 2023, ve kterém zopakoval, že má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 38.595 Kč, celkové měsíční výdaje žalovaného činily 8.268 Kč, volné zdroje ke splácení po odečtení tisícikorunové rezervy činily 29.327 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 1.300 Kč (nájemné + inkaso), žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného a nákladech souvisejících s bydlením. Žalovaný neuvedl žádnou osobu, ke které by měl vyživovací povinnost.

7. U jednání dne 24. 4. 2023 žalovaný k žalobě uvedl, že si vzal úvěr a počítal s tím, že jej bude muset splatit, následně přišel o práci a stěhovali se do Trutnova. Má manželku a 3 děti, které jsou narozené v letech 2007, 2017 a v srpnu 2020.

8. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru ze dne 17. 2. 2020, včetně oznámení o schválení úvěru, přílohy č. 1, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře, prohlášení klienta a dokladů ohledně pojištění schopnosti splácet úvěr, hodnocením klienta, výpisy záznamů z registrů, dohodou o změně pracovní smlouvy žalovaného ze dne 27. 8. 2019, výpisy z účtu žalovaného z 8. 1. 2020 a 7. 2. 2020, kopií občanského průkazu žalovaného, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, upomínkami žalobce ze dne 16. 8. 2021, 16. 12. 2021, 17. 1. 2022 a 15. 2. 2022, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 20. 2. 2022, včetně dodejky a předžalobní výzvou ze dne 13. 7. 2022, včetně podacího archu.

9. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 17. 2. 2020 byla účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru a je k ní připojen formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, které byl žalovanému dne 17. 2. 2020 převeden bezhotovostně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně se sjednaným úrokem a poplatkem za pojištění v měsíčních splátkách po 3.115 Kč splatných do 15. dne v měsíci od března 2022.

10. Dle žalobce žalovaný úvěr řádně nesplácel a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, zaplatil od 13. 3. 2020 do 18. 1. 2022 celkem částku 64.651 Kč. Žalobce opakovaně písemně vyzýval žalovaného k úhradě dlužných splátek a následně dopisem ze dne 20. 2. 2022, který byl žalovanému doručen na pražskou adresu 22. 2. 2022, úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky 55.464 Kč do 10 dnů od odeslání oznámení.

11. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech s negativním výsledkem. Žalobce měl k dispozici dohodu o změně pracovní smlouvy žalovaného ze dne 27. 8. 2019, podle které byl pracovní poměr žalovaného u [právnická osoba] a. s. uzavřen na dobu neurčitou. Dále získal od žalovaného výpisy z účtu žalovaného vedeného u [anonymizována dvě slova] z 8. 1. 2020 a 7. 2. 2020. Podle těchto výpisů měl žalovaný příjem od zaměstnavatele 12. 12. 2019 ve výši 38.810 Kč, dne 13. 1. 2020 ve výši 38.380 Kč. Příjmy žalovaného tak byly ověřeny. Dle výpisu ze dne za 8. 1. 2020 měl žalovaný na účtu počáteční zůstatek účtu - 19,52 Kč, konečný zůstatek 4.542,63 Kč, 15. 12. 2019 byla z účtu provedena splátka úvěru 3.558 Kč, 20. 12. 2019 byla na účet připsána příchozí úhrada od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 10.000 Kč, 20. 12. 2019 byla z účtu provedena úhrada [právnická osoba] ve výši 1.500 Kč. Dle výpisu ze dne za 8. 2. 2020 měl žalovaný na účtu počáteční zůstatek účtu 4.542,63 Kč, konečný zůstatek 515,83 Kč, 15. 1. 2020 byla z účtu provedena splátka úvěru 3.558 Kč a byla provedena úhrada [právnická osoba] ve výši 1.500 Kč. Dne 20. 1. 2020 byla provedena odchozí úhrada [právnická osoba] ve výši 2.500 Kč. V hodnocení klienta žalobcem je uvedeno, že žalovaný je svobodný, druhá osoba v domácnosti 0, počet dětí 0, splátky (úvěry, výživné, hypotéky) 3.558 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 1.300 Kč. Připojena je kopie občanského průkazu žalovaného vydaná 5. 12. 2019, ve které je uveden rodinný stav žalovaného ženatý. <i>12. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 13. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 17. 2. 2020 částku 50.000 Kč, která byla převedena žalovanému na účet. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení předložil shora uvedené doklady. Dle předložených dokladů měl žalovaný měsíční příjem přes 38.000 Kč, ale jeho finanční hospodaření bylo problematické. Na konci období, za které byly předloženy výpisy, měl na účtu minimální zůstatky, ze kterých bylo obtížné hradit sjednané měsíční splátky úvěru. Rozhodně žalovanému nezůstávaly volné zdroje téměř 30.000 Kč měšíčně, které jsou uvedeny v hodnocení klienta. Z výpisů je patrno, že žalovaný nejen splácel půjčku po 3.558 Kč, se kterou je počítáno v hodnocení klienta, ale čerpal i další úvěry, takže v prosinci 2019 se na účtu dostal do plusu díky čerpání dalšího úvěru ve výši 10.000 Kč. Žalobce vyšel z toho, že náklady žalovaného na bydlení (nájem a inkaso) jsou 1.300 Kč měsíčně, aniž by se zabýval, zda takové náklady na bydlení v roce 2019, resp. 2020 jsou v Praze reálné. Navíc z účtu žalovaného je jednoznačně patrno, že pouze [anonymizována dvě slova] v té době platil měsíčně částku 1.500 Kč. Nemohlo dojít k záměně částky 1.300 Kč a 1.500 Kč, jak uváděla zástupkyně žalobce u jednání, neboť podle hodnocení klienta měla částka 1.300 Kč zahrnovat nájem i inkaso a žalovaný měl bydlet v domácnosti sám (nikoliv u rodičů). Z občanského průkazu žalovaného, jehož kopii měl žalobce k dispozici, bylo patrné, že žalovaný je ženatý. Žalobce však vycházel z toho, že je svobodný. Žalovaný měl v té době 2 vyživovací povinnosti, narození třetího dítěte očekával. Žalobce vycházel z toho, že žádné vyživovací povinnosti nemá. Žádným způsobem nebyly prověřovány výdaje žalovaného, popř. osob s ním žijících ve společné domácnosti, resp. nebylo ani zjišťováno, jaké osoby s ním ve společné domácnosti žijí.

15. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Taktomu bylo v případě žalovaného minimálně co do výdajů. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 je konstatováno, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob žijících s ním ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že se žalovaný snažil úvěr splácet a prvních cca16 splátek řádně uhradil.

16. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 17. 2. 2020 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

17. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí byla žalobci u jednání dne 24. 4. 2023 tato skutečnost soudem předestřena. Žalobce žádal o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení. Tato lhůta nebyla žalobci poskytnuta, neboť žalobce byl již dříve soudem písemně vyzýván k doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného a k označení důkazů k těmto tvrzením. Žalobci bylo známo, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného bude soudem zkoumáno. K této otázce se žalobce písemně vyjádřil a měl možnost se vyjádřit i v rámci jednání dne 24. 4. 2023. Soud s ohledem na ekonomičnost řízení neshledal pro odročení jednání důvody.

18. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 50.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného výplatou vzniklo bezdůvodné obohacení. Dle žalobce žalovaný na smlouvu zaplatil částku 64.651 Kč, tj. částku vyšší, než mu byla poskytnuta. Ke dni rozhodnutí soudu tak bezdůvodné obohacení na straně žalovaného neexistovalo, neboť zaniklo splněním. Z tohoto důvodu byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

19. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.