114 C 28/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno ., anonymizováno . sídlem adresa o 21 254,80 Kč s příslušenstvím – bezdůvodné obohacení

I. Co do částky 1.050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 20. 8. 2020 do zaplacení se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.204,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 20. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.502 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [jméno] [jméno].

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21.254,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 8. 2020 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně a žalovaná byly účastnicemi dědického řízení po zesnulém [jméno] [příjmení], které projednal a rozhodl Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 21. 7. 2020 čj. [číslo jednací], které nabylo právní moci 21. 7. 2020. Soud schválil dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, dle které mj. za pasiva pozůstalosti, tj. též za náklady pohřbu ve výši 60.728 Kč odpovídá žalovaná v rozsahu 35 %. Pasiva pozůstalosti uhradila v celém rozsahu žalobkyně, která vyzvala žalovanou k úhradě jejího podílu, což žalovaná odmítla.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 15. 10. 2020 uplatněný nárok neuznala s tím, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením, které žalovaná provedla dopisem ze dne 6. 8. 2020 doručeným žalobkyni 12. 8. 2020. Oproti pohledávce žalobkyně žalovaná započetla svoji pohledávku za neuhrazené náklady za provoz domu ve spoluvlastnictví účastnic ve výši 22.024,32 Kč, sestávající z částky 7.580,55 Kč za nedoplatek elektrické energie za období 2018 až 2019 a z částky 10.741,77 Kč za období 2019 až 2020, z částky 736 Kč za zrušení telefonu a z částky 2.966 Kč za vodné za období 2018 až 2019. Do roku 2018 fungovala dohoda spoluvlastníků o hrazení nákladů, poté ji žalobkyně s manželem přestali plnit.

3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 24. 11. 2020 napadla důvodnost započtení, popřela správnost žalovanou provedeného vyúčtování. Rozdělení nákladů podle spoluvlastnických podílů neodpovídá spotřebě podle osob, které v domě bydlely. Část žalovanou tvrzeného plnění bylo poskytnuto i zesnulému manželovi žalobkyně, jeho případný dluh by musel být předmětem dědictví a přešel by částečně i na žalovanou. Žalobkyně namítla, že pohledávka žalované není způsobilá k započtení.

4. Žalovaná ve vyjádření ze dne 16. 12. 2020 doplnila, že oprávněnost započtení vyplývá z dohody spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí, která byla uzavřena a je pro účastníky dále závazná. S ohledem na námitku dopadu úmrtí otce žalované, žalovaná upravila svoji pohledávku na částku 15.896,54 Kč, když pohledávku za elektřinu snížila a pohledávku za telefon a vodné vypustila. Zaslala proto žalobkyni nové započtení. Co do zbývající částky 5.358,26 Kč nadále se žalobou nesouhlasila s tím, že náklady pohřbu byly nižší, když žalobkyně obdržela příspěvek od obce 3.000 Kč. Požadované náklady za smuteční hostinu jsou nepřiměřeně vysoké a nejde o běžný náklad pohřbu. Žalobkyně znemožnila žalované účast na pohřbu otce, takže požadovat po žalované, aby se podílela na nákladech pohřbu, je v rozporu se zásadou slušnosti.

5. Žalobkyně následně popřela, že by došlo k uzavření dohody spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí s tím, že žalovaná ve svém vyjádření ani netvrdí souhlas všech spoluvlastníků, včetně pana [příjmení]. Žalobkyně popřela i uzavření separátní dohody se žalovanou. Docházelo mezi nimi k řadě sporů, které možnost dohody vylučovaly. Tvrzený zápočet vychází z toho, že žalovaná vynaložila prostředky toliko sama, ovšem lze předpokládat, že se na nákladech spojených s bydlením podílel i její manžel a vynakládané prostředky náležejí do jejich společného jmění. Žalobkyně potvrdila, že obdržela příspěvek od obce 3.000 Kč.

6. Před jednáním ve věci samé vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1.050 Kč s příslušenstvím s ohledem na příspěvek od obce. Dle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. soud ve výroku I. řízení ve zpětvzatém rozsahu zastavil. Ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé, proto se nevyžaduje souhlas žalované.

7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 11. 8. 2020, včetně podací stvrzenky ze dne 12. 8. 2020, přípisem žalované ohledně započtení ze dne 6. 8. 2020, včetně dodejky, rozpisem záloh, fakturami za elektřinu, doklady o odchozích úhradách z účtu žalované, přípisem žalované ohledně započtení ze dne 14. 12. 2020 a notářským zápisem ze dne 17. 7. 2018.

8. Na základě provedených důkazů dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním:

9. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 6. 7. 2019 zemřel [jméno] [příjmení], manžel žalobkyně a otec žalované. Vypravitelkou pohřbu byla žalobkyně. Zůstavitel zanechal závět ze dne 11. 6. 2019 a listinu o vydědění ze dne 11. 6. 2019. V rámci řízení o pozůstalosti u jednání dne 21. 7. 2020 notář konstatoval, že vzhledem k tomu, že nebyla splněna podmínka současně dvou svědků, před kterými by zůstavitel listiny podepsal, jsou závěť a listina o vydědění neplatné. Proti tomuto posouzení nevznesli účastníci, včetně žalobkyně a žalované, námitky. U jednání byly pozůstalá manželka a pozůstalé dcery vyrozuměny o dědickém právu, dědictví neodmítly. U jednání byl sestaven seznam aktiv a pasiv pozůstalosti, přičemž do pasiv byla zahrnuta částka 35.374 Kč za náklady pohřbu dle dokladu čl. 27, částka 9.195 Kč za náklady na smuteční květiny dle dokladu na čl. 23-25 a částka 16.159 Kč za náklady na smuteční hostinu dle dokladu čl. 22, 25. Pasiva pozůstalosti byla stanovena celkem částkou 60.728 Kč. Účastnice následně uzavřely dohodu o rozdělení pozůstalosti, kterou byl rozdělen majetek tvořící aktiva pozůstalosti mezi žalobkyni, žalovanou a další dceru zůstavitele [jméno] [příjmení]. Bylo dohodnuto, že za pasiva pozůstalosti včetně nákladů pohřbu v celkové výši 60.728 Kč odpovídá žalobkyně v rozsahu 36 %, žalovaná v rozsahu 35 % a další pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] v rozsahu 29 %. Usnesením zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne 21. 7. 2020, které nabylo téhož dne právní moci, byla mj. schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti ze dne 21. 7. 2020 včetně dohody o tom, že za pasiva pozůstalosti v celkové výši 60.728 Kč odpovídá žalobkyně v rozsahu 36 %, žalovaná v rozsahu 35 % a další pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] v rozsahu 29 %. Z dokladu na čl. 27 spisu bylo zjištěno, že se jedná o fakturu pohřební služby vystavenou žalobkyni na částku 35.374 Kč za pohřeb [jméno] [příjmení], z dokladů na čl. 23-25 bylo zjištěno, že se jedná mj. o doklady za květiny ve výši 1.000 Kč, 3.850 Kč, a 4.345 Kč. Z dokladů na čl. 22, 25 spisu bylo zjištěno, že se jedná o doklady za smuteční hostinu na částky 13.777 Kč a 2.382 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 8. 2020 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 21.254,80 Kč za náklady pohřbu žalobkyni do 19. 8. 2020. Předžalobní výzva byla dle podací stvrzenky odeslána 12. 8. 2020.

11. Z přípisu žalované žalobkyni ohledně započtení ze dne 6. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná oznámila žalobkyni, že svoji pohledávku za neuhrazené náklady na provoz domu [adresa] [obec] ve výši 22.024,32 Kč započítává proti pohledávce žalobkyně za neuhrazené náklady na zaplacení pohřbu ve výši 21.254,80 Kč. Její pohledávka sestává z částky 7.580,55 Kč za nedoplatek elektrické energie za období 2018 až 2019 a z částky 10.741,77 Kč za období 2019 až 2020, z částky 736 Kč za zrušení telefonu a z částky 2.966 Kč za vodné za období 2018 až 2019. Žádá o úhradu rozdílu pohledávek ve výši 769,52 Kč. Dle dodejky byl přípis doručen žalobkyni dne 12. 8. 2020.

12. Z přípisu žalované žalobkyni ohledně započtení ze dne 14. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná oznámila žalobkyni, že svoji pohledávku za neuhrazené náklady na provoz domu [adresa] [obec] ve výši 15.896,54 Kč započítává proti pohledávce žalobkyně za neuhrazené náklady na zaplacení pohřbu ve výši 21.254,80 Kč, a to v rozsahu, v němž se tyto pohledávky kryjí s tím, že toto oznámení o započtení pohledávek nahrazuje v celém rozsahu oznámení o započtení pohledávek ze dne 6. 8. 2020. Pohledávka 15.869,54 Kč sestává z pohledávky za vyúčtování elektrické energie za období 2018 až 2019 ve výši 5.154,77 Kč a za období 2019 až 2020 ve výši 10.741,77 Kč. <i>13. Dle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Dle § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle § 1987 odst. 1, 2 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.</i> <i>15. Dle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Dle § 167 odst. 2 o. s. ř- není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.</i> 16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že žaloba je v rozsahu, ve kterém na ni žalobkyně setrvala, důvodná. V rámci pozůstalostního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byla uzavřena dohoda dědiců, mezi které patřily i žalobkyně a žalovaná. V rámci toto dohody bylo ujednáno, že pasiva pozůstalosti včetně nákladů pohřbu v celkové výši 60.728 Kč odpovídá žalobkyně v rozsahu 36 %, žalovaná v rozsahu 35 % a další pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] v rozsahu 29 %. Vyčíslené náklady pohřbu se opíraly o listinné doklady, které jsou součástí spisu [spisová značka], takže účastnice dohody měly možnost se s doklady seznámit. Dohoda účastnic byla schválena usnesením zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne 21. 7. 2020, které nabylo téhož dne právní moci. Tato dohoda je ve smyslu § 159a odst. 1 o. s. ř. pro účastnice závazná. Není proto možné, aby žalovaná nyní celkovou výši nákladů pohřbu zpochybňovala (co do nákladů pohřební hostiny), popř. tvrdila, že požadovat po ní úhradu příslušné části nákladů pohřbu je v rozporu se zásadami slušnosti, protože se nemohla účastnit pohřbu. Tyto námitky měla žalovaná možnost vznést v rámci pozůstalostního řízení, žalovaná je nevznesla a uzavřela dohodu, kterou je vázána. Soud má proto za prokázáno, že náklady pohřbu zůstavitele [jméno] [příjmení] byly 60.728 Kč a žalovaná se zavázala hradit tyto náklady v rozsahu 35 %. Pro úplnost soudu dodává, že náklady na pohřební hostinu nepovažuje za nepřiměřené, když náklady jsou doloženy příslušnými doklady, podle kterých na hostině byla podávána běžná jídla a nealkoholické nápoje (s výjimkou několika piv). Takovouto pohřební hostinu, která je dle názoru soudu při pohřbech starších lidí na vesnicích a menších městech zcela obvyklá, považuje soud za přiměřenou. Požadavek, aby se na nákladech pohřbu podílela žalovaná, není v rozporu se slušností ani za situace, kdy se žalovaná pohřbu neúčastnila. Žalovaná nabyla v pozůstalostním řízení aktiva, je namístě, aby se podílela i na pasivech. Neúčast na pohřbu byla patrně důsledkem nedobrých vztahů v rodině. Náklady pohřbu činily 60.728 Kč a hradila je žalobkyně, které následně byl vyplacen příspěvek obce ve výši 3.000 Kč, takže po jeho zohlednění činily náklady pohřbu 57.728 Kč. Podíl žalované na těchto nákladech činí 35 %, tj. částka 20.204,80 Kč. Tuto částku měla zaplatit žalovaná. Za situace, kdy ji hradila žalobkyně, vzniklo žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení tím, že za ni bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Žalovaná netvrdí, že by částku žalobkyni zaplatila. Její obrana spočívá v tom, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením, které provedla žalovaná dopisem ze dne 6. 8. 2020, který měl být dle žalované následně nahrazen dopisem ze dne 14. 12. 2020.

17. Žalobkyně popírá, že by žalovaná vůči ní měla pohledávku ve výši 22.024,32 Kč uplatněnou v započtení ze dne 6. 8. 2020 či pohledávku ve výši 15.896,54 Kč uplatněnou v započtení ze dne 14. 12. 2020. Spornou otázkou mezi účastníky tak je, zda pohledávka žalobkyně za náklady pohřbu zanikla započtením ve smyslu § 1982 o. z. Protože započtení bylo provedeno až po 1. 1. 2014, není dle názoru soudu ve věci použitelná judikatura k občanskému zákoníku č. 40/64 Sb., podle které skutečnost, že vzájemná pohledávka je sporná, nezbavuje soud povinnosti postavit najisto, zda k zániku započtením opravdu došlo. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 6. 2005 ve věci 20 Cdo 1380/2004 konstatoval, že„ s názorem, že zánik vymáhaného práva započtením je vyloučen, jestliže existence pohledávky povinné je sporná, nelze souhlasit“, za situace, kdy součástí právního řádu nebylo ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., podle něhož pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku v části k § 1982 až 1991 konstatuje, že se„ nově, v souladu se standartními úpravami, navrhuje výslovně stanovit, že jednostranně nelze započíst pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů“. To se následně promítlo i v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2018 ve věci sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, podle něhož„ by měl být smysl § 1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržována složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možno konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost.“ 18. Soud se proto zabýval tím, zda pohledávka žalované ve výši 22.024,32 Kč resp. 15.896,54 Kč je pohledávkou nejistou nebo neurčitou. Žalobkyně namítá, že je pohledávkou nejistou. Pohledávka žalované byla sice v průběhu řízení měněna co do výše, ale byla konkretizována, tj. byla vyčíslena a byl popsán skutkový děj, na základě kterého měla vzniknout. Pohledávka žalované proto není dle názoru soudu neurčitá. Soud se ale ztotožňuje s názorem žalobkyně, že jde o pohledávku nejistou, neboť popsaný skutkový děj je nejistý.

19. Žalovaná tvrdí, že má vůči žalobkyni pohledávku za neuhrazené náklady za provoz domu ve spoluvlastnictví účastnic, kterou opírá o dohodu spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí. Žalobkyně popírá existenci pohledávky žalované, popírá existenci dohody všech spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí i separátní dohody se žalovanou a poukazuje na to, že rozdělení nákladů podle spoluvlastnických podílů neodpovídá spotřebě podle osob, které v domě bydlely, a na to, že část žalovanou tvrzeného plnění bylo poskytnuto i zesnulému manželovi žalobkyně, jeho případný dluh by musel být předmětem dědictví a přešel by částečně i na žalovanou. Skutkový stav, na základě kterého měla vzniknout pohledávka žalované, je sporný. Při posouzení toho, zda pohledávku lze považovat za nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je nutno dle názoru soudu přihlédnout, jaká míra nejistota je ve věci dána. Pokud by žalobkyně pouze sporovala pohledávku, která by jednoznačně vyplývala z předložených dokladů, pak by dle názoru soudu nešlo o pohledávku nejistou, i když by nebyla protistranou uznána. V daném případě však nelze bez dalšího podrobného dokazování učinit závěr o tom, zda pohledávka žalované existuje a případně v jaké výši. K tomu by bylo nutno provádět řadu dalších důkazů, jednak ohledně existence či neexistence dohody spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí, jednak ohledně jejího případného obsahu. Další dokazování by muselo být vedeno k tomu, jaká část plnění byla spotřebována za života manžela žalobkyně a z jakých prostředků byly náklady na provoz domu hrazeny. Sama žalovaná, ač tvrdí, že její pohledávka není sporná, provedla započtení přípisem ze dne 6. 8. 2020, ve kterém nezpochybňovala výši pohledávky žalobkyně, jak to činí nyní, a ve kterém tvrdila, že její pohledávka činí 22.024,32 Kč. Dalším přípisem ze dne 14. 12. 2020 pohledávku vyčísluje částkou 15.896,54 Kč Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí ve věci 28 Cdo 5711/2017 uvádí, že„ za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. není pohledávku uplatněnou k započtení povětšinou namístě označit, pakliže pochybnosti o její existenci vyvolává tolika spornost právní kvalifikace, nikoli problematičnost zjišťování předpokladů jejího vzniku. Nadto lze usuzovat, že je dovození nekompenzability protipohledávky v rámci civilního procesu méně často přiléhavé tam, kde započítávaná pohledávka vyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou.“ V daném případě je pohledávka žalované sporná především skutkově a jedná se o pohledávku ze zcela jiného právního vztahu, než je pohledávka žalobkyně.

20. Míra nejistoty existence pohledávky žalované je za této situace tak vysoká, že je nutno konstatovat, že pohledávka žalované není dle § 1987 odst. 2 o. z. způsobilá k započtení. Za této situace proto soud nehodnotí listinné důkazy předložené k prokázání této pohledávky a zamítl návrhy na doplnění dokazování, které měly směřovat k prokazování pohledávky žalované. Protože tvrzená pohledávka žalované není způsobilá k započtení, nemohlo dojít k zániku pohledávky žalobkyně započtením dle § 1982 odst. 2 o. z. Tento závěr soudu nebrání žalované uplatnit svou pohledávku vůči žalobkyni a v případném soudním řízení prokázat její existenci.

21. Protože pohledávka žalobkyně nezanikla započtením a jiný způsob zániku (např. zaplacením) žalovaná v řízení netvrdí a neprokazuje, je žaloba co do částky 20.204,80 Kč důvodná. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení do 19. 8. 2020, proto od 20. 8. 2020 je žalovaná s plněním v prodlení a je povinna dle § 1970 zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 20. 8.2020 do zaplacení.

22. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 20.204,80 Kč, tj. v rozsahu 95 % ze žalované částky. Co do částky 1.050 Kč, tj. v rozsahu 5 % žalobkyně zpětvzetím žaloby z procesního hlediska zavinila zastavení řízení a v tomto rozsahu tak nebyla ve věci úspěšná. Tzv. čistý úspěch žalobkyně ve věci činí 90 % (95 – 5 %). Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle jeho výsledku. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 1.063 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradila náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále a. t.). Odměna za 1 úkon právní pomoci dle § 7 a. t. činí z předmětu řízení 21.254,80 Kč částku 1.980 Kč, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. činí odměna 990 Kč, režijní paušál dle § 13 odst. 4 a. t. činí 300 Kč za úkon. Vedle předžalobní výzvy bylo učiněno 5 úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 2x písemné vyjádření ve věci samé a účast u jednání soudu), proto odměna včetně paušálu činí 12.690 Kč. Za ztrátu času advokáta cestou k jednání soudu přísluší dle § 14 odst. 1 a. t. náhrada za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč. Dále hradila žalobkyně jízdné právního zástupce k jednání soudu. V roce 2021 bylo k jednání ujeto 42 km vozidlem o kombinované spotřebě 7 litrů benzinu na 100 kilometrů. Cena benzinu dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí 27,80 Kč za litr. Náklady na pohonné hmoty tak činí 0,42 x 7 x 27,80, tj. 81,73 Kč. Paušální náhrada 4,40 Kč za 1 km dle § 157 odst. 4 zákoníku práce (ve spojení s § 13 odst. 5 a. t. a vyhláškou č. 589/2020 Sb.) činí 184,80 Kč. Žalobkyně na jízdném celkově vynaložila částku 266,53 Kč. Zástupce žalobkyně doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21 % DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 13.356,53 Kč. Daň činí 2.804,87 Kč. Celkově žalobkyně na nákladech právního zastoupení vynaložila částku 16.161,40 Kč (12.690 + 400 + 266,53 + 2.804,87 Kč) a na nákladech řízení včetně soudního poplatku celkem 17.224,40 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni 90 % nákladů řízení, tj. částku 15.502 Kč, která je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám zástupce žalobkyně.

23. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvody pro delší lhůtu splatnosti.